Markingy pro Spitfire Mk.Vb early 1/48
W3312, S/Ldr James Rankin, No. 92 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, červen–srpen 1941
James Rankin vstoupil do RAF v roce 1935 a po výcviku se nejdříve připojil k No. 25 Squadron, následně byl převelen k Fleet Air Arm kde létal u No. 825 Naval Air Squadron na HMS Glorious. Po službě u FAA se stal instruktorem u No. 5 OTU. Začátkem roku 1941 byl povýšen na velitele perutě a převelen k No. 64 Squadron, aby získal operační zkušenosti. Během krátkého působení u této jednotky si připsal sestřelení třetiny Junkersu Ju 88 a dvě poškození. V únoru 1941 převzal velení No. 92 East India Squadron, která byla právě přezbrojována na nové Spitfiry Mk.Vb. Během letních bojových akcí se jeho skóre rychle zvyšovalo. V červnu 1941 mu byl udělen Distinguished Flying Cross za devět sestřelů a 14. června sestřelil Gallandova wingmana Obfw. Roberta Mengeho z III./JG 26 (18 sestřelů). Spitfire W3312, který byl osobním letounem Jamieho Rankina, byl jedním z nejúspěšnějších a nejpestřeji zbarvených Spitfirů u RAF. Na levé straně krytu nádrže jej zdobil nápis EAST INDIA SQUADRON a pilotův osobní emblém, kterým byl červený lev v erbu. Pod kabinou měl Rankin nakresleny symboly dosažených sestřelů. Z pravé strany byl pod kabinou vyveden darovací nápis „The Wiltshire Moonraker I“. Rankinův Spitfire byl kamuflován standardním schématem tvořeným z odstínů Dark Green / Dark Earth / Sky.
W3312, W/Cdr James Rankin, Biggin Hill Wing, RAF Biggin Hill, Velká Británie, srpen–prosinec 1941
V září 1941 se Rankin stal velitelem křídla v Biggin Hill a v říjnu obdržel Distinguished Service Order. V prosinci 1941 Rankin ukončil operační turnus a byl poslán na velitelství stíhacího letectva. V dubnu 1942 se vrátil k operačnímu létání a až do prosince 1942 velel opět wingu z Biggin Hillu. Následně působil v Central Gunnery School a v srpnu 1943 převzal velení No. 15 Fighter Wing. Během vylodění v Normandii v červnu 1944 byl velícím důstojníkem No. 125 Wing. Rankin zaznamenal celkem 22 sestřelů proti nepřátelským letounům, z toho bylo pět sdílených sestřelů (13+1 sestřel na Spitfiru W3312), tři pravděpodobné a dva sdílené pravděpodobné sestřely, 16 poškozených a tři sdílená poškození. Takřka všech sestřelů dosáhl na Spitfirech Mk.Vb. Spitfire, se kterým Rankin létal na podzim 1941 jako velitel wingu Biggin Hill, nesl již nové kamuflážní odstíny platné od 16. srpna. Dochované fotografie dokladují použití velmi tmavého odstínu Mixed Grey (pravděpodobně odstín Extra Dark Sea Grey) na místech původní Dark Earth, spodní plochy jsou nově v odstínu Medium Sea Grey. Ačkoliv si mohl Rankin jako velitel wingu zvolit místo perutních kódových písmen své iniciály, nevyužil této možnosti a ponechal si původní kódová písmena QJ-J, nově přemalovaná do odstínu Sky.
W3257, F/Lt Eric S. Lock, No. 611 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, červenec–srpen 1941
Nejúspěšnější pilot Bitvy o Británii Eric Stanley Lock poprvé letěl se Spitfirem W3257 14. července 1941. Nový letoun pokřtil sestřelem Bf 109F, kterým dosáhl svého posledního vzdušného vítězství.
O necelé tři týdny později, 3. srpna, zaútočil při návratu z akce typu Rhubarb na německou kolonu u Pas de Calais a od té doby je nezvěstný. Předpokládá se, že byl sestřelen protiletadlovou palbou a zřítil se do moře. Spitfire Mk.V W3257 ani Lock sám nebyli nikdy nalezeni. Ve chvíli svého zmizení měl na kontě 26 sestřelů dosažených během 25 týdnů operačního nasazení v průběhu jednoho roku, z něhož strávil šest měsíců v nemocnicích. Spitfire Mk.Vb W3257 byl zbarven standardní kamufláží Dark Green / Dark Earth / Sky. Kódová písmena E-FY byla v barvě Sky, což byl standardní barevný odstín kódových písmen Spitfirů hornchurchského wingu. Sériové číslo bylo v nestandardní velikosti nakresleno za trupovým pruhem Sky nad VOP.
W3774, P/O W. V. Crawford Compton, No. 485 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, listopad 1941– březen 1942
Jedním z nejúspěšnějších pilotů RAF byl Novozélanďan William Vernon Crawford-Compton. Do RAF vstoupil v roce 1939 jako mechanik, následně byl přijat do leteckého výcviku, který dokončil v roce 1940. V březnu 1941 byl přidělen k nově vytvořené jednotce No. 485 Sqn. a od srpna 1942 sloužil velice úspěšně jako velitel B Flightu u No. 611 Sqn. Koncem roku 1942 převzal velení No. 64 Sqn. a vedl ji do konce března následujícího roku. Po období štábních povinností se v polovině roku 1943 stal velitelem stíhacího křídla Hornchurch a vedl ho až do konce roku. Po ukončení operačního turnusu přednášel tři měsíce ve Spojených státech o operacích RAF. Do aktivní služby se vrátil jako velitel No. 145 Wing, který vedl v útočných operacích před a po operaci Overlord. Po válce zastával řadu vyšších funkcí v RAF, koncem roku 1968 odešel do výslužby jako vicemaršál letectva. Zemřel v lednu 1988 ve věku 72 let. Za svou válečnou kariéru dosáhl 22 sestřelů, čtyř pravděpodobných a dalších 13 letounů poškodil. Zobrazený Spitfire W3774 byl jeho prvním osobním letounem a dosáhl na něm čtyř sestřelů. Na levé straně pod kabinou měl vyobrazenou kresbu hořící svastiky a nad ní pánev s hlavou Hitlera. Levou stranu krytu nádrže zdobil nápis Auckland 1 „Waiuku“. Na pravé straně pod kabinou byl darovací nápis Samson. W3774 dostal nové zbarvení platné od 16. srpna 1941. Fotografie dokladují použití velmi tmavého odstínu Mixed Grey (pravděpodobně Extra Dark Sea Grey) na místech původní Dark Earth, pás Sky byl na spodní ploše přemalován novým odstínem spodních ploch Medium Sea Grey.
P8537, Sgt J. Hloužek, No. 313 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, listopad 1941–březen 1942
Spitfire Mk.Vb P8537 sloužil operačně u No. 313 Squadron od 2. listopadu 1941 do 28. března 1942. Nejčastěji do jeho kokpitu usedali piloti Sgt. J. Hloužek, F/L K. Vykoukal a F/S K. Foglar. Postavička koníka Horáce, kterou na tento Spitfire namaloval plzeňský rodák, vyučený písmomalíř a autor všech kreseb na Spitfirech No. 313 Squadron Sgt. Karel Pavlík, byla na tomto Spitfiru dlouhá léta určitou záhadou, protože z fotografií byla známa pouze polovina kresby. Až dvě neoříznuté fotografie z archivu po mechaniku F/O Ing. Karlu Beinhauerovi pomohly rozřešit, jak vypadala druhá polovina. Spitfire P8537 byl přestříkán do nových kamuflážních odstínů platných od 16. srpna 1941. Dochované fotografie dokladují kompletní změnu všech kamuflážních ploch Spitfiru. Na místech původní Dark Earth bylo použito velmi světlého odstínu Mixed Grey a pás barvy Sky Blue byl na spodní ploše přetřen novým odstínem spodních ploch Medium Sea Grey. Kódová písmena RY-Z byla v odstínu Sky Blue, stejně jako vrtulový kužel a prstenec před VOP.