Africké intermezzo
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 82203
Ten, kdo stál v dubnu 1945 na palubě eskortní letadlové lodi USS Cabot a měl možnost si prohlédnout Hellcat, s nímž létal velitel VF-29 Lt. Cdr. „Bill“ Eder, asi trochu nevěřícně zíral na skóre, jež bylo vyznačeno na obou stranách trupu pod překrytem kabiny. Vedle symbolů téměř čtyřiceti bombardovacích misí bylo sedm sestřelených japonských letounů, devět dalších japonských strojů zničených na zemi a k tomu, dosti neobvykle, byly přidány i tři francouzské vlajky.
Za Ederem byla očividně úspěšná bojová kariéra, která jej zavedla i jinam než do Pacifiku. Z VF-29, která byla reformována na jaře 1944, vytvořil vynikající jednotku, jež si připsala 113 jistých vítězství a přišla pouze o pět nezvěstných a dva padlé piloty. Eder byl v té době nejen velitelem VF-29, ale vedl i celou Carrier Air Group letadlové lodi USS Cabot.
Willard Ernest Eder se narodil 27. září 1916 v Buffalu ve Wyomingu. Po otci byl potomkem německých imigrantů. Dědeček Olof pocházel z Darmstadtu v Horním Hessensku a babička Dorothea, rozená Rehder, se narodila v Holsteinu. Po matce měl Eder irské a zřejmě i německé předky.
V roce 1938 vystudoval politické vědy na University of Wyoming, přerušil službu u armády a vstoupil do námořnictva. Na počátku války v Pacifiku sloužil u VF-3 na palubě lodi USS Saratoga. Poté, co byla v lednu 1942 torpédována, byl s VF-3 přeložen na USS Lexington. Díky tomu měl možnost trénovat a podnikat bojové lety s nejlepšími námořními stíhacími letci té doby, neboť velitelem jednotky byl Lt. John S. Thach a mezi další důstojníky patřil Edward H. O´Hare.
Při obraně amerického svazu 20. února 1942 během bitvy u Bougainville si Eder v boji s bombardéry G4M Betty z 4. Kōkūtai připsal poloviční podíl na sestřelení jedné osádky z 2. Chūtai, jíž vedl poručík Masayoshi Nakagawa. Formace devíti bombardérů byla Američany zcela zničena a Eder obdržel DFC. Legendární boj, který svedl Lt. O´Hare v tentýž den, se odehrál při střetnutí s 1. Chūtai z 4. Kōkūtai.
Eder se v dubnu 1942 stal příslušníkem VF-2 na palubě USS Lexington a obdržel Navy Cross za svůj výkon v bitvě v Korálovém moři, při níž si 8. května 1942 připsal jedno Zero v boji se stíhači ze Shōkaku a zaznamenal i jeden pravděpodobný sestřel letounu s pevným podvozkem.
Další Ederovou jednotkou se stala VGF-29, která byla založena v červenci 1942 v NAS Norfolk pod vedením Lt. J. T. Blackburna, který se později stal velitelem jednotky VF-17 se stíhačkami Corsair v oblasti Šalamounových ostrovů. VGF-29 se na počátku října 1942 nalodila na palubu eskortní letadlové lodi USS Santee a stala se součástí svazu, který se podílel na vyloděni v severní Africe.
Spojenecké síly se vylodily v severní Africe v rámci operace Torch 8. listopadu 1942. Do akce se zapojily americké a britské jednotky společně se silami Svobodných Francouzů. Na námořních silách se podílely i Kanada, Nizozemsko a Austrálie. Hlavním protivníkem invazních sil byly jednotky Vichistické Francie. K vylodění došlo v severozápadním Maroku a v Alžírsku v oblasti Oranu a Alžíru. Cílem operace bylo nejen vylodění a otevření druhé fronty na africké půdě, ale i nátlak na jednotky Vichistické Francie ke změně stran. Američané se nacházeli ve velmi zvláštní situaci. Nejen, že Francouzi byli jejich tradičním spojencem, ale vláda USA v roce 1940, na rozdíl od Britů, uznala vládu ve Vichy. V oblasti Maroka byli jejich protivníky francouzští letci s americkými Curtissy H.75 a Američané si brzy všimli, že jejich protivníci mají na trupech letounů emblém hlavy Siouxe, symbol americké eskadry Lafayette z první světové války.
Zkušení letci US Navy na palubách čtyř letadlových lodí se setkali s nečekaným odporem a během třech dnů bojů přišli o 46 letadel, byť částečně kvůli nehodám nebo ztrátě orientace osádek a vyčerpání paliva. Na hladině moře strávil dva dny velitel VGF-29 Tom Blackburn. Nejvyšší ztráty utrpěla palubní skupina USS Santee, která přišla o deset Wildcatů, čtyři Dauntlessy a sedm Avengerů. Jeden letec zahynul, dva utrpěli zranění a čtyři padli do zajetí. Tři stíhací letci z VGF-29 obdrželi za tuto operaci Silver Star, včetně „Billa“ Edera, který na zemi zničil tři francouzské bombardéry. VGF-29, později přeznačená na VF-29, se od prosince 1942 po dobu jednoho roku podílela na protiponorkových hlídkách v jižním Atlantiku.
Velká část vichystických jednotek přešla v druhé polovině listopadu 1942 na spojeneckou stranu, ale například část námořních důstojníků toto rozhodnutí nesdílela. Velitel ponorky Le Tonnant se pokusil torpédovat americkou letadlovou loď, pravděpodobně USS Ranger. Ponorka pak zamířila do španělského Cádizu, kde ji její osádka potopila.