04/2024

Dobrý večer, vážení přátelé! Máme za sebou hektický březen. Chápu, že vám to asi tak nepřijde, ale ona každá hospoda vypadá jinak z jídelny a jinak z kuchyně. Aby byl pohled z jídelny, tedy od vás zákazníků, pozitivní, nezbývá personálu v kuchyni, tedy nám, aby se pořádně oháněl.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 duben 2024

  # 170

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2024

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 duben 2024

  # 170

• Page 3

  eduard

  eduard

  DUBEN 2024

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  POSTAVENO

  ON APPROACH – květen 2024

  TAIL END CHARLIE

  ČLÁNKY

  BOXART STORY

  Gustav pt.2 Limited 1/72

  F4F-4 Wildcat late ProfiPACK 1/48

  Fokker E.III Weekend 1/48

  MiG-21PFM ProfiPACK 1/48 reedice

  F6F-5 Hellcat ProfiPACK 1/72 reedice

  Albatros D.III 1/48

  Sparviero 1/48

  Spitfire Mk.Vc

  „Záhradníčenie“ na Dunaji

  Jak jsme budovali šachtu

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Sumár druhého roku konfliktu

  Stavebnice L-410 TURBOLET v měřítku 1/72

  značky GAVIA A značky KP

  Hartmannův Gustav

  Africké intermezzo

  Můj milý Fokker

  Pekelné ráno

  4

  6

  39

  44

  66

  78

  90

  100

  108

  124

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Dobrý večer, vážení přátelé!

  Máme za sebou hektický březen. Chápu, že

  vám to asi tak nepřijde, ale ona každá hospoda

  vypadá jinak z jídelny a jinak z kuchyně. Aby byl

  pohled z jídelny, tedy od vás zákazníků, pozitivní,

  nezbývá personálu v kuchyni, tedy nám, aby se

  pořádně oháněl. Cílem kuchyňského personálu

  je mít plnou jídelnu spokojených hostů, a to je

  i náš případ. Osvědčená metoda přitom je při-

  nášet nové myšlenky a nové podněty. V našem

  případě jsme navíc rozjeli pojízdnou jídelnu, se

  kterou jsme v březnu byli každý týden na jedné

  výstavě. To jsme ještě nikdy v minulosti neudě-

  lali. Byly tu i jisté pochybnosti, zda to je vůbec

  zvládnutelné, a ukázalo se, že je to zvládnutelné.

  Takže jsme dali Veronu, Bytom, Prosek a Pro-

  stějov, a máme toho celkem vzato plné kecky.

  Alespoň my, kdo jsme ty výstavy absolvovali

  a připravovali. Nicméně zákazníkům chutnalo,

  vypadali spokojeně, nikdo si nestěžoval, a tak

  v našem výstavním programu budeme pokračo-

  vat. Ve zbytku roku už to bude klidnější, v dub-

  nu jedeme pouze na jednu výstavu, do Mošoně.

  Já tam ale nebudu, jdu ve stejném termínu na

  svatbu. Vdává se paní Martina Kuřáková, majitel-

  ka podílu v Eduardu, tedy má obchodní partnerka,

  také hlavní technoložka naší nástrojárny, tedy

  dáma, která do značné míry odpovídá za podobu

  našich stavebnic. Bere si pana Ladislava Jonáše.

  To je pán, který zkonstruoval například Focke-

  -Wulfy Fw 190 a všechny Spitfiry od Eduardu.

  A také Migy-21, včetně připravovaného Miga-21F.

  Teď konstruuje další pěknou věc, ale jakou vám

  ještě neřeknu. Na to máme ještě dost času.

  V Prostějově se nám naše výstavní aktivity

  propojily s aktivitami výrobními. Během března

  jsme dokončili všechny formy na P-51B Mus-

  tang 1/48, dokončili jsme i další operace nutné

  k vydání stavebnic, tedy konstrukci a zahájení

  výroby obtisků, návodů, leptů, masek i základní

  sady Brassinů. Takže v tuto chvíli jsme připra-

  veni Mustanga vydat, a v březnu jsme si i oťukali

  trh, abychom viděli, co na to zákazníci. A zákaz-

  níkům chutná, což je po dvou letech, co se nikdo

  s nákupy stavebnic zrovna nepřetrhne, velmi

  pozitivní novinka. To je také novinka v našich

  operacích. Na začátku března proběhl předpro-

  dej Royal Classu P-51B s neočekávaně vysokým

  výsledkem – dostali jsme se téměř na 4000 ob-

  jednaných stavebnic. To je výrazně víc než ob-

  vyklý prodej dosud vydaných stavebnic této řady.

  Ukazuje to, že volání modelářů o obnovení Royal

  Classů mělo reálný základ a že jsem se mýlil,

  když jsem toto volání podceňoval. Do Prostějo-

  va jsme pak vezli sto krabic takové ochutnávky

  v podobě Mustangů v bílých krabicích, prodali

  jsme všechny, a k tomu ještě 54 Overtreesů.

  V Mošoni se naše obchodní a výrobní aktivity opět

  propojí, protože tam už budou v prodeji květno-

  vé novinky a ty budou opět hlavně o Mustangu!

  Dubnové novinky

  V dubnu vydáváme dalšího Gustava, tedy Li-

  mitku věnovanou pozdním verzím Bf 109 G-6

  a Bf 109 G-14. Chápu, že už se dvaasedmdesá-

  tinové Stodevítky trochu okoukaly, a tak je lec-

  kdo přejde, jako že to není nic moc extra, ale já

  bych řekl, že je to něco extra. Verzím Bf 109 G,

  kterým se ta stavebnice věnuje, se totiž zatím

  nikdo moc seriózně nevěnoval. Jsou tu nějaké

  stavebnice G-14, ale poměrně staré, a pozdním

  verzím G-6, tedy strojům s kabinou Erla a vyso-

  kou směrovkou, případně s jejich kombinací, se

  většina seriózních výrobců víceméně vyhýbala.

  Tak tedy my ne, my se jim nevyhneme. Když už ty

  Messerschmitty děláme, tak je uděláme pořád-

  ně. Stejně jako třeba Wildcaty, jednoho, F4F-4

  pozdní verze, vydáváme v Profipacku 1/48 také

  v dubnu, stejně jako Fokkera E.III ve Weeken-

  du a také v 1/48. K tomu spoustu leptů, masek,

  Brassinů a dalších doplňků, jak si můžete zjistit

  a prověřit dále v dnešním čísle Infa.

  Hyperscale

  Jak jsem slíbil, začal jsem diskutovat na Hy-

  perscale. Začátek byl celkem nářez, přiznávám,

  že jsem moc nestíhal, ale teď už je to celkem

  v klidu. Řekl bych, že si spolu s modeláři rozu-

  míme, jistá drobná nedorozumění jsem zazna-

  menal zatím jen dvě, a to je lepší, než to bylo

  v mých začátcích na Modelfóru. Jediným zádr-

  helem je jedno vlákno, kde řešíme, jak má vy-

  padat křídlo na Mustangu. Jde o to, zda má být

  úplně hladké nebo zda na něm mohou být pa-

  nelové linky, tak jak to máme my. To je obsáhlé

  téma, které by stálo za článek. Mám k tomu tedy

  celkem dost podkladů, po pravdě řečeno se tím

  tématem zabývám už skoro deset let, mám za

  sebou asi stovky, ale taky možná tisíce prohléd-

  nutých fotek, spousty přečtených článků a jiných

  textů, 48 poměrně podrobně prohlédnutých Mus-

  tangů a jeden let v Mustangu na zadním sedadle.

  Přiznám se, že tehdy jsem se pořádně nepodíval,

  jak to má zrovna tenhle konkrétní stroj s po-

  vrchem křídla, protože když jsem do něho lezl,

  tak mým hlavním zájmem bylo nasoukat svých

  INFO Eduard4

  Duben 2024

• Page 5

  190 cm a 120 kilo do té štěrbiny za pilotovým se-

  dadlem, a když jsem lezl ven, tak už jsem moc

  neviděl a měl jsem co dělat, abych se udržel

  na nohou. Z toho vidíte, že priority historického

  bádání mohou být v různých momentech různé,

  a s tím povrchem křídla u Mustangu to bylo tak

  nějak podobně. Obecně bych řekl, že to bylo tak,

  že nejprve to křídlo u většiny jednotek leštili

  a později se na to vybodli, protože měli jiné sta-

  rosti, a navíc zjistili, že když pod křídlo pověsíte

  přídavné nádrže, tak můžete křídlo leštit jako

  čistič bot na Penn Station a stejně to rychleji

  nepoletí. Vy se k tomu u svých modelů můžete

  postavit stejně. Pokud se vám naše panelové

  linky nelíbí, zatmelte si je, přebruste, vyleštěte

  a přestříkejte je barvou. Tím bude váš zážitek

  se stavby naprosto autentický, budete postu-

  povat stejně jako dělníci a technici na výrobní

  lince firmy North American. Pokud by vám snad

  přišlo, že když máme panelové linky na křídle,

  tak se ten náš Mustang vlastně ničím neliší od

  jiných už vydaných Mustangů, tak doporučuji si

  tu stavebnici nejprve pořádně prohlédnout a ne-

  dělat unáhlené soudy, protože já jsem si tedy jist,

  že se od nich liší naprosto zásadně. Je to prostě

  něco úplně jiného, než co dostanete od kohokoli

  dalšího. Přiznám se, že jsem měl i nutkání na-

  psat na téma křídla Mustangů ten výše zmíněný

  článek, ale už tak jsem toho našemu šéfredak-

  torovi nasliboval tolik, že nevím, kdy to všech-

  no dodám. Budu se tedy držet svých původních

  plánů a nebudu přelétávat k jiným tématům.

  S křídlem na Mustanga už stejně nic neuděláme

  i kdybychom chtěli, a my stejně nechceme, pro-

  tože jsme si jisti, že je správné a hezké.

  Články

  Tím se dostávám k dnešním článkům. Máme

  tu další pokračování Letecké vojny nad Ukra-

  jinou od Mira Bariče. Autor se nám svěřil, že

  mu chodí různé nenávistné a agresivní dopisy.

  Je jasné, že nejsou od příznivců Ukrajiny. My pří-

  znivci Ukrajiny jsme a stojíme za svým autorem.

  Zároveň ale také vyjadřujeme upřímnou lítost

  nad obětmi teroristického útoku na moskevskou

  koncertní síň a vyjadřujeme upřímnou soustrast

  pozůstalým po obětech tohoto barbarského činu.

  Současně si ovšem také myslíme, že když rus-

  ké bezpečnostní síly dokáží zatknout člověka

  na ulici s transparentem nebo citátem z ústavy

  v řádu minut, mohly by proti teroristům dokázat

  zasáhnout dříve než za hodinu. Tady u nás, na

  dekadentním Západě, to naše bezpečnostní síly

  umí. Na druhou stranu moc neřeší zatýkání za

  citáty z ústavy ani za protesty proti vládě.

  Dále máme v čísle dva his-

  torické články. Zahradničení

  na Dunaji od Petera Kaššáka

  je o zaminování Dunaje v roce

  1944, druhý od Jana Bobka je

  o sestřelech Ericha Hartmanna

  a jednom z jeho Messerschmittů.

  Kromě toho máme ještě tři krat-

  ší, ale poutavé Box art story -

  o Wildcatu, o Hellcatu, o Fok-

  keru E.III. A já jsem k tomu na-

  psal cestopis o studijní cestě do

  Itálie, které jsem se účastnil já,

  jako hlavní řidič a vedoucí výpravy, Jakub Na-

  demlejnský jako koordinátor a Standa Archman

  jako hlavní výzkumník. Tím jsme myslím vyrov-

  nali obvyklou sestavu různých výprav jiných

  institucí, ať už sportovních nebo akademických,

  kde jsou vždy na jednoho aktivního vědce nebo

  sportovce nejméně dva členové realizačního

  týmu.

  A to je ode mě dnes vše. Přeji vám příjemné

  čtení!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Duben 2024

• „Záhradníčenie“ na Dunaji

  S dĺžkou 2 845 km je Dunaj po Volge druhou najdlhšou riekou v Európe. Na takmer 2 415 km (z Kelheimu do Suliny) je rieka splavná pre medzinárodnú nákladnú dopravu. Na svojej ceste z Čierneho lesa (Nemecko) do Čierneho mora (Rumunsko a Ukrajina) Dunaj prechádza okolo alebo cez desať štátov, čo z neho robí najmedzinárodnejšiu rieku na svete.

  ČLÁNKY

  Peter Kaššák

  S dĺžkou 2 845 km je Dunaj

  po Volge druhou najdlhšou

  riekou v Európe. Na takmer

  2 415 km (z Kelheimu do

  Suliny) je rieka splavná

  pre medzinárodnú náklad-

  nú dopravu. Na svojej ceste

  z Čierneho lesa (Nemecko) do

  Čierneho mora (Rumunsko

  a Ukrajina) Dunaj prechádza

  okolo alebo cez desať štátov,

  čo z neho robí najmedziná-

  rodnejšiu rieku na svete.

  Komplex ropných rafinérií

  pri Viedni bol jedným z naj-

  väčších v Rakúsku a vďaka

  svojej strategickej polohe

  v blízkosti rieky Dunaj zaru-

  čoval ľahký prístup pre dovoz

  ropy z Rumunska a iných kra-

  jín. Floridsdorf, Wiener Neu-

  stadt, Moosbierbaum, Lobau,

  Schwechat a Kagran sa stali

  neslávne známymi posádkam

  15. americkej leteckej armá-

  dy Spojených štátov americ-

  kých. V roku 1944 chránilo

  tento komplex približne 88

  ťažkých protilietadlových ba-

  térií so 604 ťažkými a 840

  ľahkými delami namierený-

  mi na americké bojové boxy

  bombardérov. Pri maximálnej

  paľbe vymrštila do vzduchu

  proti americkým lietadlám

  približne 600 nábojov každé

  tri sekundy.

  No nielen rakúske rafinérie

  využívali Dunaj ako doprav-

  nú cestu. Rafinéria Apollo

  v Bratislave predstavovala

  v roku 1944 významnú rop-

  no-spracujúcu inštitúciu, po-

  dobne ako ropné rafinérie

  v Maďarsku ako Szőny, Pétfür-

  dő, Almásfűzűtő, Pét a rafiné-

  rie v Budapešti (Fanto, Shell,

  Koolaz a Hungary Petroleum

  Co.). Ďalej po prúde boli rafi-

  néria Kuçovë, Doiceşti a sklad

  ropy v Targoviste v Bulharsku,

  rafinéria Brod v Juhoslávii

  a nakoniec známa rafinéria

  a sklady v Ploesti v Rumun-

  sku.

  Hladké fungovanie dunajské-

  ho dopravného systému bolo

  pre Nemecko kľúčové a jeho

  narušenie bolo veľmi žiadu-

  ce. Spojeneckým plánovačom

  v Taliansku sa naskytli dve

  hlavné možnosti. Jedna za-

  hŕňala zničenie ropných ra-

  finérií, prístavných zariadení

  a ďalšej infraštruktúry. Druhá

  si vyžiadala zastavenie dunaj-

  skej dopravy mínovaním. Obi-

  dve možnosti boli zvažované

  a aj použité, keďže USAAF

  a RAF sa snažili odrezať Ne-

  mecko od jeho tak potrebnej

  rumunskej ropy.

  Pozemný personál 70. perute letky B pózuje na ich základni pri „uhorkách“.

  „Záhradníčenie“ na Dunaji

  Zamínovanie druhej najväčšej

  rieky Európy v apríli 1944

  INFO Eduard6

  Duben 2024

• Page 7

  ČLÁNKY

  Počas prvého obdobia, počas ktorého bol me-

  siac v splne alebo blízko splnu, boli mínovacie

  operácie naplánované na osem nocí, ale uskutoč

  -

  nili sa iba tri, pričom poveternostné podmienky

  znemožňovali presné kladenie mín po zvyšok plá

  -

  novaného obdobia. Prvá operácia z 8. na 9. apríla

  bola vykonaná podľa plánu, ale nasledujúcu noc,

  ktorá bola v knihe záznamov bojových operácií

  205. skupiny RAF popísaná ako „Dokončenie mí

  -

  novania Dunaja“, bola zrušená, ako aj ďalšiu noc

  10./11. apríla. V noci 12./13. apríla bolo mínovanie

  úspešne vykonané, no opakovanie nasledujú

  -

  cu noc bolo opäť zrušené. Úspech sa dostavil až

  14./15. apríla, no ďalšie opakovanie, 15./16. apríla,

  muselo byť zrušené. Zrušenie následnosti akcií

  bolo nešťastné, pretože poskytlo nemeckým or

  -

  gánom čas začať plánovať protiopatrenia.

  205. skupina naplánovala na noc z 8. na 9. aprí

  -

  la 1944 veľký nálet na letisko Tököl v Budapešti,

  ktorý bol však neskoro v ten deň zrušený, takže

  prvá mínovacia operácia skupiny bola jediná, kto

  -

  rá sa v tú noc uskutočnila. Operovali dve krídla,

  231. krídlo vyslalo dvadsať Wellingtonov z 37. a 70.

  perute a 240. krídlo tri Liberatory od 178. perute.

  Im určené mínované lokality, zvané „postele“ –

  z anglického beds alebo aj záhrady – „gardens“ na

  Dunaji ležali medzi Bazias a Belehradom. Prípra

  -

  va na to, čo bolo pre posádky 205. skupiny úplne

  novou skúsenosťou, sa nezaobišla bez ťažkostí,

  a zhrnutie v knihe záznamov o činnosti skupiny

  z apríla uvádza:

  „Záhradnícke“ (od slova Gardening – kódové

  označenie RAF pre kladenie mín) operácie sa

  začali v apríli 1944 a rieka Dunaj bola zamíno

  -

  vaná približne 200 mínami Mark IV a V. Ťažkosti

  sa vyskytli pri získavaní potrebných popruhov,

  závesných pásov a nosníkov bômb; a potrebného

  skúseného elektrotechnického personálu špe

  -

  cializovaného na prípravu mín. Elektrotechnický

  personál bol nakoniec odvezený z Blízkeho vý

  -

  chodu deň pred operáciou.

  Zdá sa pravdepodobné, že „elektrický personál“

  pochádzal z perutí v Egypte, ktoré sa špecializo

  -

  vali na mínovacie a protilodné operácie, ako na-

  príklad 38. peruť, hoci reálne prvý brífing vykonal

  personál Kráľovského námorníctva.

  Desať Wellingtonov 37. perute bolo určených

  na mínovanie Dunaja a kládli „uhorky“ (z anglic

  -

  kého „cucumbers“ – kódové označenie mín pre ich

  podlhovastý tvar“) do trojmíľového úseku koryta

  východne od Belehradu. Jedna posádka úlohu

  vzdala pre poruchu magneta jedného z motorov.

  Ďalších deväť odštartovalo z letiska v Tortorelle

  medzi 20:20 a 20:27. Tri posádky, LN920 „C“ W/O

  J.C. Bailey (RAAF), MF139 „K“ Lt. M. Britz (SAAF)

  a ME872 F/Sgt. H.C.M. Johnson (RAAF), boli nútení

  upustiť od splnenia svoje úlohy, F/Sgt. Johnson sa

  vo vzduchu stretol so silnými elektrickými búrka

  -

  mi, zatiaľ čo posádky W/O Baileyho a poručíka Bri-

  tza nedokázali identifikovať kľúčové body. Všetky

  tri posádky priniesli svoje míny späť. Posádka F/O

  Pagrama položila míny šesť míľ západne od pred

  -

  písaného lôžka. Zvyšok, Wellington LP182 s po-

  sádkou F/Sgt. G.D.E. Adamsona, HE518 s F/Lt. R.M.

  Crancheym, HZ814 s posádkou W/O. E.D. Upsona

  (RAAF), JA522 s posádkou F/Sgt. J.C. Macalluma

  (RAAF) a JA531 s posádkou F/Lt. C.H. Muggerid

  -

  ga, splnili úlohy a položili míny v predpísaných

  oblastiach východne od Belehradu medzi 22:27

  a 23:21 hodiny z výšky 400 až 500 stôp. Lietadlo

  F/Sgt. Johnsona pristálo v Tortorelle o 23:35, zvy-

  šok medzi 00:48 a 01:47.

  Desať Wellingtonov od 70. perute vyčlenených

  na mínovanie Dunaja vzlietlo z letiska Tortorella

  medzi 20:20 a 20:41. Za celkom dobrého počasia,

  aj keď obloha nebola úplne jasná, deväť z nich

  prekonalo Dinárske Alpy a presne identifikova

  -

  lo rieku Sáva a Belehrad. Wellington LP130 „D“

  s posádkou pilota F/Sgt. G.J. Custanceho zazna-

  menal prehrievanie motora a zvýšenie teploty

  oleja, ktoré sa ukázalo takmer okamžite po štar

  -

  te. Posádka sa otočila a pristála v Celone o 22:30

  podľa pokynov aj s mínami na palube. Sedem lie

  -

  tadiel, LN640 „A“ s posádkou F/Lt. H.C. Bownasa,

  MF194 „F“ s F/Sgt. D.C. Twiggom (RAAF), LN985 „K“

  s F/O. C.O. Ellisonom (RAAF), HE694 “L” s F/Sgt. P.D.

  Nihillom (RAAF), LN489 „O“ s F/Sgt. R.P.F. Gelleho

  posádkou (RAAF), LN870 “U” s F/Sgt. H. Pollardom

  a LP126 „Z“ s posádkou F/Sgt. A.S.R. Rossa (RAAF)

  nahlásili, že „zasadil svoje uhorky“ do správnych

  „záhrad“, vidiac padáky a zaznamenajúc dopady na

  hladinu. Len posádka F/Lt. L.M. Masona v stroji

  LN851 „Y“ mierne prestrelila a možno „zasadili

  uhorky“ do susednej „záhrady“. Mínovanie prebie

  -

  halo medzi 22:29 a 23:10 z výšky 250 až 500 stôp,

  a posádky zhodili spolu šestnásť 1600 lb. mín typu

  Mk.III a IV.

  Štyria zadní strelci ostreľovali člny, Sgt. M.W.

  Maddick v LN640 vystrelil 2000 nábojov pri Omol

  -

  jici a Starčeve, Sgt. A. Roberts v LM870 minul

  1000 nábojov v Ritopeku a Sgt. Graysmark, zadný

  strelec v stroji HE694 vypálil 1000 nábojov na po

  -

  merne veľké plavidlo v blízkosti susednej „záhra-

  dy“. Najväčší úspech však zožal Sgt. E.R. Butcher

  v stroji LN985, ktorý spustil paľbu na šesť člnov

  ťahaných remorkérom. Remorkér pri napadnutí

  odhodil vlek, čo zrejme vyvolalo na člnoch určité

  zdesenie.

  Osem posádok pristálo v Tortorelle medzi 00:39

  a 01:40. Bohužial, P/O Gibsonovi a posádke sa vrá

  -

  tiť nepodarilo.

  Vickers Wellington B.Mk.X LP139 „B“ zo 70. pe

  -

  rute núdzovo pristál na hladine Dunaja po tom, čo

  bol pri mínovaní medzi Belehradom a Baziasom

  ľahkým Flakom zasiahnutý a zapálený pravý bok

  a motor. Dvaja z tých, ktorí zomreli, navigátor F/O.

  Jeffrey J.K. Burr a palubný strelec Sgt. Clifford

  J. Selby, boli pochovaní lokálne, a po vojne boli

  Vickers Wellington LN640 ‘A’ od 70. perute V pozadí pristáva B-17-tka od 15th USAAF.

  INFO Eduard

  7

  Duben 2024

• Page 8

  znovu pochovaní na vojnovom cintoríne v Be-

  lehrade, prvý v hrobe 9.A.A4 a druhý v 9.A.B.5.

  Ale W. Operator F/Sgt. Frank Dadd, v tom čase

  tiež lokálne pochovaný v Penceve, je v súčasnosti

  pochovaný na vojnovom cintoríne Cassino, hrob

  XVII.C.22. Zdá sa, že F/Sgt. Dadd bol exhumova

  -

  ný z Penceva americkou armádou, ktorá verila,

  že bol pilotom USAAF, a pochovali ho na americ-

  kom vojenskom cintoríne v Neapole. Neskôr však

  bolo telo identifikované ako telo F/Sgt. Dadda

  a v roku 1948 bol odovzdaný britským úradom na

  opätovné pochovanie.

  Dvaja preživší, pilot P/O. J.A. Gibson a bombo

  -

  metčík F/O. W. R. Elvin, nadviazali kontakt s Tiso-

  vými Četníkmi a o štyridsať dní neskôr ich C-47

  evakuovali z Juhoslávie a vrátili sa k svojej peruti

  a obaja pokračovali v bojových operáciách.

  Hlásenie bombometčíka Elwina poslúžilo ako

  základ pre správu po ich návrate:

  „Počas mínovania Dunaja východne od Belehra-

  du približne o 22:45 bolo lietadlo, ktoré sklesalo

  do výšky 200 stôp nad riekou, zasiahnuté ľahkým

  Flakom, ktorá sa pravdepodobne nachádzala na

  ostrove neďaleko Pančeva. V motore na pravobo

  -

  ku vypukol požiar a kapitán sa rozhodol o núdzo-

  vé pristátie na hladine. Dve míny, ktoré viezli na

  palube, boli okamžite odhodené (na správnom

  mieste) a predtým, ako sa dvere bombovnice za

  -

  tvorili, lietadlo narazilo na hladinu vody v plytkom

  uhle. Okamžite sa naplnilo vodou a v priebehu

  niekoľkých minút bolo úplne ponorené. Nebol čas

  na chystanie potrieb pre núdzové pristátie a je

  známe, že prežili iba kapitán P/O Gibson a bombo

  -

  metčík F/O Elvin. Unikli cez únikový poklop pilota,

  pričom P/O Gibson utrpel len miernu odreninu

  tváre, avšak F/O Elvin si vykĺbil jedno rameno

  a poranil druhú ruku. Bola mimoriadna tma a kým

  sa dvaja muži dostali na povrch, lietadlo bolo

  úplne ponorené. P/O Gibson našiel čln plávajúci

  našťastie v správnej polohe a podarilo sa mu

  k nemu doplávať, zatiaľ čo F/O Elvin sa vznášal

  vo svojej „Mae West“. Po boji sa im obom podarilo

  vyliezť na palubu a potom sa pokúsili nájsť W/Op

  F/S Dadda, ktorého výkriky počuli, keď sa vynorili

  na povrch. V tom čase však už preplávali znač

  -

  nú cestu po prúde a o W/Op nebolo nič počuť ani

  vidieť. O ďalších dvoch členoch posádky nebolo

  po ponorení lietadla nič počuť, ani dvaja preživší,

  keď boli s dedinčanmi v okrese, nič viac nepočuli.

  Počuli však klebety, že Nemci pracujú na vyti-

  ahnutí lietadla z jeho polohy v strede rieky.

  Keďže mali veľké problémy s riadením člna,

  pískali na píšťalky, aj keď boli stále v strede rieky,

  a nakoniec ich zbadal muž, ktorý prišiel na pra

  -

  mici a zobral ich a ich čln na breh. Snažili sa ho

  presvedčiť, aby pátral po ďalších členoch posád

  -

  ky, ale nepodarilo sa im to a neskôr sa dozvedeli,

  že nebol ochotný riskovať, že by ho Nemci videli

  z ľavého (t. j. severného) brehu.

  Boli prevezení do najbližšej dediny, kde si

  na čas oddýchli v školskej miestnosti, pričom

  dedinčania s nimi zaobchádzali celkom dobre.

  Rozhovor s nimi však bol extrémne obmedzený,

  keďže nemali žiadneho tlmočníka. Našťastie si

  Britskí letci (v anglickom British airmen, doplň

  prosím) mysleli, že je lepšie zistiť miestne politic

  -

  ké sympatie predtým, ako požiadajú, aby ich vzali

  k Titovi, pretože ako neskôr zistili, títo dedinčania

  na juhu Belehradu boli v drvivej väčšine priazniv

  -

  ci Četníkov a zarytí odporcovia partizánov. Okolo

  1 hodiny ráno dôstojník Četník vošiel do miestnos-

  ti, nechal ich vyzliecť a museli si obliecť miestny

  odev. Následne ich odviezol volským povozom

  k četníckemu okresnému vodcovi do inej dediny.

  Tento vodca a jeho zamestnanci – jeden z nich

  hovoril po francúzsky s P/O Gibsonom – sa k nim

  správali veľmi dobre, nakŕmili ich a predstavili im

  miestny vývar zo slivkovej šťavy (Pozn. autora:

  u nás známu slivovicu).

  Nasledujúce ráno, aby sa vyhli akejkoľvek mož

  -

  nosti odhalenia, ich vzali do kopcov, kde stretli

  amerického študenta bohoslovia, ktorý im pove

  -

  dal, že už nejaký čas študuje za pravoslávneho

  kňaza. Dva dni im robil tlmočníka, počas ktorých

  sa ich často pýtali na postoj Británie k Četníkom

  a Partizánom, pričom všeobecnou sťažnosťou

  zrejme bolo, že Četníkom sa už nedostávajú do

  -

  dávky zbraní a streliva. Neskôr zistili, že Četníci,

  hoci mali Britániu dobre naklonenú, sa neodváži

  -

  li otvorene vzdorovať Nemcom zo strachu z re-

  presálií na ich dedinách, hoci dávali veľký pozor

  a boli vždy dobre informovaní o nemeckých pohy-

  boch. Predovšetkým sa zdalo, že nenávidia a boja

  sa partizánov a využívajú každú príležitosť na boj

  proti nim. Je zaujímavé poznamenať, že P/O Gib

  -

  son a F/O Elvin za celý čas, čo boli v Juhoslávii, vi-

  deli len jeden nemecký nákladiak, keďže sa držali

  ďalej od hlavných ciest a používali vedľajšie cesty,

  ktorých povrch bol neopísateľne zlý, a preto sa im

  Nemci vyhýbali.

  So svojím tlmočníkom cestovali volským po

  -

  vozom do dediny asi sedem hodín cesty na juho-

  západ, kde sa F/O Elvina ujal miestny lekár, ktorý

  dislokáciu nevyliečil – rameno nemal napravené

  až do doby, kým sa nedostal k britskej misii. Všet

  -

  ky zdravotnícke zásoby sa zdali byť veľmi obmed-

  zené. V tejto dedine zostali dve noci a bývali ako

  zvyčajne v dome miestneho veliteľa.

  Nasledujúci deň ich major, ktorý sa objavil

  počas večera predchádzajúceho dňa, poslal so

  silným sprievodom na hranicu svojho okresu, po

  -

  tom s nimi pokračovali už len dvaja bodyguardi.

  Pokračovali na juhozápad a každý večer sa zdrži-

  avali v dedinách a často cestovali. Putovali zväč-

  ša pešo, aj keď niekedy sa odviezli na voze ale-

  bo na koni. Všade sa s nimi dobre zaobchádzalo,

  až sa nakoniec dostali k veliteľstvu britskej mi-

  sie, ktorá odovzdala podrobnosti o ich záchrane

  a úteku pred zajatím domov.

  Zjavne v tom čase niekoľko z týchto misií dis

  -

  kutovalo o plánoch odchodu z krajiny. Návrh na

  prechod cez krajinu bol zamietnutý, pretože Čet

  -

  Partizáni boli na počiatku zorganizovaní Titom na

  počiatku invázie vojsk Osy na Balkán v apríli 1941,

  a začali s aktívnym odporom proti okupačným

  vojskám po tom, čo Nemecko napadlo Sovietsky

  Zväz v júni 1941. Rozsiahle povstanie bolo

  organizované v mesiaci júl, ku ktorému sa neskôr

  pridali četníci , organizovaní Daža Mihailovičom. To

  viedlo k vytvoreniu nie však dlho trvajúcej republiky

  Užice. https://en.wikipedia.org/wiki/Chetniks

  ČLÁNKY

  INFO Eduard8

  Duben 2024

• Page 9

  níci im nedovolili prejsť do oblastí kontrolovaných

  partizánmi a skutočne nesúhlasili s ich zámerom

  opustiť krajinu a so zvyšujúcou sa podporou Bri

  -

  tánie voči Titovi. Ďalšou alternatívou bol útek

  vzduchom. P/O Gibsona vzali na rovnú pastvinu

  na vrchole kopca a opýtali sa ho, či miesto po

  -

  važuje za vhodné k použitiu ako nočná pristáva-

  cia dráha pre Lysander. Domnieval sa, že áno, ale

  keďže sa vyskytli nejaké problémy pri dohadova

  -

  ní spolupráce s Lysanderom, nakoniec sa dopočul,

  že o evakuáciu sa mali pokúsiť tri dopravné lie-

  tadlá. Zhadzovali sa im svetlice, M.A.P.R.W. lietad-

  lá urobili fotografie pristávacej plochy a Gibson

  bol poverený velením operácií nočného lietania.

  Skupina teraz pozostávala zo 109 mužov, keď

  -

  že niekoľko amerických letcov vyskočilo na pa-

  dákoch neďaleko a pridalo sa k „misii“. Po troch

  nočných operáciách – väčšina z nich bola zaují

  -

  mavá a vzrušujúca, keď lietadlá vzlietli na krátkej

  improvizovanej pristávacej dráhe (naplnené do

  posledného miesta) – bola celá skupina bezpečne

  evakuovaná. P/O Gibson nastúpil do posledného

  transportu spolu s britským veliacim dôstojní

  -

  kom.“

  Ale späť k udalostiam mínovania Dunaja.

  Ako posledná do vzduchu v noci z 8. na 9. apríla

  na mínovaciu misiu bola vyslaná 178. peruť. Tri

  posádky Liberatorov vzlietli z Celone medzi 20:50

  a 21:00, a po dosiahnutí cieľa mínovali rieku Dunaj

  v blízkosti miesta, kde podľa geografického odha

  -

  du bola Bukurešť. V skutočnosti to však bol Bele-

  hrad. Medzi 23:28 a 23:39 hodinou, z výšky 125 až

  500 stôp, tri posádky zhodili 12 kusov 1000 lb. mín

  Mk.V, Liberatory počas prvej akcie niesli len štyri

  míny, namiesto šiestich, ktoré boli nakladané ne

  -

  skôr do útrob týchto strojov.

  Na brífingu W/Cdr. D.C. Smythe a jeho posádka,

  letiaci v BZ947 „N“, podrobne opísali postupnosť,

  ktorú sledovali v tejto prvej mínovacej operácii

  perute:

  „23:15 – prílet do cieľovej oblasti. Okruh vpravo

  a sklesať do výšky 2 500 stôp letiac proti rieke až

  po ostrov Cibulski [44°48 severnej šírky: 21°12 vd].

  Znova sa otočil doprava a letel späť pozdĺž Duna

  -

  ja smerom na západ a znížiť výšku na 200 stôp

  pri ostrove Okilova [44°46 severnej šírky: 21°12

  vd]. 23:28 hod., 180 stôp – kladenie mín v kurze

  210°. IAS [Indicated Air Speed – indikovaná rých

  -

  losť] 170 mph. Všetky míny zhodené na prvý pokus

  s trojsekundovým odstupom... Všetky štyri padáky

  sa otvorili a pozorovali sa špliechance na hladine,

  keď míny padli do Dunaja a vytvárali fontány vody.“

  F/Lt. J.H.C. Lewis a jeho posádka (lietadlo

  BZ930 “S”) tiež položili svoje míny počas jedné

  -

  ho bezchybného pokusu, ale S/Ldr. R.A. Brown

  (v lietadle BZ929), ktorý vykonal svoj prvý pokus

  o 23:32, zistil, že dokáže zhodiť iba dve míny, kým

  lietadlo preletí ponad pevninu, a tak sa otočil do

  -

  prava a letel znova dolu riekou, aby zopakoval

  mínovanie a zhodil svoj druhý pár mín o 23:39.

  Zaujímavé je, že sa zdá, že neexistovala žiadna

  striktná požiadavka, pokiaľ ide o výšku, v ktorej

  boli míny zhadzované, alebo predpísanú rýchlo

  -

  sť, pretože kým W/Cdr. Smythe kládol z výšky 180

  stôp rýchlosťou 170 mph, S/Ldr. Brown sa rozho

  -

  dol zhodiť míny z 300 stôp pri rýchlosti 180 mph

  a F/Lt. Lewis šiel najnižšie zo všetkých a kládol

  míny z výšky 125 stôp. Posádky zaregistrovali

  miernu guľometnú alebo protilietadlovú paľbu

  z člnov a remorkérov severne a západne od ost-

  rovov Dubovič a Dubovská Ada a posádka BZ930

  sa to po ukončení mínovania rozhodla preskúmať.

  Pri pozorovaní niekoľkých malých plavidiel po-

  sádka na ne zaútočila z výšky 200 stôp, zadný

  strelec vystrelil asi 1000 rán, stredný horný stre

  -

  lec 400 rán a predný strelec 200 rán. Všetci po-

  zorovali, ako sa projektily odrážajú od plavidiel.

  Posádky pristáli v Celone medzi 01:20 a 02:00.

  Ráno 9. apríla 1944 bola riečna doprava na Du

  -

  naji ochromená v dôsledku vysokého rizika stretu

  s mínou na neznámom mieste toku časti Dunaja.

  Medzi prvými obeťami bol 650 koňový osobný

  parník Tulln od D.D.S.G, ktorý bol potopený na ki

  -

  lometri 1150 o 07:45. Šesť ľudí na palube zomrelo.

  D.D.S.G. stratilo aj bárku v tento deň, ale toto bol

  len začiatok. „Záhradkárčenie“ malo v nasleduj

  -

  úcich siedmich mesiacoch vážne ovplyvniť túto

  veľkú dopravnú spoločnosť. Ďalšie úmrtie bolo

  hlásené na tankeri X slovenskej spoločnosti S.D.P.,

  ktorý bol potopený na km 1128 spolu so srbským

  policajným člnom.

  Po troch nociach, na ktoré sa plánovalo míno

  -

  vanie, ale upustilo sa od aktivít pre nepriazeň po-

  časia, zlepšenie počasie znamenalo, že 12. apríla

  mohli tri perute zapojené do prvej mínovacej

  operácie 8. a 9. apríla obnoviť opakovať svoju čin

  -

  nosť. Hlavnou plánovanou operáciou 205. skupiny

  RAF v tú noc bol útok šesťdesiatich piatich po

  -

  sádok z troch krídiel vyzbrojených bombardérmi

  Wellington na zoraďovaciu stanicu Ferencváros

  v Budapešti. Sedemnásť Wellingtonov z 231. kríd-

  la a dvanásť Liberatorov od 240. krídla bolo vy-

  členených na zhodenie mín medzi Backa Palanka

  a Futog, východne od Nového Sadu, zatiaľ čo päť

  Fotografia vyhotovená v Juhoslávii v roku 1944, na ktorej zľava do prava na

  nej pózujú neznámy četník, pilot Jacobsen (bližšie neurčený), William Elvin a ďalší

  neznámy četník.

  Fotografia posádky od 37 perute, v ktorej lietal W.R. Elwin (druhý zprava).

  Personálna fotografia letca William R. Elvina z roku

  1945 po návrate z vojny. Personálna fotografia letca

  William R. Elvina z roku 1945 po návrate z vojny.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  9

  Duben 2024

• Page 10

  Wellingtonov od 231. krídla mínovalo ďalej na vý-

  chod, medzi Bazias a Belehradom.

  Jedenásť Wellingtonov od 37. perute vzlietlo

  z letiska Tortorella medzi 22:30 a 22:40. Sedem

  z nich malo za cieľ položiť míny v Dunaji medzi

  Gardinovcami pri Novom Sade a Surnikom a štyri

  medzi Baziasom a Belehradom pri Dubravici.

  Sedem posádok vrátane posádky W/O. J.C. Bai

  -

  leyho (RAAF) vo Wellingtone LN920 „C“, F/Sgt.

  J. Calvert-Fishera v LN958, poručíka M. Britza

  (SAAF) v LN924, F/Sgt. H.C.M. Johnsona (RAAF)

  v ME572, F/Lt. J.F. Fishera v MF196, poručíka D.R.

  Hjelma (SAAF) v LP182 a F/Sgt. J. Evansa (RAAF)

  letiaceho v LN799 úspešne „nakládli“ dvanásť

  1000 lb. mín do Dunaja v oblasti medzi Gardinov

  -

  cami a Surnikom z výšky 100 až 200 stôp. We-

  llingtony HF477 (W/O. E.D. Upson (RAAF)) a ME875

  (F/Lt. R.M. Cranchey) mali zaseknutú (primrznutú)

  mínu a preto návrat uskutočnili o 04:20 na letisku

  Foggia Main s dlhšou pristávacou dráhou aj s mí

  -

  nami na palube.

  Štyri posádky určené na mínovanie medzi Bazi

  -

  as a Belehradom úspešne splnili úlohu a „nakládli“

  svoje míny z výšky 300 až 500 stôp.

  Pilot P/O. D.C. Burcham (z lietadla JA472) opísal

  svoje pocity, keď podnikol svoju prvú mínovaciu

  operáciu:

  „Ukázalo sa to ako jeden z najvzrušujúcejších

  výletov. Po prekročení hôr vo výške 10 000 stôp

  sme presne určili našu „záhradu“ a ponorili sa do

  výšky 2 000 stôp nad rieku osvetlenú zahmleným

  mesiacom, pričom sme sa cítili dosť zraniteľní,

  pretože sme netušili, čo sa deje na tmavých bre

  -

  hoch rieky. V našom prípade sa nič nestalo a boli

  by sme schopní zhodiť naše dve míny!“

  (Macdo-

  nald pp. 15–16)

  Kniha operačných záznamov uvádza, že zad

  -

  ný strelec JA531, Sgt. Blyth, vystrelil 200 rán

  na člny, ale Maurice Lihou, ktorý bol kapitánom

  JA531, si v knihe spomienok „It’s Dicey Flying Wim

  -

  peys Around Italian Skies“ na str. 68–9 spomína,

  že bombometčík Sgt. Antiel tiež zaútočil na člny

  z prednej veže:

  „V žiarivom mesačnom svite našli svoj „zeleni-

  nový záhon“ (cieľovú oblasť). Letiac nízko pozdĺž

  Dunaja s brehmi zdvíhajúcimi sa na oboch stra

  -

  nách jasne videli lodnú dopravu s tlmenými svet-

  lometmi, ktoré sa pohybovali pozdĺž; musia patriť

  k nepriateľskému konvoju. Položili svoje smrtiace

  pasce a pokračovali v lete nízko vo výške 200 stôp

  nad riekou. Pre Leeho [Lihou] to bolo obrovské

  vzrušenie.

  „Uvidíme, či nájdeme nejaké člny, ktoré by sme

  poostrelovali,“ navrhol Lee. "Chceš ísť do prednej

  veže, Len?"

  „Dobre. Kapitán“. Netrvalo dlho a objavili sa prvé

  člny, ktoré sedeli nízko v rieke a zanechávali za

  sebou znateľnú brázdu bielej peny. Boli oveľa väč

  -

  šie, ako Lee očakával, napočítal ich osem, štyri

  dvojice za sebou.

  „Máš ich v hľadáčiku Len? Potom choďte na to.

  Si pripravený vzadu, Jock?'

  Len nepotreboval ďalšiu ponuku, lietadlo napl

  -

  nil zvuk guľometnej paľby, a keď preleteli ponad

  člny, bol na rade Jock vo veži zadného strelca, aby

  to skúsil. On ich tiež osolil dávkou.

  „Čo tak druhý pokus, chlapci?“ spýtal sa Lee.

  "OK, kapitán."

  Otočili sa, leteli popri brehu rieky, znova sa oto

  -

  čili a leteli na nich zozadu. Zdalo sa, že na palube

  nikto nie je. Urobili cez nich druhý prelet, opäť obe

  veže v akcii. Leteli ešte niekoľko míľ, ale nič viac

  nespozorovali.

  „Radšej poďme domov, Lee,“ povedal Riggy.“

  Deväť posádok pristálo v Tortorelle medzi 03:11

  a 04:20.

  Desať lietadiel 70. perute, zahŕňajúc LF640 “A”

  pilotovaný F/Sgt. G.B. Sinclairom (RAAF), LN699

  „C“ s poručíkom N.K. Weekesom (SAAF), LP130 “D”

  s F/Sgt. G.J. Custancem (RAAF), MF194 „F“ so Sgt.

  D.H.R. McPhersonom (RAAF), LN985 „K“ s F/Sgt. H.

  Pollardom, HE694 “L” F/Sgt. K.E. Turleym (RAAF),

  LN479 „O“ s F/Sgt. R.P.F. Gellem (RAAF), NP135 “T”

  s F/Sgt. J.R. Turveyom (RNZAF), LN870 „U“ s F/Sgt.

  B.E. Marstinom (RAAF), LP126 “Z” s F/Sgt. R.P. Ca

  -

  sem a LN851 „Y“ s posádkou F/Lt. K.G. Hubbarda,

  boli vyslané k úlohe kladenia mín medzi Palan

  -

  ka a Stari Futag, západne od Nového Sadu. F/Sgt.

  Custance a jeho posádka, ktorých predchádzajú

  -

  cu akciu zmarili problémy s motorom, smerovali

  nad „staré“ koryto východne od Belehradu. Všet

  -

  kých jedenásť posádok vzlietlo z Tortorelly medzi

  22:40 a 22:54 a pri dobrom počasí sa približovalo

  k cieľu, pričom cestou obdivovalo zasnežené Di

  -

  nárske Alpy. Medzi 1:00 a 01:45 posádky úspešne

  nasadili celkovo dvadsať 1000 lb. Mk.V a dve 1600

  lb. Mk.IV mín z výšky 80 až 400 stôp.

  Dve posádky, F/Sgt. Turveya a F/Sgt. Custance

  -

  ho sa stretli s odporom južne od Masbaru, ktorá,

  aj keď mierna, bola dostatočne presná na zasi

  -

  ahnutie lietadla F/Sgt. Turveyho na niekoľkých

  miestach a poškodila interkom. Napriek tomu on

  a jeho posádka misiu úspešne dokončili.

  Posádky pristáli v Tortorelle medzi 03:05

  a 04:35.

  Dvanásť Liberatorov zo 178. perute, ktorých

  cieľom bolo zamínovať rieku Dunaj medzi Bačou

  Palankou a Futogom, západne od Nového Sadu,

  vzlietlo z Celone medzi 23:59 a 00:31. Každý

  z nich niesol šesť mín. Jedenásť posádok lokali-

  zovalo určené lôžka a medzi 02:55 a 03:46 bolo

  úspešne položených šesťdesiatpäť 1000 lb. mín

  Mark V z výšky 80 až 500 stôp. Posádke Lt. W.J.

  Van der Merweho (SAAF) letiacej v BZ932, zostala

  jedna mína zavesená (primrznutá) k podvesom

  a bezpečne ju vyhodili nad Jadranom. Niekoľko po-

  sádok hlásilo ťažkosti s identifikáciou zóny dopa-

  du z dôvodu lokálnych záplav a F/Lt. D.A. Eardley

  a jeho posádka v EV939 prerušili operáciu po tom,

  čo hľadali cieľovú zónu z výšky 1500 stôp viac ako

  tridsať minút. Dve z ich šiestich mín boli bezpečne

  odhodené nad Jadranom, ostatné priviezli domov.

  Sedem posádok ostreľovalo člny a hlásilo zá

  -

  sahy, pričom 0,5-palcové guľomety, ktoré mali

  namontované Liberatory, mali oveľa väčšiu prie

  -

  bojnú silu ako 0,303-palcové guľomety Wellingto-

  nov. Niekoľko posádok podniklo dlhotrvajúce ost-

  reľovacie útoky, napríklad posádka poručíka Van

  der Merweho 12 minút ostreľovala člny paľbou

  z palubných zbraní. Najpozoruhodnejšie výsled-

  ky však dosiahli posádky strojov EV820 “R” (pilot

  Lt. T.E. Knight (SAF)) a EV822 “V” (pilot F/Lt. J.H.C.

  Lewis). Bočný a predný strelci druhej menovanej

  zaútočili a zapálili 100 stôp dlhé plavidlo, pravde

  -

  podobne tanker, ktoré vybuchlo. Strelci z EV820

  zaútočili na ďalší tanker, ktorý tiež vybuchol, pod

  -

  pálil rad šiestich lodí, rieku pokryl horiaci olej

  a výsledné explózie boli viditeľné vo vzdialenosti

  85 míľ.

  Pri spiatočnom lete ponad Jadran posádka po

  -

  ručíka N.E. Haymana (v EV962) zbadala červené

  Zadný strelec 37. perute. [foto: E. Robertson]

  F/Sgt. B.E. Marstin RAAF, pilot stroja LN870.

  [foto: AWM]

  ČLÁNKY

  INFO Eduard10

  Duben 2024

• Page 11

  svetlice vypálené z mora, ktoré ohlásili na de-

  brífingu. Informáciu posunuli k skupine riadenia

  lietania a výsledkom bola nasledujúceho rána zá

  -

  chrana S/Ldr. C.F. Mervyn-Jonesa a jeho posádky

  od 40. perute, vracajúca sa z útoku na zoraďova

  -

  ciu stanicu Ferencvaros, Budapešť, ktorej došlo

  po poškodení Flakom palivo.

  Ďalšími zúčastnenými posádkami, ktoré kvô

  -

  li bezproblémovým letom neboli uvedené, boli

  posádka poručíka J.N. Halla (SAAF) v BZ928,

  Lt. G.C.E. Gibsona (SAAF) v BZ929, poručíka

  J.G. Schuurmana (SAAF) v BZ930 „S“, poručíka

  J. F. Younga (SAAF) v BZ946 „L“, W/O. J. Strenacha

  (RAAF) v BZ947 “N”, F/Lt. E.F.S. Maya v EV825 „D“

  a F/Sgt. A.L. Steeleho v EV841. Všetky posádky

  pristáli v Celone medzi 05:43 a 06:30.

  ovo vysadené „uhorky“, si opäť našli svoje obe

  -

  te. Dňa 13. apríla bolo potopených sedem lodí, vrá-

  tane B.L. tankeru 778, N.F.R lode Hotin a M.F.T.R.

  remorkéra Grof Szapary Gyula, ktorý sa potopil

  na km 1466. Na palube remorkéra prišlo o život

  desať ľudí.

  Pôvodne na noc zo 14. na 15. apríla 1944 na

  -

  plánovala 205. skupina veľký útok na zriaďova-

  ciu stanicu Turnu Severin v Rumunsku, ale tento

  útok bol zrušený a namiesto neho sa uskutočnili

  menšie nálety troch krídiel vyzbrojených Welling

  -

  tonmi proti lodnej doprave a prístavných inštalá-

  ciách v Piombino, San Stefano a Leghorne. Jeden

  Wellington z 236. krídla bol vyslaný, aby vykonal

  zhadzovanie letákov („niklovanie“) nad Rumun

  -

  skom. Boli to teda iba Liberatory of 240. krídla,

  ktoré participovali na poslednej mínovacej operá

  -

  cii prvého obdobia splnu.

  Medzi 22:00 a 00:01 vyslala 178. peruť jede

  -

  násť posádok, aby mínovali Dunaj pri meste Jiul

  v Rumunsku, pričom šesť z nich bolo poverených

  zhadzovaním letákov nad rumunskými mestami

  ešte pred kladením mín. Dve lietadlá havarovali

  krátko po štarte a zo zvyšných deviatich len jed

  -

  no, EV959 „T“ s posádkou F/Lt. D.A. Eardleyho sa

  podarilo s istotou nájsť určené lôžko. Zo zvyšku

  dvaja (BZ932 „Y“ poručíka W.J. Van der Merweho

  a BZ946 „L“ poručíka J.F. Younga, obaja SAAF) mí-

  novali Dunaj, aj keď nie je isté kde, zatiaľ čo po-

  sádka W/O Strenacha (v BZ930 „S“) zhodila svoje

  míny 15 míľ južne od Craiova do rieky Jiul po tom,

  čo sa im nepodarilo nájsť Dunaj. Celkovo tridsať

  mín Mk.5A bolo položených medzi 03:20 a 03:44

  z výšky 50 až 200 stôp. Ostatné posádky ako napr.

  poručíka H. Hoskena (SAAF) v BZ947 “N”, F/Sgt.

  A.L. Steeleho v BZ929 a F/Sgt. W.A. Molyneuxa

  v E V822 „V“ boli obmedzení kombináciou prízemnej

  hmly a ubúdajúceho svitu mesiaca visiaceho níz-

  ko na oblohe. Podmienky sa s postupujúcou nocou

  zhoršovali a posádky neskôr nedokázali identifi

  -

  kovať Dunaj napriek tomu, že ho po ceste úspešne

  použili ako orientačný bod na zhadzovanie letákov.

  Dve lietadlá úspešne zhodili letáky nad Ploesti

  a po jednom nad Bukurešťou a Craiovou.

  Všetky vracajúce sa posádky zdôraznili ťažké

  poveternostné podmienky a úsilie, ktoré vyna

  -

  ložili na nájdenie určenej zóny dopadu. Posádka

  S/Ldr. R.A. Browna, letiaca v B-24 BZ928, naprí-

  klad hlásila:

  „Snažil som sa nájsť Dunaj po zhodení letákov,

  ale neúspešne. Mesto jasne osvetlené a všetky

  body sa zhodovali s Turnu Măgurele, ale Dunaj

  sa nepodarilo nájsť. Mesiac dával slabé osvetle

  -

  nie, keď svietil tesne nad hmlou. Krúžil som, aby

  som našiel Dunaj, ale neúspešne. Letel som na

  juh a zameral polohu ako 43°05' severnej šírky,

  22°47' východnej dĺžky o 03:05. To nám prezradi

  -

  lo, že sme boli príliš ďaleko na juh od Dunaja na

  mínovanie v 03:20. Rozhodol sa prerušiť misiu.

  O pätnásť minút neskôr ďalšie určenie polohy

  podľa hviezd potvrdilo našu polohu mimo kurz.

  O 04:16 sme zhodili dve míny na pozícii 42.04’N:

  18.32’E z 9000 stôp na kurze 260°.“

  W/O. Strenach a jeho posádka museli bojovať

  nielen s ťažkým počasím, ale aj s nepriateľským

  odporom:

  „O 01:54 sme dokončili okruh Ploesti – svetlo-

  met vystrelil svoj lúč k oblohe a okamžite zachy-

  til naše lietadlo. Svetlo svietilo cca. 30 sekúnd,

  presunulo sa a potom sa zopakoval ďalší pokus.

  Hlavný svetlomet držal lietadlá, ostatné sa hýbali

  v smere letu lietadiel a snažili sa zamerať veli

  -

  teľa. Bol vykonaný úhybný manéver a svetlomety

  nás stratili. O 02:20 na ceste späť k Dunaju. Jedno

  lietadlo (neidentifikované) bolo pozorované letieť

  rovnakým spôsobom ako stroj „S“. „S“ sa otočilo

  vpravo. Výška 4000 stôp – výška stíhačky 3000

  stôp. Neidentifikované lietadlo sa potom strati

  -

  lo. Po strate neidentifikovaného lietadla strávili

  najmenej hodinu hľadaním Dunaja. Lietadlá leteli

  vo výške 300 stôp nad riekami, aby zistili, či vte

  -

  kajú do Dunaja, ale nedokázali ho nájsť. O 03:44,

  200 stôp – míny zhodené do rieky Jiul z Craiova,

  ktorá je pomerne veľká. Nemožno nájsť Dunaj

  kvôli úhybnej akcii, zlej viditeľnosti, čiernej noci

  a oparu nad zemou.“

  Návrat lietadiel bol v Amendole medzi 05:50

  a 06:40.

  M.F.T.R. remorkér Grof Szapary Gyula potopený 13. apríla 1944 na riečnom km 1466.

  Do Liberatora 178. perute nakladajú míny.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  11

  Duben 2024

• Page 12

  V tú noc boli stratené dve lietadlá 178. perute.

  Consolidated Liberator B.Mk.VI EV825 „D“ nor

  -

  málne vzlietol, ale krátko na to havaroval jeden

  kilometer východne od San Marco. Príčina nebola

  nikdy zistená. Všetci členovia posádky, vrátane

  pilota Lt. Harolda E. Rogana (SAAF), navigátora

  Sgt. Denis A. Bennetta, bombometčíka Sgt. Ber

  -

  nard E. Harta, rádio operátora Sgt. John C.W. Mar-

  tina, palubného inžiniera Sgt. George H. Evansa,

  strelca Sgt. James Atkinsona a strelca Sgt. John

  B. Baskervilleho boli zabití a sú pochovaní na

  vojenskom cintoríne v Bari, Lt. Rogan v hrobe

  XV.C.7, Sgt. Bennett v XV.B.38, Sgt. Hart v XV.C.38,

  Sgt. Martina v XV.C.6, Sgt. Evans v XV.C.13, Sgt.

  Atkinson v X.C.33 a Sgt. Baskerville v XV.B.39.

  Consolidated Liberator B. Mk.VI EV820 „R“ vzli

  -

  etol približne o 23:50 a naposledy bol videný pri

  stúpaní z dráhy. O dve hodiny neskôr navigátor

  Sgt. J. Patterson, prišiel na letisko pešo. Zdá sa,

  že takmer okamžite po štarte lietadlo stratilo

  výšku a havarovalo, pričom zahynuli traja muži

  vrátane pilota Lt. Keitha Shawa (SAAF), bombo

  -

  metčíka P/O. Michael Wishaka (RCAF) a palubného

  inžiniera Sgt. Raymond H. Bircha. Patterson, ktorý

  bol vážne porezaný na hlave, upadol po náraze

  do bezvedomia, a keď sa prebral, zistil, že leží na

  zemi vedľa lietadla.

  Potom, čo urobil čo mohol pre ostatných zra

  -

  nených členov posádky, spozoroval blikajúci le-

  tiskový maják asi 3 míle ďaleko a začal k nemu

  kráčať. Po jeho príchode okamžite vyrazila sanit

  -

  ka s lekárom a havarijným tímom na miesto neho-

  dy. Zistilo sa, že traja členovia posádky boli mŕtvi.

  Lietadlo nezačalo horieť a havarovalo v otvorenej

  krajine, čo spôsobilo, že havária nebola objavená

  skôr.

  Okrem navigátora prežili haváriu aj rádio

  operátor Sgt. R.C. Pain a palubní strelci Sgt. H.F.

  Pollington a Sgt. E. Gollings.

  Mŕtvi sú pochovaní na vojenskom cintoríne

  v Bari, Lt. Shaw v hrobe XV.C.8, P/O. Wishak (kto-

  rý je uvedený v ORB 178. perute ako W/O, nakoľko

  jednotka vtedy ešte nebola informovaná o jeho

  povýšení) v hrobe XV.C.2 a Sgt. Breza v hrobe

  XV.C.9.

  Pilot skúma Liberator EV962 “F” od 178. perute, ktorý utrpel drobné poškodenie. Tento stroj sa zúčastnil mínovacej

  operácie v noci zo 14. na 15. apríla 1944.

  Posádka B-24 EV820 „R“. V hornom rade vpravo

  Sgt. Pollington, v strede vľavo Sgt. Patterson a vedľa

  vpravo Sgt. Pain. Pod nimi sedia vľavo 2nd Lt. Shaw

  a vpravo W/O Wishak. Je to výsek z väčšej fotky,

  a letec hore vľavo k posádke už nepatril.

  [credit: Wishak family via P. Vančata].

  Pilot Officer Michael Wishak sa narodil v Českoslo-

  vensku v 1921. Jeho rodičia emigrovali do Kanady,

  kde v auguste 1941 vstúpil do RCAF. K 178. peruti bol

  zaradený 17. marca 1944.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard12

  Duben 2024

• Page 13

  Novo položenými mínami bol Dunaj ešte ne-

  bezpečnejší, keďže predtým položené míny ešte

  neboli zneškodnené a zoznam obetí sa každým

  dňom rozrastal. Medzi obeťami novo položených

  mín boli osobný parník M.F.T.R. Erszebet Kiralyne,

  potopený 15. apríla, motorový čln Ressel potopený

  30. apríla a S.O.R. remorkér Vojvoda Putnik poto

  -

  pený 2. mája.

  Prvá aprílová séria kladenia mín zrejme za

  -

  stihla nepriateľa nepripraveného, keďže vyba-

  venie na odmínovanie bolo úplne nedostatočné.

  Doprava sa na väčšej časti rieky zastavila, a hoci

  sa nepriateľovi v priebehu niekoľkých týždňov

  podarilo nastaviť sériu protiopatrení, následné

  mínovanie v máji a júni problém opäť zvýraznili.

  Zdá sa, že nepriateľ mal pri svojich skutočných

  odmínovacích operáciách len malé ťažkosti, pre

  -

  tože používané míny neboli komplikovaného ale-

  bo obzvlášť moderného typu, ale zintenzívnenie

  mínovania po polovici júla znemožnilo dostupným

  kapacitne zvládnuť odmínovať celý tok Dunaja.

  O výnimočnom úspechu 205. skupiny RAF

  v operácii „Gardening“ nemôže byť pochýb. Cel-

  kovo sa medzi aprílom a augustom 1944 objem

  dopravy na Dunaji znížil asi o 60 až 70 percent.

  Nepriateľ bol nútený rozmiestniť pozdĺž značnej

  dĺžky rieky veľké množstvo protilietadlového vy

  -

  bavenia vrátane balónov a zbraní, ako aj vycviče-

  né posádky na ich obsluhu. Zručné pyrotechnic-

  ké posádky, námorné aj letecké, boli odklonené

  k Dunaju v čase, keď ich služby mohli byť utilizo-

  vané na inom mieste. Nakoniec – a čo je najdôle-

  žitejšie, bola poskytnutá značná pomoc ruským

  silám pri ich ceste na západ, keď transport ne

  -

  meckých posíl na východný front trpel dlhými

  meškaniami.

  Motorová bárka D.D.S.G. Ressel (1000 h.p.), potopená 30. apríla 1944 na riečnom km 1552,0.

  M.F.T.R. osobný parník Erszebet Kiralyne.

  (Mierne upravený a obohatený úryvok textu z knihy:

  „Gardening by Moonlight“ od Petra Kaššáka a Davida

  Gunbyho, dostupný na lulu.com)

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  13

  Duben 2024

• Jak jsme budovali šachtu

  Nelekejte se, nebudu vám vyprávět o budování Dolu Dukla na Ostravsku ani Dolu Ležáky tady u nás na Mostecku, i když ten druhý zničil naše krásné město daleko efektivněji a důkladněji, než všech 18 velkých spojeneckých náletů za druhé světové války. Řeč bude o podvozkové šachtě nové čtvrtkové stavebnice P-51B Mustang

  Jak jsme

  budovali šachtu

  Vladimír Šulc

  Před odjezdem z Mostu jsme si našeho firemního

  vana, přezdívaného Mayer, ještě umyli. Kolegové

  nám ho nepředali v úplně reprezentativním stavu.

  Standa Archman konstruující.

  Nelekejte se, nebudu vám vyprávět o budo-

  vání Dolu Dukla na Ostravsku ani Dolu Ležáky

  tady u nás na Mostecku, i když ten druhý zničil

  naše krásné město daleko efektivněji a důklad

  -

  něji, než všech 18 velkých spojeneckých náletů

  za druhé světové války. Řeč bude o podvozkové

  šachtě nové čtvrtkové stavebnice P-51B Mus

  -

  tang.

  Konstrukci 3D modelu P-51B Mustang 1/48

  vedl náš šéfkonstruktér Standa Archman a pra

  -

  coval na ní společně s konstruktéry Tomášem

  Fikarem a Robertem Theinerem. Konstrukce byla

  hotová začátkem léta loňského roku, soubory si

  převzali technologové, práce tím postoupily do

  dalšího stádia a Standa se začal zabývat přípra

  -

  vou projektu P-40 Warhawk. Součástí přípravy

  bylo skenování několika letadel v Texasu, kte

  -

  ré jsme spojili s cestou na IPMS USA Nationals

  v San Marcos. To je město ležící kousek na se-

  ver od San Antonia. Mimo jiné se podle něj jme-

  novala první USS Texas, barbetová obrněná loď

  z roku 1892, potom, co byla v roce 1911 přejmeno-

  vána, aby bylo možno její původní jméno použít

  pro novou USS Texas, bitevní loď třídy New York,

  která se zachovala dodnes a byla v době naší ná-

  vštěvy Texasu na opravě v docích u Galvestonu.

  První USS Texas, už pod jménem USS San Mar

  -

  cos, skončila hůř, rozstřílená jako cvičný cíl na

  mělčině Theang Strait v zátoce Chasepeake, ale

  o tom už jsem jednou psal. Podstatné je, že v San

  Marcos došlo k významnému momentu ve vývoji

  projektu P-51B 1/48.

  Standa v San Marcos předváděl 3D model

  Mustangu, a při té příležitosti se od jednoho

  z modelářů, John Ferdico se jmenoval, dozvě-

  děl, že má špatně zkonstruovanou podvozko-

  vou šachtu. Měl ji zkonstruovanou jako šachtu

  u P-51A, respektive všech Mustangů s motorem

  Alison. P-51B ale neměl šachtu jako P-51A, ve

  skutečnosti byla spíš podobná, i když ne stejná,

  jako šachta u P-51D. V principu jde o ten motor.

  Hadice, vedoucí od chladiče k motoru, jsou u mo

  -

  toru Alison vedeny níže než u motoru Packard

  Merlin, kde jsou výš, až nad stropem podvozkové

  šachty. Tím pádem bylo jasné, že máme problém

  a že je třeba sehnat podklady pro šachtu P-51B.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard14

  Duben 2024

• Page 15

  Standa Archman po práci v hotelu ve Varese.

  Jakub Nademlejnský v CH-47 Chinook ve Volandii. Autor u umělecké pizzy ve Varese.

  Kamión s cementem se převrhl

  napříč oběma směry, stála celá

  dálnice až do odklizení rozsypa

  -

  ného nákladu.

  Pěkná čtyřhodinová dopravní

  zácpa cestou do Bergama.

  Ne že bychom předtím podklady neměli, ale

  na těch byly šachty z P-51A. Sehnat fotografie

  a výkresy té správné šachty nebylo snadné, ale

  díky Johnu Ferdicovi, Edovi Mautnerovi, Billymu

  Crislerovi a Brianu Niklasovi jsme je během září

  sehnali. A tak, krátce po E-dayi, se mohl Standa

  pustit do rekonstrukce té zatracené šachty.

  Nastala ale další komplikace. Mezitím pokro

  -

  čily práce na přípravě technologie pro většinu

  forem a čas na rekonstrukci šachty nám začal

  běžet pekelně rychle. Pokud jsme měli dokončit

  celý projekt do dubna, což je z dnešní perspek

  -

  tivy příští měsíc, a oficiálně první stavebnici

  nového Mustanga vydat v květnu, musela být

  technologie pro poslední formu, tedy pro formu

  s díly hlavního hrdiny tohoto eseje, podvozkové

  šachty, hotova do konce října. Základním před

  -

  pokladem dodržení tohoto časového plánu bylo

  dokončení rekonstrukce v prvním týdnu října.

  A to byla přesně doba, na kterou jsme měli na-

  plánovanou cestu do Itálie. Tam jsme se potřebo-

  vali podívat na další P-40, v tomto případě P-40F,

  a především jsme měli domluvené skenování

  Macchi C.205 v továrně firmy Leonardo u Varese,

  návštěvu muzea ve Vigna di Valle, kde mají i další

  stíhačky Macchi, a italskou část cesty jsme měli

  zakončit na místní modelářské výstavě v Berga

  -

  mu. Zrušit cestu už bylo prakticky nemožné.

  Standa se rozhodl, že bude konstruovat bě

  -

  hem cesty. Pořídil si konvertor (měnič napětí)

  na převod 12 V napětí z elektrického systému

  vozu na 220 V, potřebných k napájení jeho note

  -

  booku, naložili jsme scanner, bedny se staveb-

  nicemi na výstavu, zavazadla, kávu a v sestavě

  Vladimír Šulc, Jakub Nademlejnský a Stanislav

  Archman jsme vyrazili na první úsek naší trasy,

  Cheb-Mnichov-Bregenz-Vaduz-Varese. Z hledis-

  ka řidiče proběhla první část cesty z Mostu na

  německou hranici za Chebem hladce, jen ze zad-

  ní části vozu se ozývalo podivné cvakání a temné

  kletby. Před Regensburgem se ale situace uklid

  -

  nila, při přestávce ve Vadusu vypadal Standa po-

  měrně optimisticky a zdálo se, že šachta získá

  ty správné proporce ještě během cesty. Lehké

  to ale neměl. Snížil si například citlivost myši na

  nejnižší možný stupeň, protože trefit se za jízdy

  myší na ikonku programu, a že těch ikonek pro

  -

  gram Siemens NX tedy má, je opravdu velmi ob-

  tížná činnost. Drobné otřesy, které to způsobují,

  my normální nekonstruktéři za jízdy prakticky

  nevnímáme. Další problém bylo nečekané brž

  -

  dění, protože neměl notebook fixovaný, a ten měl

  při brždění tendenci někam nekontrolovaně od

  -

  plachtit. A také pěkně topil, to je další věc, kterou

  si člověk při normální práci s notebookem úplně

  neuvědomuje.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  15

  Březen 2024

• Page 16

  Během cesty jsme dostali zprávu, že se ske-

  nování C.205 posouvá o den. Prodloužili jsme si

  tedy pobyt ve Varese, což nebylo úplně snadné,

  protože ve Varese se druhý den konal něja

  -

  ký zřejmě významný cyklistický závod a hotel

  byl plný závodníků, trenérů a členů servisních

  týmů. Volný den navíc jsme využili k návštěvě

  muzea Volandia v areálu bývalé továrny Caproni

  u milánského letiště Malpensa a města Stresa

  u Lago Maggiore, kde jsem si dořešil jednu zále-

  žitost, kterou jsem nestihl vyřešit během svého

  pobytu ve Strese o dva roky dříve. Standa s námi

  nejel. Zůstal v hotelu a konstruoval svoji šachtu.

  Bohužel v té době už jeho nový konstrukční tým,

  můžeme mu říkat operační skupina P-40, začí

  -

  nal s konstrukcí 3D modelu P-40E, a potřeboval

  nezbytně nějaké konzultace. Ty se protáhly na

  čtyři hodiny, a tak po mém a Jakubově návratu

  ze Stresy šachta stále nebyla hotová. Tak jsme

  šli na večeři. Vsadili jsme na takovou moderni

  -

  stickou pizzerii s designově pojatými typy pizzy,

  jejichž názvy nikdo z nás nikdy neslyšel a už asi

  nikdy neuslyší. Kolegům jejich pizzy nechutnaly,

  já už jsem zapomněl, co jsem na ní vlastně měl.

  Určitě tam byly ančovičky, ty byly za příplatek

  a dostal jsem je v plechovce. S těmi designový

  -

  mi věcmi jsou prostě vždycky nějaké problémy.

  Pravda je, že ta krabička, když v ní zbyly už jen

  dvě ančovičky, tak trochu vypadala jako šachta

  na Mustangu na Standových podkladových foto

  -

  grafiích. Po pravdě řečeno, vypadala jako šachta

  Mustangu, kterému někde nad Německem při

  strafingu flak prostřelil olejový chladič. Ale ono

  to také všechno mohlo být tím vypitým vínem.

  Naši šachtu jsme v každém případě stále ještě

  neměli a čas se krátil.

  Podvozková šachta pro P-51A

  Podvozková šachta pro P-51B/C

  Ansaldo SVA 5 ve Volandii je zmenšená replika (90%), postavená profesorem

  Antoniem Angeluccim v roce 2001. Byla postavena podle originálu, stroje výrobního

  čísla 11721, který se nachází ve sbírkách muzea ve Vigna di Valle. Ve Volandii je tento

  exponát od roku od července 2022, kdy ho muzeu daroval syn profesora Angelucci

  -

  ho Giuseppe.

  Už ve Volandii jsme narazili na Macchi C.205,

  v tomto případě jde ale o laminátovou repliku.

  Létající člun Savoia-Marchetti S.55 má velký význam pro italské letectví nejen díky

  své unikátní konstrukci (byl to létající katamarán), ale především díky dálkovým

  letům, které osádky těchto strojů podnikaly jak samostatně, tak ve velkých skupi

  -

  nách. Prvním takovým letem byl „let čtyř kontinentů“, při němž plukovník Francesco

  de Pinedo se svojí osádkou letěl přes Afriku do Jižní Ameriky, odtud do USA a přes

  Kanadu zpět do Evropy. Trasa letu byla dlouhá 46 960 km. Následovaly lety velkých

  formací letadel, vedené maršálem Italem Balbem. Prvního letu Středomořím (25.5.

  – 2.6. 1928) se zúčastnilo 61 létajících člunů, z toho bylo 10 typu S.55. Na ně později

  Balbo navázal transatlantickými lety, z nichž první byl let 14 S.55 v roce 1930. S.

  55A s osádkou Umberto Maddalena a Stefano Cagna se v létě roku 1928 významně

  podílela na záchraně výpravy generála Umberta Nobileho, který ztroskotal v Arktidě.

  Exponát ve Volandii je replika v měřítku 1:1, na jehož dokončení se stále pracuje.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard16

  Duben 2024

• Page 17

  Druhý den, 4. října, došlo na skenování Ma-

  cchi C.205 Veltro. Krásně zrenovovaný exemplář

  stojí ve vstupní hale administrativní budovy fir

  -

  my Leonardo, dříve Aermacchi na okraji města

  Venegono Superiore. Stroj je opravený v pod

  -

  statě do letuschopného stavu, ale evidentně se

  nepočítá s tím, že by ještě někdy létal. Firma

  Aermacchi měla ve svém vlastnictví letuschop

  -

  né Veltro, které bylo vážně poškozeno při havárii.

  Poškození při havárii už nedovolila opravit stroj

  do letuschopného stavu, proto byl opraven jen

  pro muzejní účely pro vystavení jako statický

  exponát, firma ho vyměnila s milánským ná

  -

  rodním technickým muzeem (Museo nazionale

  scienza e technologia Leonardo da Vinci), za jiné

  Veltro, které bylo v dobrém technickém stavu,

  umožňujícím uvedení do letuschopného stavu.

  Po generální opravě ve firmě Aermacchi ale ve-

  dení podniku nedovolilo další létání s tímto vzác-

  Muzeum Volandia je vybudováno v areálu

  továrny Caproni, založené v roce 1910.

  Jakub Nademlejnský získal ve Volandii několik

  doplňujících údajů o SF-260 pro kolegy ze

  Special Hobby.

  Ve vstupní hale administrativní budovy firmy Leonardo je ovšem originální Macchi C. 205V. Pracovat na takovém

  stroji je čirá radost!

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  17

  Duben 2024

• Page 18

  ČLÁNKY

  ným exemplářem a Vetro skončilo ve vestibulu

  správní budovy, kde jsme s ním strávili pěkný

  půlden. Naskenovali jsme si kritické partie, což

  je obvyklý postup, protože pro nás nemá smy

  -

  sl skenovat kompletně celé letadlo. Hlavní část

  konstrukčních prací základního 3D modelu dě

  -

  láme podle výkresů, ale tvary kritických partií,

  jako je příď, ocasní část, přechod křídlo trup,

  koncové oblouky křídla nebo podvozkové šach

  -

  ty, ověřujeme podle dat získaných skenováním.

  Scanner využíváme v dalších etapách vývoje

  stavebnice, především při kontrole již hotové

  formy, kdy formu naskenujeme a porovnáváme

  shodu tvarů dílů s teoretickým 3D modelem.

  Zavedení této metody nám šetří řádově desítky

  až nižší stovky pracovních hodin, které jsme dří

  -

  ve potřebovali k odladění forem. Skenování, pře-

  rušené obědem v závodní jídelně a probíhající za

  nadšeného zájmu místních zaměstnanců, jsme

  skončili až po čtvrté hodině odpolední, rozloučili

  jsme se s našimi hostiteli a vyrazili směrem na

  jih, do oblasti Piana delle Orme poblíž Anzia.

  Vzhledem k tomu, že jsme z Venogona Supe

  -

  riore vyráželi po čtvrté hodině odpoledne a před

  sebou jsme měli bezmála 750 kilometrů, bylo

  nám jasné, že do ubytování, které jsme tentokrát

  měli v apartmánu, nedorazíme právě v nějakém

  slušném čase, a také jsme tam nedorazili před

  půlnocí. Paní správcová na nás ale byla hodná,

  ubytovala nás. Standa, který zodpovědně kon

  -

  struoval i během cesty na jich, prohlásil, že chce

  bydlet v jednolůžkovém pokoji a že bude kon

  -

  struovat dál, protože zítra, což v tu chvíli ovšem

  znamenalo dnes, musí mít technolog konstruk

  -

  ci v počítači. Jinak bude problém s dodržením

  časového harmonogramu. Ráno u snídaně bylo

  jasné, že v noci opravdu konstruoval. Ráno u sní

  -

  daně Standa hlásil, že v půl čtvrté ráno soubory

  nahrál na firemní síť. Čekala na nás P-40L v mu

  -

  zeu v Piana delle Orme. Tam jsme neskenovali,

  potřebovali jsme se jen důkladně podívat na příď

  a porovnat si ji s přídí P-40E a N. Jde o motor,

  jak známo, P-40F a L měly motor Packard Mer

  -

  lin, oproti motoru Alison, který poháněl ostatní

  verze P-40. Předpokládali jsme tedy, že na F/L

  bude odlišná kapotáž a to jsme si potřebovali

  ověřit. Muzeum v Pianna delle Orme je věnováno

  historii spojeneckého vylodění u Anzia, má ale

  také sekci věnovanou vývoji zemědělské tech

  -

  niky a sekci věnovanou poválečnému letectvu

  Veltro má krásně propracované detaily.

  Konstrukce podvozkové šachty Mustanga byla oproti

  šachtě Veltra procházka růžovým sadem.

  Při přípravě projektu se vždycky hodí i starý dobrý metr.

  Při přípravě projektu se vždycky hodí i starý dobrý metr.

  INFO Eduard18

  Duben 2024

• Page 19

  ČLÁNKY

  s velkým podílem letadel italské Finanční strá-

  že (Guardia di Finanza), což je v Itálii ozbroje-

  ná složka disponující významnými vzdušnými

  a námořními silami. Expozice věnované vylo-

  dění u Anzia jsou zajímavě koncipovány jako

  diorámy a obsahují řadu zajímavých exponátů,

  z nichž nás samozřejmě zajímala především zmí-

  něná P-40L. I ta je vystavena v rámci diorámy.

  Jde o vrak vytažený z moře ve velmi dobrém

  stavu.

  Letoun P-40L-15CU sériového čísla 42-10857,

  s taktickým označením X49, příslušící k 86th

  FS/ 79th FG (12th AF), pojmenovaný „Gipsy Rose

  Lee“, přistál pro závadu na motoru na pláži

  u Capoportiere 31. ledna 1944. Pilot Lt.M.Mauritz

  byl zajat. Letoun ležel v moři u pobřeží dlouhá

  desetiletí, vytažen z moře byl v roce 1998 a dnes

  je to jediný zachovalý exemplář P-40L.

  Expozice v muzeu v Piana delle Orme jsou koncipována jako velká diorámata. Stejně je tomu i v halách věnovaných vylodění u Anzia.

  Ve venkovní expozici jsou umístěny letouny

  poválečného italského letectva. Letadla

  jsou ve velmi dobrém stavu, tento licenční

  Fiat F-86K Sabre sériového čísla

  MM53-8299 je krásně zrestaurován.

  Než se stal muzejním exponátem, sloužil

  dlouhá léta jako gate guard na letišti

  Milano-Bergamo Orio.

  V diorámatu je zakomponována i P-40L. Z hlediska studia exponátu je ovšem diorá-

  ma takové malé peklo na zemi. Letoun P-40L-15CU sériového čísla 42-10857,

  s taktickým označením X49, příslušící k 86th FS/ 79th FG (12th AF), pojmenovaný

  „Gipsy Rose Lee“, přistál pro závadu na motoru na pláži u Capoportiere 31. ledna 1944.

  Pilot Lt. M. Mauritz byl zajat. Letoun ležel v moři u pobřeží dlouhá desetiletí, vytažen

  z moře byl v roce 1998 a dnes je to jediný zachovalý exemplář P-40L.

  INFO Eduard

  19

  Duben 2024

• Page 20

  ČLÁNKY

  Z Pianna delle Orme jsme se přesunuli o 120

  kilometrů severně na okraj městečka Vigna di

  Valle na břehu jezera Lago di Braciano do Muzea

  historie vojenského letectva (Museo storico dell`

  Aeronautica Militare di Vigna di Valle).

  I zde nás zajímaly stíhačky Macchi, v muzeu

  jsou všechny tři hlavní typy řady Macchi C.200,

  C.202 a C.205. V případě těchto exponátů panují

  jisté pochybnosti o jejich stoprocentní autentici

  -

  tě, přičemž v případě C.205 jsou tyto pochybnosti

  dozajista oprávněné. Naším plánem pro letošní

  letní cestu do Spojených států je naskenovat

  si kritické partie C.200 a C.202 v amerických

  muzeích. C.200 je v Daytonu v Ohiu a C.202 je

  v NASM ve Washingtonu DC. Dlouhá léta visela

  v budově muzea ve městě, u National Mall,

  v současnosti by měla být rozebrána ve Steven

  F. Udwar-Házy na Dullesově letišti v Chantilly.

  Tam už to dobře známe.

  V každém případě muzeum ve Vigna di Valle

  stojí za návštěvu bez ohledu na stav výše uve

  -

  Lockheed PV-2 Harpoon sériového čísla MM80074, ex US NAVY N7486C, je patrně jediným zachovalým Harpoonem v muzeích mimo území Spojených států.

  Součástí venkovní expozice je i kolekce strojů italské Finanční stráže, Guardia

  di Finanza. Toto Piaggio P-166 navštívilo 17. října 2007 Prahu. Jako majitel

  a řidič skútru Piaggio mám k této značce osobní vztah!

  Kolekce závodních hydroplánů Macchi M. M.39, M.57 a M.72

  Od finanční stráže je i tento licenční vrtulník Breda-Nardi NH-500MC.

  Stroj stejného typu a ve stejném zbarvení, jen pochopitelně s jiným trupovým

  označením, je ve sbírkách muzea Volandia.

  INFO Eduard20

  Duben 2024

• Page 21

  ČLÁNKY

  dených strojů. Ostatně, že by s nimi bylo něco

  v nepořádku, jako běžný návštěvník stejně nepo-

  znáte, ta letadla jsou zrestaurována velmi pěkně

  a jsou ve výborném stavu. Je mi ovšem jasné, že

  jako modeláři byste to už na našich stavebnicích

  poznali, zvlášť, kdyby vám potřebné informace

  zprostředkoval nějaký na slovo vzatý odbor

  -

  ník. A já jsem si jistý, že by to udělal ještě dřív,

  než my vydáme první stavebnici!

  Stíhačk y řady C.200 – 205 nejsou jediná letadla

  firmy Macchi ve Vigna di Valle. Mají tu úchvatnou

  kolekci tří závodních plovákových hydroplánů

  Macchi M.39, M.57 a M.72. To jsou nádherné stro

  -

  je, stavěné pro tehdy slavný Schneiderův pohár.

  Na M.72 se dvěma protiběžnými vrtulemi a po

  -

  háněným čtyřiadvacetiválcovým motorem Fiat

  AS.6 o výkonu 2300 HP zaletěl pilot Francesco

  Agello 23. října 1934 světový rekord 709,209

  km/h. Maximální rychlost tohoto stroje je ovšem

  udávána 711,426 km/h! Tyto Macchi nejsou jedi

  -

  né hydroplány v muzeu, koneckonců, muzeum je

  vybudováno na základech bývalé hydroplánové

  základny. Najdete tu tak i další závodní hydro

  -

  plán Fiat C.29 a také obrovský třímotorový Cant

  Z.206 nebo nádherný rakousko-uherský Lohner

  L-1, kterého lze za jednu z českých nebo česko

  -

  slovenských stop ve Vigna di Valle.

  Další takovou stopou je replika gondoly vzdu

  -

  cholodi Italia, která se v roce 1928 vydala pod

  velením Umberta Nobileho na cestu k severnímu

  pólu, aby 25. května 1928 ztroskotala v bouři asi

  100 km severně od Severovýchodní země, jedno

  -

  ho z ostrovů souostroví Špicberky. Ze šestnác-

  ti členů osádky bylo při dramatické záchranné

  akci, při níž zahynul, respektive beze stopy

  zmizel slavný norský polárník Roald Amundsen,

  zachráněno osm lidí, včetně velitele Umberta

  Nobileho, jeho psa a maskota výpravy, foxteri

  -

  érky Titiny a českého vědce Františka Běhounka.

  Běhounkovu knihu Trosečníci polárního moře

  (původně Trosečníci na kře ledové) jsem jako

  kluk doslova hltal a chtěl jsem být polárníkem,

  v čemž mě později poněkud zviklal italsko-so

  -

  větský film Červený stan z roku 1969 s Peterem

  Finchem v roli Nobileho a Seanem Connerym

  v roli Amundsena a později úplně vyvedly mé zá-

  žitky ze zimních manévrů na Šumavě během mé

  vojenské služby. Ve Vigna di Valle mají také do

  -

  kumentační středisko tohoto strhujícího příběhu

  lidské odvahy, touhy po poznání i obětavosti při

  záchraně lidských životů, v němž jsou shromáž

  -

  děny různé pozůstatky po Nobileho výpravě, jeho

  osobní knihovna i archiv. To jsme nestihli, navíc

  se tam může jen po předchozím objednání, takže

  tam musím ještě nejméně jednou.

  Třetí, tentokrát ovšem československou nebo

  úplně přesně slovenskou stopou, je třímotorový

  bombardér Caproni Ca-3. Na tomto typu letounu

  zahynul při návratu do vlasti jeden ze zaklada

  -

  telů první Československé republiky, slovenský

  vědec, letec a první ministr obrany nově vznik

  -

  lého Československa, generál Milan Rastislav

  Štefánik. O tom sice ve Vigna di Valle nic neříkají,

  pokud ano, tak se omlouvám, že jsem to pře-

  hlédl, ale i bez toho má tento exponát za sebou

  neuvěřitelnou historii. Tento stroj, který přežil

  1. světovou válku, si koupil po jeho vyřazení jeho

  pilot Casimiro Buttini, údajně za 30 000 lir, uložil

  ho ve stodole, odkud ho v roce 1958 odkoupilo

  italské letectvo pro muzejní účely. Na tomto

  místě se vám přiznávám, že toto letadlo je jedna

  z mých velkých leteckých lásek. Už několikrát

  jsem ho oblézal jak mlsný kocour v Daytonu

  v Ohiu a letos ho tam budu oblézat zase, a dokon-

  ce už jsme ho kdysi začali v Eduardu připravovat

  jako stavebnici. Rozpracovaná předloha je stále

  schovaná v šuplíku u našeho konstruktéra Karla

  Mišáka.

  Lohner L-1 je spojen s nejúspěšnějším rakousko-uherským námořním letcem Gotfriedem von Banfieldem,

  který na Lohneru L-1 s trupovým označením L16 dosáhl 6 sestřelů. Stroj v muzeu ve Vigna di Valle s trupovým

  označením L127 se do Itálie dostal 3. června 1918 po zběhnutí jeho dvoučlenné osádky, která přistála v přístavu

  Fano. Stroj se zachoval ve velmi dobrém, v roce 1988 prošel celkovou renovací. Celkem bylo postaveno 93 letadel

  tohoto typu, L127 je jeden z 24 kusů vyrobených v Maďarsku firmou UFAG.

  Těžký třímotorový bombardér Caproni Ca-3 vystavený ve Vigna di Valle zakoupil po jeho vyřazení ze služby

  v italském vojenském letectvu jeho pilot Casimiro Buttini, údajně za 30 000 lir a uložil ho ve své stodole, odkud

  ho v roce 1958 odkoupilo italské letectvo pro muzejní účely. Další originální kus tohoto typu je v muzeu USAF na

  základně Wright-Patterson AFB v Daytonu v Ohiu, a replika, postavena v Leteckých opravnách v Trenčíně,

  je vystavena v muzeu v Piešťanech na Slovensku.

  INFO Eduard

  21

  Duben 2024

• Page 22

  ČLÁNKY

  Je tam toho ještě mnohem mnohem víc, včetně

  takových unikátů, jako je první italský proudový

  letoun Caproni-Campini z roku 1942 nebo motor

  ze SPADa, v němž zahynul Francesco Barraca,

  a mají tam také Fiata CR-32, což je moje další

  letecká láska. Jak můžete vidět, jsem, pokud jde

  o letadla, mnohonásobný bigamista a jak teď

  sám vidím, většina mých lásek jsou Italky.

  To jsem si dřív kupodivu neuvědomil. Tak jako tak,

  mám spoustu důvodů se do Vigna di Valle vracet,

  vám všem vřele doporučuji se tam také vypravit.

  Pro inspiraci se podívejte do fotogalerie.

  Z Vigna di Valle jsme na večer odjeli směrem

  na Viterbo, přespali jsme v malém historickém

  městečku San Martino al Cimino, druhý den jsme

  přes Viterbo, další historický skvost Bagnore

  -

  gio a jednu naprosto dokonalou čtyřhodinovou

  italskou dopravní zácpu, způsobenou kamiónem

  s cementem převrženým napříč celou dálnicí,

  dorazili krátce před půlnocí do Bergama. To už

  Standa nekonstruoval, podvozkovou šachtu už

  zapracovával do formy technolog Venca Pospí

  -

  šil a Standa mohl své technologické schopnosti

  nasadit do vypátrání majitele apartmánu, který

  na zvonku zanechal jen naštvaný vzkaz, že hosty

  přijímá jen do 17:00. I to se podařilo, z naštvané

  -

  ho ubytovatele se vyklubal velmi přívětivý učitel

  hry na klavír, který se o nás po zbytek pobytu

  v Bergamu obětavě staral. Modelářská soutěž

  byla malá, ale milá. Italští modeláři nás přijali

  vřele a přátelsky, závěrečná párty s nimi a míst

  -

  ní horalskou kapelou je nezapomenutelná a také

  nesdělitelná. Pokud to chcete zažít, jeďte v říjnu

  na soutěž do Bergama a až budete lepit pod

  -

  vozkovou šachtu do nového Mustanga, pusťte si

  k tomu nějaký italský cajdák, nejlépe Bella Ciao

  od Gorana Bregoviče nebo nějakého Pavarottiho!

  Motor Hispano-Suisa 8a ze SPADu VII, na kterém zahynul nejúspěšnější italský

  stíhač 1. světové války Francesco Barraca.

  Macchi M.72 dosáhl maximální rychlosti 711,426 km/h.

  Fiat CR-32 Chirri vystavený ve Vigna di Valle je ve Španělsku postavený Hispano HA-132L.

  INFO Eduard22

  Duben 2024

• Page 23

  ČLÁNKY

  Fiat CR-42 Falco

  Stejně tak nás bude zajímat i Macchi C.202 Folgore ve Steven F.Udwar Hazy

  Center ve Washingtonu DC.

  Macchi C.200 Saetta nás bude velmi zajímat i letos v létě v Muzeu USAF

  v Daytonu v Ohiu.

  Macchi C.205 Veltro ve Vigna di Valle není zcela korektně zrestaurované. Má například

  obě poloviny křídla se symetricky stejným rozpětím. Ve skutečnosti má u C.205 každá

  polovina křídla jiné rozpětí. Bylo to řešení eliminace vlivu točivého momentu vrtule,

  charakteristické pro stíhačky firmy Macchi řady C.200/202/205

  INFO Eduard

  23

  Duben 2024

• Page 24

  ČLÁNKY

  Pohled do hangáru Badoni. Za Macchi C.205

  a C.202 stojí třímotorový dopravní Fiat G.212.

  Fiat G.55 Centauro

  Savoia-Marchetti S.79 Sparviero díky svému celozelenému nátěru

  v expozici bohužel poněkud zapadne.

  Ve Vigna di Valle mají také velmi

  hodnotnou kolekci proudových

  letadel.

  Nesmí chybět ani v Itálii snad

  všudypřítomná SF-260.

  CANT Z-506S Airone působí v expozici muzea monumentálním dojmem. Tento více-

  účelový hydroplán, představený již v roce 1935, vydržel přes svoji dřevěnou konstrukci

  ve službě téměř čtvrt století, poslední exempláře byly vyřazeny ze služby v roce 1959.

  INFO Eduard24

  Duben 2024

• Page 25

  FOTOLEPTY

• Letecká vojna na Ukrajine

  Ubehli už dva roky, odkedy sa začala nezmyselná vojna, ktorá prináša všetkým zúčastneným iba zmar, krviprelievanie a skazu. Preto sa v dnešnom pokračovaní pozrieme okrem tradičného mesačného obdobia (tentoraz od 1. 2. do 29. 2.) aj na sumár toho, čo sa na Ukrajine udialo v druhom roku konfliktu. Najprv mi však dovoľte jeden osobný príhovor.

  Miro Barič

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Sumár druhého roku konfliktu

  Obytný dom v Avdijivke zničený ruskou raketou.

  Počas týchto dvoch rokov som sa veľa do-

  zvedel o rôznych ľuďoch okolo seba, ale aj

  o sebe samom. Napríklad to, že som vojno-

  vý štváč, teším sa z nezmyselného zabíjania

  a som aktivista platený západom za šírenie zá-

  padnej propagandy.

  Nuž, vojnový štváč som asi v tom, že od

  začiatku vojny trvám na tom, aby agresor

  prestal útočiť, čo povedie k okamžitému mieru.

  Na rozdiel od výziev na kapituláciu obrancov,

  čo povedie iba k likvidácii Ukrajiny a Ukrajincov

  samotných.

  Na rôzny „ačohentizmus“ ani nemá zmysel

  reagovať. Trvám však na tom, že klamstvo nie

  je názor a už vôbec ho nemienim rešpektovať.

  Odmietam aj tvrdenia, ktoré relativizujú pravdu

  s tým, že aj tak tam nikto z nás nebol a teda

  nevie, ako to bolo. Ani v Osvienčime som nebol

  a viem, kto tam bol stelesnením zla, a kto bol

  obeťou – a to isté platí aj pre Buču alebo Ma-

  riupoľ.

  A ak sa vám nepáči moja údajná „západná

  propaganda“, niet jednoduchšieho riešenia –

  sledujte hovorcu ruského ministerstva obrany

  Konašenkova. Ten už v lete 2022 oznámil zni-

  čenie 40 HIMARSov – z menej ako 20, ktoré

  boli vtedy dodané. Mimochodom, práve v po-

  slednom sledovanom období sa objavili prvé

  dôkazy o tom, že Rusi aspoň poškodili dva

  raketomety HIMARS. Na začiatku marca sa

  im zas podarilo dokázateľne zničiť vôbec prvý

  HIMARS – to však bude až v ďalšom pokračova-

  ní článku. Nebude to v ňom chýbať, pretože moja

  údajná „západná propaganda“ to nezatajuje...

  Ubehli už dva roky, odkedy sa začala nezmyselná

  vojna, ktorá prináša všetkým zúčastneným iba zmar,

  krviprelievanie a skazu. Preto sa v dnešnom pokračovaní

  pozrieme okrem tradičného mesačného obdobia (tentoraz

  od 1. 2. do 29. 2.) aj na sumár toho, čo sa na Ukrajine

  udialo v druhom roku konfliktu. Najprv mi však dovoľte

  jeden osobný príhovor.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard26

  Březen 2024

• Page 27

  Na medzinárodnom letisku Harrisburg v Pensylvánii

  pristál 10. 2. Antonov An-124-100M pomenovaný Be

  brave like Okhtyrka. Stroj s registráciou UR-82008

  patrí spoločnosti Antonov Airlines. Do USA priviezol

  na opravu dva raketomety M142 HIMARS. Jednému

  pravdepodobne výbuch míny odtrhol pravé predné ko

  -

  leso a poškodil spodnú časť kabíny. Druhý má v kabíne

  najmenej 16 zásahov črepinami, popraskané obe čelné

  sklá a poškodené obe predné pneumatiky. Ide o prvé

  dva dokázateľne poškodené HIMARSy z 39 dodaných.

  Marec 2023

  Poľsko a Slovensko v tomto období dodali

  Ukrajine stíhačky MiG-29. Varšava poskytla

  v marci najmenej štyri lietadlá, ďalších 10 malo

  byť dodaných v ďalšom mesiaci. Slovensko

  poskytlo 13 kusov, z toho tri boli bez motorov

  a vhodné len ako zdroj náhradných dielov. Aj zo

  zvyšných desiatich strojov preleteli na Ukraji-

  nu vlastnými silami len štyri (číslo 2123, 6124

  a 6627 v šedo-zelenej kamufláži a 0921 v di-

  gitálnej kamufláži). Prelet zo Sliača sa usku-

  točnil 23. 3. Ostatné lietadlá boli prepravené

  pozemnou cestou.

  K vážnemu incidentu medzi ruskými a zá-

  padnými ozbrojenými silami došlo 14. 3. Dve

  ruské stíhačky Su-27 zaútočili v medzinárod-

  nom vzdušnom priestore nad Čiernym morom

  na americký dron MQ-9 Reaper a nárazom do

  vrtule spôsobili jeho pád.

  Apríl 2023

  Kyjev sa 28. 4. po 51 dňoch pokoja stal opäť

  cieľom raketového ostreľovania. Stalo sa tak

  v deň, kedy boli v ukrajinskom hlavnom mes-

  te na návšteve slovenská prezidentka Zuzana

  Čaputová a český prezident Petr Pavel. Obaja

  sa museli pre letecký uchýliť do krytu.

  Okrem Ukrajiny bombardovalo Rusko

  aj vlastné územie, keď 20. 4. zhodil Su-34

  omylom bomby na mesto Belgorod.

  Ukrajinské drony zas 29. 4. zaútočili na sklad

  paliva Čiernomorskej flotily v meste Sevasto-

  poľ a zničili približne polovicu nádrží.

  Máj 2023

  Na konci predchádzajúceho mesiaca dorazili

  na Ukrajinu dve batérie systémov Patriot a od

  začiatku mája sa zapojili do obrany hlavného

  mesta. Prvú ruskú „nezostreliteľnú“ raketu

  Ch-47M2 Kinžal zostrelili 4. 5. skoro ráno nad

  Kyjevom. Rusi sa snažili Patriot zahltiť množ-

  stvom striel a tak ho zničiť. Pri takomto ma-

  sovom útoku 16. 5. zostrelili Ukrajinci ďalších

  šesť Kinžalov.

  Ukrajinci využili Patriot aj ofenzívne a 13. 5.

  nastražili pascu ruskej skupine, ktorá letela

  bombardovať kĺzavými bombami ukrajinskú

  Černihivskú oblasť. Celá skupina však bola

  zostrelená na svojej strane hraníc, v ruskej

  Brianskej oblasti. Išlo o jeden Su-34, jeden Su-

  35 a najmenej dva vrtuľníky Mi-8 v úprave pre

  rádioelektronický boj. Takéto straty priznali

  sami Rusi. Podľa Ukrajincov bol zostrelený

  ešte jeden vrtuľník Mi-8 – celkovo teda päť

  strojov naraz.

  V máji tiež došlo k prvému použitiu britsko-

  -francúzskych striel s plochou dráhou letu

  Storm Shaow / SCALP

  -

  EG. Ukrajinci ich vy-

  Ukrajinské stíhačky MiG-29 predvádzajú modro-žlté sfarbenie spodných plôch.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  27

  Duben 2024

• Page 28

  púšťajú z upravených lietadiel Su-24. Zároveň

  s nimi použili aj klamné ciele ADM-160 MALD.

  Na konci mája sa Rusom podarilo dobyť ruiny

  zničeného mesta Bachmut, o ktoré sa bojova-

  lo takmer 10 mesiacov. Ukrajinci však začali

  podnikať protiútoky okolo mesta a o Kliščijivku,

  ktorá leží južne od Bachmutu, sa bojuje dodnes.

  Jún 2023

  V prvých júnových dňoch sa začala ukra-

  jinská protiofenzíva na juhu krajiny v Zápo-

  rožskej oblasti. Proti dôkladne vybudovaným

  ruským opevneniam s množstvo mínových

  polí však postupovala od začiatku len pomaly.

  Dva dni po jej začiatku, 6. 6., však Rusi v obave

  z možného prekročenia Dnepra vyhodili do vzdu-

  chu Kachovskú priehradu severne od mesta

  Cherson. Spôsobili tým obrovskú humanitárnu

  i ekologickú katastrofu.

  Na konci mesiaca sa vzbúrili žoldnieri zo

  skupiny Wagnerovcov, ktorí viedli hlavnú

  ťarchu útoku (a aj strát) v bitke o Bachmut.

  Ich vodca Prigožin 23. 6. obsadil Rostov na Done.

  Dúfal, že tam chytí ruského ministra obrany

  Šojgua a náčelníka štábu Gerasimova, ktorých

  dlhodobo verejne kritizoval. Tým sa však po-

  darilo tesne predtým z Rostova ujsť. Na druhý

  deň sa kolóny Wagnerovcov vydali smerom na

  Moskvu. Obsadzovali jedno mesto za druhým

  a zostrelili pri tom šesť ruských vrtuľníkov

  a jedno lietadlo Il-22M – lietajúce veliteľské

  stanovište. Prigožin však svojich žoldnierov

  zastavil 200 km od Moskvy. Vzápätí sa stiahli

  aj z Rostova výmenou za sľub údajnej beztrest-

  nosti. Výsledkom bolo, že puč nevyšiel a Wag-

  nerovci ako významná sila skončili.

  Júl 2023

  Kerčský most vedúci na okupovaný Krym sa

  17. 7. stal terčom ďalšieho útoku námorných

  dronov. Bolo poškodené najmenej jedno cestné

  pole. Zároveň vypršala platnosť obilnej doho-

  dy, ktorá umožňovala vývoz ukrajinských poľ-

  nohospodárskych produktov do sveta. Rusko

  začalo útočiť na obilné sklady a infraštruktúru

  prístavov nielen na ukrajinskom pobreží Čier-

  neho mora, ale aj na rieke Dunaj tesne pri hra-

  niciach s Rumunskom.

  Ukrajina začala v tomto mesiaci dostávať ka-

  zetovú muníciu z USA pre svoje delostrelectvo.

  August 2023

  Dánsko, Holandsko a vzápätí aj Nórsko

  v tomto mesiaci oznámili, že dodajú Ukrajine

  stíhačky F-16. Po potrebnom výcviku pilotov

  a pozemného personálu ich však Ukrajinci za-

  čnú dostávať až v priebehu roka 2024. Dokopy

  by mohlo ísť o 70 strojov vo verzii F-16AM Block

  20 MLU.

  V priebehu augusta bol polostrov Krym ci-

  eľom vážneho ostreľovania strelami Storm

  Shadow. Zasiahnutých bolo niekoľko mostov,

  ale aj najmenej dve batérie systémov S-400.

  Ukrajinské drony zas útočili na letiská na

  ruskom území. Na základni Solcy-2 zhorel

  bombardér Tu-22M3 a na letisku v Pskove boli

  zničené dva transportné Il-76 a dva ďalšie boli

  poškodené.

  Presne po dvoch mesiacoch prišla pomsta

  za pokus o puč žoldnierov zo skupiny Wagne-

  rovcov. Počas letu z Moskvy do Petrohradu bol

  zostrelený civilný Embraer EMB-135BJ Legacy

  600. Na jeho palube zomrel Prigožin a ďalší

  členovia vedenia Wagnerovcov. Lietadlo zrejme

  zasiahli dve rakety zem-vzduch, hoci oficiálna

  ruská verzia je, že pasažieri sa počas letu hrali

  s granátom a ten vybuchol.

  Dvojmiestny MiG-29UB z ukrajinskej 40. brigády taktického letectva štartuje z diaľnice.

  Ukrajinské vrtuľníky Mi-24P

  počs bojového letu.

  Ládovanie neriadených rakiet do Mi-24P.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard28

  Březen 2024

• Page 29

  September 2023

  Ukrajina uštedrila Rusku strategickú poráž-

  ku v Čiernom mori. Podarilo sa jej zrušiť ruskú

  blokádu a obnoviť vývoz obilia vlastnými silami.

  To sa jej darí dodnes a vo väčšom objeme ako

  predtým umožňovala obilná dohoda. V suchom

  doku v prístave Sevastopoľ boli 13. 9. strelami

  Storm Shadow zničené výsadková loď Minsk

  a ponorka Rostov na Done. Následne bolo 22. 9.

  rovnakým spôsobom zničené aj sevastopoľské

  veliteľstvo Čiernomorskej flotily. Tá radšej sti-

  ahla svoje lode viac na východ.

  Rusko začalo používať drony Lancet s dlh-

  ším doletom a zasiahlo niekoľko ukrajinských

  lietadiel na letiskách pri mestách Kryvyj Rih

  a Mykolajiv. Výsledky útokov snímali ruské

  prieskumné drony. Ich operácie desiatky kilo-

  metrov za frontou spôsobujú Ukrajincom pro-

  blémy dodnes.

  Október 2023

  Mesiac sa začal ďalším hrozným ruským

  vojnovým zločinom. Na smútočné zhromaž-

  denie, ktoré sa zišlo na pohrebe vojaka v obci

  Hroza v Charkovskej oblasti, vypustili raketu

  Iskander. Tá zabila 59 ľudí – 36 žien, 22 mu-

  žov a jedno dieťa. Vyšetrovanie OSN potvrdilo,

  že všetky obete boli civilisti a zodpovednosť za

  ich smrť nesie Rusko.

  Ukrajina dostala rakety ATACMS s dlhším

  doletom a 17. 10. ich použila proti ruským vrtu-

  ľníkovým letiskám v Berďansku a v Luhansku.

  Ruské ozbrojené sily pri tom prišli o 46 heli-

  koptér.

  Na pozemnom bojisku nastala patová si-

  tuácia. Ukrajinský postup na juh sa zastavil

  v oblasti Robotyne a Verbove po dosiahnutí

  tretej – hlavnej ruskej obrannej línie. Naopak,

  Rusi spustili vlastný mohutný útok na Avdijiv-

  ku pri Donecku.

  November 2023

  V prístave Kerč na okupovanom Kryme bola

  strelami Storm Shadow 4. 11. zničená ruská

  korveta Askold. Rusi v novembri zvýšili inten-

  zitu útokov iránskymi dronmi Shahed. Tie im

  pomáhali mapovať pozície ukrajinskej proti-

  vzdušnej obrany. Tú spojenci pred zimou posil-

  ňovali. Nemecko dodalo systém IRIS

  -

  T a ďalší

  Patriot, Nórsko zas ďalšie systémy NASAMS.

  Z USA začali prichádzať výsledky programu

  FrankenSAM, ktorý kombinuje prvky rôznych

  systémov – napríklad americké rakety so so-

  vietskymi odpaľovacími zariadeniami alebo

  sovietske radary so západnými odpaľovacími

  zariadeniami.

  December 2023

  Systém Patriot dodaný z Nemecka sa veľmi

  aktívne zapojil do práce. Pri Haďom ostrove bol

  5. 12. zostrelený ruský Su-24M, ktorý sa pok-

  úšal útočiť na Odesu. Obaja členovia posádky

  zahynuli. Identita jedného z nich bola potvrde-

  ná až teraz, bol ním kapitán Jevgenij Baterin.

  Následne bol 17. 12. zostrelený ruský Su-25

  a 22. 12. boli zostrelené hneď tri Su-34 na-

  raz. Na Vianoce 24. 12. ohlásili Ukrajinci ďalší

  Su-34 a jeden Su-30.

  Pokračovala aj likvidácia Čiernomorskej

  flotily, keď 26. 12. v prístave Feodosia posla-

  li strely Storm Shadow na dno výsadkovú loď

  Novočerkassk. K jej záhube prispel výbuch

  prevážanej munície a následný požiar.

  Na konci decembra spustilo Rusko najväč-

  šie raketové útoky na ukrajinské mestá od

  Ex-český systém Kub na Ukrajine.

  Strela Storm Shadow na závesníku ukrajinského

  Su-24.

  Mobilný guľomet v akcii proti dronom.

  Nočný zásah proti dronom.

  Zostrelený iránsky dron Shahed s nočným čiernym

  sfarbením.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  29

  Duben 2024

• Page 30

  začiatku vojny. Do náletov sa 29. 12. zapojilo

  18 strategických bombardérov. Rusi vypustili

  spolu 122 rakiet a striel s plochou dráhou letu

  a 36 dronov. Útok si vyžiadal 58 obetí na ľud-

  ských životoch a viac ako 160 zranených.

  Január 2024

  Pokračovali ruské útoky na ukrajinské mes-

  tá. Napríklad 2. 1. vypustili spolu 134 rakiet

  a dronov. Na tomto útoku sa podieľalo aj

  16 bombardérov Tu-95MS. Rusi však nebom-

  bardovali len ukrajinské ciele. Ich vlastná mu-

  nícia čoraz viac padá nedopatrením aj na ich

  vlastné mestá a obce.

  Vo vzduchu utrpeli Rusi citeľnú stratu 14. 1.,

  kedy bolo zničené lietadlo včasnej výstrahy

  a kontroly Beriev A-50. Zrútilo sa do Azov-

  ského mora. Spolu s ním bolo zasiahnuté aj

  lietajúce veliteľské a komunikačné stanovište

  Il-22M. Prešpikované črepinami a s mŕtvymi

  a zranenými na palube dokázalo núdzovo pris-

  táť. Lietadlo je však na odpis. V Belgorodskej

  oblasti sa zas 24. 1. po zásahu protilietadlovou

  raketou zrútil transportný Il-76M. Dodnes nie

  je jasné, čo alebo koho viezol.

  Február 2024

  V poslednom sledovanom mesiaci došlo

  k dvom zásadným udalostiam. Ukrajinský pre-

  zident Volodymyr Zelenskyj odvolal vo štvrtok

  8. 2. populárneho generála Valerija Zalužného

  z funkcie najvyššieho veliteľa ukrajinských

  ozbrojených síl. Nahradil ho dovtedajší veli-

  teľ pozemných síl, generál Oleksandr Syrskyj.

  Ten má za sebou úspešnú obranu Kyjeva na jar

  2022 a bleskovú protiofenzívu v Charkovskej

  oblasti na jeseň 2022. Viedol však aj boje okolo

  Bachmutu, kde ho mnohí vojaci kritizovali za

  chyby pri rotácii na začiatku roka 2023. Zaluž-

  nyj by sa mal na vlastnú žiadosť stať novým

  ukrajinským veľvyslancom vo Veľkej Británii.

  Druhou zásadnou udalosťou bol ukrajinský

  ústup z Avdijivky, ktorý sa zavŕšil v sobotu

  17. 2. Ide o prvý takýto úspech ruskej armády

  od mája 2023, kedy padol Bachmut. Rusko zaň

  zaplatilo desiatkami tisíc mŕtvych a zranených

  vojakov a stovkami kusov zničenej techniky.

  K pádu Avdijivky prispeli najmä dva faktory –

  obmedzenie dodávok munície zo Západu a rus-

  ké letecké bombardovanie.

  Rozhodnutie o ústupe z Avdijivky padlo už

  dávnejšie a začalo sa realizovať ešte vtedy,

  keď bol veliteľom ukrajinskej armády Vale-

  rij Zalužnyj. Ukrajinci presunuli do Avdijivky

  3. útočnú brigádu pod zámienkou rotácie a

  posilňovania obrany. Jej skutočnou úlohou

  však bolo kryť ústup ostatných jednotiek. Keď

  si Rusi uvedomili, čo sa deje, vrhli do útoku

  všetky sily. Výsledkom bol chaos, nad kto-

  rým nemalo velenie na oboch stranách žiad-

  nu kontrolu. Malé oddiely sa v ruinách mesta

  premiešali a často museli bojovať v obkľúčení.

  Viacero zranených museli Ukrajinci pri ústupe

  zanechať za sebou, pretože sa nemohli hýbať

  a nevedeli ich odniesť. Časť z nich padla do za-

  jatia, časť však Rusi povraždili.

  Kým vlani v lete ukrajinské delostrelectvo

  dokázalo na niektorých úsekoch prekonať to

  ruské, v Avdijivke v poslednom období muselo

  byť ticho pre nedostatok munície. Jej dodáv-

  ky z EÚ meškajú, z USA sa pre domáce spory

  v Kongrese úplne zastavili.

  Ruské masové útoky na Avdijivku, ktoré

  sa začali v októbri 2023, vážne narušovalo

  delostrelectvo ešte skôr, ako sa ruskí vojaci

  priblížili na dostrel pechotných zbraní. Preto

  najmä pri počiatočných útokoch utrpeli Rusi

  veľké straty. Nič také sa však v posledných

  týždňoch pred pádom Avdijivky nedialo. Ruské

  formácie sa mohli na útok nerušene pripravo-

  vať a ukrajinská pechota sa pri obrane mohla

  spoliehať iba na vlastné zbrane a na podporu

  obrnených vozidiel Bradley, ktoré im z úkrytov

  vyrážali na pomoc.

  Druhým významným faktorom bolo ruské

  letecké bombardovanie. Krátko pred ukrajin-

  ským ústupom dopadalo na Avdijivku okolo

  50 kĺzavých bômb denne. Ich presnosť nebola

  veľká, ale pri hmotnosti 500 kg napáchajú ško-

  dy kdekoľvek dopadnú. V Avdijivke ničili najmä

  vysoké paneláky, ktoré využívali Ukrajinci na

  pozorovanie bojiska aj na obranu.

  Po ukrajinskom ústupe sa toto bombardova-

  nie začalo aj na novej obrannej línii a tiež pri

  Bachmute, kde Rusi obnovili snahu postúpiť na

  západ. Počet zhodených bômb začal dosahovať

  aj 100 denne a objavili sa aj nové kĺzavé bomby

  s hmotnosťou až 1500 kg.

  Ruské bombardovanie a straty

  S nedostatočnými dodávkami zbraní a muní-

  cie súvisí aj schopnosť Ruska dlhú dobu neru-

  šene bombardovať Avdijivku. Ukrajinci nemajú

  dosť systémov protivzdušnej obrany na to, aby

  účinne bránili celú frontovú líniu. K Avdijiv-

  ke presunuli batérie PVO až v druhej polovici

  mesiaca, aby kryli záver ústupu. Medzi nimi

  vynikala tretia batéria systému Patriot, ktorú

  dodali z Nemecka na konci minulého roka.

  Ukrajina mala predtým dve batérie, jedna je

  nasadená na obranu Kyjeva a druhá na obra-

  Tento mobilný guľomet má vyznačené zostrely 15 dro-

  mov Shahed a jedného Lancetu. Nie je známe, či ide o

  úspechy jedného stroja alebo celej jednotky.

  Skúška aerodynamických štítov pri predletovej prípra

  -

  ve ruského Su-25.

  Ruská záchranná jednotka, ktorá 17. 2. s vrtuľníkom

  Mi-24 vyzdvihla zostreleného pilota stíhačky Su-35.

  Ilustračná snímka ruského A-50.

  Kapitán Fjodor Graboveckij, ktorý mal 19. 2. menej

  šťastia a po zostrelení jeho Su-35 zahynul v Azovskom

  mori.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard30

  Duben 2024

• Page 31

  nu Odesy. Výhodou tretej nemeckej batérie

  je, že jej jednotlivé prvky sú namontované na

  nákladných autách. Americké systémy Patri-

  ot sú namontované na prívesoch a aj špičkovo

  vycvičenej obsluhe trvá 30-40 minút, kým ich

  pripraví na presun. Nemecká batéria sa môže

  presúvať takmer ihneď. Podľa rakúskeho vo-

  jenského odborníka Toma Coopera je možné,

  že Ukrajinci túto batériu ďalej rozdelili na

  menšie prvky, keď k niekoľkým odpaľovacím

  zariadeniam pridali iné navádzacie radary.

  Na základe programu FrankenSAM môže ísť

  aj o radary z pôvodne sovietskych systémov,

  napríklad S-300. Toto rozdelenie batérie na

  menšie elementy umožňuje pokrytie väčšieho

  úseku frontu.

  Ukrajinci už v sobotu 17. 2. ohlásili zostre-

  lenie dvoch Su-34 a jedného Su-35. Nároky

  prichádzali aj naďalej prakticky na dennej

  báze – 18. 2. to bol ďalší Su-34, 19. 2. je-

  den Su-34 a jeden Su-35, 21. 2. ďalší Su-34,

  27. 2. dva Su-34 a v priebehu 29. 2. postupne tri

  Su-34. Dokopy ide o dvanásť lietadiel, problém

  je však s overením ich zostrelenia. Ruské so-

  ciálne médiá potvrdili stratu iba dvoch Su-35.

  Ukrajina poskytla nezreteľné videá ako dôkaz

  pádu dvoch Su-34. Čo je však s ďalšími ôs-

  mimi nárokovanými Suchojmi? Na definitívnu

  odpoveď si budeme musieť nejaký čas počkať

  – tak ako pri predchádzajúcich pokračovani-

  ach tohto seriálu. Prakticky v každej časti sa

  spomína nejaké fotografické potvrdenie straty

  z predošlých mesiacov – a to na oboch stranách.

  Aj v aktuálne sledovanom období sa objavili

  zábery poškodeného Su-34 po núdzovom pri-

  státí, ku ktorému celkom isto došlo niekedy

  v minulosti, nie je však známe, ku ktorej uda-

  losti sa viaže.

  Niečo o ruských stratách však môže nazna-

  čovať analýza satelitných záberov ruských le-

  tísk. Z nej vyplýva, že v období, kedy Ukrajinci

  nárokovali vyššie spomínané zostrely, sa na

  svoje základne nevrátilo šesť Su-34.

  Poďme sa bližšie pozrieť na overené stra-

  ty. V sobotu 17. 2. bol nad východnou Ukrajinou

  zostrelený Su-35. Pilot sa katapultoval a za-

  chránila ho posádka helikoptéry Mi-24 na bo-

  jovej pátracej a záchrannej misii (CSAR). Vrtuľ-

  níková jednotka si po úspešnej záchrane pilota

  Su-35 urobila skupinovú fotku a tým vlastne

  potvrdila zostrel ruskej stíhačky.

  Druhý Su-35 bol zostrelený už o dva dni,

  v pondelok 19. 2. Tentoraz sa zrútil do Azovské-

  ho mora pri obci Rybacke južne od Mariupoľa.

  Pilotoval ho kapitán Fedor Graboveckij. Ten sa

  síce stihol z padajúceho lietadla úspešne kata-

  pultovať, no v studenej vode zomrel skôr, ako

  ho mohli vyzdvihnúť záchranné vrtuľníky.

  Ďalší A-50

  Okrem stíhačiek a stíhacích bombardérov

  sa ukrajinskej protivzdušnej obrane podarilo

  v sledovanom období zostreliť aj ďalšie lietadlo

  včasnej výstrahy a kontroly Beriev A-50. Jeho

  Chvostová časť A-50, ktorý bol zostrelený 23. 2.

  Zostrelenému A-50 velil major Valerij Borovikov.

  Vo Voronežskej oblasti 11. 2. nafilmovali transport

  havarovaného Su-34. Ako a kedy k incidentu došlo,

  nie je známe.

  Ukrajinský Su-25M1K s trupovým číslom „modrá 21“.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  31

  Duben 2024

• Page 32

  koniec v piatok 23. februára zachytilo viace-

  ro videí. Na jednom je vidieť, že lietadlo klesá

  a vypúšťa klamné ciele. Mierili naň dve rakety.

  Jednu sa podarilo zmiasť a vybuchla ďaleko za

  lietadlom. Druhá ho však zasiahla a stroj za-

  čal padať v plameňoch. Na ďalších videách je

  vidieť silný požiar po dopade na zem, či od-

  trhnutý chvost lietadla na zemi, čím sa ihneď

  potvrdila identita typu.

  A-50 dopadol v blízkosti dediny Trudovaja

  Armenia na ruskej strane Azovského mora.

  Zasiahnutý bol viac ako 200 km od najbližších

  ukrajinských pozícií. Ukrajinská tajná služba

  uviedla, že ho zostrelili s pomocou upravenej

  rakety S-200. Po zostrelení prvého A-50 v ja-

  nuári sa totiž začali tieto ruské lietadlá pohy-

  bovať ďalej od frontu. Okrem iného slúžia na

  navádzanie útokov Su-34. Ukrajinci sa teda

  snažili prísť na to, ako proti nim zasiahnuť.

  Staré strely S-200 síce vyradili už pred rokmi,

  no ostali im v skladoch. Niektoré verzie S-200

  majú dosah až 300 km.

  Zostrelený A-50 mal označenie RF-50610

  a trupová číslo „červená 42“. Patril 610. stre-

  disku bojovej prípravy a preškoľovania le-

  teckého personálu. Na palube bolo najmenej

  10 príslušníkov posádky, nikto z nich neprežil.

  Boli medzi nimi major Valerij Borovikov, major

  Alexander Ruluk, kapitán Alexander Prova-

  lov, nadporučík Valerij Telmanov a práporčík

  Dmitrij Chrulev. Pre Rusko je to veľká strata,

  pretože nie je ľahké takéto lietadlo vyrobiť

  a hlavne jeho posádku tvorili špecialisti

  s dlhoročným výcvikom, ktorých nedokáže na-

  hradiť už vôbec.

  Ukrajinské straty

  Prisunutie protivzdušnej obrany bližšie

  k frontovej línii so sebou nesie zvýšené riziko

  a Ukrajinci za to draho platia. V sledovanom

  období prišli o batériu S-300 a 26. 2. bolo v Zá-

  porožskej oblasti zničené vôbec prvé odpaľo-

  vacie zariadenie systému NASAMS.

  Ukrajina v sledovanom období preukáza-

  teľne stratila dva stroje. Najprv bol v stredu

  7. 2. počas bojového letu zničený Su-25 z 299.

  brigády taktického letectva. Jeho pilot, major

  Vladyslav Rykov, zahynul. S najväčšou prav-

  depodobnosťou bol zostrelený raketou R-37,

  ktorú vypustila ruská stíhačka Su-35.

  V utorok 13. 2. bol v oblasti Robotyne v Zá-

  porožskej oblasti zostrelený vrtuľník Mi-17V-5

  ukrajinského armádneho letectva. Nízko nad

  zemou sa pohybovali dve helikoptéry. Jedna

  vypúšťala klamné ciele, druhá nie – a práve tú

  zasiahla raketa. Vrtuľník začal horieť a dopa-

  dol na zem. Dvaja letci zahynuli (jeden z nich

  bol menovaný ako Vadim Pokatajev), tretí člen

  posádky bol kriticky zranený.

  Ako stratu možno uviesť aj smrť ruského

  pilota, kapitána Maxima Kuzminova. Ten 9. 8.

  dezertoval na ukrajinskú stranu s vrtuľníkom

  Mi-8AMTŠ s označením RF-04428 a trupo-

  vým číslom „červená 62“. Dvaja ďalší členo-

  via posádky nemali o jeho úmysle dezertovať

  ani potuchy, po pristátí sa pokúsili ujsť a boli

  zastrelení. Kuzminova doma v Rusku, pocho-

  piteľne, označili za zradcu a tajné služby nad

  ním vyniesli ortieľ smrti. Na Ukrajine dostal

  pol milióna dolárov a tri možnosti na výber –

  bojovať za Ukrajinu, ostať žiť na Ukrajine ako

  civilista, alebo žiť v zahraničí. Kuzminov si

  vybral poslednú možnosť a usadil sa v Špa-

  nielsku. Porušil však zásady utajovania, keď

  k sebe zavolal svoju priateľku. Vďaka tomu

  ho zrejme vypátrali a zastrelili. Mimochodom,

  v sledovanom období bola zverejnená aj iden-

  tita zvyšných dvoch členov posádky, ktorí

  zomreli pri jeho dezercii. Boli to kapitán Chu-

  šbacht Tursunov a nadporučík Nikita Kirjanov.

  Zabitie Kuzminova znamená, že ukrajinské

  snahy presvedčiť ďalších ruských letcov na

  dezerciu sa zrejme minú účinkom.

  Lode na dne

  V sledovanom období pokračovala aj likvi-

  dácia ruskej Čiernomorskej flotily. Tentoraz sa

  o to postarali námorné drony. Hneď vo štvr-

  tok 1. 2. poslali na dno raketovú korvetu Iva-

  novec triedy Tarantul. Plavidlo napadla svorka

  dronov Magura V5, ktoré ju uštvali ako dravé

  šelmy. Postupne ju zasiahli dva do zadnej časti,

  Pri zostrelení ukrajinského Su-25 zahynul 7. 2. major

  Vladyslav Rykov z 299. brigády taktického letectva.

  Jednou z potvrdených obetí zostrelenia Mi-17V-5

  je Vadim Pokatajev.

  V okolí Robotyne bol 13. 2. zostrelený ukrajinský vrtuľník Mi-17V-5. Zahynuli dvaja členovia posádky.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard32

  Duben 2024

• Page 33

  čím jej zrejme vyradili pohon. Následne jej je-

  den spôsobil veľkú dieru na ľavoboku, do kto-

  rej potom vplával štvrtý dron a vybuchol vnútri

  lode. Na videu je vidieť aj výbuch na pravobo-

  ku. Korvetu tak zasiahlo najmenej päť dronov.

  Na závere videa, ktoré zverejnila ukrajinská

  vojenská rozviedka GUR je vidieť už len provu

  potápajúcej sa lode, ktorá trčí kolmo nad hla-

  dinu.

  Následne bola v stredu 14. 2. pri pobre-

  ží Krymu rovnakým spôsobom zlikvidovaná

  výsadková loď Cézar Kunikov. Viezla náklad

  z Novorossijska do Sevastopoľa, pričom

  ju vypátrala svorka dronov Magura V5.

  Po niekoľkých výbuchoch sa loď prevrátila

  a potopila. Loď patrila do triedy Ropucha a po-

  topila sa presne 81 rokov od smrti majora Céza-

  ra Kunikova, po ktorom bola pomenovaná. Ten

  bol smrteľne zranený v bojoch o Novorossijsk

  a zomrel 14. 2. 1943.

  Vrtuľník Mi-8AMTŠ s označením RF-04428 a trupovým číslom „červená 62“, na ktorom 9. 8. 2023 dezertoval na

  ukrajinskú stranu ruský pilot kapitán Maxim Kuzminov.

  Maxim Kuzminov bol vo februári zastrelený v Španielsku.

  Nadporučík Nikita Kirjanov, ktorý zomrel počas Kuzminovovej dezercie.

  Kapitán Chušbacht Tursunov, ktorý zomrel počas Kuzminovovej dezercie.

  ČLÁNKY

  INFO Eduard

  33

  Březen 2024

• STAVEBNICE L-410 TURBOLET V MĚŘÍTKU 1/72 ZNAČKY GAVIA A ZNAČKY KP

  V březnu tohoto roku se na trhu objevila stavebnice L-410 Turbolet v měřítku 1/72, vydaná pod značkou KP. Porovnáním výlisků této stavebnice s výlisky stavebnice Gavia stejného typu a ve stejném měřítku jsme došli k závěru, že stavebnice vydaná pod značkou KP je přímou kopií stavebnice firmy Gavia, vydané v roce 1997. Stavebnice KP vznikla tak, že její autor k vytvoření předlohy pro výrobu forem použil výlisky, které vznikly na základě předlohy vytvořené Michalem Vlačilíkem a Petrem Podvalou, majiteli firmy Gavia. Autor předlohy stavebnice KP s největší pravděpodobností použil výlisky, které před několika lety nakoupil pan Petr Muzikant v rámci dodávky od nástrojařské firmy Pavel Vandělík.

  ČLÁNKY

  STAVEBNICE L-410 TURBOLET

  V MĚŘÍTKU 1/72

  ZNAČKY GAVIA

  A ZNAČKY KP

  Michal Vláčilík

  Petr Podvala

  Pavel Vandělík

  Vladimír Šulc

  V březnu tohoto roku se na trhu objevila sta-

  vebnice L-410 Turbolet v měřítku 1/72, vydaná

  pod značkou KP. Porovnáním výlisků této sta

  -

  vebnice s výlisky stavebnice Gavia stejného typu

  a ve stejném měřítku jsme došli k závěru, že sta

  -

  vebnice vydaná pod značkou KP je přímou kopií

  stavebnice firmy Gavia, vydané v roce 1997. Sta

  -

  vebnice KP vznikla tak, že její autor k vytvoření

  předlohy pro výrobu forem použil výlisky, které

  vznikly na základě předlohy vytvořené Michalem

  Vlačilíkem a Petrem Podvalou, majiteli firmy

  Gavia. Autor předlohy stavebnice KP s největší

  pravděpodobností použil výlisky, které před ně

  -

  kolika lety nakoupil pan Petr Muzikant v rámci

  dodávky od firmy Vandělík.

  S vlastnickými právy k předloze, formám

  a výliskům L-410 Turbolet 1/72 firmy Gavia se to

  má takto:

  - Předlohu vytvořili Michal Vláčilík a Petr Pod

  -

  vala v roce 1997 a mají k ní autorská práva.

  - Formu vyrobil Pavel Vandělík a forma je ma

  -

  jetkem firmy Nástrojárna Vandělík.

  - Právo užívání formy za účelem výroby výlis

  -

  ků má na základě smluv s firmou Gavia a firmou

  Vandělík firma Eduard.

  - V praxi tato vlastnická struktura funguje tak,

  že pokud chce nějaká třetí strana, jako např.

  před několika lety pan Muzikant, nakoupit výlis

  -

  ky této nebo jiné stavebnice firmy Gavia, může

  je se souhlasem firmy Eduard nakoupit přímo od

  firmy Vandělík.

  - Pokud by někdo chtěl použít původní předlohu

  nebo výlisky k jejich modifikaci a vytvoření nové

  předlohy pro výrobu forem, může tak učinit pou

  -

  ze po dohodě s vlastníky autorských práv, tedy

  Michalem Vláčilíkem a Petrem Podvalou.

  Samotný nákup výlisků neopravňuje jejich

  nabyvatele k jejich modifikaci, vytvoření vlastní

  sady forem na základě jejich kopie a prodává

  -

  ní vlastní stavebnice, která vznikla na základě

  původních výlisků. Takový postup považujeme za

  neetický. Vydávání takto vzniklé stavebnice za

  vlastní autorský projekt považujeme za klamání

  zákazníků.

  Míru shody obou stavebnic, od firmy Gavia na

  jedné straně a od značky KP na straně druhé,

  vyhodnotil jeden z autorů předlohy stavebnice

  Gavia, Michal Vláčilík, takto:

  „Před pár dny se do mých rukou dostala novin-

  ka plastikové stavebnice letadla Let L-410 Turbo-

  let v měřítku 1:72, která byla uvedena na trh, a to

  pod značkou Kovozávody Prostějov, Nad vápen

  -

  kou 364, Křenice u Říčan, 250 84, Praha – východ,

  IČO: 43643060, podle živnostenského registru je

  to osoba samostatně výdělečně činná Petr Mu

  -

  zikant. Již před možností porovnat oba výrobky

  jsem obdržel informace, že tyto výlisky jsou

  velmi podobné naší stavebnici stejného letadla

  a stejného měřítka, kterou jsme uvedli na trh

  v roce 1997 pod naší značkou GAVIA. Tato staveb-

  nice byla naše prvotina a krátce po svém uvede-

  ní na trh získala ocenění Model roku na výstavě

  MODEL HOBBY v roce 1998. Původní předlohový

  model vznikl v našem ateliéru pro účely výro

  -

  by stavebnice, která byla objednána společností

  Let Kunovice, vyrábějící skutečný letoun L-410.

  Předloha pro naši stavebnici vznikala ve spolu

  -

  práci s konstrukčním oddělením společnosti Let

  Kunovice a na základě výkresové dokumentace,

  kterou nám výrobce skutečného letounu poskytl.

  Rozhodl jsem se, že porovnám výlisky obou

  stavebnic. Cílem tohoto porovnání je popsat roz

  -

  díly či shody obou výrobků. Zjistil jsem následu-

  jící:

  1. Trup: mimo drobné změny přídě v bokorysu

  a několika linek rytí jsou výlisky totožné.

  2. Shoda tvaru okének na trupech obou sta

  -

  vebnic je vodítkem pro vyhodnocení, zda jde

  v případě výlisků KP o kopii výlisků Gavia. Tato

  okénka byla na předloze pro výrobu formy sta

  -

  vebnice Gavia tvarována ručně, každé má svůj

  unikátní tvar, a je prakticky nemožné tento tvar

  napodobit při shodě pozice a tvaru těchto okének

  INFO Eduard34

  Duben 2024

• Page 35

  ČLÁNKY

  na obou stavebnicích.

  3. Stavebnice značky KP má ovšem technicky

  velmi primitivně provedené otvory pro zalepení

  okének do trupu s výraznými otřepy. Tento fakt

  na jednu stranu ztěžuje, nicméně neznemožňuje

  porovnání dílů trupu obou stavebnic, na druhou

  stranu ale také v podstatě znemožní čisté zale

  -

  pení okének do trupu. Otřepy na dílech jsou jed-

  ním ze znaků nekvalitně provedené kopie původ-

  ního výlisku stavebnice Gavia.

  4. Křídla: jedinou změnou je spojení horních

  polovin křídla v jeden kus, jinak jsou výlisky to

  -

  tožné.

  5. Vodorovné ocasní plochy: drobné změny

  v rytí, jinak jsou výlisky totožné.

  6. Podvozkové gondoly: výlisky jsou totožné

  jak tvarem, tak povrchem.

  7. Motorové gondoly: výlisky jsou totožné jak

  tvarem, tak povrchem.

  8. Interiér (palubní deska, podlaha, trupové

  přepážky, sedadla, podstavce sedadel): výlisky

  jsou totožné, pouze podlaha u stavebnice KP je

  upravena, je rozříznuta, přičemž podlaha pilot

  -

  ního prostoru je vylisována samostatně.

  9. Drobné díly (vrtulové listy, unašeče vrtulí,

  vrtulové kryty): výlisky jsou totožné.

  Podle mého názoru je při porovnání obou sad

  výlisků naprosto zřetelné, že výlisky značky KP

  jsou vyrobeny z kopie našich původních výlis

  -

  ků z roku 1997. Jsem autorem mnoha prototypů

  předlohových modelů pro plastikové stavebnice

  a během své kariéry jsem viděl i několik více či

  hůře maskovaných kopií předlohových mode

  -

  lů, ale v tomto případě musím konstatovat, že

  autor předlohy stavebnice značky KP byl nato

  -

  lik líný anebo neschopný maskovat svůj postup,

  že v podstatě použil naše původní výlisky bez

  zásadních změn, či snahy zamaskovat, že zkopí

  -

  roval výlisky 27 let staré stavebnice.

  Po vydání stavebnice se objevila svědectví

  spolupracovníků pana Muzikanta, která přizná

  -

  vají způsob vzniku stavebnice značky KP. Mimo

  jiné se v nich tvrdí, že pan Muzikant původní vý

  -

  lisky značky Gavia „opravil a vylepšil“. Při pohle-

  du na výlisky KP musím konstatovat, že forma,

  z níž jsou vylisovány, má významně horší tech-

  nické parametry a neumožňuje vylisovat tak

  čisté výlisky, jaké lze ještě dnes lisovat z for

  -

  my naší stavebnice, vzniklé před již zmíněnými

  27 lety! O nějakém vylepšení nebo opravě naší

  původní práce nemůže být žádná řeč.

  Nikdyjsem nemyslel, že by se výrobce plas

  -

  tikových stavebnic měl pouštět do hodnocení

  výrobků konkurence, ale v tomto případě musím

  hodnocení stavebnice L-410 Turbolet 1:72 prodá

  -

  vané pod značkou Kovozávody Prostějov napsat

  a je velmi krátká:

  Jsem znechucen přístupem pana Muzikanta

  k tvorbě jeho stavebnice L-410 Turbolet 1/72.

  Nejenže nectí naše práva a zcela bezskrupulóz-

  ně zneužívá naši práci ke svému obohacení, ale

  zároveň klame spotřebitele tvrzením o vydání

  zcela nové stavebnice z nových forem. Formy

  jsou možná nové, ale o zcela novou stavebnici

  v žádném případě nejde. Jde o nekvalitní kopii

  našeho výrobku, stavebnice naší firmy Gavia“.

  Vážení modeláři a obchodníci, vyzýváme vás,

  abyste před nákupem stavebnice KP důkladně

  zvážili přidanou hodnotu, kterou nákupem sta

  -

  vebnice KP získáte a abyste zvážili, zda chcete

  svým nákupem podporovat podnikatele, který

  bez skrupulí a bez souhlasu autorů a majitelů

  používá k tvorbě svých výrobků kopie předloh

  cizích stavebnic.

  Modelářské novináře a recenzenty prosíme,

  aby se nevyhýbali recenzování stavebnice KP

  a aby ve svých textech pravdivě a přesně popsali

  rozdíly a shody stavebnic Gavia a KP a aby stejně

  pravdivě a přesně popsali rozdíly v kvalitě obou

  produktů.

  Děkujeme vám za pozornost a za váš odpověd

  -

  ný přístup k hodnocení obou stavebnic!

  Michal Vláčilík a Petr Podvala, majitelé bývalé

  firmy Gavia a autoři předlohového modelu pro

  stavebnici L-410 Turbolet 1/72 značky Gavia.

  Pavel Vandělík, majitel firmy Nástrojárna Vandě

  -

  lík, tvůrce a majitel formy pro lisování výlisků

  stavenice L-410 Turbolet 1/72 značky Gavia.

  Vladimír Šulc, jednatel firmy Eduard, majitele

  práv k využívání výlisků stavebnice L-410 Turbo

  -

  let 1/72 značky Gavia.

  Gavia KP

  KPGavia

  2. Shoda tvaru okének na trupech obou stavebnic je vodítkem pro vyhodnocení, zda jde v případě výlisků KP o kopii výlisků Gavia. Tato okénka byla na předloze pro výrobu

  formy stavebnice Gavia tvarována ručně, každé má svůj unikátní tvar, a je prakticky nemožné tento tvar napodobit při shodě pozice a tvaru těchto okének na obou stavebnicích.

  3. Stavebnice značky KP má ovšem technicky velmi primitivně provedené otvory pro zalepení okének do trupu s výraznými otřepy. Tento fakt na jednu stranu ztěžuje, nicmé

  -

  ně neznemožňuje porovnání dílů trupu obou stavebnic, na druhou stranu ale také v podstatě znemožní čisté zalepení okének do trupu. Otřepy na dílech jsou jedním ze znaků

  nekvalitně provedené kopie původního výlisku stavebnice Gavia.

  4. Křídla: jedinou změnou je spojení horních polovin křídla v jeden kus, jinak jsou výlisky totožné.

  INFO Eduard

  35

  Duben 2024

• Page 36

  ČLÁNKY

  Gavia

  Gavia

  Gavia

  KP

  KP

  KP

  7. Motorové gondoly: výlisky jsou totožné jak tvarem, tak povrchem.

  8. Interiér (palubní deska, podlaha, trupové přepážky, sedadla, podstavce sedadel): výlisky jsou totožné, pouze podlaha u stavebnice KP je upravena, je rozříznuta, přičemž

  podlaha pilotního prostoru je vylisována samostatně.

  Jediná změna na přídi trupu je její prodloužení

  KP o cca 2 mm. KP spodní výlisek, Gavia horní

  výlisek

  ZVEME VÁS NA 2. ROČNÍK SOUTĚŽNÍ VÝSTAVY PLASTIKOVÉHO MODELÁŘSTVÍ

  SOUTĚŽE O CENY

  AIRSHOW V HALOVÉM LÉTÁNÍ

  DÍLNY PRO DĚTI: SLEPENÍ HÁZEDLA NEBO PLASTIKOVÉHO MODELU

  PREZENTACE 3D TISKU

  PREZENTACE KROUŽKU DOMU DĚTÍ A MLÁDEŽE

  DOBROVODSKÝ KAHAN

  PŘEJÍMKA MODELŮ 8:00 – 10:00

  VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ 13:00

  6. 4. 2024

  ZÁKLADNÍ ŠKOLA

  DOBRÁ VODA

  U ČESKÝCH BUDĚJOVIC, NA VYHLÍDCE 6

  VEŠKERÉ PROPOZICE NA WWW.DOBROVODSKYKAHAN.CZ

  KONTAKT NA POŘADATELE: PBMODEL.CZ@GMAIL.COM

  INFO Eduard36

  Duben 2024

• Page 37

  ZVEME VÁS NA 2. ROČNÍK SOUTĚŽNÍ VÝSTAVY PLASTIKOVÉHO MODELÁŘSTVÍ

  SOUTĚŽE O CENY

  AIRSHOW V HALOVÉM LÉTÁNÍ

  DÍLNY PRO DĚTI: SLEPENÍ HÁZEDLA NEBO PLASTIKOVÉHO MODELU

  PREZENTACE 3D TISKU

  PREZENTACE KROUŽKU DOMU DĚTÍ A MLÁDEŽE

  DOBROVODSKÝ KAHAN

  PŘEJÍMKA MODELŮ 8:00 – 10:00

  VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ 13:00

  6. 4. 2024

  ZÁKLADNÍ ŠKOLA

  DOBRÁ VODA

  U ČESKÝCH BUDĚJOVIC, NA VYHLÍDCE 6

  VEŠKERÉ PROPOZICE NA WWW.DOBROVODSKYKAHAN.CZ

  KONTAKT NA POŘADATELE: PBMODEL.CZ@GMAIL.COM

  INFO Eduard

  37

  Březen 2024

• Hartmannův Gustav

  Erich Hartmann s 352 vítězstvími na kontě je stíhačem, jehož jméno znají i lidé, kteří se o Luftwaffe nezajímají. Velkým tématem je počet jeho vítězství a jejich věrohodnost. Z první stovky vítězství Ericha Hartmanna lze podrobně srovnat se sovětskými ztrátami 38 sestřelů, díky tomu, že je znám jejich čas a místo, kde k sestřelu došlo. Vycházím z přehledu, který zveřejnili Danny Case a Nick Hector. K těmto 38 vítězstvím nelze na straně protivníka dohledat 13 ztrát, které by okolnostem sestřelu odpovídaly. Naopak, 25 obětí, jež identifikovat lze, představuje více než 60% věrohodnost Hartmannových vítězství z tohoto období. Podobnou analýzu připravil Ivan Lavriněnko se zaměřením na 35 vítězství, které si Hartmann připsal v bojích nad Rumunskem mezi 31. květnem a 6. červnem 1944. Z analýzy vyplynulo, že na rozdíl od řady Hartmannových kolegů, jejichž nároky byly velmi přesné, ve skutečnosti tento miláček propagandy ve výše uvedeném období sestřelil jen jeden letoun a dalších šest až sedm sovětských letounů se s větší nebo menší mírou pravděpodobnosti mohlo stát obětí buď Hartmanna, nebo jiných německých pilotů.

  Erich Hartmann s 352 vítězstvími na kontě je stí-

  hačem, jehož jméno znají i lidé, kteří se o Luftwaffe

  nezajímají. Velkým tématem je počet jeho vítězství

  a jejich věrohodnost. Z první stovky vítězství Ericha

  Hartmanna lze podrobně srovnat se sovětskými

  ztrátami 38 sestřelů, díky tomu, že je znám jejich

  čas a místo, kde k sestřelu došlo. Vycházím z pře

  -

  hledu, který zveřejnili Danny Case a Nick Hector.

  K těmto 38 vítězstvím nelze na straně protivníka

  dohledat 13 ztrát, které by okolnostem sestřelu

  odpovídaly. Naopak, 25 obětí, jež identifikovat lze,

  představuje více než 60% věrohodnost Hartmann

  -

  ových vítězství z tohoto období. Podobnou analý-

  zu připravil Ivan Lavriněnko se zaměřením na 35

  vítězství, které si Hartmann připsal v bojích nad

  Rumunskem mezi 31. květnem a 6. červnem 1944.

  Z analýzy vyplynulo, že na rozdíl od řady Hartmann-

  ových kolegů, jejichž nároky byly velmi přesné, ve

  skutečnosti tento miláček propagandy ve výše uve

  -

  deném období sestřelil jen jeden letoun a dalších

  šest až sedm sovětských letounů se s větší nebo

  menší mírou pravděpodobnosti mohlo stát obětí

  buď Hartmanna, nebo jiných německých pilotů.

  Obdobně na tom byly Hartmannovy výsledky při

  bojích nad Maďarskem na přelomu let 1944 a 1945.

  Autoři Dan a Gábor Horváthovi publikovali jejich

  detailní analýzu v knize Verified victories; Top JG 52

  Aces over Hungary 1944-45. Z jejich práce vyplývá,

  že z 34 vítězství, která Hartmann v soubojích nad

  Maďarskem nárokoval, lze doložit jen sedm, jichž

  docílil určitě, nebo se na nich mohl podílet. To je

  ne větší než 22% věrohodnost vítězství. Pro srov

  -

  nání, u Gerharda Barkhorna byla ve stejném období

  přesnost jeho nároků na úrovni až 79 % a vítězství

  Helmuta Lipferta mají ve srovnání se sovětský

  -

  mi ztrátami až 93% přesnost. Tito dva letci měli

  v dřívějším období nižší přesnost svých nároků, což

  dokládá Ivan Lavriněnko ve své publikaci, která se

  věnuje bojům nad Krymem v období 1943-1944.

  Dovolím si konstatovat, že věrohodnost Hartma

  -

  nnových vítězství klesala s jeho kariérním postu-

  pem a jeho nárokovaná vítězství byla nejméně

  přesná, když se blížil nějaký významný milník

  v počtu jeho sestřelů a na letišti byl filmový štáb

  a fotografové. Günther Rall ve svých pamětech

  vzpomíná, že Hartmanna nikdy nechtěl jmenovat

  do velení Staffel, a došlo k tomu jen díky tomu, že

  když byl Rall, jako Kommandeur III./JG 52, na dovo

  -

  lené, jmenoval Hartmanna do čela 9./JG 52 v Rallo-

  vě nepřítomnosti jiný důstojník.

  Jednou ze stíhacích jednotek Luftwaffe, která

  na počátku roku 1945 bojovala v Maďarsku, byla

  I./JG 53 pod velením Maj. Jürgena Hardera. Tuto

  Jagdgruppe vedl téměř po dobu jednoho roku

  a reformoval ji na jednu z nejúspěšnějších jednotek

  v jižní části Evropy. Avšak 22. ledna ji musel opustit,

  protože byl jmenován Kommodorem JG 11 se zá

  -

  kladnami v Německu. Jednotku krátce v zastoupení

  vedl Hptm. Ernst, ale na konci ledna byl jmenován

  velitelem I./JG 53 Hptm. Erich Hartmann, který do

  té doby v Maďarsku vedl 4./JG 52 v rámci II./JG 52.

  Velení I./JG 53 byla jeho první příležitost ujmout se

  vedení Jagdgruppe. Je podivné, že byl jmenován

  do takové funkce mimo JG 52, brzy se do totiž své

  „domovské“ jednotky vrátil, a to ve funkci velitele

  I./JG 52 ve Slezsku.

  Během své krátké služby u I./JG 53 Hartmann

  okamžitě nařídil přetřít horní plochy letounů

  I./JG 53 smývatelnou bílou barvou, o bojovou čin-

  nost však projevoval mizivý zájem. To bylo pro jeho

  nové podřízené zklamáním. Ale vysvětlovali si to

  tím, že Hartmann zřejmě neviděl v dalších bojích

  velký význam, a navíc všech vojenských vyzname

  -

  naní již dosáhl. Po čtrnácti dnech Hartmann předal

  velení I./JG 53 Hptm. Lipfertovi, který dosud velel

  6./JG 52.

  Zajímavým tématem je osobní letoun, který

  Hartmann v tomto období používal. Marek Ryś

  jej ztvárnil na boxartu stavebnice Gustav part

  2. Na počátku ledna 1945 disponovala I./JG 53

  dvěma stroji Bf 109 G-6/U4, deseti letouny verze

  G-14/U2, šestnácti Gustavy verze G-14/U4 a dvěma

  G-10/U4. Na několika fotografiích Hartmanno-

  va stroje je dobře viditelný kryt baterie v zadní

  části kokpitu, což by mělo indikovat verzi G-14.

  S Hartmannovým strojem však létal i jeho wing-

  man Ofhr. Erich Somavilla a v jeho zápisníku letů

  má tento letoun poznačen jako verzi G-6. Soma

  -

  villův osobní letoun byl verze G-14/AS. Na fotografii

  Hartmannova Bf 109, kterou jsem před lety objevil

  v digitálním archivu Preussischer Kulturbesitz, je

  patrné, že stroj nemá nasávání na bocích kokpitu

  pod větrným štítkem překrytu kabiny, což jako jeho

  výrobce identifikuje závod Erla. Podle názoru ně

  -

  kterých badatelů se jedná o Bf 109 G-6 výrobního

  závodu Erla ze sérií 412xxx nebo 413xxx. Netroufnu

  si potvrdit, zda tomu tak je nebo ne. Výroba těchto

  sérií končila v srpnu 1944 a v uvedených blocích

  byly vyrobeny jak Bf 109 G-6/U2, tak i Bf 109 G-14.

  Každopádně, při stavbě tohoto Hartmannova letou

  -

  nu podle instrukcí návodu použijte správný větrný

  štítek a rovněž bouli na pravé straně motorového

  krytu. Fotografie Hartmannova letounu najdete na

  blogu Falke Eins, jehož autorem je Neil Page.

  Erich Hartmann na snímku z jara 1944 po udělení

  Dubové ratolesti k Rytířskému kříži.

  Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  Tulipánové markingy zavedl na svých letounech v roce 1943 Hermann Graf. Poté, co se na podzim 1944 stal Kom

  -

  modorem JG 52, se tento vzor objevil i na několika letounech Ericha Hartmanna a rovněž na strojích štábu JG 52.

  Během krátkého působení Hartmanna u I./JG 53 se černý tulipán objevil i na jeho osobním letounu s označením

  velitele Gruppe. Po odchodu Hartmanna od jednotlivých jednotek byly některé letouny s tulipánovým vzorem

  převzaty a používány dalšími piloty.

  ČLÁNKY

  Hartmannův

  Gustav

  INFO Eduard38

  Duben 2024

• Page 39

  #82203

  BOXART STORY

  Ten, kdo stál v dubnu 1945 na palubě eskort-

  ní letadlové lodi USS Cabot a měl možnost si

  prohlédnout Hellcat, s nímž létal velitel VF-29

  Lt. Cdr. „Bill“ Eder, asi trochu nevěřícně zíral na

  skóre, jež bylo vyznačeno na obou stranách tru-

  pu pod překrytem kabiny. Vedle symbolů téměř

  čtyřiceti bombardovacích misí bylo sedm sestře-

  lených japonských letounů, devět dalších japon-

  ských strojů zničených na zemi a k tomu, dosti

  neobvykle, byly přidány i tři francouzské vlajky.

  Za Ederem byla očividně úspěšná bojová

  kariéra, která jej zavedla i jinam než do Paci-

  fiku. Z VF-29, která byla reformována na jaře

  1944, vytvořil vynikající jednotku, jež si připsala

  113 jistých vítězství a přišla pouze o pět nezvěst-

  ných a dva padlé piloty. Eder byl v té době ne-

  jen velitelem VF-29, ale vedl i celou Carrier Air

  Group letadlové lodi USS Cabot.

  Willard Ernest Eder se narodil 27. září 1916

  v Buffalu ve Wyomingu. Po otci byl potomkem

  německých imigrantů. Dědeček Olof pocházel

  z Darmstadtu v Horním Hessensku a babička

  Dorothea, rozená Rehder, se narodila v Holsteinu.

  Po matce měl Eder irské a zřejmě i německé

  předky.

  V roce 1938 vystudoval politické vědy na Uni-

  versity of Wyoming, přerušil službu u armády

  a vstoupil do námořnictva. Na počátku války

  v Pacifiku sloužil u VF-3 na palubě lodi USS

  Saratoga. Poté, co byla v lednu 1942 torpédová-

  na, byl s VF-3 přeložen na USS Lexington. Díky

  tomu měl možnost trénovat a podnikat bojo-

  vé lety s nejlepšími námořními stíhacími letci

  té doby, neboť velitelem jednotky byl Lt. John

  S. Thach a mezi další důstojníky patřil Edward H.

  O´Hare. Při obraně amerického svazu 20. února

  1942 během bitvy u Bougainville si Eder v boji

  s bombardéry G4M Betty z 4. Kōkūtai připsal

  poloviční podíl na sestřelení jedné osádky

  z 2. Chūtai, jíž vedl poručík Masayoshi Nakaga-

  wa. Formace devíti bombardérů byla Američany

  zcela zničena a Eder obdržel DFC. Legendární boj,

  který svedl Lt. O´Hare v tentýž den, se odehrál

  při střetnutí s 1. Chūtai z 4. Kōkūtai.

  Eder se v dubnu 1942 stal příslušníkem VF-2

  na palubě USS Lexington a obdržel Navy Cross

  za svůj výkon v bitvě v Korálovém moři, při níž si

  8. května 1942 připsal jedno Zero v boji se stíhači

  ze Shōkaku a zaznamenal i jeden pravděpodobný

  sestřel letounu s pevným podvozkem.

  Další Ederovou jednotkou se stala VGF-29,

  která byla založena v červenci 1942 v NAS Nor-

  folk pod vedením Lt. J. T. Blackburna, který se

  později stal velitelem jednotky VF-17 se stíhač-

  kami Corsair v oblasti Šalamounových ostrovů.

  VGF-29 se na počátku října 1942 nalodila na pa-

  lubu eskortní letadlové lodi USS Santee a stala

  se součástí svazu, který se podílel na vyloděni

  v severní Africe.

  Spojenecké síly se vylodily v severní Africe

  v rámci operace Torch 8. listopadu 1942.

  Do akce se zapojily americké a britské jednot-

  ky společně se silami Svobodných Francouzů.

  Na námořních silách se podílely i Kanada, Nizo-

  zemsko a Austrálie. Hlavním protivníkem invaz-

  ních sil byly jednotky Vichistické Francie. K vylo-

  dění došlo v severozápadním Maroku a v Alžírsku

  v oblasti Oranu a Alžíru. Cílem operace bylo ne-

  jen vylodění a otevření druhé fronty na africké

  půdě, ale i nátlak na jednotky Vichistické Fran-

  cie ke změně stran. Američané se nacházeli

  ve velmi zvláštní situaci. Nejen, že Francouzi

  byli jejich tradičním spojencem, ale vláda USA

  v roce 1940, na rozdíl od Britů, uznala vládu ve

  Vichy. V oblasti Maroka byli jejich protivníky

  francouzští letci s americkými Curtissy H.75

  a Američané si brzy všimli, že jejich protivníci

  mají na trupech letounů emblém hlavy Siouxe,

  symbol americké eskadry Lafayette z první svě-

  tové války.

  Zkušení letci US Navy na palubách čtyř leta-

  dlových lodí se setkali s nečekaným odporem

  a během třech dnů bojů přišli o 46 letadel, byť

  částečně kvůli nehodám nebo ztrátě orientace

  osádek a vyčerpání paliva. Na hladině moře strá-

  vil dva dny velitel VGF-29 Tom Blackburn. Nej-

  vyšší ztráty utrpěla palubní skupina USS Santee,

  která přišla o deset Wildcatů, čtyři Dauntlessy

  a sedm Avengerů. Jeden letec zahynul, dva

  utrpěli zranění a čtyři padli do zajetí. Tři stíha-

  cí letci z VGF-29 obdrželi za tuto operaci Silver

  Star, včetně „Billa“ Edera, který na zemi zničil tři

  francouzské bombardéry. VGF-29, později pře-

  značená na VF-29, se od prosince 1942 po dobu

  jednoho roku podílela na protiponorkových hlíd-

  kách v jižním Atlantiku.

  Velká část vichystických jednotek přešla

  v druhé polovině listopadu 1942 na spojeneckou

  stranu, ale například část námořních důstojní-

  ků toto rozhodnutí nesdílela. Velitel ponorky Le

  Tonnant se pokusil torpédovat americkou letad-

  lovou loď, pravděpodobně USS Ranger. Ponorka

  pak zamířila do španělského Cádizu, kde ji její

  osádka potopila.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Africké intermezzo

  INFO Eduard

  39

  Duben 2024

• Page 40

  BOXART STORY

  Fokkerovy jednoplošníky se od léta 1915 staly

  pro své protivníky velmi nepříjemným problé-

  mem. Nejen že měly funkční zařízení pro syn-

  chronizaci střelby okruhem vrtule, ale piloti

  obratných jednoplošníků se v boji chovali velmi

  agresivně. Synonymem pro fenomén, který brit-

  ští protivníci nazvali Fokker Scourge (Fokkero-

  va pohroma), se stala stíhací esa na jednoploš-

  nících jako Wintgens, Boelcke nebo Immelmann.

  Převaha Fokkerů dostala vážné trhliny až na

  jaře 1916 s příchodem nových stíhacích letounů

  Nieuport 11 a Airco DH.2.

  Jedním z letců, kteří toto období zažili, byl Jo-

  sef Jacobs. Na počátku války mu bylo dvacet let

  a k leteckým silám se přihlásil již v srpnu 1914.

  Po výcviku FEA 3 byl v červenci 1915 přidělen

  k Feldflieger-Abteilung 11. Od prosince 1915

  u této jednotky létal s Fokkerem A.I (A210/14)

  a s letounem E.I (63/15) s motorem o výkonu

  80 koní. Během ledna 1916 se strojem 63/15 ab-

  solvoval řadu cvičných letů a 13. ledna zaúto-

  čil na dvojici nepřátelských letounů. Na jeden

  z nich zaútočil ze vzdálenosti 100 metrů.

  Nepřítel poté prudce klesal ve spirále u Choisy-

  -au-Bac, ale vítězství nebylo Jacobsovi uznáno.

  Podruhé se dostal do střetu s nepřítelem 1. úno-

  ra 1916. Vítězství mu opět nebylo uznáno, ale zdá

  se, že Francouzi v tomto boji skutečně utrpěli

  ztrátu. Zřejmě se jednalo o Caudron z Escadrille

  C 28 a jeho osádka Sgt Joseph J. Hiriat a Sgt

  René Jean po havárii mezi německými zákopy

  padla do zajetí.

  Na konci února dostal Jacobsův Fokker nový

  motor o výkonu 100 koní. Na počátku března

  došlo na jeho stroji k požáru motoru během

  souboje s osádkou Farmanu. Naštěstí se mu

  podařilo včas přistát a oheň uhasit. K další-

  mu incidentu, který ho mohl stát život, došlo

  13. března. Při pronásledování Caudronu byl Ja-

  cobsův Fokker vyveden z rovnováhy prudkým

  poryvem větru. Fokker se propadl s ocasem

  směrem dolů, vysadil mu motor a praskla lana

  výpletu. Nakonec se mu podařilo nad poškoze-

  ným letounem získat kontrolu a při nouzovém

  přistání na čerstvě zoraném poli se jeho Fokker

  převrátil na záda. Brzy vyšlo najevo, že „poryv

  větru“ byl způsoben německým protiletadlovým

  granátem, jež Jacobse těsně minul. Obsluha

  děla Jacobse zřejmě při míření neviděla, vy-

  střelila na nepřátelský Caudron a padající Ja-

  cobsův letoun považovala za francouzský stroj.

  V té době Jacobs létal také s novým Fok-

  kerem E.III (608/15) a 22. března 1916 sestřelil

  nepřátelský balon. Vítězství mu však zřejmě

  nebylo uznáno a Jacobs jej navíc ve svém de-

  níku nezmiňuje, což je neobvyklé, vzhledem

  k pečlivosti, s jakou si jej vedl. Balon však

  zřejmě skutečně zničen byl, patřil k 66° Cie

  d ' Aérostiers a pozorovatel Sgt Armand Legube

  utrpěl zranění.

  Na konci března 1916 bylo z jednotek FFA 7,

  11 a 39 vyčleněno několik stíhacích jednoplošní-

  ků a od 1. dubna z nich byla vytvořena provizorní

  Fokkerstaffel West v Le Faux Ferme. Jacobs se

  stal jejím příslušníkem poté, co se na začátku

  května vrátil z delší dovolené. U nové jednotky se

  opět shledal se svým strojem 608/15, kterému

  v deníku láskyplně říkal „můj milý Fokker“. Tuto

  formulaci používal již dříve a je tedy možné, že

  se strojem 608/15 létal již od února 1916 u FFA 11.

  S tímto letounem také dosáhl svého prvního po-

  tvrzeného vítězství, když 12. května 1916 sestře-

  lil Caudron G.4 z Escadrille C 30. Na palubě byl

  jen pilot, MdL Auguste Hulin, který se se svým

  velkým letounem zřítil do lesa u Bourguignon.

  Vítězství si sice pokusili nárokovat protiletadlo-

  ví dělostřelci, ale ve vraku Caudronu byly nale-

  zeny jen zásahy kulometu Fokkeru a Jacobsův

  nárok potvrdil také MdL Hulin poté, co padl bě-

  hem následujícího dne do zajetí.

  Jacobs obdržel 9. června nový letoun, Fokker

  E.III (339/16), ale létal s ním jen do 16. června,

  kdy došlo k poškození motoru kvůli nedostat-

  ku oleje. Situace, v níž tento stroj zachytil na

  boxartu Adam Tooby, je tedy spíše hypotetická.

  Poté Jacobs létal až do 8. července se starým

  dobrým letounem 608/15. Zřejmě s tímto Fok-

  kerem zaútočil 1. července na nepřátelský ba-

  lon, ale kvůli poškození vrtule akce nedopadla

  úspěšně. Jacobs dostal letoun 339/16 zpět s no-

  vým motorem 8. července, ale od 1. srpna 1916

  byl ke své značné nelibosti přeložen k jinému

  leteckému útvaru a 1. září se vrátil ke své pů-

  vodní jednotce, FFA 11.

  Pro podrobnější informace k Jacobsovi a jeho

  službě na Eindeckerech doporučuji publikace

  Blue Max Airmen Vol. 20 od Lance J. Bronne-

  nkanta, dále „KEKs and Fokkerstaffels“ autora

  Johana Ryheula a také Jacobsův deník s ko-

  mentáři Stephena Lawsona v Cross & Cockade

  International Vol. 27, Nr. 2.

  Ilustrace: Adam Tooby

  Můj milý Fokker

  Text: Jan Bobek

  #8419

  INFO Eduard40

  Duben 2024

• Page 41

  #7077

  BOXART STORY

  Na ilustraci, zobrazující Hellcat, kterou

  v roce 2011 vytvořil náš kolega Petr Štěpánek,

  není na první pohled nic dramatického. Skupina

  Hellcatů z VF-27, v jejímž čele letí Lt. „Brownie“

  Brown, krouží nad mateřskou letadlovou lodí

  USS Princeton. K boxartu se však váže jeden

  z nejdramatičtějších okamžiků historie letec-

  kých jednotek US Navy. Sedmadvacetiletý Carl

  Allen Brown, Jr. pocházel z Texarkany v Texasu

  a do námořnictva vstoupil v roce 1941. Po služ-

  bě v oblasti Aleut byl v květnu 1944 přidělen

  k VF-27 na palubě USS Princeton. V bojích u Ma-

  rian, Filipín a Taiwanu si do poloviny října 1944

  připsal 5,5 potvrzeného leteckého vítězství.

  První bojovou akcí se pro VF-27 však stala

  operace Torch v severní Africe v listopadu 1942

  na palubě USS Suwannee. Poté se přesunula

  do Pacifiku, od února do července 1943 ope-

  rovala z pozemní základny na Guadalcanalu

  a připsala si 12 vítězství. Během druhé operační

  túry byla VF-27 reorganizována na NAS Alame-

  da a v květnu 1944 se nalodila na palubu USS

  Princeton. Nejtěžší zkouška na Browna a jeho

  letadlovou loď čekala během bitvy v Leytském

  zálivu v říjnu 1944.

  Jednalo se o největší námořní bitvu v dě-

  jinách lidstva, jíž se zúčastnilo dvě stě tisíc

  členů palubního personálu, asi 300 plavidel

  na spojenecké straně a přibližně 70 válečných

  lodí japonského námořnictva. Cílem spojenců

  bylo zajistit vylodění na filipínském ostrovu

  Leyte. K bitvě došlo během několika střetnutí

  mezi 23. do 23. říjnem 1944. Japoncům se vy-

  lodění nepodařilo zabránit a přišli o letadlovou

  loď Zuikaku, tři lehké letadlové lodi, tři bitevní

  lodi, deset křižníků a jedenáct torpédoborců.

  Američané ztratili jednu lehkou letadlovou loď,

  dvě eskortní letadlové lodě, dva torpédoborce

  a dva eskortní torpédoborce. Do bitvy drtivým

  způsobem zasáhla početní převaha amerických

  námořních letounů a zkušenosti jejich letců.

  Japonské námořní a armádní letectvo oslabené

  nedávnými boji u Taiwanu tomuto náporu nedo-

  kázaly čelit, přestože musely námořní jednotky

  zahájit taktiku útoků letců Kamikaze.

  Toto vítězství však bylo tvrdě vybojováno

  a VF-27 i USS Princeton je toho důkazem. Tato

  letadlová loď, přezdívaná „Sweet Pea“, byla

  součástí Task Force 38.3. Japonským námořním

  letcům se podařilo během noci a rána 24. říj-

  na americký svaz lokalizovat a za úsvitu proti

  němu vyslali 105 stíhacích letounů A6M Zero,

  dalších šest Zer v roli stíhacích bombardérů,

  21 stíhaček N1K

  -

  J George a 38 bombardérů D3A

  Val. V samostatné formaci letělo 12 bombardérů

  D4Y Judy. S japonskou útočnou skupinou, kte-

  rá byla rozdělena na několik formací, se střetli

  především letci z VF-27 a VF-15 (USS Essex).

  Právě v tomto boji docílil Cdr. David McCampbell

  z VF-15 devíti vítězství. VF-27, která na počátku

  boje čelila přesile 1:10, zničila 36 nepřátelských

  stíhacích letounů, jeden pilot v tomto střetnutí

  dosáhl šesti vítězství a další tři letci, včetně Lt.

  Browna, docílili pěti sestřelů. Brown se však

  musel odpoutat z boje s těžce poškozeným

  strojem, dvěma střepinami v levé noze a čtyřmi

  Zery za zády.

  Když se vracel k mateřské lodi, s hrůzou zjis-

  til, že „Sweet Pea“ je v plamenech. Zasáhla ji

  v deset hodin dopoledne pumou osádka střem-

  hlavého bombardéru Judy. Browna postupně

  odmítly přijmout na palubu USS Lexington

  a USS Langley. Podařilo se mu však spojit s ve-

  lením Princetonu, které se snažilo zkoordinovat

  vyzvednutí torpédoborcem, pokud by Brown

  přistál na hladinu. Nakonec se ozvali kolegové

  z USS Essex a nabídli Brownovi, že může při-

  stát, pokud tak učiní okamžitě. Brown dosedl

  s poškozenou hydraulikou, nouzově vysunul

  podvozek, hák se mu podařilo uvolnit nárazem

  o palubu a hned poté zachytil první lano. Za tuto

  akci obdržel Navy Cross.

  Bomba zasáhla hangár lodi USS Princeton,

  v němž byly natankovány a vyzbrojeny bombar-

  déry Avenger. Na palubě se nacházelo šestnáct

  Hellcatů, ale už neměly šanci odstartovat. Dal-

  ších devět přistálo na jiných letadlových lodích.

  S evakuací a hašením požáru se snažil pomo-

  ci lehký křižník USS Birmingham pod velením

  Capt. Thomase B. Inglise a tři další plavidla. Ale

  kolizemi s letadlovou lodí a dalšími explozemi

  na její palubě utrpěli škody i její zachránci. USS

  Princeton se nakonec po osmi hodinách potopi-

  la po velké explozi. Zahynulo 108 členů její po-

  sádky, ale na palubě USS Birmingham zahynulo

  241 mužů a dalších 412 bylo zraněno. Když byl

  později Capt. Inglis dotázán, zda by postupoval

  stejně, kdyby věděl, jaké riziko jeho křižníku

  hrozí, odpověděl: „Postupoval bych stejně – za

  předpokladu, že by se jednalo o stejné faktory

  a já neměl křišťálovou kouli“.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Petr Štěpánek st.

  Pekelné ráno

  INFO Eduard

  41

  Duben 2024

• Page 42

  USS PRINCETON – 24. 10. 1944

  ČLÁNKY

  Lehká letadlová loď USS Princeton (CV-23) byla původně stavěna jako lehký křižník

  Tallahassee třídy Cleveland, ale na počátku roku 1942 se účel plavidla změnil na

  letadlovou loď třídy Independence. Námořnictvo ji převzalo na počátku roku 1943 a na

  podzim téhož roku se zapojila se svou palubní leteckou skupinou do bojů v Pacifiku.

  Její bojové jméno bylo připomínkou bitvy u Princetonu, k níž došlo 3. ledna 1777. Stala

  se jedním ze dvou menších vítězných střetnutí, jež pozvedla morálku Američanů na

  počátku války o nezávislost. Na této fotografii je zachycena při první plavbě v létě

  1943 s letouny Hellcat and Dauntless na palubě. Stíhači z VF-27 získali během služby

  na této lodi celkem 134 potvrzených vítězství.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Příď Princetonu na levoboku, jak je vidět z USS

  Birmingham (CL-62) při pokusech o zvládnutí

  požárů během odpoledne 24. října. Všimněte

  si poškození stanoviště 40mm děl Princetonu

  a ochozu, které způsobila dělová věž číslo dvě

  Birminghamu, když se k sobě obě lodě při

  -

  blížily. Povšimněte si také palubního traktoru

  částečně visícího na okraji paluby Princetonu,

  letounů F6F a TBM zaparkovaných na přídi.

  Na dělové věži Birminghamu jsou vidět zá-

  chranné plovací sítě a záchranný člun.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  Princeton hoří krátce poté, co ji 24. října 1944 při operaci u Filipín zasáhla japonská

  bomba. Tato fotografie byla pořízena z paluby USS South Dakota (BB-57) kolem 10.01..

  Osádka bombardéru D4Y Judy, která zaznamenala osudný zásah, startovala z letiště

  Mabalacat ve středním Luzonu.

  Foto: Naval History and Heritage Command

  INFO Eduard42

  Březen 2024

• Page 43

  ČLÁNKY

  Lehký křižník USS Reno (CL-96) amerického námořnictva se přibližuje k hořící lehké letadlové lodi

  USS Princeton, aby pomohl při hašení požáru. USS Reno v 17 hodin 46 minut převzal úkol potopit těžce

  poškozený Princeton. Foto: Naval History and Heritage Command

  Lt. Carl Brown, Jr. v Hellcatu „Paper Doll“

  z VF-27 na palubě USS Essex při návratu

  z bojového letu 24. října 1944, při němž

  sestřelil pět Zer. V pozadí je vidět hořící

  letadlová loď USS Princeton z niž Brown

  v ranních hodinách startoval.

  Foto: US Navy

  Poškozený Brownův Hellcat tlačí palubní personál

  letadlové lodi USS Essex k ostatním letounům

  na palubě, aby uvolnil prostor pro Hellcaty náležící

  k vlastní palubní letadlové skupině.

  Foto: US Navy

  INFO Eduard

  43

  Duben 2024

• Page 44

  #2145

  GUSTAV pt.2

  1/72

  Stavebnice německé druhoválečné stíhačky Bf 109G v měřítku 1/72; edice Limited Edition. Stavebnice nabízí verze G-6 pozdějšího prove-

  dení a G-14, výběr markingů pokrývá všechna bojiště, na kterých byly „Gustavy“ těchto verzí používány, včetně letadel finského letectva

  (Ilmavoimat), italského letectva (Aeronautica Nazionale Repubblicana) a maďarského letectva (Magyar Királyi Honvéd Légierő).

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat:10

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 04/2024

  Dual Combo

  INFO Eduard44

  Duben 2024

• Page 45

  Bf 109G-6/R6, WNr. 160303, Hptm. Friedrich Eberle, III./JG 1, Volkel,

  Nizozemí, listopad 1943 – leden 1944

  Bf 109G-6/R1, Lt. Max-Bruno Fischer, Stab II./JG 3, Evreux-Fauville,

  Francie, červen 1944

  V tomto letounu byl dne 30. ledna 1944 sestře-

  len Hptm. Friedrich Eberle, který v té době velel

  III. Gruppe JG 1. Jeho přemožitelem se stal pilot

  Thunderboltu Lt. Robert Booth z 369th FS, 359th

  FG. Sám Booth byl sestřelen 8. června 1944

  v kokpitu P-51B a padl do německého zajetí. Eber-

  le byl jeho první obětí, celkové Boothovo skóre se

  zastavilo na čísle osm. Eberle sestřelení přežil,

  byť se zraněním, a v čele III. Gruppe zůstal do

  27. dubna 1944. V červenci se ujal role velitele

  III./JG 4 a na tomto postu se na Nový rok 1945

  zúčastnil operace Bodenplatte. Ta pro něj ale

  neskončila šťastně, protože byl postaven před

  válečný soud pro zbabělost. Nakonec byl zbaven

  obvinění a válku ukončil s 33 uznanými sestře-

  ly. Eberleho letoun byl původně označen dvo-

  jitým klínem, v souladu s praxí Luftwaffe však

  jako stroj velitele dostal číselné označení. Znak

  JG 1 byl pouze na levé straně přídě.

  Jedná se o letoun, který byl původně ve výzbro-

  ji Geschwaderstab JG 3 „Udet“ a nese označení

  jednoho z wingmanů Kommodora. Bílý pruh na

  trupu je prvkem rychlé identifikace JG 3 v rám-

  ci stíhacích útvarů na západoevropském bojišti.

  Poté, co se na počátku června 1944 ujal vedení

  JG 3 Maj. Heinz Bär, vyměnil nový velitel letou-

  ny svého štábu za Fw 190A a původní výzbroj své

  štábní letky předal Stab II./JG 3, jíž velel Hptm.

  Gustav Frielinghaus (74 vítězství). V době zahá-

  jení invaze však velitel II./JG 3 nebyl schopen

  bojové činnosti a Gruppe při přesunu do Nor-

  mandie vedl jeho pobočník Lt. Max-Bruno Fischer.

  Při přeletu na základnu Evreux byl Fischer kvůli

  špatným povětrnostním podmínkám jediným

  letcem II./JG 3, jenž na základnu dorazil. Hrozil

  mu za to polní soud, který pomohl zastavit Kom-

  modore JG 2 Maj. Bühlingen. Již od prvního dně

  nasazení v Normandii prováděla II./JG 3 bitevní

  útoky proti invazním jednotkám. Fischer se poz-

  ději stal pobočníkem velitele III./JG 4 a dosáhl

  celkem tří vítězství.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard

  45

  Duben 2024

• Page 46

  Bf 109G-6, Lt. Anton Hafner, 10./JG 51, Tilsit-východ,

  SSSR, srpen 1944

  Bf 109G-14, Hptm. Erich Hartmann, Stab I./JG 53, Veszprém,

  Maďarsko, únor 1945

  V kabině tohoto letounu byl Hafner zachycen

  v létě 1944, když jeho jednotka působila i z letiště

  u města Tilsit (česky Tylže) ležícího ve Východ-

  ním Prusku. Hafner dosáhl celkem 204 vítězství,

  všechny v řadách JG 51. S jednotkou prošel též

  boji v Tunisku, kde byl sestřelen a zraněn, ale dr-

  tivou většinu úspěchů dosáhl na východní frontě.

  Dne 23. srpna 1943 se stal držitelem Rytířského

  kříže a 11. dubna 1944 k němu získal Dubovou

  ratolest. Velitelem 8./JG 51 se stal v polovině

  května 1944, později byla jednotka přeznačena na

  10./JG 51. V té době dokončila III./JG 51 přezbro-

  jení z Fw 190A na stroje Bf 109G. Hafner dosáhl

  v čele své Staffel 68 vítězství. Osudným se mu

  stal souboj s poslední obětí dne 17. října 1944,

  kdy sestřelil Jak-9, ale poté zřejmě kvůli chyb-

  né technice pilotáže narazil do stromů východně

  u Schweizersfelde ve Východním Prusku a havárii

  nepřežil. Zobrazený letoun je jeden ze tří Hafne-

  rových strojů, které jsou fotograficky doloženy

  z léta a podzimu 1944, ale jeho výrobní číslo

  není známo. Na bocích trupu je zřejmě přetřeno

  původní štábní označení.

  Erich Hartmann, stíhač s nejvyšším počtem ná-

  rokovaných vítězství v historii, začal bojovou

  kariéru u 7. Staffel JG 52, do níž byl zařazen

  10. října 1942. Jagdgeschwader 52 zůstal věrný

  až do konce 2. světové války, který jej zastihl ve

  funkci velitele její I. Gruppe. Počet jeho sestře-

  lů se zastavil na čísle 352. Za své úspěchy byl

  25. srpna 1944 vyznamenán Rytířským křížem

  s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Po válce byl

  Američany předán Sovětům a převezen do zaja-

  teckého tábora za Uralem, z něhož byl propuštěn

  až v roce 1955. Na krátkou dobu se v první polovi-

  ně února 1945 ujal velení nad I./JG 53. Mladí letci

  od něj očekávali předání zkušeností a morální

  podporu, ale Hartmann si počínal velmi pasivně

  a provedl jen jeden bojový let, při němž nárokoval

  své 337. vítězství. Standardní kamufláž RLM 74,

  RLM 75 doplněnou o velké bílé skvrny na horních

  plochách. Na přídi měl černý, bíle lemovaný tuli-

  pán. Pod kabinou na levé straně přibylo srdce se

  jménem Hartmannovy ženy. Žlutý pruh okolo zádi

  trupu označoval stroje sloužící na východní fron-

  tě. Na levé spodní polovině křídla je velké, žluté

  V pro odlišení od rumunských strojů v této oblasti.

  Rumunsko v té době přešlo na stranu SSSR.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard46

  Duben 2024

• Page 47

  STAVEBNICE 04/2024

  Bf 109G-6, WNr. 165267, Maj. Eino Luukkanen, 1/HleLv 34, Taipalsaari,

  Finsko, červenec 1944

  Bf 109G-14, Oblt. Rolf Schlegel, 10./JG 4, Jüterbog-Damm,

  Německo, březen 1945

  Eino Altero Luukkanen se narodil v roce 1909

  v Jaakkimě a leteckou službu zahájil v roce 1930.

  V lednu 1938 se stal pobočníkem velitele Lento-

  rikmentti 1. Během zimní války velel 3/LLv 24 a na

  Fokkerech D.XXI dosáhl 2,5 vítězství. Od počátku

  Pokračovací války vedl 1/LLv 24 na Brewsterech

  a docílil s nimi 14,5 vítězství. Od března 1943 vedl

  v hodnosti majora LeLv 34 s Messerschmitty

  Bf 109G. Luukkanen byl 18. června 1944 vyzna-

  menán Mannerheimovým křížem. Na letounu

  Bf 109G-6 (WNr. 165267) dosáhl Eino Luukkanen

  svého posledního, 56. potvrzeného vítězství. Jeho

  obětí se dne 5. srpna 1944 nad Narvi v Karélii stal

  sovětský Jak-7 během boje s formací šesti Il-2

  a šesti Jaků-7 z 12. KIAP, KBF. Šlo o jediný sestřel

  dosažený na tomto stroji. Letoun byl do Finska

  dodán 23. června 1943. Původní německé WNr. je

  viditelné na směrovém kormidle. V té době také

  nesl křídelní gondoly s kanóny MG 151/20. Kresbu

  ptáka – orlího mláděte – dostal letoun až v poz-

  dější době. Odepsán byl po havárii dne 25. srpna

  1947.

  Rolf Schlegel se narodil 14. června 1922 v Sasku

  a po absolvování stíhacího výcviku byl zařazen

  k 11./JG 2. S touto jednotkou se zanedlouho pře-

  sunul na africké bojiště a před koncem roku 1942

  byl zařazen k II./JG 53. Zde utrpěl zranění a po

  rekonvalescenci směřovaly jeho kroky k EKdo 16,

  zkušební jednotce určené k testování raketového

  Me 163. V létě 1944 již sloužil u JG 4, jmenovitě

  u její Sturmgruppe (II./JG 4), létající s těž-

  ce vyzbrojenými Fw 190A-8/R2. Později létal

  u III. Gruppe JG 4 na strojích Bf 109. Před koncem

  války byl převelen k III./EJG 2, létající s prou-

  dovými Me 262 a jeho další jednotkou měla být

  JG 7. Celkem dosáhl devíti vítězství. Stroj v ty-

  pické kamufláži pozdních Bf 109G-14 vyrobených

  v Lipsku v továrně Erla má původní označení

  stroje přestříkané čerstvou barvou RLM 74 a na

  přídi nese emblém strojů JG 4. Široké pruhy oko-

  lo zádě letounu byly prvkem rychlé identifikace

  JG 4 v rámci jednotek bojujících v západní Evropě.

  INFO Eduard

  47

  Duben 2024

• Page 48

  Bf 109G-14, WNr. 465437, Hptm. Franz Dörr, III./JG 5, Gossen,

  Norsko, květen 1945

  Bf 109G-14/U4, WNr. 512382, Lt. Horst Schlick, 4. /JG 77, Schönwalde,

  Německo, listopad 1944

  Franz Dörr se narodil v roce 1913 v Mannheimu

  a v letech 1939 a 1940 sloužil jako průzkumný le-

  tec během polského a západního tažení. Dörr do-

  sáhl prvního sestřelu jako příslušník 1.(Erg.)/JG 3,

  jeho obětí se 29. září 1941 stal Wellington. K datu

  1. ledna 1942 byla Dörrova jednotka přeznačena

  na 7./JG5 a v září 1943 se stal jejím velitelem.

  Na počátku srpna 1944 se ujal velení III. Gruppe

  JG 5 a zůstal v jejím čele až do konce války.

  Na severní frontě postupně získal 121 vítězství

  (uvádí se i 127) při 437 bojových letech. Jeho

  skóre je také zaznamenáno na směrovce osob-

  ního letounu. Dne 19. srpna 1944 se stal držitelem

  Rytířského kříže. Letoun byl vyroben v továrně

  Erla a nesl charakteristické znaky tamní výroby

  – odlišné výstřelné kanály na motorovém krytu

  a malou bouli na pravé straně motorového krytu.

  Výrobní číslo není prokázáno, ale kamufláž nese

  znaky série 465xxx. Stroje této řady jsou dolo-

  ženy v květnu 1945 v Gossenu. Malý kruh na zádi

  letounu identifikoval letouny sloužící u III. Gruppe.

  Horst Schlick se narodil v roce 1921 v Barten-

  steinu ve Východním Prusku. Od roku 1939 sloužil

  u I.(J)/LG 2, která byla v lednu 1942 v Mariupolu

  přeznačena na I./JG 77. Schlick byl zkušeným ve-

  teránem, který dosáhl dvou sestřelů na východní

  frontě a dalších minimálně třiceti ve Středomo-

  ří a na západní frontě. Většinu času sloužil jako

  příslušník její 1. Staffel. Změna přišla v září roku

  1944, kdy převzal velení 4. Staffel, u níž dosáhl

  posledních tří vítězství. Na jaře 1945, byl převelen

  nejprve k výcvikové III./EJG 2, poté k JG 7, vyba-

  vené proudovými Me 262. Zde již žádného další-

  ho úspěchu nedosáhl. Během války se zúčastnil

  480 bojových letů, při nichž dosáhl 33 sestře-

  lů. Barevné schéma zobrazuje Schlickův stroj

  z produkce firmy WNF krátce poté, co dosáhl 31.

  sestřelu. Je možné, že tento stroj měl motorový

  kryt používaný u strojů z produkce firmy Erla

  v Lipsku. Emblém na zadní části trupu byl novým

  označením strojů 4. Staffel, na přídi byl znak

  Jagdgeschwader 77.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard48

  Duben 2024

• Page 49

  STAVEBNICE 04/2024

  Bf 109G-14, WNr. 464380, Maggiore Mario Bellagambi, 5ª Squadriglia, 2° Gruppo Caccia,

  ANR, Osoppo, Itálie, březen 1945

  Bf 109G-14, WNr. 782205, por. Antal Szebeni, 101/5. Vadászszázad MKHL,

  Börgönd, Maďarsko, říjen 1944

  Po vyhlášení Italské sociální republiky 18. září

  1943 bylo tomuto loutkovému státu na území Itá-

  lie, obsazenému německou brannou mocí a vede-

  nému Benitem Mussolinim, Německem povoleno

  vytvořit armádu o síle čtyř divizí. Její letecká

  složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale

  Repubblicana, se skládala ze dvou stíhacích sku-

  pin (Gruppo Caccia), torpédové skupiny (Gruppo

  Aerosiluranti Buscaglia) a několika transport-

  ních letek. Obě stíhací skupiny létaly v roce 1945

  s Messerschmitty Bf 109G-6/G-10/G-14. Velite-

  lem 5

  a

  squadriglie, nesoucí název Diavoli Rossi,

  byl v té době Maggiore Mario Bellagambi, stíhací

  eso se čtrnácti sestřely. Ten byl v roce 1949 opět

  přijat do řad italského letectva, kde před odcho-

  dem do výslužby dosáhl hodnosti Generale di

  brigata aerea a zemřel ve Florencii 25. července

  2001. Bellagambiho stodevítka byla kamuflována

  barvami RLM 74/75/76, boky trupu byly pravdě-

  podobně ztmaveny italskou barvou Verde Oliva

  Scuro 2. Stejnou barvou byla nastříkána i skvrna

  pod emblémem 5. squadriglie, červeným čertem.

  Směrové kormidlo, dodané jedním ze subdodava-

  telů, neslo kamufláž barvami RLM 81 a RLM 82.

  Žluté lemování trupového označení strojů ANR na

  trupu bylo oproti znakům na jiných strojích buď

  otočené, nebo mělo žluté trojúhelníčky okolo celé

  vlajky.

  Tento letoun byl vyroben v září 1944 v závodu

  Messerschmitt Regensburg a obdržela jej ma-

  ďarská stíhací skupina 101/II. Od konce roku

  1944 se jednotka zapojila do bojů proti sovětské-

  mu letectvu a ojediněle se dostávala i do boje

  s Američany. Stroj W0+58 převzal por. Szebeni,

  který do konce války dosáhl celkem tří vítězství.

  V závěrečných měsících války tato jednotka

  dostala i stroje Bf 109G-10 a G-10/U4. S jedním

  z těchto strojů Szebeni havaroval při přistání

  25. března 1945 ve Szombathely. Letoun „čer-

  ná 4“ se převrátil na záda a byl zničen, poručík

  Szebeni však vyvázl bez zranění. Štěstí měl

  i 14. dubna 1945 při souboji severovýchodně od

  Vídně. Sovětský stíhač zasáhl jeho Bf 109G-10/U4

  „černá 14“ a stroj začal hořet. Szebeni se nacházel

  nízko nad terénem a nemohl seskočit na padáku,

  proto před nouzovým přistáním vystřílel zásob-

  níky svých zbraní, při tom však nechtěně zasáhl

  Jak-9, který ho předlétl. Szebeni nouzově přistál

  u Grafenwörthu a bez zranění se vrátil k jednotce.

  INFO Eduard

  49

  Duben 2024

• Page 50

  Pro Gustav pt.2 1/72

  DOPORUČUJEME:

  #672347

  #672344

  STAVEBNICE 04/2024

  672292 Luftwaffe rudder pedals PRINT (Brassin)

  672324 Bf 109 SC250 bomb (Brassin)

  672329 Bf 109 balance weights PRINT (Brassin)

  672338 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672344 Bf 109G radio compartment PRINT (Brassin)

  672346 Bf 109G propeller PRINT (Brassin)

  672347 Bf 109G-5/G-6 cockpit PRINT (Brassin)

  672348 Bf 109G-5/G-6 wheels PRINT (Brassin)

  672352 Bf 109G-6 engine PRINT (Brassin)

  672355 Bf 109G-5/G-6 gun barrels PRINT (Brassin)

  OVERTREES

  #70160X

  Bf 109G-5/6/14 late

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #2145-LEPT1

  Gustav pt.2

  PE

  -

  Set 1/72

  stránka produktu

  #672352

  #672338

  #672329

  #672346

  INFO Eduard50

  Duben 2024

• Page 51

  1/48

  F4F-4 Wildcat late

  Stavebnice amerického palubního druhoválečného stíhacího letounu F4F-4 Wildcat pozdního provedení

  v měřítku 1/48; edice ProfiPACK. Ze stavebnice je možné postavit Wildcaty amerického námořnictva

  působící v Atlantiku i Pacifiku a také stíhačku od námořní pěchoty USA (US MArine Corps).

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: Ano

  maska: Ano

  resinové díly: ne

  #82203

  stránka produktu

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard

  51

  Duben 2024

• Page 52

  Lt.(Jg) William E. Eder, VGF-29, USS Santee (CVE-29), listopad 1942

  BuNo.11992, Ens. Leroy Childs, VF-111 "Sun Downers", Guadalcanal,

  6. květen 1943

  Před přidělením k jednotce VGF-29 bojoval Willi-

  am Eder u VF-3 v bitvě o Bougainville a u VF-2

  v bitvě v Korálovém moři. Celkem si během

  těchto bojů připsal sestřel Zera, poloviční se-

  střel bombardéru Betty a pravděpodobný sestřel

  bombardéru Val. Dohromady má Eder přiznáno

  6,5 sestřelu japonských letadel a dalších 10 zni-

  čil na zemi. K tomu ještě zničil tři francouzská

  letadla během operace Torch. Wildcat, se kterým

  Eder létal během operace Torch, nesl standardní

  kamufláž tvořenou odstíny Light Gray a Blue Gray,

  výsostný znak byl doplněn na trupu a spodní stra-

  ně křídla žlutým lemem. Pod kabinou byly z obou

  stran namalovány dva dosažené sestřely a znak

  jednotky.

  VF-11 byl založena 10. října 1942 v NAS North

  Island California a byla vyzbrojena Wildcaty.

  Aby eskadra zdůraznila svůj bojový duch a pře-

  vahu nad Japonci, zvolila si název Sundowners.

  Ve znaku měla dva Wildcaty sestřelující vycháze-

  jící slunce. Od dubna do července 1943 sestřelily

  Wildcaty VF-11 celkem 55 nepřátelských letadel

  ve vzdušných bojích u Guadalcanalu. Po návra-

  tu do USA a přezbrojení na nové F6F Hellcat se

  VF-11 v říjnu 1944 nalodila na USS Hornet a za-

  pojila se do bojů. Do února 1945 dosáhli její piloti

  102 sestřelených nepřátel ve vzduchu a další

  desítky jich zničili na zemi. Se zobrazeným Wild-

  catem byl 6. května 1943 sestřelen Ens. Leroy

  W Childs. Naposledy byl spatřen, jak se odpoutá-

  vá od formace a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

  Posmrtně získal leteckou medaili a Purpurové

  srdce. Wildcat s číslem 16 byl zbarven standard-

  ními kamuflážními odstíny Light Gray a Blue Gray

  s difuzním přechodem barev. Na obou stranách

  trupu byl nakreslen bílý nápis „JEANIE“ a znak

  jednotky VF-11. Letoun měl na trupu a křídlech

  četné opravy kamufláže.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard52

  Duben 2024

• Page 53

  Lt. Philip H. Torrey Jr., CO VF-22, USS Independence (CVL-22), červen 1943

  VC-13, USS Core (CVE-13), srpen–září 1943

  Jednotka VF-22 byla aktivována 30. září 1942

  a během druhé světové války létala z letadlo-

  vé lodi USS Indenpedence (CVL-22) vyzbrojená

  letouny F4F Wildcat, později F6F Hellcat. Prv-

  ním velitelem jednotky byl Lt. Philip H. Torrey

  Jr. který jednotce velel do léta 1943. Během léta

  1943 se Torrey stal velícím důstojníkem Fighting

  Squadron 9 (VF-9), operující z USS Essex (CV-9).

  V březnu 1944 byl převelen ke Carrier Air Group

  9 (CAG-9) operující na palubě USS Lexington

  (CV-16) s letouny F6F Hellcat. Dne 16. února 1945

  se Torrey dobrovolně přihlásil na první misi kte-

  rá směřovala nad Tokio. Nad cílem byl však jeho

  Hellcat sestřelen japonským stíhačem a Torrey

  smrtelně havaroval ve vesnici Habu poblíž Na-

  rity. Jeho Wildcat, se kterým létal u VF-22, měl

  nestandardní kamufláž, u které byl na původní

  starší schéma v odstínech Blue Gray/Light Gray

  na vrchní straně trupu a křídel aplikován třetí

  odstín Semi-Gloss Sea Blue.

  V Tacomě postavená eskortní letadlová loď USS

  Core (CVE-13) třídy Bogue byla uvedena do provo-

  zu 10. prosince 1942 a pojmenována byla po zálivu

  Core Sound. USS Core působila na západním po-

  břeží u San Diega, ale brzy se připojila k Atlan-

  tické flotile, aby se zúčastnila krvavé války proti

  ponorkám s letouny TBF-1C Avenger a F4F-4

  Wildcat na palubě. První bojová plavba Core

  v Atlantiku trvala od 27. června do 31. července

  1943 a VC-13 během ní zasáhla dvojici ponorek.

  USS Core a VC-13 si do konce roku 1943 připsa-

  ly celkem čtyři zničené ponorky a pomohly tak

  ukončit dobré časy německé ponorkové flotily.

  Wildcaty na USS Core nesly zajímavou kombinaci

  barev od tovární modrošedé NS přes světle še-

  dou NS. a také obě tehdy nová schémata ASWN

  I a II určená pro Atlantik. Zobrazený letoun s čer-

  ným identifikačním číslem 6 na směrovce měl na

  trupu nakresleno unikátní provedení emblému

  jednotky s vepsaným číslem 13. Díky tomu se stal

  oblíbeným pozadím pro fotografie pilotů VC-13.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard

  53

  Duben 2024

• Page 54

  Lt. (jg) Dean S. Laird, USS Ranger (CV-4), říjen 1943

  STAVEBNICE 04/2024

  Dean Samuel „Diz“ Laird byl jediným esem ame-

  rického námořnictva se sestřely na pacifickém

  i evropském bojišti. Po 2. světové válce slou-

  žil také ve válce v Koreji a ve Vietnamu. Laird

  v boji sestřelil 5,75 nepřátelského letadla a jeden

  letoun poškodil. Dvě z jeho obětí byly německé

  letouny Ju 88 a He 115, sestřelené v říjnu 1943

  poblíž Norska během operace Leader. Ostatní

  byly japonské letouny. Laird během druhé světo-

  vé války absolvoval 138 bojových letů a byl mimo

  jiné vyznamenán Distinguished Flying Cross

  a Congressional Gold Medal. Létal na F4F Wildcat

  a poté na F6F Hellcat a byl přidělen od listopadu

  1942 do března 1943 na letadlovou loď USS Ranger

  (CV-4). Od listopadu 1944 do března 1945 působil

  z USS Essex (CV-9). V roce 1969 byl jedním ze tří

  hlavních pilotů ve filmu Tora! Tora! Tora! Laird při

  jeho natáčení pomáhal s rekonstrukcí útoku na

  Pearl Harbor a během produkce nalétal přibližně

  164 hodin.

  VMF-441, Nanumea, listopad 1943

  Marine Fighting Squadron 441 (VMF-441) byla vy-

  tvořena 1. října 1942 v Tutuile na Americké Samoe

  z části VMF-111 a létala na letounech F4F Wildcat.

  Do konce května 1943 se celá squadrona přesu-

  nula do Funafuti na Ellice Islands a 28. září 1943

  následoval další přesun na základnu Nanumea.

  Squadrona se v prosinci 1943 přesunula zpět do

  Tutuily, kde přezbrojila na F4U-1 Corsair. VMF-441

  byla známa také pod přezdívkou „The Blackjacks“.

  Jednotce bylo během druhé světové války připsá-

  no celkem 49 sestřelených letadel a po kapitula-

  ci Japonska byla 11. července 1946 deaktivována.

  Zobrazený Wildcat nesl nestandardní kamufláž

  u které byl na původní starší schéma v odstínech

  Blue Gray/Light Gray nově doplněn na horních

  plochách trupu a křídel třetí odstín Semi-Gloss

  Sea Blue. Příď letounu zdobil na levé straně mo-

  torového krytu bílý nápis „Little Joe“ s motivem

  hracích kostek.

  INFO Eduard54

  Duben 2024

• Page 55

  481093 F4F-4 landing flaps (fotolept)

  FE1290 F4F seatbelts STEEL (fotolept)

  644164 F4F-4 LööK (Brassin)

  648769 F4F gun barrels PRINT (Brassin)

  648779 F4F undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648803 F4F-4 cockpit PRINT (Brassin)

  648815 F4F-4 wheels early (Brassin)

  648816 F4F-4 wheels late (Brassin)

  648817 F4F-4 landing flaps PRINT (Brassin)

  648818 F4F-4 folding wings PRINT (Brassin)

  648820 F4F-4 exhausts PRINT (Brassin)

  648828 F4F-4 engine PRINT (Brassin)

  648829 F4F-4 wheel bay PRINT (Brassin)

  648853 F4F-4 gun bays PRINT (Brassin)

  3DL48090 F4F-4 SPACE (3D Obtisk)

  EX904 F4F-4 TFace (mask)

  Pro F4F-4 Wildcat late 1/48

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #82203X

  F4F-4 Wildcat late

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #82203-LEPT1

  F4F-4 Wildcat late

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  #648829

  #648818

  #648779

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard

  55

  Duben 2024

• Page 56

  #8419

  Fokker E.III

  1/48

  Stavebnice německého prvoválečného stíhacího

  letounu Fokker E.III v měřítku 1/48; edice Weekend.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard56

  Duben 2024

• Page 57

  E339/16, Lt. Josef Jacobs, Fokkerstaffel West, červen 1916

  E105/15, Gfr. Ernst Udet, KeK Habsheim, jaro 1916

  Nástup Fokkerových jednoplošníků vyzbrojených

  synchronizovaným kulometem vnesl od léta 1915

  do průběhu letecké války zásadní změnu. Původ-

  ní přidělování k polním leteckým jednotkám FFA

  (Feldflieger Abteilung) se změnilo na začátku

  roku 1916, kdy byly zformovány první němec-

  ké stíhací jednotky. Kampfeinsitzer Kommando

  (KeK) bylo uskupením pilotů náležejících sice

  stále do stavu příslušných FFA, ale určených pro

  boj s nepřátelskými letouny. Teprve poté byli tito

  piloti vyčleněni do oficiálních stíhacích jednotek,

  Staffeln, ve kterých vyrostla řada budoucích es.

  Jedním z nich byl Josef Carl Peter Jacobs, kte-

  rý první rok své letecké kariéry strávil jako pilot

  pozorovacích letounů u FFA 11, aby se v dubnu

  1916 připojil k Fokkerstaffel West. Svého prvního

  uznaného vítězství dosáhl v květnu, kdy sestře-

  lil dvoumístný Caudron a možná také pozorovací

  balón. Jeho Eindecker dostal nátěr zelenou bar-

  vou, která byla doplněna hnědými skvrnami, což

  letoun maskovalo nejen ve vzduchu, ale také

  na zemi. Na konci války se jeho konto zastavilo

  na počtu 48 vítězství. Z personálu Fokkerstaffel

  West byla 6. října 1916 zformována Jasta 12, ale

  Jacobs byl již za měsíc převelen k Jasta 22.

  Nejúspěšnějším přeživším stíhačem první svě-

  tové války byl Ernst Udet, který začínal svou

  leteckou kariéru u Feldflieger Abteilung 206, od-

  kud se přesunul k FFA 68, kde dostal k dispozici

  svůj první Eindecker, který zničil kvůli závadě při

  vzletu. Poté mu byl přidělen jeden starší exem-

  plář. Dne 18. března 1916 dosáhl Udet svého první-

  ho vzdušného vítězství. Ještě téhož roku se FAA

  68 transformovala na Kampfeinsitzer Kommando

  Habsheim a poté se z ní 28. září stala Jasta 15.

  Udetův E.III dostal blíže neurčený zelený nátěr,

  který byl doplněn šikmým černo-bílým pruhem.

  U toho byla později černá část zatřena zelenou

  barvou jiného odstínu než zbytek letounu. Barev-

  né schéma a obtisky nabízejí obě varianty.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard

  57

  Duben 2024

• Page 58

  Lt. Gotthard Sachsenberg, MFFA I, duben–listopad 1916

  E619/16, Rakousko-uherské námořnictvo, Abwehrflugstation Altura, Rakousko-Uhersko, 1918

  Druhý nejúspěšnější stíhač německého námoř-

  nictva zahájil svou leteckou kariéru jako po-

  zorovatel u Freiwilliges Marine-Fliegerkorps.

  V prosinci 1914 byl převelen k Marine-Feldflieger-

  -Abteilung I. V první polovině dubna 1916 převzala

  jednotka tento D.III číslo LF196 a ten se s největší

  pravděpodobností stal letounem v té době čers-

  tvě vyškoleného stíhacího pilota Gottharda Sach-

  nsenberga. Na letounu v barvě plátna postupně

  přibývalo olejových skvrn a dalších nečistot a po-

  dle fotografií jej jeho pilot nedaleko Ostende při

  nouzovém přistání postavil „na čumák“. Nevíme,

  kdy k tomu došlo, letoun byl následně v rozmon-

  tovaném stavu odvezen na letiště a dále létal až

  do konce listopadu, kdy byla většina E.III odstave-

  na ve prospěch nových Halberstadtů.

  V rámci rakousko-uherského letectva a námoř-

  nictva sloužily Fokkery E.III s označením A.III

  a některé měly namísto originálního německé-

  ho kulometu LMG instalován rakousko-uherský

  Schwarzlose. Není to ale případ tohoto letounu.

  Ten byl vyzbrojen kulometem LMG, ovšem verzí

  v provedení pro námořnictvo, a tedy s jednodu-

  chými mířidly a mírně odlišným perforováním

  pláště kolem hlavně. Fokkery A.III byly postupně

  stahovány k cvičným jednotkám, kde sloužily ješ-

  tě v posledním roce války. Byl to i případ tohoto

  letounu, který sloužil k výcviku na letišti Altura.

  Tam s ním 24. února 1918 smrtelně havaroval při

  cvičném letu brněnský rodák Leodegar Ustynek.

  Během střelby na terč mu vysadil motor, letoun

  ztratil rychlost a zřítil se z výšky asi 50 m. Zají-

  mavostí jsou dva druhy použitých křížů. Zatímco

  na křídlech byl starší typ, na trupu byl použit no-

  vější. U spodních ploch se historici přiklánějí ke

  světle modré barvě.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard58

  Duben 2024

• Page 59

  Stavebnice sovětského proudového letounu

  MiG-21PFM v měřítku 1/48, edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  MiG-21PFM

  #8237

  Reedice

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard

  59

  Duben 2024

• Page 60

  921. stíhací pluk, základna Noi Bai, Vietnamská demokratická republika, 1968

  11. stíhací letecký pluk, Československé letectvo, Žatec,

  Česká a Slovenská federativní republika, březen 1991

  Baurnalská Vyšší vojenská letecká škola, letiště Kameň na Obi / Slavgorod,

  Sovětský svaz, cca 1988

  Tento letoun byl v roce 1968 používán 921. stíhacím

  plukem, nesoucím název Sao Do (Rudá hvězda).

  První MiGy-21PFM dostala tato jednotka právě

  v roce 1968. Některé prameny uvádějí, že s letou-

  nem létal Nguyen Van Coc, eso s devíti sestřely

  na kontě. Černobílé snímky umožňují různou in-

  terpretaci zbarvení letounu. Dle našich výzkumů

  dostal letoun na horních plochách kamuflážní

  nástřik složený ze zelených skvrn. Rozprášení

  barvy při nanášení zbarvilo okolí skvrn světle

  zeleným nádechem. Rámování překrytu kabiny

  a anténa na hřbetě trupu zůstaly v barvě kovu.

  Tento letoun byl do ČSSR dodán 29. ledna 1969.

  Nejdříve sloužil u 9. slp, od dubna 1973 pak

  u 1. stíhacího leteckého pluku. Od prosince 1982

  jej pak používali piloti 11. stíhacího leteckého

  pluku v Žatci. K vyřazení stroje došlo v březnu

  1991 a 20. března byl přelétnut k uložení do Vodo-

  chod. Na levé straně přídě je erb města Žatce,

  žlutý pruh okolo zádě označoval letouny určené

  k vyřazení. Byl na letoun namalován těsně před

  odletem od jednotky. Povrch letounu zůstal podle

  tehdejších zvyklostí v barvě kovu.

  Třímístná trupová čísla byla v Sovětském svazu

  používána k označování letounů z leteckých škol.

  Tento stroj sloužil na sklonku 80. let minulého

  století v Barnaulském vyšším vojenském letec-

  kém učilišti. Konkrétní uživatel není zcela znám.

  Patřil buď do 59. UAP (Školní letecký pluk) umís-

  těného na letišti Slavgorod, nebo do 96. UAP, který

  používal letiště Kameň na Obi. Zajímavé zbarvení

  dostal letoun až u této jednotky. Pod trupovým

  číslem na přídi je vidět větší pole barvy, které za-

  krylo původní dvoumístné číslo z dob služby MiGu

  u bojové jednotky.

  STAVEBNICE 04/2024

  INFO Eduard60

  Duben 2024

• Page 61

  Egyptské vojenské letectvo, základna Inšas, Egyptská arabská republika, začátek 80. let

  1. letka, 62. Pułk Lotnictwa Myśliwskiego, Polské letecké síly,

  Poznaň – Krzesiny AB, Polsko, 1994

  Tento stroj je jedním z mála MiGů-21PFM, kte-

  ré létaly v Egyptě po ukončení Šestidenní války.

  Před tímto arabsko-izraelským konfliktem obdr-

  žel Egypt celkem 235 MiGů-21 různých verzí, boje

  však přečkalo jen asi deset z nich. Již překva-

  pivý útok izraelského letectva v rámci operace

  Moked 5. června 1967, tedy v první den války, zna-

  menal pro Egypt ztrátu asi devadesáti MiGů-21.

  Do Egypta se tento letoun dostal někdy oko-

  lo roku 1970. Vyfotografován byl při společném

  egyptsko-americkém cvičení Bright Star, které

  proběhlo v roce 1982.

  Tento letoun byl do Polska dodán 5. dubna 1968

  a jeho prvním působištěm byl 34. Pulk Lotnictwa

  Myśliwskiego (stíhací letecký pluk). V této podobě

  jej používal 62. PLM. Výroční zbarvení připomíná

  40 let existence jednotky (1954–1994). V roce

  1995 byl pluk přeznačen na 3. PLM a v souvislosti

  s touto změnou se také změnilo číslo ve znaku

  na přídi letounu. Letoun nosil kanonové pouzdro

  GP-9 a závěsníky Monsun pro zavěšení dvou ra-

  ket R-3S pod každý křídelní pylon. Povrch letounu

  byl přestříkán aluminiovou barvou.

  STAVEBNICE 04/2024

  Pro MiG-21PFM 1/48

  DOPORUČUJEME:

  49658 MiG-21PFM interior (fotolept)

  648026 MiG-21 wheels (Brassin)

  648049 MiG-21 wheel wells (Brassin)

  648064 MiG-21 late airbrakes (Brassin)

  648080 MiG-21 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  644090 MiG-21PFM LööK (Brassin)

  644099 MiG-21PFM grey LööK (Brassin)

  644102 MiG-21PFM LööKplus (Brassin)

  644109 MiG-21PFM grey LööKplus (Brassin)

  3DL48172 MiG-21PFM grey SPACE (3D obtisk)

  3DL48173 MiG-21PFM turquoise SPACE (3D obtisk)

  D48018 MiG-21PFM stencils (obtisk)

  EX638 MiG-21PFM TFace (mask)

  OVERTREES

  #8239X

  MiG-21PFM

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #8237-LEPT1

  MiG-21PFM

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard

  61

  Duben 2024

• Page 62

  STAVEBNICE 04/2024

  Stavebnice amerického plaubního druhoválečného

  stíhacího letounu F6F-5 Hellcat v měřítku 1/72;

  edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/72

  F6F-5 Hellcat

  #7077

  Reedice

  INFO Eduard62

  Duben 2024

• Page 63

  STAVEBNICE 04/2024

  BuNo 70143, Cdr. David McCampbell, USS Essex (CV-9), říjen 1944

  Lt. Carl A. Brown Jr., VF-27, USS Princeton (CVL-23), říjen 1944

  David McCampbell, velitel Air Group 15 a nej-

  úspěšnější stíhač US Navy, dosáhl na tomto le-

  tounu minimálně 20 vítězství ze svých celkových

  34 ve vzduchu a 20 na zemi. Za akce ve dnech

  19. června 1944, kdy během „the Great Tur-

  key Shooting“ dosáhl sedmi vítězství, a později

  24. října 1944, kdy v boji s velkou japonskou

  přesilou zničil devět nepřátel, obdržel dvakrát

  nejvyšší vyznamenání, Congressional Medal of

  Honor. Jeho „Minsi III“ byla nakonec zničena bě-

  hem nehody jiného pilota v prosinci 1944.

  „Paper Doll“ byla osobním strojem Lt. (jg) Roberta

  Burnella. Výrazná kresba otevřené tlamy, pou-

  žívaná již na dřívějších verzích, byla na strojích

  F6F-5 malována ve zjednodušené podobě. Dne

  24.10. 1944 během bitvy nad zálivem ostrova

  Leyte odstartoval Lt. Carl A. Brown vstříc velké

  skupině nepřátel, kdy byla mateřská USS Prince-

  ton vážně poškozena. Mezitím se Brown dostal do

  souboje s přesilou japonců, sám jich dokázal pět

  sestřelit, ale „Paper Doll“ byla přitom mnohokrát

  zasažena a on sám zraněn. Vzhledem k poško-

  zení USS Princeton byl nucen nouzově přistát na

  palubě USS Essex. Stroj byl tak vážně poškozen,

  že byl chvíli po přistání svržen do moře, aby uvol-

  nil místo dalším přistávajícím letounům.

  INFO Eduard

  63

  Duben 2024

• Page 64

  BuNo 72534, Ens. Donald McPherson, Bill Kingston, Jr., Lyttleton Ward,

  VF-83, USS Essex (CV-9), květen 1945

  Lt. Leo Bob McCuddin, VF-20, USS Enterprise (CV-6), říjen 1944

  Od konce ledna 1945 nesly stroje amerického ná-

  mořnictva v Pacifiku výrazné geometrické sym-

  boly. Symbol „přesýpacích hodin“ patřil strojům

  letadlové lodi USS Essex. „Bílá 115“ nesla emblém

  lebky se zkříženými hnáty a nápis „Death And De-

  struction“ a sestřely pod kabinou, které pravdě-

  podobně reprezentovaly skóre stroje. Letoun byl

  používán různými piloty, lety na něm absolvovali

  Donald McPherson, Bill Kingston Jr. a Lyttleton

  Ward (všichni v hodnosti Ensign), přičemž po-

  sledně jmenovaný dosáhl na tomto stroji 4. květ-

  ně 1945 během jednoho z největších útoků pilotů

  Kamikaze na plavidla TF-58 čtyř sestřelů (třikrát

  „Alf“ a jeden „Oscar“) a zároveň i statutu esa.

  Na zobrazeném letounu absolvoval mnoho svých

  bojových letů i Leo Bob McCuddin. Od dubna 1944

  sloužil na strojích F6F Hellcat v řadách VF-20 na

  palubě USS Enterprise. U této jednotky dosáhl

  pěti vzdušných vítězství. Kromě sestřelů letadel

  se podílel i na poškození bitevní lodě třídy Fuso

  a potopení doprovodného torpédoborce během

  druhé bitvy ve Filipínském moři 24. a 25. října

  1944.

  STAVEBNICE 04/2024

  OVERTREES

  #7077X

  F6F-5 / Hellcat Mk.II

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #7077-LEPT1

  F6F-5 Hellcat

  PE

  -

  Set 1/72

  stránka produktu

  Pro F6F-5 Hellcat 1/72

  DOPORUČUJEME:

  73792 F6F-3 (fotolept)

  672038 US 250lb bombs (Brassin)

  672203 F6F wheels (Brassin)

  672345 F6F wheel bays PRINT (Brassin)

  #672345#672203

  INFO Eduard64

  Duben 2024

• Page 65

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Page 66

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačkU pro F-5E v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: AFV Club / Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35B v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644258

  F-5E LööK

  1/48 AFV Club/Eduard

  644259

  F-35B LööK

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Duben 2024

• Page 67

  644260

  Sea King HU.5 LööKplus

  1/48 Airfix

  Soubor 3 sad pro Sea King HU.5 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro TBF-1C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Academy

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - sedačky

  644261

  TBF-1C LööKplus

  1/48 Academy

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  67

  Duben 2024

• Page 68

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro TBM-3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Academy

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - sedačky

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-2 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644262

  TBM-3 LööKplus

  1/48 Academy

  674004

  Bf 109G-2 LööK

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Duben 2024

• Page 69

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro F-16C Block 42

  z produkce před rokem 2006 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka, barvená

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-4 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  674005

  Bf 109G-4 LööK

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  648970

  F-16C Block 42 till 2005 cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  INFO Eduard

  69

  Duben 2024

• Page 70

  648971

  F-16C Block 42 from 2006 cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  648974

  F-16C wheel bays early PRINT

  1/48 Kinetic

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro F-16C Block 42

  z produkce od roku 2006 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka, barvená

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro F-16C

  v měřítku 1/48. Sada se skládá z příďové a hlvaních

  podvozkových šachet. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Duben 2024

• Page 71

  BRASSIN

  Brassinová sada - aerodynamické brzdy (raná varinta)

  pro Su-25 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648981

  Su-25 airbrakes early PRINT

  1/48 Zvezda

  Brassinová sada - úsťová brzda kanonu

  pro Su-25 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648980

  Su-25 gun muzzle PRINT

  1/48 Zvezda

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Duben 2024

• Page 72

  BRASSIN

  Brassinová sada - pravý motor pro P-38J

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 48 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4U-1A

  a F4U-2 v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola

  hlavního podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648985

  F4U wheels

  1/48 Magic Factory

  648982

  P-38J right engine PRINT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard72

  Duben 2024

• Page 73

  BRASSIN

  Brassinová sada - motor pro Bf 109G-2 a Bf 109G-4

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje také kryty motoru.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672353

  Bf 109G-2/G-4 engine PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  Brassinová sada - kola podvozku pro Me 410

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  672354

  Me 410 wheels

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  INFO Eduard

  73

  Duben 2024

• Page 74

  BRASSIN

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro Bf 109G-5

  a Bf 109G-6 v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro Me 410

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  672356

  Me 410 exhaust stacks PRINT

  1/72 Airfix

  672355

  Bf 109G-5/G-6 gun barrels PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard74

  Duben 2024

• Page 75

• Page 76

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - podvozková šachta

  - vztlakové klapky

  - zbraňové šachty

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648123

  FM-1 ADVANCED

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard76

  Duben 2024

• Page 77

  BRASSIN

  Soubor 5 sad pro F-35B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - AIM-120C AMRAAM (2 ks)

  - GBU-12 bomb

  - GBU-39 w/ BRU-61

  - AIM-9X

  - GBU-31(V)1/B JDAM

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648124

  F-35B ARMAMENT

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  INFO Eduard

  77

  Duben 2024

• Page 78

  FOTOLEPTY

  DUBEN 2024

  HMS Ark Royal 1939

  1/350 I LOVE KIT

  #53305; #53306; #53307; #53308

  INFO Eduard78

  Duben 2024

• Page 79

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  79

  Duben 2024

• Page 80

  FOTOLEPTY

  Jagdpanzer 38(t) Hetzer

  1/35 Takom

  #36517

  INFO Eduard80

  Duben 2024

• Page 81

  FOTOLEPTY

  MiG-29K

  1/48 Hobby Boss

  #491436

  #FE1436

  #FE1437

  INFO Eduard

  81

  Duben 2024

• Page 82

  FOTOLEPTY

  U-2R

  1/48 Hobby Boss

  #491438

  #FE1438

  #FE1437

  INFO Eduard82

  Duben 2024

• Page 83

  FOTOLEPTY

  OV-10D+

  1/72 ICM

  #73820

  #SS820

  INFO Eduard

  83

  Duben 2024

• Page 84

  INFO Eduard84

  Březen 2024

• Page 85

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  85

  Březen 2024

• Page 86

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard86

  Březen 2024

• Page 87

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  87

  Březen 2024

• Page 88

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard88

  Březen 2024

• Page 89

• Page 90

  snadná

  aplikace

  3DL48168 U-2R SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48169

  MiG-29K SPACE 1/48 Hobby Boss

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard90

  Duben 2024

• Page 91

  SPACE

  3DL48170 P-47D-30 SPACE 1/48 MINIART

  3DL48171

  Lancaster B Mk.III Dambuster SPACE 1/48 HKM

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  91

  Duben 2024

• Page 92

  3DL48173 MiG-21PFM turquoise SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  SPACE

  3DL48172 MiG-21PFM grey SPACE 1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Duben 2024

• Page 93

  SPACE

  3DL72029 OV-10D+ SPACE 1/72 ICM

  3DL72030

  PBM-5A SPACE 1/72 Academy

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Duben 2024

• Page 94

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG5370 USS Nimitz CVN-68 PART II 1/350 Trumpeter

  BIG33160

  F-35B 1/32 Trumpeter

  53298 USS Nimitz CVN-68 part 4 1/350

  53299 USS Nimitz CVN-68 part 5 1/350

  53300 USS Nimitz CVN-68 part 6 1/350

  53301 USS Nimitz CVN-68 part 7 1/350

  32886 Remove Before Flight STEEL

  321016 F-35B 1/32

  33364 F-35B seatbelrs STEEL 1/32

  JX322 F-35B 1/32

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard94

  Duben 2024

• Page 95

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49400 Hurricane Mk.IIc 1/48 Hobby Boss

  BIG49401

  P-47D-25 1/48 MINIART

  BIG49402

  Fulmar Mk.I 1/48 Trumpeter

  481128 Hurricane Mk.IIc landing flaps 1/48

  491411 Hurricane Mk.IIc 1/48

  FE1412 Hurricane Mk.IIc seatbelts STEEL 1/48

  EX1000 Hurricane Mk.IIc TFace 1/48

  491407 P-47D-25 1/48

  FE1408 P-47D-25 seatbelts STEEL 1/48

  EX997 P-47D-25 1/48

  491409 Fulmar Mk.I 1/48

  FE1410 Fulmar Mk.I seatbelts STEEL 1/48

  EX999 Fulmar Mk.I TFace 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  95

  Duben 2024

• Page 96

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1021 U-2R

  1/48 Hobby Boss

  EX1022 U-2R TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX1023 MiG-29K

  1/48 Hobby Boss

  EX1024 MiG-29K TFace

  1/48 Hobby Boss

  EX1025 P-47D-30

  1/48 MINIART

  EX1026 P-47D-30 TFace

  1/48 MINIART

  EX1027 Lancaster B Mk.III

  Dambuster 1/48 HKM

  EX1028 Lancaster B Mk.III

  Dambuster TFace

  1/48 HKM

  CX661 OV-10D+

  1/72 ICM

  EX1022 U-2R TFace

  EX1024 MiG-29K TFace

  EX1024 MiG-29K TFace

  EX1024 MiG-29K TFace

  EX1024 MiG-29K TFace

  EX1022 U-2R TFace

  EX1021 U-2R

  EX1023 MiG-29K

  EX1023 MiG-29K

  EX1021 U-2R

  EX1022 U-2R TFace

  EX1022 U-2R TFace

  INFO Eduard96

  Březen 2024

• Page 97

  EX1026 P-47D-30 TFace

  EX1028 Lancaster B Mk.III Dambuster TFace

  EX1026 P-47D-30 TFace

  EX1028 Lancaster B Mk.III Dambuster TFace

  EX1026 P-47D-30 TFace

  EX1028 Lancaster B Mk.III Dambuster TFace

  EX1026 P-47D-30 TFace

  EX1028 Lancaster B Mk.III Dambuster TFace

  EX1025 P-47D-30

  EX1027 Lancaster B Mk.III Dambuster

  EX1025 P-47D-30

  EX1027 Lancaster B Mk.III Dambuster

  CX661 OV-10D+ CX661 OV-10D+

  INFO Eduard

  97

  Březen 2024

  MASKY

• Page 98

  NOVINKY

  DUBEN 2024

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  2145 Gustav pt. 2 Dual Combo 1/72 Limited

  82203 F4F-4 Wildcat late 1/48 ProfiPACK

  8419 Fokker E.III 1/48 Weekend

  8237 MiG-21PFM reedice 1/48 ProfiPACK

  7077 F6F-5 Hellcat reedice 1/48 ProfiPACK

  53307 HMS Ark Royal 1939 part 3 1/350 I LOVE KIT

  53308 HMS Ark Royal 1939 part 4 1/350 I LOVE KIT

  36517 Jagdpanzer 38(t) Hetzer 1/35 Takom

  481133 Lancaster B Mk.III Dambuster

  undercarriage 1/48 HKM

  481134 Lancaster B Mk.III Dambuster

  landing flaps 1/48 HKM

  481135 Lancaster B Mk.III Dambuster bomb bay 1/48 HKM

  481136 Lancaster B Mk.III Dambuster radiators 1/48 HKM

  491432 P-47D-30 1/48 MINIART

  491434 Lancaster B Mk.III Dambuster cockpit 1/48 HKM

  491436 MiG-29K 1/48 Hobby Boss

  491438 U-2R 1/48 Hobby Boss

  72735 PBM-5A exterior 1/72 Academy

  72736 PBM-5A bomb bay 1/72 Academy

  73820 OV-10D+ 1/72 ICM

  73821 PBM-5A interior 1/72 Academy

  FE1432 P-47D-30 1/48 MINIART

  FE1433 P-47D-30 seatbelts STEEL 1/48 MINIART

  FE1434 Lancaster B Mk.III Dambuster 1/48 HKM

  FE1435 Lancaster B Mk.III

  Dambuster seatbelts STEEL 1/48 HKM

  FE1436 MiG-29K 1/48 Hobby Boss

  FE1437 MiG-29K seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1438 U-2R 1/48 Hobby Boss

  FE1439 U-2R seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS820 OV-10D+ 1/72 ICM

  SS821 PBM-5A 1/72 Academy

  SS822 PBM-5A seatbelts STEEL 1/72 Academy

  EX1021 U-2R 1/48 Hobby Boss

  EX1022 U-2R TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1023 MiG-29K 1/48 Hobby Boss

  EX1024 MiG-29K TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1025 P-47D-30 1/48 MINIART

  EX1026 P-47D-30 TFace 1/48 MINIART

  EX1027 Lancaster B Mk.III Dambuster 1/48 HKM

  EX1028 Lancaster B Mk.III Dambuster TFace 1/48 HKM

  CX661 OV-10D+ 1/72 ICM

  BIG ED

  BIG5370 USS Nimitz CVN-68 PART II 1/350 Trumpeter

  BIG33160 F-35B 1/32 Trumpeter

  BIG49400 Hurricane Mk.IIc 1/48 Hobby Boss

  BIG49401 P-47D-25 1/48 MINIART

  BIG49402 Fulmar Mk.I 1/48 Trumpeter

  BIG-EDBIG-ED

  INFO Eduard98

  Duben 2024

• Page 99

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  644258 F-5E LööK 1/48 AFV Club/Eduard

  644259 F-35B LööK 1/48 Tamiya

  674004 Bf 109G-2 LööK 1/72 Eduard

  674005 Bf 109G-4 LööK 1/72 Eduard

  648970 F-16C Block 42 till 2005 cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648971 F-16C Block 42 from 2006 cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648974 F-16C wheel bays early PRINT 1/48 Kinetic

  648980 Su-25 gun muzzle PRINT 1/48 Zvezda

  648981 Su-25 airbrakes early PRINT 1/48 Zvezda

  648982 P-38J right engine PRINT 1/48 Tamiya

  648985 F4U wheels 1/48 Magic Factory

  672353 Bf 109G-2/G-4 engine PRINT 1/72 Eduard

  672354 Me 410 wheels 1/72 Airfix

  672355 Bf 109G-5/G-6 gun barrels PRINT 1/72 Eduard

  672356 Me 410 exhaust stacks PRINT 1/72 Airfix

  644260 Sea King HU.5 LööKplus 1/48 Airfix

  644261 TBF-1C LööKplus 1/48 Academy

  644262 TBM-3 LööKplus 1/48 Academy

  SIN648123 FM-1 ADVANCED 1/48 Eduard

  SIN648124 F-35B ARMAMENT 1/48 Tamiya

  3DL48168 U-2R SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48169 MiG-29K SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48170 P-47D-30 SPACE 1/48 MINIART

  3DL48171 Lancaster B Mk.III Dambuster SPACE 1/48 HKM

  3DL48172 MiG-21PFM grey SPACE 1/48 Eduard

  3DL48173 MiG-21PFM turquoise SPACE 1/48 Eduard

  3DL72029 OV-10D+ SPACE 1/72 ICM

  3DL72030 PBM-5A SPACE 1/72 Academy

  DUBEN 2024

  INFO Eduard

  99

  Duben 2024

• Page 100

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Karel Pádár

  #8114

  Albatros D.III

  Oblt. Rudolf Berthold, Jasta 18, Harelbeke, Belgie, září 1917

  Rudolf Berthold zavedl krátce po převzetí vele-

  ní Jasta 18 nové zbarvení letounů této jednotky.

  Sestávalo z červené přídě a modrého trupu, pří-

  padně i horních ploch křídel. Jednalo se o barvy

  uniforem pěšího pluku, u kterého před válkou

  Berthold sloužil. Červeno-modré zbarvení dostal

  poprvé jeho Albatros D.III vyrobený v Johannis-

  thalu, během podzimu 1917 ovšem Berthold létal

  ještě s jedním Albatrosem, tentokrát z výroby ve

  Schneidemühlu (O.A.W.). Tento letoun nesl stejné

  barevné schéma, je ovšem pravděpodobné, že si

  horní plochy spodního křídla ponechaly původní

  kamuflážní nátěr. S tímto strojem Berthold za ne

  zcela jasných okolností havaroval, zřejmě krátce

  předtím, než utrpěl 10. října 1917 devastující prů-

  střel pravé ruky při pilotáži druhého Albatrosu.

  Toto zranění jej nadlouho vyřadilo z bojů a jeho

  pravou paži doživotně paralyzovalo. Berthold po

  válce sestavil vlastní pozemní jednotku Freikorps,

  se kterou bojoval proti bolševikům. Tyto boje se

  mu ale staly osudnými, když jej při ústupu z boje

  15. března 1919 napadl v Hamburku rozzuřený dav

  a lynčoval jej.

  stránka produktu

  INFO Eduard100

  Duben 2024

• Page 101

  POSTAVENO

  D.1996/16, Lt. Hans-Georg Edward Lübbert, Jasta 11, La Brayelle, Francie, březen 1917

  Atraktivně zbarvený Albatros D.III patřil během

  služby u Jasta 11 Edwardu Lübertovi. Podle vý-

  kladu černobílých fotografií nesl letoun s největší

  pravděpodobností žluto-modré zbarvení trupu,

  přičemž pořadí barev bylo na levé a pravé straně

  opačné, stejně tomu bylo na směrovém kormid-

  le a stabilizátoru. Na obou stranách bylo ovšem

  ponecháno sériové číslo nezatřené na dřevěném

  podkladu. Lübbert byl s tímto letounem 6. března

  1917 v boji zraněn (průstřel ramene), ale doká-

  zal přistát a s nepoškozeným letounem odletěl

  k jednotce Manfred von Richthofen. Ten si také

  Lübbertův letoun vypůjčil 17. března a dosáhl na

  něm svého 27. sestřelu. O necelé dva týdny poz-

  ději, 30. března, byl Lübbert sestřelen a zahynul,

  neletěl ovšem s tímto letounem. Ten zůstal u jed-

  notky do 11. května 1917, poté jej používal Lt. Rudolf

  Hohberg z FF(A) 263 pro fotoprůzkumné účely.

  Edward Lübbert byl znám pod přezdívkou Kugel-

  fang (lapač kulek), protože snad nebylo jediného

  boje, ze kterého by si jeho letoun nepřinesl něja-

  ký šrám. Také na D.1996/16 jsou patrné záplaty po

  průstřelech směrového stabilizátoru.

  INFO Eduard

  101

  Duben 2024

• Page 102

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Josef Choreň

  #11179

  MARKING A

  Sparviero

  SM.79

  EDUARD

  EDUARD

  EDUARD

  Použité doplňky:

  481129 SM.79 bomb bay (fotolept)

  481130 SM.79 undercarriage (fotolept)

  648963 Italian WWII torpedo A.130 (Brassin)

  Stavební video naleznete zde.

  INFO Eduard102

  Duben 2024

• Page 103

  POSTAVENO

  MM23838, Capt. Carlo E. Buscaglia, 281

  a

  Squadriglia, 132

  o

  Gruppo AS, Gadurra, Rhodes, summer 1941

  Carlo Emanuele Buscaglia se narodil 22. září

  1915 v Novaře na severu Itálie. V roce 1934 zapo-

  čal studium na vojenské letecké akademii v Ca-

  sertě, z níž byl vyřazen v hodnosti Sottotenente

  a začleněn do stavu bombardovací 50a Squadri-

  glie. Již v řadách 252

  a

  Squadriglie se 21. června

  1940 zúčastnil bojového křtu, náletu na přístav

  v Marseille. Jeho sláva začala stoupat po vý-

  cviku na torpédové útoky a jeho následném za-

  řazení k 278

  a

  Sq., která operovala z El Ademu,

  a u níž Tenente Buscaglia postupně zasáhl těžký

  křižník Kent, lehký křižník Glasgow a transport-

  ní lodě. Dne 5. března 1941 byla zformována 281

  a

  Squadriglia, do jejíhož čela byl jmenován Capita-

  no Buscaglia. Jeho jednotka se po výcviku přesu-

  nula na okupovaný Rhodos, odkud operovala nad

  vlnami Egejského a východní částí Středozem-

  ního moře. Na počátku dubna 1942 byl Buscaglia

  jmenován velitelem nadřízené 132

  o

  Gruppo. Dne

  12. listopadu 1942 bylo Sparviero pilotované

  Buscagliou během útoku na alžírské Bougie se-

  střeleno Spitfirem a Buscaglia byl prohlášen za

  mrtvého. Ten však sestřelení s těžkým zraněním

  a popáleninami přežil a byl přemístěn do zajatec-

  kého tábora ve Fort Meade, MD. Po kapitulaci Itá-

  lie mu bylo Spojenci nabídnuto velení 28

  o

  Gruppo

  Bombardemento, vyzbrojené bombardéry Bal-

  timore. Paradoxně byla jeho bývalá 132

  o

  Gruppo,

  nyní působící na straně ANR, přejmenována na

  1

  o

  Gruppo Aerosiluranti Buscaglia. Dne 23. srpna

  1944 havaroval Buscaglia při vzletu s Baltimorem.

  Letoun a vybuchl a hořel. Maggiore Buscaglia

  podlehl zranění a popáleninám následující den

  v nemocnici v Neapoli.

  INFO Eduard

  103

  Duben 2024

• Page 104

  POSTAVENO

  Spitfire Mk.Vc

  postavil Mariusz Hasiuk

  #82126

  1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard104

  Duben 2024

• Page 105

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  105

  Duben 2024

• Page 106

  INFO Eduard106

  Duben 2024

• Page 107

  INFO Eduard

  107

  Duben 2024

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster in British Military & foreign air arm service £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  The Vickers VC.1 Viking was a British twin-engine short-range airliner derived from the Vickers Wellington

  bomber and built by Vickers-Armstrongs Limited at Brooklands near Weybridge in Surrey. After the Second

  World War, the Viking was an important airliner with British airlines, pending the development of turboprop

  aircraft like the Viscount. An experimental airframe was fitted with Rolls-Royce Nene turbojets and first flown

  in 1948 as the world's first pure jet transport aircraft. Military developments were the Vickers Valetta and

  the Vickers Varsity. The Valetta was a military derivative of the Viking developed in transport and

  training variants for the Royal Air Force. The Varsity was a versatile twin piston-engined aircraft

  developed from the Viking and Valetta but with a tricycle undercarriage and ventral pannier for

  bomb-aimer training, among other changes. It was brought into RAF service in 1951 for crew

  training as a replacement for the Wellington T10. The most outstanding quality of the Varsity was that

  it could provide excellent training for pilots, flight engineers, radio operators, navigators and bomb

  aimers simultaneously. The prototype Varsity T Mk I made its maiden flight on 17 July 1949. The RAF

  took its first deliveries in October 1951 which went to No.201 Squadron, Advanced Flying School at

  Swinderby, Lincolnshire. Production of the Varsity T Mk I for the RAF ceased on 28 February 1954 after a total of 163 had

  been built, the type serving the RAF faithfully until being withdrawn from use in 1976. This Warpaint relates the history of all three types,

  focussing on the military operators, as per the series title. It is profusely illustrated by over 100 top quality photographs, nearly all in colour from the

  author’s extensive photograph archive and supported by the excellent colour profiles and plans by Sam Pearson.

  Vickers

  VVIIKKIINNGG,, VVAALLEETTTTAA && VVAARRSSIITTYY

  In military service

  Adrian M. Balch

  Varsity T.1s, WL629-K & WJ917-AA, of RAF

  5 FTS near Oakington, Cambridgeshire in

  1968 (Author's collection)

  WARPAINT SERIES No.141

  ty.qxp_Warpaint Master 28/12/2023 10:10 Page 54

  The full story of the first true Multi-Role Combat Aircraft, the OV-10 Bronco, still flying operationally after

  nearly six decades of service, is told here for the first time in a bumper 104-page Warpaint. Detailed first-

  hand information gathered over many years has enabled the author to bring together the many facets of

  this remarkably versatile aircraft including pre-cursors, competitors and prototypes, through Vietnam and

  combat service with some eleven US and foreign Air Arms, and its part in the development of modern

  precision weapons, to its astonishing array of uses since. These include fighting drug cartels in Columbia,

  fires in California, mosquitos in South Carolina, and ISIS in Northern Iraq. Also, finally covered in full and

  accurate detail are the German ‘jet’ Broncos. The world’s largest restoration project and current training

  of US and NATO JTACS bring the story up to date. De-classified information has made it possible to

  detail for the first time all the long-nose D model conversions and all the Broncos that served in Desert

  Storm, their preparation, the epic trans-continental deployment of one squadron by air, and the key role

  played by the Broncos during the war. The detailed and revealing narrative is copiously illustrated

  throughout with fully captioned photographs - many previously unseen- and backed by personal

  accounts, Individual aircraft histories, airframe lists, scale plans and specially commissioned art work

  with comprehensive colour scheme information.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £19.00

  Warpaint series No.141

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  New

  release

  Previous Warpaint titles

  £28.00

  Warpaint series No.140

  G

  G

  U

  U

  I

  I

  D

  D

  E

  E

  L

  L

  I

  I

  N

  N

  E

  E

  P

  P

  U

  U

  B

  B

  L

  L

  I

  I

  C

  C

  A

  A

  T

  T

  I

  I

  O

  O

  N

  N

  S

  S

  L

  L

  I

  I

  M

  M

  I

  I

  T

  T

  E

  E

  D

  D

  Vickers

  V

  V

  i

  i

  k

  k

  i

  i

  n

  n

  g

  g

  ,

  ,

  V

  V

  a

  a

  l

  l

  e

  e

  t

  t

  t

  t

  a

  a

  &

  &

  V

  V

  a

  a

  r

  r

  s

  s

  i

  i

  t

  t

  y

  y

  North

  American

  O

  O

  V

  V

  -

  -

  1

  1

  0

  0

  B

  B

  r

  r

  o

  o

  n

  n

  c

  c

  o

  o

  North American

  OOVV--1100 BBrroonnccoo

  By Mike Verier

  'Triple nuts' the CO of VMO-2's aircraft, on the ramp at MCAS

  Camp Pendleton in 1987, freshly painted in the then-new three-

  colour camouflage. Like all D models 155499 was converted from

  a Vietnam era OV-10A. Subsequently upgraded to 'D+' '499 went

  on to serve in Desert Storm and is today preserved at Pima

  County Air & Space Museum. (Mike Verier)

  WARPAINT SERIES No.140

  0 Warpaint OV-10 Bronco.qxp_Warpaint Master 02/10/2023 18:50 Page 54

  Warpaint 141 Viking Valetta Varsity + OV-10 Bronco.qxp_Warpaint Advert 04/01/2024 20:05 Page 1

• Page 108

  ON APPROACH

  KVĚTEN 2024

  644263

  Gannet AS.1/AS.4 LööK

  1/48 Airfix

  644266

  Bf 108 LööK

  1/48 Eduard

  674006

  Bf 109G-6 LööK

  1/72 Eduard

  648268

  P-51B/C LööK

  1/48 Eduard

  BIG5371 USS Iowa BB-61 1/350 Hobby Boss

  BIG49403 Ki-21-I 1/48 ICM

  BIG49404 Go 244B 1/48 ICM

  BIG49405 SM.79 1/48 Eduard

  644263 Gannet AS.1/AS.4 LööK 1/48 Airfix

  644266 Bf 108 LööK 1/48 Eduard

  644268 P-51B/C LööK 1/48 Eduard

  674006 Bf 109G-6 LööK 1/72 Eduard

  674007 Bf 109F LööK 1/72 Eduard

  648972 F-16C Block 52 till 1996 cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648973 F-16C Block 52 from 1997 cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648984 F-16C wheel bays late PRINT 1/48 Kinetic

  648986 P-51B/C wheels diamond tread 1/48 Eduard

  648987 P-51B/C wheels oval tread 1/48 Eduard

  648988 P-51B/C wheels cross tread 1/48 Eduard

  648992 P-51B/C exhaust stacks 1/48 Eduard

  648993 P-51B/C exhaust stacks w/fairing 1/48 Eduard

  648994 P-51B/C undercarriage legs BRONZE 1/48 Eduard

  648995 F-35B lift fan PRINT 1/48 Tamiya

  648996 Gannet wheels 1/48 Airfix

  648997 P-51B/C gun bays PRINT 1/48 Eduard

  6481002 P-51B/C seat Type 1 PRINT 1/48 Eduard

  672357 L-39 ejection seats PRINT 1/72 Eduard

  644243 Fw 190A-7 LööKplus 1/48 Eduard

  644267 F-35B LööKplus 1/48 Tamiya

  SIN648125 Su-25 1/48 Zvezda

  SIN67223 Bf 109G-6 1/72 Eduard

  BIG ED (květen)

  BRASSIN (květen)

  LöökPlus (květen)

  BIGSIN (květen)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Gannet AS.1 či AS.4

  v měřítku 1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Bf 108 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro P-51B či P-51C v měřítku

  1/48. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard108

  Duben 2024

• Page 109

  674007

  Bf 109F LööK

  1/72 Eduard

  ON APPROACH

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109F v měřítku

  1/72. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648972

  F-16C Block 52 till 1996 cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  648973

  F-16C Block 52 from 1997 cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  Brassinová sada - kokpit pro F-16C Block 42 z produkce před

  rokem 1996 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka, barvená

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - kokpit pro F-16C Block 52

  z produkce od roku 1997 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka, barvená

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  109

  Duben 2024

• Page 110

  ON APPROACH

  KVĚTEN 2024

  648984

  F-16C wheel bays late PRINT

  1/48 Eduard

  648986

  P-51B/C wheels diamond tread

  1/48 Eduard

  648987

  P-51B/C wheels oval tread

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro F-16C

  v měřítku 1/48. Sada se skládá z příďové a hlvaních

  podvozkových šachet. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51B

  či P-51C v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola

  hlavního podvozku a ostruhové kolo. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu. Doporučená

  stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard110

  Duben 2024

• Page 111

  ON APPROACHKVĚTEN 2024

  648988

  P-51B/C wheels cross tread

  1/48 Eduard

  648992

  P-51B/C exhaust stacks

  1/48 Eduard

  648993

  P-51B/C exhaust stacks w/fairing

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kola podvozku pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - výfuky pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - výfuky pro P-51B či P-51C

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  111

  Duben 2024

• Page 112

  ON APPROACH

  648994

  P-51B/C undercarriage legs BRONZE

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - podvozkové nohy pro P-51B či

  P-51C v měřítku 1/48. Nohy jsou vyrobeny z bronzu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - bronz: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  648996

  Gannet wheels

  1/48 Airfix

  Brassinová sada - kola podvozku pro Gannet

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a příďová kola. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D print: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  648995

  F-35B lift fan PRINT

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - ventilátor pro F-35B v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ne

  - maska: ne

  KVĚTEN 2024

  INFO Eduard112

  Duben 2024

• Page 113

  648997

  P-51B/C gun bays PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - zbraňové šachty pro P-51B

  či P-51C v měřítku 1/48. Sada obsahuje šachty

  pro obě poloviny křídla. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 20 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  KVĚTEN 2024

  ON APPROACH

  6481002

  P-51B/C seat Type 1 PRINT

  1/48 Eduard

  672357

  L-39 ejection seats PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - sedačka pilota pro P-51B

  či P-51C v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvené

  - maska: ne

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro L-39

  v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  INFO Eduard

  113

  Duben 2024

• Page 114

  Soubor 3 sad pro Fw 190A-7 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644243

  Fw 190A-7 LööKplus

  1/48 Eduard

  KVĚTEN 2024

  ON APPROACH

  INFO Eduard114

  Duben 2024

• Page 115

  ON APPROACH

  Soubor 4 sad pro F-35B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - sedačka

  644267

  F-35B LööKplus

  1/48 Tamiya

  KVĚTEN 2024

  INFO Eduard

  115

  Duben 2024

• Page 116

  SIN648125

  Su-25

  1/48 Zvezda

  Soubor 5 sad pro Su-25 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  - vystřelovací sedačka

  - kola podvozku

  - úsťová brzda kanonu

  - sloty a vztlakové klapky

  - brzdící štíty (raná verze)

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  KVĚTEN 2024

  INFO Eduard116

  Duben 2024

• Page 117

  SIN67223

  Bf 109G-6

  1/72 Eduard

  Soubor 6 sad pro Bf 109G-6 v měřítku 1/72.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - kokpit

  - podvozkové nohy BRONZ

  - podvozková kola

  - vrtule

  - prostor radiostanice

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHKVĚTEN 2024

  INFO Eduard

  117

  Duben 2024

• Page 118

  FOTOLEPTY

  53309 USS Sangamon CVE-26 1/350 Trumpeter

  36518 Sd.Kfz. 251/18 Ausf. A 1/35 ICM

  481137 FM-1 landing flaps 1/48 Tamiya

  481138 MC.200 landing flaps 1/48 Italeri

  491440 Buccaneer S.2B 1/48 Airfix

  491441 Buccaneer S.2B Gulf War 1/48 Airfix

  491443 FM-1 1/48 Tamiya

  491445 F-14A 1/48 Great Wall Hobby

  491447 MC.200 1/48 Italeri

  73823 CR.32 1/72 Italeri

  ZOOMY

  FE1140 Buccaneer S.2B 1/48 Airfix

  FE1441 Buccaneer S.2B Gulf War 1/48 Airfix

  FE1442 Buccaneer S.2B seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1443 FM-1 1/48 Tamiya

  FE1444 FM-1 seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1445 F-14A 1/48 Great Wall Hobby

  FE1446 F-14A seatbelts STEEL 1/48 Great Wall Hobby

  FE1447 MC.200 1/48 Italeri

  FE1448 MC.200 seatbelts STEEL 1/48 Italeri

  FE1449 P-51B/C seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS823 CR.32 1/72 Italeri

  MASKY

  EX1029 FM-1 1/48 Tamiya

  EX1030 FM-1 TFace 1/48 Tamiya

  EX1031 FM-1 US national insignia 1/48 Tamiya

  EX1032 FM-1 US national insignia w/ red outline 1/48 Tamiya

  EX1033 FM-1 British national insignia 1/48 Tamiya

  EX1034 Buccaneer S.2B 1/48 Airfix

  EX1035 Buccaneer S.2B TFace 1/48 Airfix

  EX1036 P-51B/C framed canopy TFace 1/48 Eduard

  EX1037 P-51B/C Malcolm Hood canopy TFace 1/48 Eduard

  EX1038 P-51B/C US national insignia 1/48 Eduard

  EX1039 MC.200 TFace 1/48 Italeri

  EX1040 F-14A windshield TFace 1/48 Great Wall Hobby

  CX662 CR.32 1/72 Italeri

  SPACE

  3DL48174 FM-1 SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48175 Buccaneer S.2B SPACE 1/48 Airfix

  3DL48176 Buccaneer S.2B Gulf War SPACE 1/48 Airfix

  3DL48177 P-51B/C SPACE 1/48 Eduard

  3DL48178 F-14A SPACE 1/48 Great Wall Hobby

  3DL48179 MC.200 SPACE 1/48 Italeri

  3DL72031 CR.32 SPACE 1/72 Italeri

  EDDIE THE RIVETER

  ER32004 Surface panels 1/32

  ER32005 Single radial rows 1/32

  ER48010 Single radial rows 1/48

  ER72005 Single radial rows 1/48

  ON APPROACH

  KVĚTEN 2024

  INFO Eduard118

  Duben 2024

• Page 119

  ON APPROACH

  OVERLORD: D

  -

  DAY MUSTANG #11181 1/48

  KVĚTEN 2024

  P-51B-10-NA, s/n 43-6934, Capt. Henry White,

  328th FS, 352th FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 42-106472,

  Lt. Carlton Fuhrman, 486th FS,

  352th FG, 8th AF, Bodney,

  Velká Británie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 43-6688, 1Lt. Arval J. Roberson,

  362nd FS, 357th FG, 8th AF, Leiston,

  Velká Británie, červen 1944

  INFO Eduard

  119

  Duben 2024

• Page 120

  ON APPROACH

  KVĚTEN 2024

  P-51C-1-NT, s/n 42-103309, Lt. William

  B. Overstreet, 363rd FS, 357th FG, 8th AF,

  Leiston, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106924, 2nd Lt. Ralph

  K. Hofer, 334th FS, 4th FG, 8th AF, Debden,

  Velká Británie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 42-106647, Capt. John

  R. Brown Jr., 382nd FS, 363rd FG, 9th AF,

  Staplehurst, Velká Británie, červen 1944

  Mustang Mk.III, FB382, S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski,

  No. 315 (Polish) Squadron, RAF Coolham,

  Velká Británie, červen 1944

  P-51B-10-NA, s/n 42-106448, Cpt. Henry

  W. Brown, 354th FS, 355th FG, 8th AF,

  Steeple Morden, Velká Británie, červen 1944

  P-51B-5-NA, s/n 43-6425, Maj. Jack

  T. Bradley, 353rd FS, 354th FG, 9th AF,

  A.2 Criqueville, Francie, červen 1944

  P-51B-15-NA, s/n 42-106763, Capt. George

  R. Rew, 374th FS, 361st FG, 8th AF, Bottisham,

  Velká Británie, červen 1944

  INFO Eduard120

  Duben 2024

• Page 121

• Page 122

  Spitfire Mk.IXc late

  1/48

  ON APPROACH

  #84199

  KVĚTEN 2024

  MK392, W/Cdr James E. Johnson, No. 144 Wing,

  RAF Ford, Great Britain / B.3 Sainte-Croix-sur-Mer,

  France, June 1944

  MJ671, Cpt. Michael Boudier, No. 341 Squadron,

  RAF Selsey, Great Britain, June-July 1944

  ML407, F/O John A. Houlton,

  No. 485 (New Zealand) Squadron,

  RAF Selsey, Great Britain, June 1944

  ML214, S/Ldr John A. Plagis, No. 126 Squadron,

  RAF Harrowbeer, Great Britain, June-July 1944

  INFO Eduard122

  Duben 2024

• Page 123

  ON APPROACH

  Spitfire Mk.IXc late #7473 1/72

  ML407, F/O John A. Houlton,

  No. 485 (New Zealand) Squadron,

  RAF Selsey, Great Britain, June 1944

  MJ671, Cpt. Michael Boudier, No. 341 Squadron,

  RAF Selsey, Great Britain, June-July 1944

  MK392, W/Cdr James E. Johnson,

  No. 144 Wing, RAF Ford, Great Britain

  / B.3 Sainte-Croix-sur-Mer, France,

  June 1944

  ML214, S/Ldr John A. Plagis, No. 126 Squadron,

  RAF Harrowbeer, Great Britain, June-July 1944

  KVĚTEN 2024

  INFO Eduard

  123

  Duben 2024

• Veletrhy, výstavy, soutěže…

  Letos jsme se do toho s kolegy z výstavových týmů pustili pěkně zhurta. Máme za sebou teprve první tři měsíce letošního roku a již jsme navštívili 5 akcí – veletrh hraček v Norimberku, veletrh hraček ve Veroně, modelářský festival v Bytomi, modelářskou soutěž PanthersCup na Proseku a výstavu plastikových modelů Velikonoční Prostějov. Myslím si, že je to rekordní množství a kdyby náhodou nebylo, rozhodně rekordní byl výkon výstavových týmů v březnu, jelikož kromě prvního víkendu byly výstavové týmy na některé z akcí a věřte, že to pro nás byl skutečně hukot. A ne jenom pro nás, ale i všechny ostatní kolegy, kteří se na přípravě výstav podílejí, ať už jde o jejich práci na předobjednávkách, přípravu zboží, které vezeme na výstavu, ale i práci marketingového oddělení na podporu prodeje a koordinaci doprav, ubytování a všeho ostatního. Zkrátka se nám zalíbilo za vámi, zákazníky, jezdit. Často tyto výjezdní cesty navíc spojujeme i s přípravou podkladů pro naše budoucí projekty, jako tomu bylo kupříkladu na podzim při naší cestě do Itálie, o čemž jste si již zcela jistě přečetli v článku Vladimíra Šulce v tomto čísle.

  Tým na stánku Eduard na norimberském veletrhu

  (zleva Jan Zdiarský, Martin Ferkl, Vladimír Šulc, Jakub

  Nademlejnský a Jan Bobek)

  Prodejní stánek na soutěži na PanthersCupu.

  Prodejní stánek na modelářském festivalu v Bytomi.

  Limitovaná edice Spitfiru Mk.Vb early speciálně pro

  festival v Bytomi s extra polskými markingy navíc.

  Letos jsme se do toho s kolegy z výstavových

  týmů pustili pěkně zhurta. Máme za sebou te-

  prve první tři měsíce letošního roku a již jsme

  navštívili 5 akcí – veletrh hraček v Norimberku,

  veletrh hraček ve Veroně, modelářský festival

  v Bytomi, modelářskou soutěž PanthersCup na

  Proseku a výstavu plastikových modelů Veli-

  konoční Prostějov. Myslím si, že je to rekordní

  množství a kdyby náhodou nebylo, rozhodně

  rekordní byl výkon výstavových týmů v březnu,

  jelikož kromě prvního víkendu byly výstavové

  týmy na některé z akcí a věřte, že to pro nás

  byl skutečně hukot. A ne jenom pro nás, ale

  i všechny ostatní kolegy, kteří se na přípra-

  vě výstav podílejí, ať už jde o jejich práci na

  předobjednávkách, přípravu zboží, které ve-

  zeme na výstavu, ale i práci marketingového

  oddělení na podporu prodeje a koordinaci do-

  prav, ubytování a všeho ostatního. Zkrátka se

  nám zalíbilo za vámi, zákazníky, jezdit. Často

  tyto výjezdní cesty navíc spojujeme i s přípra-

  vou podkladů pro naše budoucí projekty, jako

  tomu bylo kupříkladu na podzim při naší cestě

  do Itálie, o čemž jste si již zcela jistě přečetli

  v článku Vladimíra Šulce v tomto čísle.

  A letos tímto výčtem ani zdaleka nekončí-

  me! Kromě již tradičních a zaběhlých akcí se

  s námi budete moci potkat například i na vý-

  stavě v chorvatském Záhřebu nebo v tankovém

  muzeu ve francouzském Saumuru. Letošek je

  pro nás takovým testovacím rokem nových

  výstav a zatím musím říct, že se testované vý-

  stavy osvědčily. Veletrh hraček ve Veroně bych

  příjemným překvapením, stejně tak naše účast

  v Bytomi byla dle ohlasů kolegů pozitivní, a tak

  očekávám, že se obou akcí zúčastníme i příští

  rok.

  Naopak jiná tradiční akce, které se Eduard

  účastní již přes 30 let, nás letos nemile pře-

  kvapila. Dovolte mi se vrátit letos ještě jednou

  k veletrhu hraček v Norimberku. Chtěl jsem

  si k hodnocení této akce dát odstup a počkat,

  co o veletrhu budou psát ostatní redakto-

  ři nebo jiní komentátoři modelářského dění.

  A víte, co jsem se dozvěděl? Prakticky nic, au-

  toři o Norimberku příliš nepsali, dočetl jsem se

  spíše povrchní informace, jako by autoři na ve-

  letrhu snad ani nebyli, nebo že by veletrh snad

  ani nikoho nezajímal? Ostatně, prakticky žádná

  z firem našeho oboru tam neohlásila nějakou

  skutečně čerstvou, dechberoucí novinku. I my

  jsme tam pouze zopakovali již předem ohláše-

  né projekty. Pořádali jsme k tomu konferen-

  ci uvnitř našeho stánku, kam dorazili pouze

  3 hosté – zástupci modelářské veřejnosti nebo

  tisku. Bodejť bych se tedy mohl v periodikách

  něco o Norimberku dozvědět, když na něm za-

  interesovaní chyběli. Anebo nemají důvod tam

  jezdit? Má vlastně smysl se takového veletrhu

  účastnit?

  Myslím, že se organizátoři zbytečně zabýva-

  jí záležitostmi, které vlastně vystavovatelům

  nepřinášejí důvody k tomu se veletrhu zúčast-

  nit. Takovým dobrým příkladem bylo letošní

  sobotní vpuštění návštěvníků do hal a povolení

  prodeje vystavovaného zboží pro vystavovate-

  le. Veletrh se koná od středy do soboty. Myslím,

  že bychom si dokázali zorganizovat schůzky

  tak, abychom vše potřebné stihli probrat ve

  dvou dnech. Odpadlo by takové to neformální

  klábosení na stáncích a řešily by se podstat-

  né věci. Nad ostatními záležitostmi bychom se

  mohli sejít třeba večer u piva. Zkrátka, místo

  zbytečných inkrementálních (a nepotřebných)

  inovací by se organizátoři raději měli zamys-

  let nad zlevněním výstavních míst a zkráce-

  ní akce, čímž by udělali veletrh dostupnější,

  atraktivnější pro další řadu vystavovatelů, ale

  i pochůzkových účastníků, kterých kvůli stále

  se zvyšujících cenách stánků neustále přibývá,

  ale zároveň i mizí, protože už pro ně nemá ani

  valný smysl se veletrhu účastnit. Tím by na-

  konec byl veletrh smysluplnější i pro ostatní

  firmy, tisk a veřejnost, což by ho opět mohlo

  pozvednout.

  Abych ale nebyl pouze negativní, byli jsme

  rádi, že jsme se mohli setkat se zástupci řady

  firem z oboru, se kterými jsme se kvůli covi-

  du již pár let v Norimberku neviděli. Takových

  schůzek jsme měli dost, veletrhu se zúčastnilo

  kromě nás z oboru ICM, Revell, Special Hobby,

  Miniart, Academy, Gunze, Hobby Boss+Trum-

  peter na společném stánku, Tamiya a Zvezda

  prostřednictvím svého rakouského zastoupení.

  Především účast ukrajinských firem pro mě

  osobně byla překvapením, především před ICM,

  kteří dojeli ze stále ostřelovaného Kyjeva, mu-

  sím smeknout.

  Ostatní letošní výstavy nás však proza-

  tím nadchly, a tak věřím, že tomu bude tak

  i ve zbytku roku. Nejbližší další akcí je vý-

  stava v maďarském Mosonmagyaróvár, tímto

  Vás všechny zvu k nám na stánek a rozhodně

  se máte na co těšit, jelikož s sebou přivezeme

  limitky 1/48 Mustangů P-51B!

  VELETRHY, VÝSTAVY, SOUTĚŽE…

  Text: Jakub Nademljenský

  INFO Eduard124

  Duben 2024

• Page 125

• Page 126

• Page 127

• Page 128

• Úvodník

  
  

  Dobrý večer, vážení přátelé!

  Máme za sebou hektický březen. Chápu, že vám to asi tak nepřijde, ale ona každá hospoda vypadá jinak z jídelny a jinak z kuchyně. Aby byl pohled z jídelny, tedy od vás zákazníků, pozitivní, nezbývá personálu v kuchyni, tedy nám, aby se pořádně oháněl. Cílem kuchyňského personálu je mít plnou jídelnu spokojených hostů, a to je i náš případ. Osvědčená metoda přitom je přinášet nové myšlenky a nové podněty. V našem případě jsme navíc rozjeli pojízdnou jídelnu, se kterou jsme v březnu byli každý týden na jedné výstavě. To jsme ještě nikdy v minulosti neudělali. Byly tu i jisté pochybnosti, zda to je vůbec zvládnutelné, a ukázalo se, že je to zvládnutelné. Takže jsme dali Veronu, Bytom, Prosek a Prostějov, a máme toho celkem vzato plné kecky. Alespoň my, kdo jsme ty výstavy absolvovali a připravovali. Nicméně zákazníkům chutnalo, vypadali spokojeně, nikdo si nestěžoval, a tak v našem výstavním programu budeme pokračovat. Ve zbytku roku už to bude klidnější, v dubnu jedeme pouze na jednu výstavu, do Mošoně. Já tam ale nebudu, jdu ve stejném termínu na svatbu. Vdává se paní Martina Kuřáková, majitelka podílu v Eduardu, tedy má obchodní partnerka, také hlavní technoložka naší nástrojárny, tedy dáma, která do značné míry odpovídá za podobu našich stavebnic. Bere si pana Ladislava Jonáše. To je pán, který zkonstruoval například Focke-Wulfy Fw 190 a všechny Spitfiry od Eduardu. A také Migy-21, včetně připravovaného Miga-21F. Teď konstruuje další pěknou věc, ale jakou vám ještě neřeknu. Na to máme ještě dost času.

  V Prostějově se nám naše výstavní aktivity propojily s aktivitami výrobními. Během března jsme dokončili všechny formy na P-51B Mustang 1/48, dokončili jsme i další operace nutné k vydání stavebnic, tedy konstrukci a zahájení výroby obtisků, návodů, leptů, masek i základní sady Brassinů. Takže v tuto chvíli jsme připraveni Mustanga vydat, a v březnu jsme si i oťukali trh, abychom viděli, co na to zákazníci. A zákazníkům chutná, což je po dvou letech, co se nikdo s nákupy stavebnic zrovna nepřetrhne, velmi pozitivní novinka. To je také novinka v našich operacích. Na začátku března proběhl předprodej Royal Classu P-51B s neočekávaně vysokým výsledkem – dostali jsme se téměř na 4000 objednaných stavebnic. To je výrazně víc než obvyklý prodej dosud vydaných stavebnic této řady. Ukazuje to, že volání modelářů o obnovení Royal Classů mělo reálný základ a že jsem se mýlil, když jsem toto volání podceňoval. Do Prostějova jsme pak vezli sto krabic takové ochutnávky v podobě Mustangů v bílých krabicích, prodali jsme všechny, a k tomu ještě 54 Overtreesů. V Mošoni se naše obchodní a výrobní aktivity opět propojí, protože tam už budou v prodeji květnové novinky a ty budou opět hlavně o Mustangu!

  
  

  Dubnové novinky

  V dubnu vydáváme dalšího Gustava, tedy Limitku věnovanou pozdním verzím Bf 109 G-6 a Bf 109 G-14. Chápu, že už se dvaasedmdesátinové Stodevítky trochu okoukaly, a tak je leckdo přejde, jako že to není nic moc extra, ale já bych řekl, že je to něco extra. Verzím Bf 109 G, kterým se ta stavebnice věnuje, se totiž zatím nikdo moc seriózně nevěnoval. Jsou tu nějaké stavebnice G-14, ale poměrně staré, a pozdním verzím G-6, tedy strojům s kabinou Erla a vysokou směrovkou, případně s jejich kombinací, se většina seriózních výrobců víceméně vyhýbala. Tak tedy my ne, my se jim nevyhneme. Když už ty Messerschmitty děláme, tak je uděláme pořádně. Stejně jako třeba Wildcaty, jednoho, F4F-4 pozdní verze, vydáváme v Profipacku 1/48 také v dubnu, stejně jako Fokkera E.III ve Weekendu a také v 1/48. K tomu spoustu leptů, masek, Brassinů a dalších doplňků, jak si můžete zjistit a prověřit dále v dnešním čísle Infa.

  
  

  Hyperscale

  Jak jsem slíbil, začal jsem diskutovat na Hyperscale. Začátek byl celkem nářez, přiznávám, že jsem moc nestíhal, ale teď už je to celkem v klidu. Řekl bych, že si spolu s modeláři rozumíme, jistá drobná nedorozumění jsem zaznamenal zatím jen dvě, a to je lepší, než to bylo v mých začátcích na Modelfóru. Jediným zádrhelem je jedno vlákno, kde řešíme, jak má vypadat křídlo na Mustangu. Jde o to, zda má být úplně hladké nebo zda na něm mohou být panelové linky, tak jak to máme my. To je obsáhlé téma, které by stálo za článek. Mám k tomu tedy celkem dost podkladů, po pravdě řečeno se tím tématem zabývám už skoro deset let, mám za sebou asi stovky, ale taky možná tisíce prohlédnutých fotek, spousty přečtených článků a jiných textů, 48 poměrně podrobně prohlédnutých Mustangů a jeden let v Mustangu na zadním sedadle. Přiznám se, že tehdy jsem se pořádně nepodíval, jak to má zrovna tenhle konkrétní stroj s povrchem křídla, protože když jsem do něho lezl, tak mým hlavním zájmem bylo nasoukat svých 190 cm a 120 kilo do té štěrbiny za pilotovým sedadlem, a když jsem lezl ven, tak už jsem moc neviděl a měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Z toho vidíte, že priority historického bádání mohou být v různých momentech různé, a s tím povrchem křídla u Mustangu to bylo tak nějak podobně. Obecně bych řekl, že to bylo tak, že nejprve to křídlo u většiny jednotek leštili a později se na to vybodli, protože měli jiné starosti, a navíc zjistili, že když pod křídlo pověsíte přídavné nádrže, tak můžete křídlo leštit jako čistič bot na Penn Station a stejně to rychleji nepoletí. Vy se k tomu u svých modelů můžete postavit stejně. Pokud se vám naše panelové linky nelíbí, zatmelte si je, přebruste, vyleštěte a přestříkejte je barvou. Tím bude váš zážitek se stavby naprosto autentický, budete postupovat stejně jako dělníci a technici na výrobní lince firmy North American. Pokud by vám snad přišlo, že když máme panelové linky na křídle, tak se ten náš Mustang vlastně ničím neliší od jiných už vydaných Mustangů, tak doporučuji si tu stavebnici nejprve pořádně prohlédnout a nedělat unáhlené soudy, protože já jsem si tedy jist, že se od nich liší naprosto zásadně. Je to prostě něco úplně jiného, než co dostanete od kohokoli dalšího. Přiznám se, že jsem měl i nutkání napsat na téma křídla Mustangů ten výše zmíněný článek, ale už tak jsem toho našemu šéfredaktorovi nasliboval tolik, že nevím, kdy to všechno dodám. Budu se tedy držet svých původních plánů a nebudu přelétávat k jiným tématům. S křídlem na Mustanga už stejně nic neuděláme i kdybychom chtěli, a my stejně nechceme, protože jsme si jisti, že je správné a hezké.

  
  

  Články

  Tím se dostávám k dnešním článkům. Máme tu další pokračování Letecké vojny nad Ukrajinou od Mira Bariče. Autor se nám svěřil, že mu chodí různé nenávistné a agresivní dopisy. Je jasné, že nejsou od příznivců Ukrajiny. My příznivci Ukrajiny jsme a stojíme za svým autorem. Zároveň ale také vyjadřujeme upřímnou lítost nad obětmi teroristického útoku na moskevskou koncertní síň a vyjadřujeme upřímnou soustrast pozůstalým po obětech tohoto barbarského činu. Současně si ovšem také myslíme, že když ruské bezpečnostní síly dokáží zatknout člověka na ulici s transparentem nebo citátem z ústavy v řádu minut, mohly by proti teroristům dokázat zasáhnout dříve než za hodinu. Tady u nás, na dekadentním Západě, to naše bezpečnostní síly umí. Na druhou stranu moc neřeší zatýkání za citáty z ústavy ani za protesty proti vládě.

  Dále máme v čísle dva historické články. Zahradničení na Dunaji od Petera Kaššáka je o zaminování Dunaje v roce 1944, druhý od Jana Bobka je o sestřelech Ericha Hartmanna a jednom z jeho Messerschmittů. Kromě toho máme ještě tři kratší, ale poutavé Box art story - o Wildcatu, o Hellcatu, o Fokkeru E.III. A já jsem k tomu napsal cestopis o studijní cestě do Itálie, které jsem se účastnil já, jako hlavní řidič a vedoucí výpravy, Jakub Nademlejnský jako koordinátor a Standa Archman jako hlavní výzkumník. Tím jsme myslím vyrovnali obvyklou sestavu různých výprav jiných institucí, ať už sportovních nebo akademických, kde jsou vždy na jednoho aktivního vědce nebo sportovce nejméně dva členové realizačního týmu.

  A to je ode mě dnes vše. Přeji vám příjemné čtení!

  Buď kit!

  Vladimír Šulc 

  
  

• Hartmannův Gustav

  Erich Hartmann na snímku z jara 1944 po udělení Dubové ratolesti k Rytířskému kříži.

  Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe

  
  

  Text: Jan Bobek

  
  

  Erich Hartmann s 352 vítězstvími na kontě je stíhačem, jehož jméno znají i lidé, kteří se o Luftwaffe nezajímají. Velkým tématem je počet jeho vítězství a jejich věrohodnost. Z první stovky vítězství Ericha Hartmanna lze podrobně srovnat se sovětskými ztrátami 38 sestřelů, díky tomu, že je znám jejich čas a místo, kde k sestřelu došlo. Vycházím z přehledu, který zveřejnili Danny Case a Nick Hector. K těmto 38 vítězstvím nelze na straně protivníka dohledat 13 ztrát, které by okolnostem sestřelu odpovídaly. Naopak, 25 obětí, jež identifikovat lze, představuje více než 60% věrohodnost Hartmannových vítězství z tohoto období. Podobnou analýzu připravil Ivan Lavriněnko se zaměřením na 35 vítězství, které si Hartmann připsal v bojích nad Rumunskem mezi 31. květnem a 6. červnem 1944. Z analýzy vyplynulo, že na rozdíl od řady Hartmannových kolegů, jejichž nároky byly velmi přesné, ve skutečnosti tento miláček propagandy ve výše uvedeném období sestřelil jen jeden letoun a dalších šest až sedm sovětských letounů se s větší nebo menší mírou pravděpodobnosti mohlo stát obětí buď Hartmanna, nebo jiných německých pilotů.

  Obdobně na tom byly Hartmannovy výsledky při bojích nad Maďarskem na přelomu let 1944 a 1945. Autoři Dan a Gábor Horváthovi publikovali jejich detailní analýzu v knize Verified victories; Top JG 52 Aces over Hungary 1944-45.  Z jejich práce vyplývá, že z 34 vítězství, která Hartmann v soubojích nad Maďarskem nárokoval, lze doložit jen sedm, jichž docílil určitě, nebo se na nich mohl podílet. To je ne větší než 22% věrohodnost vítězství. Pro srovnání, u Gerharda Barkhorna byla ve stejném období přesnost jeho nároků na úrovni až 79 % a vítězství Helmuta Lipferta mají ve srovnání se sovětskými ztrátami až 93% přesnost. Tito dva letci měli v dřívějším období nižší přesnost svých nároků, což dokládá Ivan Lavriněnko ve své publikaci, která se věnuje bojům nad Krymem v období 1943-1944.

  Dovolím si konstatovat, že věrohodnost Hartmannových vítězství klesala s jeho kariérním postupem a jeho nárokovaná vítězství byla nejméně přesná, když se blížil nějaký významný milník v počtu jeho sestřelů a na letišti byl filmový štáb a fotografové. Günther Rall ve svých pamětech vzpomíná, že Hartmanna nikdy nechtěl jmenovat do velení Staffel, a došlo k tomu jen díky tomu, že když byl Rall, jako Kommandeur III./JG 52, na dovolené, jmenoval Hartmanna do čela 9./JG 52 v Rallově nepřítomnosti jiný důstojník.

  Jednou ze stíhacích jednotek Luftwaffe, která na počátku roku 1945 bojovala v Maďarsku, byla I./JG 53 pod velením Maj. Jürgena Hardera. Tuto Jagdgruppe vedl téměř po dobu jednoho roku a reformoval ji na jednu z nejúspěšnějších jednotek v jižní části Evropy. Avšak 22. ledna ji musel opustit, protože byl jmenován Kommodorem JG 11 se základnami v Německu. Jednotku krátce v zastoupení vedl Hptm. Ernst, ale na konci ledna byl jmenován velitelem I./JG 53 Hptm. Erich Hartmann, který do té doby v Maďarsku vedl 4./JG 52 v rámci II./JG 52. Velení I./JG 53 byla jeho první příležitost ujmout se vedení Jagdgruppe. Je podivné, že byl jmenován do takové funkce mimo JG 52, brzy se do totiž své „domovské“ jednotky vrátil, a to ve funkci velitele I./JG 52 ve Slezsku.

  Během své krátké služby u I./JG 53 Hartmann okamžitě nařídil přetřít horní plochy letounů I./JG 53 smývatelnou bílou barvou, o bojovou činnost však projevoval mizivý zájem. To bylo pro jeho nové podřízené zklamáním. Ale vysvětlovali si to tím, že Hartmann zřejmě neviděl v dalších bojích velký význam, a navíc všech vojenských vyznamenaní již dosáhl. Po čtrnácti dnech Hartmann předal velení I./JG 53 Hptm. Lipfertovi, který dosud velel 6./JG 52.

  Zajímavým tématem je osobní letoun, který Hartmann v tomto období používal. Marek Ryś jej ztvárnil na boxartu stavebnice Gustav part 2. Na počátku ledna 1945 disponovala I./JG 53 dvěma stroji Bf 109 G-6/U4, deseti letouny verze G-14/U2, šestnácti Gustavy verze G-14/U4 a dvěma G-10/U4. Na několika fotografiích Hartmannova stroje je dobře viditelný kryt baterie v zadní části kokpitu, což by mělo indikovat verzi G-14. S Hartmannovým strojem však létal i jeho wingman Ofhr. Erich Somavilla a v jeho zápisníku letů má tento letoun poznačen jako verzi G-6. Somavillův osobní letoun byl verze G-14/AS. Na fotografii Hartmannova Bf 109, kterou jsem před lety objevil v digitálním archivu Preussischer Kulturbesitz, je patrné, že stroj nemá nasávání na bocích kokpitu pod větrným štítkem překrytu kabiny, což jako jeho výrobce identifikuje závod Erla. Podle názoru některých badatelů se jedná o Bf 109 G-6 výrobního závodu Erla ze sérií 412xxx nebo 413xxx. Netroufnu si potvrdit, zda tomu tak je nebo ne. Výroba těchto sérií končila v srpnu 1944 a v uvedených blocích byly vyrobeny jak Bf 109 G-6/U2, tak i Bf 109 G-14. Každopádně, při stavbě tohoto Hartmannova letounu podle instrukcí návodu použijte správný větrný štítek a rovněž bouli na pravé straně motorového krytu. Fotografie Hartmannova letounu najdete na blogu Falke Eins, jehož autorem je Neil Page.

   Tulipánové markingy zavedl na svých letounech v roce 1943 Hermann Graf. Poté, co se na podzim 1944 stal Kommodorem JG 52, se tento vzor objevil i na několika letounech Ericha Hartmanna a rovněž na strojích štábu JG 52. Během krátkého působení Hartmanna u I./JG 53 se černý tulipán objevil i na jeho osobním letounu s označením velitele Gruppe. Po odchodu Hartmanna od jednotlivých jednotek byly některé letouny s tulipánovým vzorem převzaty a používány dalšími piloty.

• Africké intermezzo

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  Kat. č. 82203

  
  

  Ten, kdo stál v dubnu 1945 na palubě eskortní letadlové lodi USS Cabot a měl možnost si prohlédnout Hellcat, s nímž létal velitel VF-29 Lt. Cdr. „Bill“ Eder, asi trochu nevěřícně zíral na skóre, jež bylo vyznačeno na obou stranách trupu pod překrytem kabiny. Vedle symbolů téměř čtyřiceti bombardovacích misí bylo sedm sestřelených japonských letounů, devět dalších japonských strojů zničených na zemi a k tomu, dosti neobvykle, byly přidány i tři francouzské vlajky.

  Za Ederem byla očividně úspěšná bojová kariéra, která jej zavedla i jinam než do Pacifiku. Z VF-29, která byla reformována na jaře 1944, vytvořil vynikající jednotku, jež si připsala 113 jistých vítězství a přišla pouze o pět nezvěstných a dva padlé piloty. Eder byl v té době nejen velitelem VF-29, ale vedl i celou Carrier Air Group letadlové lodi USS Cabot.

  Willard Ernest Eder se narodil 27. září 1916 v Buffalu ve Wyomingu. Po otci byl potomkem německých imigrantů. Dědeček Olof pocházel z Darmstadtu v Horním Hessensku a babička Dorothea, rozená Rehder, se narodila v Holsteinu. Po matce měl Eder irské a zřejmě i německé předky.

  V roce 1938 vystudoval politické vědy na University of Wyoming, přerušil službu u armády a vstoupil do námořnictva. Na počátku války v Pacifiku sloužil u VF-3 na palubě lodi USS Saratoga. Poté, co byla v lednu 1942 torpédována, byl s VF-3 přeložen na USS Lexington. Díky tomu měl možnost trénovat a podnikat bojové lety s nejlepšími námořními stíhacími letci té doby, neboť velitelem jednotky byl Lt. John S. Thach a mezi další důstojníky patřil Edward H. O´Hare.

  Při obraně amerického svazu 20. února 1942 během bitvy u Bougainville si Eder v boji s bombardéry G4M Betty z 4. Kōkūtai připsal poloviční podíl na sestřelení jedné osádky z 2. Chūtai, jíž vedl poručík Masayoshi Nakagawa. Formace devíti bombardérů byla Američany zcela zničena a Eder obdržel DFC. Legendární boj, který svedl Lt. O´Hare v tentýž den, se odehrál při střetnutí s 1. Chūtai z 4. Kōkūtai.

  Eder se v dubnu 1942 stal příslušníkem VF-2 na palubě USS Lexington a obdržel Navy Cross za svůj výkon v bitvě v Korálovém moři, při níž si 8. května 1942 připsal jedno Zero v boji se stíhači ze Shōkaku a zaznamenal i jeden pravděpodobný sestřel letounu s pevným podvozkem.

  Další Ederovou jednotkou se stala VGF-29, která byla založena v červenci 1942 v NAS Norfolk pod vedením Lt. J. T. Blackburna, který se později stal velitelem jednotky VF-17 se stíhačkami Corsair v oblasti Šalamounových ostrovů. VGF-29 se na počátku října 1942 nalodila na palubu eskortní letadlové lodi USS Santee a stala se součástí svazu, který se podílel na vyloděni v severní Africe.

  Spojenecké síly se vylodily v severní Africe v rámci operace Torch 8. listopadu 1942. Do akce se zapojily americké a britské jednotky společně se silami Svobodných Francouzů. Na námořních silách se podílely i Kanada, Nizozemsko a Austrálie. Hlavním protivníkem invazních sil byly jednotky Vichistické Francie. K vylodění došlo v severozápadním Maroku a v Alžírsku v oblasti Oranu a Alžíru. Cílem operace bylo nejen vylodění a otevření druhé fronty na africké půdě, ale i nátlak na jednotky Vichistické Francie ke změně stran. Američané se nacházeli ve velmi zvláštní situaci. Nejen, že Francouzi byli jejich tradičním spojencem, ale vláda USA v roce 1940, na rozdíl od Britů, uznala vládu ve Vichy. V oblasti Maroka byli jejich protivníky francouzští letci s americkými Curtissy H.75 a Američané si brzy všimli, že jejich protivníci mají na trupech letounů emblém hlavy Siouxe, symbol americké eskadry Lafayette z první světové války. 

  Zkušení letci US Navy na palubách čtyř letadlových lodí se setkali s nečekaným odporem a během třech dnů bojů přišli o 46 letadel, byť částečně kvůli nehodám nebo ztrátě orientace osádek a vyčerpání paliva. Na hladině moře strávil dva dny velitel VGF-29 Tom Blackburn. Nejvyšší ztráty utrpěla palubní skupina USS Santee, která přišla o deset Wildcatů, čtyři Dauntlessy a sedm Avengerů. Jeden letec zahynul, dva utrpěli zranění a čtyři padli do zajetí. Tři stíhací letci z VGF-29 obdrželi za tuto operaci Silver Star, včetně „Billa“ Edera, který na zemi zničil tři francouzské bombardéry. VGF-29, později přeznačená na VF-29, se od prosince 1942 po dobu jednoho roku podílela na protiponorkových hlídkách v jižním Atlantiku.

  Velká část vichystických jednotek přešla v druhé polovině listopadu 1942 na spojeneckou stranu, ale například část námořních důstojníků toto rozhodnutí nesdílela. Velitel ponorky Le Tonnant se pokusil torpédovat americkou letadlovou loď, pravděpodobně USS Ranger. Ponorka pak zamířila do španělského Cádizu, kde ji její osádka potopila. 

• Můj milý Fokker

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Adam Tooby

  Kat. č. 8419

  
  

  Fokkerovy jednoplošníky se od léta 1915 staly pro své protivníky velmi nepříjemným problémem. Nejen že měly funkční zařízení pro synchronizaci střelby okruhem vrtule, ale piloti obratných jednoplošníků se v boji chovali velmi agresivně. Synonymem pro fenomén, který britští protivníci nazvali Fokker Scourge (Fokkerova pohroma), se stala stíhací esa na jednoplošnících jako Wintgens, Boelcke nebo Immelmann. Převaha Fokkerů dostala vážné trhliny až na jaře 1916 s příchodem nových stíhacích letounů Nieuport 11 a Airco DH.2.

  Jedním z letců, kteří toto období zažili, byl Josef Jacobs. Na počátku války mu bylo dvacet let a k leteckým silám se přihlásil již v srpnu 1914. Po výcviku FEA 3 byl v červenci 1915 přidělen k Feldflieger-Abteilung 11. Od prosince 1915 u této jednotky létal s Fokkerem A.I (A210/14) a s letounem E.I (63/15) s motorem o výkonu 80 koní. Během ledna 1916 se strojem 63/15 absolvoval řadu cvičných letů a 13. ledna zaútočil na dvojici nepřátelských letounů. Na jeden z nich zaútočil ze vzdálenosti 100 metrů. Nepřítel poté prudce klesal ve spirále u Choisy-au-Bac, ale vítězství nebylo Jacobsovi uznáno. Podruhé se dostal do střetu s nepřítelem 1. února 1916. Vítězství mu opět nebylo uznáno, ale zdá se, že Francouzi v tomto boji skutečně utrpěli ztrátu. Zřejmě se jednalo o Caudron z Escadrille C 28 a jeho osádka Sgt Joseph J. Hiriat a Sgt René Jean po havárii mezi německými zákopy padla do zajetí.

  Na konci února dostal Jacobsův Fokker nový motor o výkonu 100 koní. Na počátku března došlo na jeho stroji k požáru motoru během souboje s osádkou Farmanu. Naštěstí se mu podařilo včas přistát a oheň uhasit. K dalšímu incidentu, který ho mohl stát život, došlo 13. března. Při pronásledování Caudronu byl Jacobsův Fokker vyveden z rovnováhy prudkým poryvem větru. Fokker se propadl s ocasem směrem dolů, vysadil mu motor a praskla lana výpletu. Nakonec se mu podařilo nad poškozeným letounem získat kontrolu a při nouzovém přistání na čerstvě zoraném poli se jeho Fokker převrátil na záda. Brzy vyšlo najevo, že „poryv větru“ byl způsoben německým protiletadlovým granátem, jež Jacobse těsně minul. Obsluha děla Jacobse zřejmě při míření neviděla, vystřelila na nepřátelský Caudron a padající Jacobsův letoun považovala za francouzský stroj.

   V té době Jacobs létal také s novým Fokkerem E.III (608/15) a 22. března 1916 sestřelil nepřátelský balon. Vítězství mu však zřejmě nebylo uznáno a Jacobs jej navíc ve svém deníku nezmiňuje, což je neobvyklé, vzhledem k pečlivosti, s jakou si jej vedl. Balon však zřejmě skutečně zničen byl, patřil k 66° Cie d ' Aérostiers a pozorovatel Sgt Armand Legube utrpěl zranění.

  Na konci března 1916 bylo z jednotek FFA 7, 11 a 39 vyčleněno několik stíhacích jednoplošníků a od 1. dubna z nich byla vytvořena provizorní Fokkerstaffel West v Le Faux Ferme. Jacobs se stal jejím příslušníkem poté, co se na začátku května vrátil z delší dovolené. U nové jednotky se opět shledal se svým strojem 608/15, kterému v deníku láskyplně říkal „můj milý Fokker“. Tuto formulaci používal již dříve a je tedy možné, že se strojem 608/15 létal již od února 1916 u FFA 11.

  S tímto letounem také dosáhl svého prvního potvrzeného vítězství, když 12. května 1916 sestřelil Caudron G.4 z Escadrille C 30. Na palubě byl jen pilot, MdL Auguste Hulin, který se se svým velkým letounem zřítil do lesa u Bourguignon. Vítězství si sice pokusili nárokovat protiletadloví dělostřelci, ale ve vraku Caudronu byly nalezeny jen zásahy kulometu Fokkeru a Jacobsův nárok potvrdil také MdL Hulin poté, co padl během následujícího dne do zajetí.

  Jacobs obdržel 9. června nový letoun, Fokker E.III (339/16), ale létal s ním jen do 16. června, kdy došlo k poškození motoru kvůli nedostatku oleje. Situace, v níž tento stroj zachytil na boxartu Adam Tooby, je tedy spíše hypotetická. Poté Jacobs létal až do 8. července se starým dobrým letounem 608/15. Zřejmě s tímto Fokkerem zaútočil 1. července na nepřátelský balon, ale kvůli poškození vrtule akce nedopadla úspěšně. Jacobs dostal letoun 339/16 zpět s novým motorem 8. července, ale od 1. srpna 1916 byl ke své značné nelibosti přeložen k jinému leteckému útvaru a 1. září se vrátil ke své původní jednotce, FFA 11.

  Pro podrobnější informace k Jacobsovi a jeho službě na Eindeckerech doporučuji publikace Blue Max Airmen Vol. 20 od Lance J. Bronnenkanta, dále „KEKs and Fokkerstaffels“ autora Johana Ryheula a také Jacobsův deník s komentáři Stephena Lawsona v Cross & Cockade International Vol. 27, Nr. 2. 

• Pekelné ráno

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Petr Štěpánek st.

  Kat. č. 7077

  
  

  Na ilustraci, zobrazující Hellcat, kterou v roce 2011 vytvořil náš kolega Petr Štěpánek, není na první pohled nic dramatického. Skupina Hellcatů z VF-27, v jejímž čele letí Lt. „Brownie“ Brown, krouží nad mateřskou letadlovou lodí USS Princeton. K boxartu se však váže jeden z nejdramatičtějších okamžiků historie leteckých jednotek US Navy. Sedmadvacetiletý Carl Allen Brown, Jr. pocházel z Texarkany v Texasu a do námořnictva vstoupil v roce 1941. Po službě v oblasti Aleut byl v květnu 1944 přidělen k VF-27 na palubě USS Princeton. V bojích u Marian, Filipín a Taiwanu si do poloviny října 1944 připsal 5,5 potvrzeného leteckého vítězství.

  První bojovou akcí se pro VF-27 však stala operace Torch v severní Africe v listopadu 1942 na palubě USS Suwannee. Poté se přesunula do Pacifiku, od února do července 1943 operovala z pozemní základny na Guadalcanalu a připsala si 12 vítězství. Během druhé operační túry byla VF-27 reorganizována na NAS Alameda a v květnu 1944 se nalodila na palubu USS Princeton. Nejtěžší zkouška na Browna a jeho letadlovou loď čekala během bitvy v Leytském zálivu v říjnu 1944.

  Jednalo se o největší námořní bitvu v dějinách lidstva, jíž se zúčastnilo dvě stě tisíc členů palubního personálu, asi 300 plavidel na spojenecké straně a přibližně 70 válečných lodí japonského námořnictva. Cílem spojenců bylo zajistit vylodění na filipínském ostrovu Leyte. K bitvě došlo během několika střetnutí mezi 23. do 23. říjnem 1944. Japoncům se vylodění nepodařilo zabránit a přišli o letadlovou loď Zuikaku, tři lehké letadlové lodi, tři bitevní lodi, deset křižníků a jedenáct torpédoborců. Američané ztratili jednu lehkou letadlovou loď, dvě eskortní letadlové lodě, dva torpédoborce a dva eskortní torpédoborce. Do bitvy drtivým způsobem zasáhla početní převaha amerických námořních letounů a zkušenosti jejich letců. Japonské námořní a armádní letectvo oslabené nedávnými boji u Taiwanu tomuto náporu nedokázaly čelit, přestože musely námořní jednotky zahájit taktiku útoků letců Kamikaze.

  Toto vítězství však bylo tvrdě vybojováno a VF-27 i USS Princeton je toho důkazem. Tato letadlová loď, přezdívaná „Sweet Pea“, byla součástí Task Force 38.3. Japonským námořním letcům se podařilo během noci a rána 24. října americký svaz lokalizovat a za úsvitu proti němu vyslali 105 stíhacích letounů A6M Zero, dalších šest Zer v roli stíhacích bombardérů, 21 stíhaček N1K-J George a 38 bombardérů D3A Val. V samostatné formaci letělo 12 bombardérů D4Y Judy. S japonskou útočnou skupinou, která byla rozdělena na několik formací, se střetli především letci z VF-27 a VF-15 (USS Essex). Právě v tomto boji docílil Cdr. David McCampbell z VF-15 devíti vítězství. VF-27, která na počátku boje čelila přesile 1:10, zničila 36 nepřátelských stíhacích letounů, jeden pilot v tomto střetnutí dosáhl šesti vítězství a další tři letci, včetně Lt. Browna, docílili pěti sestřelů. Brown se však musel odpoutat z boje s těžce poškozeným strojem, dvěma střepinami v levé noze a čtyřmi Zery za zády.

  Když se vracel k mateřské lodi, s hrůzou zjistil, že „Sweet Pea“ je v plamenech. Zasáhla ji v deset hodin dopoledne pumou osádka střemhlavého bombardéru Judy. Browna postupně odmítly přijmout na palubu USS Lexington a USS Langley. Podařilo se mu však spojit s velením Princetonu, které se snažilo zkoordinovat vyzvednutí torpédoborcem, pokud by Brown přistál na hladinu. Nakonec se ozvali kolegové z USS Essex a nabídli Brownovi, že může přistát, pokud tak učiní okamžitě. Brown dosedl s poškozenou hydraulikou, nouzově vysunul podvozek, hák se mu podařilo uvolnit nárazem o palubu a hned poté zachytil první lano. Za tuto akci obdržel Navy Cross.

  Bomba zasáhla hangár lodi USS Princeton, v němž byly natankovány a vyzbrojeny bombardéry Avenger. Na palubě se nacházelo šestnáct Hellcatů, ale už neměly šanci odstartovat. Dalších devět přistálo na jiných letadlových lodích. S evakuací a hašením požáru se snažil pomoci lehký křižník USS Birmingham pod velením Capt. Thomase B. Inglise a tři další plavidla. Ale kolizemi s letadlovou lodí a dalšími explozemi na její palubě utrpěli škody i její zachránci. USS Princeton se nakonec po osmi hodinách potopila po velké explozi. Zahynulo 108 členů její posádky, ale na palubě USS Birmingham zahynulo 241 mužů a dalších 412 bylo zraněno. Když byl později Capt. Inglis dotázán, zda by postupoval stejně, kdyby věděl, jaké riziko jeho křižníku hrozí, odpověděl: „Postupoval bych stejně – za předpokladu, že by se jednalo o stejné faktory a já neměl křišťálovou kouli“.

  
  

• Markingy pro Gustav pt.2 1/72

  Bf 109G-6/R6, WNr. 160303, Hptm. Friedrich Eberle, III./JG 1, Volkel, Nizozemí, listopad 1943 – leden 1944 

  V tomto letounu byl dne 30. ledna 1944 sestřelen Hptm. Friedrich Eberle, který v té době velel III. Gruppe JG 1. Jeho přemožitelem se stal pilot Thunderboltu Lt. Robert Booth z 369th FS, 359th FG. Sám Booth byl sestřelen 8. června 1944 v kokpitu P-51B a padl do německého zajetí. Eberle byl jeho první obětí, celkové Boothovo skóre se zastavilo na čísle osm. Eberle sestřelení přežil, byť se zraněním, a v čele III. Gruppe zůstal do 27. dubna 1944. V červenci se ujal role velitele III./JG 4 a na tomto postu se na Nový rok 1945 zúčastnil operace Bodenplatte. Ta pro něj ale neskončila šťastně, protože byl postaven před válečný soud pro zbabělost. Nakonec byl zbaven obvinění a válku ukončil s 33 uznanými sestřely. Eberleho letoun byl původně označen dvojitým klínem, v souladu s praxí Luftwaffe však jako stroj velitele dostal číselné označení. Znak JG 1 byl pouze na levé straně přídě.

   

  Bf 109G-6/R1, Lt. Max-Bruno Fischer, Stab II./JG 3, Evreux-Fauville, Francie, červen 1944

  Jedná se o letoun, který byl původně ve výzbroji Geschwaderstab JG 3 „Udet“ a nese označení jednoho z wingmanů Kommodora. Bílý pruh na trupu je prvkem rychlé identifikace JG 3 v rámci stíhacích útvarů na západoevropském bojišti. Poté, co se na počátku června 1944 ujal vedení JG 3 Maj. Heinz Bär, vyměnil nový velitel letouny svého štábu za Fw 190A a původní výzbroj své štábní letky předal Stab II./JG 3, jíž velel Hptm. Gustav Frielinghaus (74 vítězství). V době zahájení invaze však velitel II./JG 3 nebyl schopen bojové činnosti a Gruppe při přesunu do Normandie vedl jeho pobočník Lt. Max-Bruno Fischer. Při přeletu na základnu Evreux byl Fischer kvůli špatným povětrnostním podmínkám jediným letcem II./JG 3, jenž na základnu dorazil. Hrozil mu za to polní soud, který pomohl zastavit Kommodore JG 2 Maj. Bühlingen. Již od prvního dně nasazení v Normandii prováděla II./JG 3 bitevní útoky proti invazním jednotkám. Fischer se později stal pobočníkem velitele III./JG 4 a dosáhl celkem tří vítězství.

   

  Bf 109G-6, Lt. Anton Hafner, 10./JG 51, Tilsit-východ, SSSR, srpen 1944

  V kabině tohoto letounu byl Hafner zachycen v létě 1944, když jeho jednotka působila i z letiště u města Tilsit (česky Tylže) ležícího ve Východním Prusku. Hafner dosáhl celkem 204 vítězství, všechny v řadách JG 51. S jednotkou prošel též boji v Tunisku, kde byl sestřelen a zraněn, ale drtivou většinu úspěchů dosáhl na východní frontě. Dne 23. srpna 1943 se stal držitelem Rytířského kříže a 11. dubna 1944 k němu získal Dubovou ratolest. Velitelem 8./JG 51 se stal v polovině května 1944, později byla jednotka přeznačena na 10./JG 51. V té době dokončila III./JG 51 přezbrojení z Fw 190A na stroje Bf 109G. Hafner dosáhl v čele své Staffel 68 vítězství. Osudným se mu stal souboj s poslední obětí dne 17. října 1944, kdy sestřelil Jak-9, ale poté zřejmě kvůli chybné technice pilotáže narazil do stromů východně u Schweizersfelde ve Východním Prusku a havárii nepřežil. Zobrazený letoun je jeden ze tří Hafnerových strojů, které jsou fotograficky doloženy z léta a podzimu 1944, ale jeho výrobní číslo není známo. Na bocích trupu je zřejmě přetřeno původní štábní označení.

   

  Bf 109G-14, Hptm. Erich Hartmann, Stab I./JG 53, Veszprém, Maďarsko, únor 1945

  Erich Hartmann, stíhač s nejvyšším počtem nárokovaných vítězství v historii, začal bojovou kariéru u 7. Staffel JG 52, do níž byl zařazen 10. října 1942. Jagdgeschwader 52 zůstal věrný až do konce 2. světové války, který jej zastihl ve funkci velitele její I. Gruppe. Počet jeho sestřelů se zastavil na čísle 352. Za své úspěchy byl 25. srpna 1944 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Po válce byl Američany předán Sovětům a převezen do zajateckého tábora za Uralem, z něhož byl propuštěn až v roce 1955. Na krátkou dobu se v první polovině února 1945 ujal velení nad I./JG 53. Mladí letci od něj očekávali předání zkušeností a morální podporu, ale Hartmann si počínal velmi pasivně a provedl jen jeden bojový let, při němž nárokoval své 337. vítězství. Standardní kamufláž RLM 74, RLM 75 doplněnou o velké bílé skvrny na horních plochách. Na přídi měl černý, bíle lemovaný tulipán. Pod kabinou na levé straně přibylo srdce se jménem Hartmannovy ženy. Žlutý pruh okolo zádi trupu označoval stroje sloužící na východní frontě. Na levé spodní polovině křídla je velké, žluté V pro odlišení od rumunských strojů v této oblasti. Rumunsko v té době přešlo na stranu SSSR.

   

  Bf 109G-6, WNr. 165267, Maj. Eino Luukkanen, 1/HleLv 34, Taipalsaari, Finsko, červenec 1944

  Eino Altero Luukkanen se narodil v roce 1909 v Jaakkimě a leteckou službu zahájil v roce 1930. V lednu 1938 se stal pobočníkem velitele Lentorikmentti 1. Během zimní války velel 3/LLv 24 a na Fokkerech D.XXI dosáhl 2,5 vítězství. Od počátku Pokračovací války vedl 1/LLv 24 na Brewsterech a docílil s nimi 14,5 vítězství. Od března 1943 vedl v hodnosti majora LeLv 34 s Messerschmitty Bf 109G. Luukkanen byl 18. června 1944 vyznamenán Mannerheimovým křížem. Na letounu Bf 109G-6 (WNr. 165267) dosáhl Eino Luukkanen svého posledního, 56. potvrzeného vítězství. Jeho obětí se dne 5. srpna 1944 nad Narvi v Karélii stal sovětský Jak-7 během boje s formací šesti Il-2 a šesti Jaků-7 z 12. KIAP, KBF. Šlo o jediný sestřel dosažený na tomto stroji. Letoun byl do Finska dodán 23. června 1943. Původní německé WNr. je viditelné na směrovém kormidle. V té době také nesl křídelní gondoly s kanóny MG 151/20. Kresbu ptáka – orlího mláděte – dostal letoun až v pozdější době. Odepsán byl po havárii dne 25. srpna 1947.

   

  Bf 109G-14, Oblt. Rolf Schlegel, 10./JG 4, Jüterbog-Damm, Německo, březen 1945

  Rolf Schlegel se narodil 14. června 1922 v Sasku a po absolvování stíhacího výcviku byl zařazen k 11./JG 2. S touto jednotkou se zanedlouho přesunul na africké bojiště a před koncem roku 1942 byl zařazen k II./JG 53. Zde utrpěl zranění a po rekonvalescenci směřovaly jeho kroky k EKdo 16, zkušební jednotce určené k testování raketového Me 163. V létě 1944 již sloužil u JG 4, jmenovitě u její Sturmgruppe (II./JG 4), létající s těžce vyzbrojenými Fw 190A-8/R2. Později létal u III. Gruppe JG 4 na strojích Bf 109. Před koncem války byl převelen k III./EJG 2, létající s proudovými Me 262 a jeho další jednotkou měla být JG 7. Celkem dosáhl devíti vítězství. Stroj v typické kamufláži pozdních Bf 109G-14 vyrobených v Lipsku v továrně Erla má původní označení stroje přestříkané čerstvou barvou RLM 74 a na přídi nese emblém strojů JG 4. Široké pruhy okolo zádě letounu byly prvkem rychlé identifikace JG 4 v rámci jednotek bojujících v západní Evropě.

   

  Bf 109G-14, WNr. 465437, Hptm. Franz Dörr, III./JG 5, Gossen, Norsko, květen 1945

  Franz Dörr se narodil v roce 1913 v Mannheimu a v letech 1939 a 1940 sloužil jako průzkumný letec během polského a západního tažení. Dörr dosáhl prvního sestřelu jako příslušník 1.(Erg.)/JG 3, jeho obětí se 29. září 1941 stal Wellington. K datu 1. ledna 1942 byla Dörrova jednotka přeznačena na 7./JG5 a v září 1943 se stal jejím velitelem. Na počátku srpna 1944 se ujal velení III. Gruppe JG 5 a zůstal v jejím čele až do konce války. Na severní frontě postupně získal 121 vítězství (uvádí se i 127) při 437 bojových letech. Jeho skóre je také zaznamenáno na směrovce osobního letounu. Dne 19. srpna 1944 se stal držitelem Rytířského kříže. Letoun byl vyroben v továrně Erla a nesl charakteristické znaky tamní výroby – odlišné výstřelné kanály na motorovém krytu a malou bouli na pravé straně motorového krytu. Výrobní číslo není prokázáno, ale kamufláž nese znaky série 465xxx. Stroje této řady jsou doloženy v květnu 1945 v Gossenu. Malý kruh na zádi letounu identifikoval letouny sloužící u III. Gruppe.

   

  Bf 109G-14/U4, WNr. 512382, Lt. Horst Schlick, 4. /JG 77, Schönwalde, Německo, listopad 1944

   Horst Schlick se narodil v roce 1921 v Bartensteinu ve Východním Prusku. Od roku 1939 sloužil u I.(J)/LG 2, která byla v lednu 1942 v Mariupolu přeznačena na I./JG 77. Schlick byl zkušeným veteránem, který dosáhl dvou sestřelů na východní frontě a dalších minimálně třiceti ve Středomoří a na západní frontě. Většinu času sloužil jako příslušník její 1. Staffel. Změna přišla v září roku 1944, kdy převzal velení 4. Staffel, u níž dosáhl posledních tří vítězství. Na jaře 1945, byl převelen nejprve k výcvikové III./EJG 2, poté k JG 7, vybavené proudovými Me 262. Zde již žádného dalšího úspěchu nedosáhl. Během války se zúčastnil 480 bojových letů, při nichž dosáhl 33 sestřelů. Barevné schéma zobrazuje Schlickův stroj z produkce firmy WNF krátce poté, co dosáhl 31. sestřelu. Je možné, že tento stroj měl motorový kryt používaný u strojů z produkce firmy Erla v Lipsku. Emblém na zadní části trupu byl novým označením strojů 4. Staffel, na přídi byl znak Jagdgeschwader 77.

   

  Bf 109G-14, WNr. 464380, Maggiore Mario Bellagambi, 5ª Squadriglia, 2° Gruppo Caccia, ANR, Osoppo, Itálie, březen 1945

  Po vyhlášení Italské sociální republiky 18. září 1943 bylo tomuto loutkovému státu na území Itálie, obsazenému německou brannou mocí a vedenému Benitem Mussolinim, Německem povoleno vytvořit armádu o síle čtyř divizí. Její letecká složka, nesoucí název Aeronautica Nazionale Repubblicana, se skládala ze dvou stíhacích skupin (Gruppo Caccia), torpédové skupiny (Gruppo Aerosiluranti Buscaglia) a několika transportních letek. Obě stíhací skupiny létaly v roce 1945 s Messerschmitty Bf 109G-6/G-10/G-14. Velitelem 5a squadriglie, nesoucí název Diavoli Rossi, byl v té době Maggiore Mario Bellagambi, stíhací eso se čtrnácti sestřely. Ten byl v roce 1949 opět přijat do řad italského letectva, kde před odchodem do výslužby dosáhl hodnosti Generale di brigata aerea a zemřel ve Florencii 25. července 2001. Bellagambiho stodevítka byla kamuflována barvami RLM 74/75/76, boky trupu byly pravděpodobně ztmaveny italskou barvou Verde Oliva Scuro 2. Stejnou barvou byla nastříkána i skvrna pod emblémem 5. squadriglie, červeným čertem. Směrové kormidlo, dodané jedním ze subdodavatelů, neslo kamufláž barvami RLM 81 a RLM 82. Žluté lemování trupového označení strojů ANR na trupu bylo oproti znakům na jiných strojích buď otočené, nebo mělo žluté trojúhelníčky okolo celé vlajky.

   

  Bf 109G-14, WNr. 782205, por. Antal Szebeni, 101/5. Vadászszázad MKHL, Börgönd, Maďarsko, říjen 1944

  Tento letoun byl vyroben v září 1944 v závodu Messerschmitt Regensburg a obdržela jej maďarská stíhací skupina 101/II. Od konce roku 1944 se jednotka zapojila do bojů proti sovětskému letectvu a ojediněle se dostávala i do boje s Američany. Stroj W0+58 převzal por. Szebeni, který do konce války dosáhl celkem tří vítězství. V závěrečných měsících války tato jednotka dostala i stroje Bf 109G-10 a G-10/U4. S jedním z těchto strojů Szebeni havaroval při přistání 25. března 1945 ve Szombathely. Letoun „černá 4“ se převrátil na záda a byl zničen, poručík Szebeni však vyvázl bez zranění. Štěstí měl i 14. dubna 1945 při souboji severovýchodně od Vídně. Sovětský stíhač zasáhl jeho Bf 109G-10/U4 „černá 14“ a stroj začal hořet. Szebeni se nacházel nízko nad terénem a nemohl seskočit na padáku, proto před nouzovým přistáním vystřílel zásobníky svých zbraní, při tom však nechtěně zasáhl Jak-9, který ho předlétl. Szebeni nouzově přistál u Grafenwörthu a bez zranění se vrátil k jednotce. 

• Markingy pro F4F-4 Wildcat late 1/48

  Lt.(Jg) William E. Eder, VGF-29, USS Santee (CVE-29), listopad 1942

  Před přidělením k jednotce VGF-29 bojoval William Eder u VF-3 v bitvě o Bougainville a u VF-2 v bitvě v Korálovém moři. Celkem si během těchto bojů připsal sestřel Zera, poloviční sestřel bombardéru Betty a pravděpodobný sestřel bombardéru Val. Dohromady má Eder přiznáno 6,5 sestřelu japonských letadel a dalších 10 zničil na zemi. K tomu ještě zničil tři francouzská letadla během operace Torch. Wildcat, se kterým Eder létal během operace Torch, nesl standardní kamufláž tvořenou odstíny Light Gray a Blue Gray, výsostný znak byl doplněn na trupu a spodní straně křídla žlutým lemem. Pod kabinou byly z obou stran namalovány dva dosažené sestřely a znak jednotky.

  
  

  BuNo.11992, Ens. Leroy Childs, VF-111 "Sun Downers", Guadalcanal, 6. květen 1943

  VF-11 byl založena 10. října 1942 v NAS North Island California a byla vyzbrojena Wildcaty. Aby eskadra zdůraznila svůj bojový duch a převahu nad Japonci, zvolila si název Sundowners. Ve znaku měla dva Wildcaty sestřelující vycházející slunce. Od dubna do července 1943 sestřelily Wildcaty VF-11 celkem 55 nepřátelských letadel ve vzdušných bojích u Guadalcanalu. Po návratu do USA a přezbrojení na nové F6F Hellcat se VF-11 v říjnu 1944 nalodila na USS Hornet a zapojila se do bojů. Do února 1945 dosáhli její piloti 102 sestřelených nepřátel ve vzduchu a další desítky jich zničili na zemi. Se zobrazeným Wildcatem byl 6. května 1943 sestřelen Ens. Leroy W Childs. Naposledy byl spatřen, jak se odpoutává od formace a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Posmrtně získal leteckou medaili a Purpurové srdce. Wildcat s číslem 16 byl zbarven standardními kamuflážními odstíny Light Gray a Blue Gray s difuzním přechodem barev. Na obou stranách trupu byl nakreslen bílý nápis „JEANIE“ a znak jednotky VF-11. Letoun měl na trupu a křídlech četné opravy kamufláže.

   

  Lt. Philip H. Torrey Jr., CO VF-22, USS Independence (CVL-22), červen 1943

  Jednotka VF-22 byla aktivována 30. září 1942 a během druhé světové války létala z letadlové lodi USS Indenpedence (CVL-22) vyzbrojená letouny F4F Wildcat, později F6F Hellcat. Prvním velitelem jednotky byl Lt. Philip H. Torrey Jr. který jednotce velel do léta 1943. Během léta 1943 se Torrey stal velícím důstojníkem Fighting Squadron 9 (VF-9), operující z USS Essex (CV-9). V březnu 1944 byl převelen ke Carrier Air Group 9 (CAG-9) operující na palubě USS Lexington (CV-16) s letouny F6F Hellcat. Dne 16. února 1945 se Torrey dobrovolně přihlásil na první misi která směřovala nad Tokio. Nad cílem byl však jeho Hellcat sestřelen japonským stíhačem a Torrey smrtelně havaroval ve vesnici Habu poblíž Narity. Jeho Wildcat, se kterým létal u VF-22, měl nestandardní kamufláž, u které byl na původní starší schéma v odstínech Blue Gray/Light Gray na vrchní straně trupu a křídel aplikován třetí odstín Semi-Gloss Sea Blue.

   

  VC-13, USS Core (CVE-13), srpen–září 1943

  V Tacomě postavená eskortní letadlová loď USS Core (CVE-13) třídy Bogue byla uvedena do provozu 10. prosince 1942 a pojmenována byla po zálivu Core Sound. USS Core působila na západním pobřeží u San Diega, ale brzy se připojila k Atlantické flotile, aby se zúčastnila krvavé války proti ponorkám s letouny TBF-1C Avenger a F4F-4 Wildcat na palubě. První bojová plavba Core v Atlantiku trvala od 27. června do 31. července 1943 a VC-13 během ní zasáhla dvojici ponorek. USS Core a VC-13 si do konce roku 1943 připsaly celkem čtyři zničené ponorky a pomohly tak ukončit dobré časy německé ponorkové flotily. Wildcaty na USS Core nesly zajímavou kombinaci barev od tovární modrošedé NS přes světle šedou NS. a také obě tehdy nová schémata ASWN I a II určená pro Atlantik. Zobrazený letoun s černým identifikačním číslem 6 na směrovce měl na trupu nakresleno unikátní provedení emblému jednotky s vepsaným číslem 13. Díky tomu se stal oblíbeným pozadím pro fotografie pilotů VC-13.

   

  Lt. (jg) Dean S. Laird, USS Ranger (CV-4), říjen 1943

  Dean Samuel „Diz“ Laird byl jediným esem amerického námořnictva se sestřely na pacifickém i evropském bojišti. Po 2. světové válce sloužil také ve válce v Koreji a ve Vietnamu. Laird v boji sestřelil 5,75 nepřátelského letadla a jeden letoun poškodil. Dvě z jeho obětí byly německé letouny Ju 88 a He 115, sestřelené v říjnu 1943 poblíž Norska během operace Leader. Ostatní byly japonské letouny. Laird během druhé světové války absolvoval 138 bojových letů a byl mimo jiné vyznamenán Distinguished Flying Cross a Congressional Gold Medal. Létal na F4F Wildcat a poté na F6F Hellcat a byl přidělen od listopadu 1942 do března 1943 na letadlovou loď USS Ranger (CV-4). Od listopadu 1944 do března 1945 působil z USS Essex (CV-9). V roce 1969 byl jedním ze tří hlavních pilotů ve filmu Tora! Tora! Tora! Laird při jeho natáčení pomáhal s rekonstrukcí útoku na Pearl Harbor a během produkce nalétal přibližně 164 hodin.

   

  VMF-441, Nanumea, listopad 1943

  Marine Fighting Squadron 441 (VMF-441) byla vytvořena 1. října 1942 v Tutuile na Americké Samoe z části VMF-111 a létala na letounech F4F Wildcat. Do konce května 1943 se celá squadrona přesunula do Funafuti na Ellice Islands a 28. září 1943 následoval další přesun na základnu Nanumea. Squadrona se v prosinci 1943 přesunula zpět do Tutuily, kde přezbrojila na F4U-1 Corsair. VMF-441 byla známa také pod přezdívkou „The Blackjacks“. Jednotce bylo během druhé světové války připsáno celkem 49 sestřelených letadel a po kapitulaci Japonska byla 11. července 1946 deaktivována. Zobrazený Wildcat nesl nestandardní kamufláž u které byl na původní starší schéma v odstínech Blue Gray/Light Gray nově doplněn na horních plochách trupu a křídel třetí odstín Semi-Gloss Sea Blue. Příď letounu zdobil na levé straně motorového krytu bílý nápis „Little Joe“ s motivem hracích kostek.

• Markingy pro Fokker E.III 1/48

  E339/16, Lt. Josef Jacobs, Fokkerstaffel West, červen 1916

  Nástup Fokkerových jednoplošníků vyzbrojených synchronizovaným kulometem vnesl od léta 1915 do průběhu letecké války zásadní změnu. Původní přidělování k polním leteckým jednotkám FFA (Feldflieger Abteilung) se změnilo na začátku roku 1916, kdy byly zformovány první německé stíhací jednotky. Kampfeinsitzer Kommando (KeK) bylo uskupením pilotů náležejících sice stále do stavu příslušných FFA, ale určených pro boj s nepřátelskými letouny. Teprve poté byli tito piloti vyčleněni do oficiálních stíhacích jednotek, Staffeln, ve kterých vyrostla řada budoucích es. Jedním z nich byl Josef Carl Peter Jacobs, který první rok své letecké kariéry strávil jako pilot pozorovacích letounů u FFA 11, aby se v dubnu 1916 připojil k Fokkerstaffel West. Svého prvního uznaného vítězství dosáhl v květnu, kdy sestřelil dvoumístný Caudron a možná také pozorovací balón. Jeho Eindecker dostal nátěr zelenou barvou, která byla doplněna hnědými skvrnami, což letoun maskovalo nejen ve vzduchu, ale také na zemi.  Na konci války se jeho konto zastavilo na počtu 48 vítězství. Z personálu Fokkerstaffel West byla 6. října 1916 zformována Jasta 12, ale Jacobs byl již za měsíc převelen k Jasta 22.

   

  E105/15, Gfr. Ernst Udet, KeK Habsheim, jaro 1916

  Nejúspěšnějším přeživším stíhačem první světové války byl Ernst Udet, který začínal svou leteckou kariéru u Feldflieger Abteilung 206, odkud se přesunul k FFA 68, kde dostal k dispozici svůj první Eindecker, který zničil kvůli závadě při vzletu. Poté mu byl přidělen jeden starší exemplář. Dne 18. března 1916 dosáhl Udet svého prvního vzdušného vítězství. Ještě téhož roku se FAA 68 transformovala na Kampfeinsitzer Kommando Habsheim a poté se z ní 28. září stala Jasta 15. Udetův E.III dostal blíže neurčený zelený nátěr, který byl doplněn šikmým černo-bílým pruhem. U toho byla později černá část zatřena zelenou barvou jiného odstínu než zbytek letounu. Barevné schéma a obtisky nabízejí obě varianty.

   

  Lt. Gotthard Sachsenberg, MFFA I, duben–listopad 1916

  Druhý nejúspěšnější stíhač německého námořnictva zahájil svou leteckou kariéru jako pozorovatel u Freiwilliges Marine-Fliegerkorps. V prosinci 1914 byl převelen k Marine-Feldflieger-Abteilung I. V první polovině dubna 1916 převzala jednotka tento D.III číslo LF196 a ten se s největší pravděpodobností stal letounem v té době čerstvě vyškoleného stíhacího pilota Gottharda Sachnsenberga. Na letounu v barvě plátna postupně přibývalo olejových skvrn a dalších nečistot a podle fotografií jej jeho pilot nedaleko Ostende při nouzovém přistání postavil „na čumák“. Nevíme, kdy k tomu došlo, letoun byl následně v rozmontovaném stavu odvezen na letiště a dále létal až do konce listopadu, kdy byla většina E.III odstavena ve prospěch nových Halberstadtů.    

   

  E619/16, Rakousko-uherské námořnictvo, Abwehrflugstation Altura, Rakousko-Uhersko, 1918

  V rámci rakousko-uherského letectva a námořnictva sloužily Fokkery E.III s označením A.III a některé měly namísto originálního německého kulometu LMG instalován rakousko-uherský Schwarzlose. Není to ale případ tohoto letounu. Ten byl vyzbrojen kulometem LMG, ovšem verzí v provedení pro námořnictvo, a tedy s jednoduchými mířidly a mírně odlišným perforováním pláště kolem hlavně. Fokkery A.III byly postupně stahovány k cvičným jednotkám, kde sloužily ještě v posledním roce války. Byl to i případ tohoto letounu, který sloužil k výcviku na letišti Altura. Tam s ním 24. února 1918 smrtelně havaroval při cvičném letu brněnský rodák Leodegar Ustynek. Během střelby na terč mu vysadil motor, letoun ztratil rychlost a zřítil se z výšky asi 50 m. Zajímavostí jsou dva druhy použitých křížů. Zatímco na křídlech byl starší typ, na trupu byl použit novější. U spodních ploch se historici přiklánějí ke světle modré barvě.   

• Markingy pro MiG-21PFM 1/48

  921. stíhací pluk, základna Noi Bai, Vietnamská demokratická republika, 1968

  Tento letoun byl v roce 1968 používán 921. stíhacím plukem, nesoucím název Sao Do (Rudá hvězda). První MiGy-21PFM dostala tato jednotka právě v roce 1968. Některé prameny uvádějí, že s letounem létal Nguyen Van Coc, eso s devíti sestřely na kontě. Černobílé snímky umožňují různou interpretaci zbarvení letounu. Dle našich výzkumů dostal letoun na horních plochách kamuflážní nástřik složený ze zelených skvrn. Rozprášení barvy při nanášení zbarvilo okolí skvrn světle zeleným nádechem. Rámování překrytu kabiny a anténa na hřbetě trupu zůstaly v barvě kovu.

   

  11. stíhací letecký pluk, Československé letectvo, Žatec, Česká a Slovenská federativní republika, březen 1991

  Tento letoun byl do ČSSR dodán 29. ledna 1969. Nejdříve sloužil u 9. slp, od dubna 1973 pak u 1. stíhacího leteckého pluku. Od prosince 1982 jej pak používali piloti 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci. K vyřazení stroje došlo v březnu 1991 a 20. března byl přelétnut k uložení do Vodochod. Na levé straně přídě je erb města Žatce, žlutý pruh okolo zádě označoval letouny určené k vyřazení. Byl na letoun namalován těsně před odletem od jednotky. Povrch letounu zůstal podle tehdejších zvyklostí v barvě kovu.

   

  Baurnalská Vyšší vojenská letecká škola, letiště Kameň na Obi / Slavgorod, Sovětský svaz, cca 1988

  Třímístná trupová čísla byla v Sovětském svazu používána k označování letounů z leteckých škol. Tento stroj sloužil na sklonku 80. let minulého století v Barnaulském vyšším vojenském leteckém učilišti. Konkrétní uživatel není zcela znám. Patřil buď do 59. UAP (Školní letecký pluk) umístěného na letišti Slavgorod, nebo do 96. UAP, který používal letiště Kameň na Obi. Zajímavé zbarvení dostal letoun až u této jednotky. Pod trupovým číslem na přídi je vidět větší pole barvy, které zakrylo původní dvoumístné číslo z dob služby MiGu u bojové jednotky.

   

  Egyptské vojenské letectvo, základna Inšas, Egyptská arabská republika, začátek 80. let

  Tento stroj je jedním z mála MiGů-21PFM, které létaly v Egyptě po ukončení Šestidenní války. Před tímto arabsko-izraelským konfliktem obdržel Egypt celkem 235 MiGů-21 různých verzí, boje však přečkalo jen asi deset z nich. Již překvapivý útok izraelského letectva v rámci operace Moked 5. června 1967, tedy v první den války, znamenal pro Egypt ztrátu asi devadesáti MiGů-21. Do Egypta se tento letoun dostal někdy okolo roku 1970. Vyfotografován byl při společném egyptsko-americkém cvičení Bright Star, které proběhlo v roce 1982.

  
  

  1. letka, 62. Pułk Lotnictwa Myśliwskiego, Polské letecké síly, Poznaň – Krzesiny AB, Polsko, 1994

  Tento letoun byl do Polska dodán 5. dubna 1968 a jeho prvním působištěm byl 34. Pulk Lotnictwa Myśliwskiego (stíhací letecký pluk). V této podobě jej používal 62. PLM. Výroční zbarvení připomíná 40 let existence jednotky (1954–1994). V roce 1995 byl pluk přeznačen na 3. PLM a v souvislosti s touto změnou se také změnilo číslo ve znaku na přídi letounu. Letoun nosil kanonové pouzdro GP-9 a závěsníky Monsun pro zavěšení dvou raket R-3S pod každý křídelní pylon. Povrch letounu byl přestříkán aluminiovou barvou.

• Markingy pro F6F-5 Hellcat 1/72

  BuNo 70143, Cdr. David McCampbell, USS Essex (CV-9), říjen 1944

  David McCampbell, velitel Air Group 15 a nejúspěšnější stíhač US Navy, dosáhl na tomto letounu minimálně 20 vítězství ze svých celkových 34 ve vzduchu a 20 na zemi. Za akce ve dnech 19. června 1944, kdy během „the Great Turkey Shooting“ dosáhl sedmi vítězství, a později 24. října 1944, kdy v boji s velkou japonskou přesilou zničil devět nepřátel, obdržel dvakrát nejvyšší vyznamenání, Congressional Medal of Honor. Jeho „Minsi III“ byla nakonec zničena během nehody jiného pilota v prosinci 1944.

   

  Lt. Carl A. Brown Jr., VF-27, USS Princeton (CVL-23), říjen 1944

  „Paper Doll“ byla osobním strojem Lt. (jg) Roberta Burnella. Výrazná kresba otevřené tlamy, používaná již na dřívějších verzích, byla na strojích F6F-5 malována ve zjednodušené podobě. Dne 24.10. 1944 během bitvy nad zálivem ostrova Leyte odstartoval Lt. Carl A. Brown vstříc velké skupině nepřátel, kdy byla mateřská USS Princeton vážně poškozena. Mezitím se Brown dostal do souboje s přesilou japonců, sám jich dokázal pět sestřelit, ale „Paper Doll“ byla přitom mnohokrát zasažena a on sám zraněn. Vzhledem k poškození USS Princeton byl nucen nouzově přistát na palubě USS Essex. Stroj byl tak vážně poškozen, že byl chvíli po přistání svržen do moře, aby uvolnil místo dalším přistávajícím letounům.

   

  BuNo 72534, Ens. Donald McPherson, Bill Kingston, Jr., Lyttleton Ward, VF-83, USS Essex (CV-9), květen 1945

  Od konce ledna 1945 nesly stroje amerického námořnictva v Pacifiku výrazné geometrické symboly. Symbol „přesýpacích hodin“ patřil strojům letadlové lodi USS Essex. „Bílá 115“ nesla emblém lebky se zkříženými hnáty a nápis „Death And Destruction“ a sestřely pod kabinou, které pravděpodobně reprezentovaly skóre stroje. Letoun byl používán různými piloty, lety na něm absolvovali Donald McPherson, Bill Kingston Jr. a Lyttleton Ward (všichni v hodnosti Ensign), přičemž posledně jmenovaný dosáhl na tomto stroji 4. květně 1945 během jednoho z největších útoků pilotů Kamikaze na plavidla TF-58 čtyř sestřelů (třikrát „Alf“ a jeden „Oscar“) a zároveň i statutu esa.

   

  Lt. Leo Bob McCuddin, VF-20, USS Enterprise (CV-6), říjen 1944

  Na zobrazeném letounu absolvoval mnoho svých bojových letů i Leo Bob McCuddin. Od dubna 1944 sloužil na strojích F6F Hellcat v řadách VF-20 na palubě USS Enterprise. U této jednotky dosáhl pěti vzdušných vítězství. Kromě sestřelů letadel se podílel i na poškození bitevní lodě třídy Fuso a potopení doprovodného torpédoborce během druhé bitvy ve Filipínském moři 24. a 25. října 1944. 

• Tail End Charlie

  Veletrhy, výstavy, soutěže…

  
  

  Text: Jakub Nademlejnský 

  
  

  Letos jsme se do toho s kolegy z výstavových týmů pustili pěkně zhurta. Máme za sebou teprve první tři měsíce letošního roku a již jsme navštívili 5 akcí – veletrh hraček v Norimberku, veletrh hraček ve Veroně, modelářský festival v Bytomi, modelářskou soutěž PanthersCup na Proseku a výstavu plastikových modelů Velikonoční Prostějov. Myslím si, že je to rekordní množství a kdyby náhodou nebylo, rozhodně rekordní byl výkon výstavových týmů v březnu, jelikož kromě prvního víkendu byly výstavové týmy na některé z akcí a věřte, že to pro nás byl skutečně hukot. A ne jenom pro nás, ale i všechny ostatní kolegy, kteří se na přípravě výstav podílejí, ať už jde o jejich práci na předobjednávkách, přípravu zboží, které vezeme na výstavu, ale i práci marketingového oddělení na podporu prodeje a koordinaci doprav, ubytování a všeho ostatního. Zkrátka se nám zalíbilo za vámi, zákazníky, jezdit. Často tyto výjezdní cesty navíc spojujeme i s přípravou podkladů pro naše budoucí projekty, jako tomu bylo kupříkladu na podzim při naší cestě do Itálie, o čemž jste si již zcela jistě přečetli v článku Vladimíra Šulce v tomto čísle.

  A letos tímto výčtem ani zdaleka nekončíme! Kromě již tradičních a zaběhlých akcí se s námi budete moci potkat například i na výstavě v chorvatském Záhřebu nebo v tankovém muzeu ve francouzském Saumuru. Letošek je pro nás takovým testovacím rokem nových výstav a zatím musím říct, že se testované výstavy osvědčily. Veletrh hraček ve Veroně bych příjemným překvapením, stejně tak naše účast v Bytomi byla dle ohlasů kolegů pozitivní, a tak očekávám, že se obou akcí zúčastníme i příští rok.

  Naopak jiná tradiční akce, které se Eduard účastní již přes 30 let, nás letos nemile překvapila. Dovolte mi se vrátit letos ještě jednou k veletrhu hraček v Norimberku. Chtěl jsem si k hodnocení této akce dát odstup a počkat, co o veletrhu budou psát ostatní redaktoři nebo jiní komentátoři modelářského dění. A víte, co jsem se dozvěděl? Prakticky nic, autoři o Norimberku příliš nepsali, dočetl jsem se spíše povrchní informace, jako by autoři na veletrhu snad ani nebyli, nebo že by veletrh snad ani nikoho nezajímal? Ostatně, prakticky žádná z firem našeho oboru tam neohlásila nějakou skutečně čerstvou, dechberoucí novinku. I my jsme tam pouze zopakovali již předem ohlášené projekty. Pořádali jsme k tomu konferenci uvnitř našeho stánku, kam dorazili pouze 3 hosté – zástupci modelářské veřejnosti nebo tisku. Bodejť bych se tedy mohl v periodikách něco o Norimberku dozvědět, když na něm zainteresovaní chyběli. Anebo nemají důvod tam jezdit? Má vlastně smysl se takového veletrhu účastnit?

  Myslím, že se organizátoři zbytečně zabývají záležitostmi, které vlastně vystavovatelům nepřinášejí důvody k tomu se veletrhu zúčastnit. Takovým dobrým příkladem bylo letošní sobotní vpuštění návštěvníků do hal a povolení prodeje vystavovaného zboží pro vystavovatele. Veletrh se koná od středy do soboty. Myslím, že bychom si dokázali zorganizovat schůzky tak, abychom vše potřebné stihli probrat ve dvou dnech. Odpadlo by takové to neformální klábosení na stáncích a řešily by se podstatné věci. Nad ostatními záležitostmi bychom se mohli sejít třeba večer u piva. Zkrátka, místo zbytečných inkrementálních (a nepotřebných) inovací by se organizátoři raději měli zamyslet nad zlevněním výstavních míst a zkrácení akce, čímž by udělali veletrh dostupnější, atraktivnější pro další řadu vystavovatelů, ale i pochůzkových účastníků, kterých kvůli stále se zvyšujících cenách stánků neustále přibývá, ale zároveň i mizí, protože už pro ně nemá ani valný smysl se veletrhu účastnit. Tím by nakonec byl veletrh smysluplnější i pro ostatní firmy, tisk a veřejnost, což by ho opět mohlo pozvednout.

  Abych ale nebyl pouze negativní, byli jsme rádi, že jsme se mohli setkat se zástupci řady firem z oboru, se kterými jsme se kvůli covidu již pár let v Norimberku neviděli. Takových schůzek jsme měli dost, veletrhu se zúčastnilo kromě nás z oboru ICM, Revell, Special Hobby, Miniart, Academy, Gunze, Hobby Boss+Trumpeter na společném stánku, Tamiya a Zvezda prostřednictvím svého rakouského zastoupení. Především účast ukrajinských firem pro mě osobně byla překvapením, především před ICM, kteří dojeli ze stále ostřelovaného Kyjeva, musím smeknout.

  Ostatní letošní výstavy nás však prozatím nadchly, a tak věřím, že tomu bude tak i ve zbytku roku. Nejbližší další akcí je výstava v maďarském Mosonmagyaróvár, tímto Vás všechny zvu k nám na stánek a rozhodně se máte na co těšit, jelikož s sebou přivezeme limitky 1/48 Mustangů P-51B!

  Tým na stánku Eduard na norimberském veletrhu (zleva Jan Zdiarský, Martin Ferkl, Vladimír Šulc, Jakub Nademlejnský a Jan Bobek)

  Prodejní stánek na soutěži na PanthersCupu.

  Prodejní stánek na modelářském festivalu v Bytomi.

  Limitovaná edice Spitfiru Mk.Vb early speciálně pro festival v Bytomi s extra polskými markingy navíc.

• „Záhradníčenie“ na Dunaji

  Pozemný personál 70. perute letky B pózuje na ich základni pri „uhorkách“.

  
  

  Zamínovanie druhej najväčšej rieky Európy v apríli 1944

  
  

  Text: Peter Kaššák

  
  

  S dĺžkou 2 845 km je Dunaj po Volge druhou najdlhšou riekou v Európe. Na takmer 2 415 km (z Kelheimu do Suliny) je rieka splavná pre medzinárodnú nákladnú dopravu. Na svojej ceste z Čierneho lesa (Nemecko) do Čierneho mora (Rumunsko a Ukrajina) Dunaj prechádza okolo alebo cez desať štátov, čo z neho robí najmedzinárodnejšiu rieku na svete.

  Komplex ropných rafinérií pri Viedni bol jedným z najväčších v Rakúsku a vďaka svojej strategickej polohe v blízkosti rieky Dunaj zaručoval ľahký prístup pre dovoz ropy z Rumunska a iných krajín. Floridsdorf, Wiener Neustadt, Moosbierbaum, Lobau, Schwechat a Kagran sa stali neslávne známymi posádkam 15. americkej leteckej armády Spojených štátov amerických. V roku 1944 chránilo tento komplex približne 88 ťažkých protilietadlových batérií so 604 ťažkými a 840 ľahkými delami namierenými na americké bojové boxy bombardérov. Pri maximálnej paľbe vymrštila do vzduchu proti americkým lietadlám približne 600 nábojov každé tri sekundy.

  No nielen rakúske rafinérie využívali Dunaj ako dopravnú cestu. Rafinéria Apollo v Bratislave predstavovala v roku 1944 významnú ropno-spracujúcu inštitúciu, podobne ako ropné rafinérie v Maďarsku ako Szőny, Pétfürdő, Almásfűzűtő, Pét a rafinérie v Budapešti (Fanto, Shell, Koolaz a Hungary Petroleum Co.). Ďalej po prúde boli rafinéria Kuçovë, Doiceşti a sklad ropy v Targoviste v Bulharsku, rafinéria Brod v Juhoslávii a nakoniec známa rafinéria a sklady v Ploesti v Rumunsku.

  Hladké fungovanie dunajského dopravného systému bolo pre Nemecko kľúčové a jeho narušenie bolo veľmi žiaduce. Spojeneckým plánovačom v Taliansku sa naskytli dve hlavné možnosti. Jedna zahŕňala zničenie ropných rafinérií, prístavných zariadení a ďalšej infraštruktúry. Druhá si vyžiadala zastavenie dunajskej dopravy mínovaním. Obidve možnosti boli zvažované a aj použité, keďže USAAF a RAF sa snažili odrezať Nemecko od jeho tak potrebnej rumunskej ropy.

  
  

  Počas prvého obdobia, počas ktorého bol mesiac v splne alebo blízko splnu, boli mínovacie operácie naplánované na osem nocí, ale uskutočnili sa iba tri, pričom poveternostné podmienky znemožňovali presné kladenie mín po zvyšok plánovaného obdobia. Prvá operácia z 8. na 9. apríla bola vykonaná podľa plánu, ale nasledujúcu noc, ktorá bola v knihe záznamov bojových operácií 205. skupiny RAF popísaná ako „Dokončenie mínovania Dunaja“, bola zrušená, ako aj ďalšiu noc 10./11. apríla. V noci 12./13. apríla bolo mínovanie úspešne vykonané, no opakovanie nasledujúcu noc bolo opäť zrušené. Úspech sa dostavil až 14./15. apríla, no ďalšie opakovanie, 15./16. apríla, muselo byť zrušené. Zrušenie následnosti akcií bolo nešťastné, pretože poskytlo nemeckým orgánom čas začať plánovať protiopatrenia.

  205. skupina naplánovala na noc z 8. na 9. apríla 1944 veľký nálet na letisko Tököl v Budapešti, ktorý bol však neskoro v ten deň zrušený, takže prvá mínovacia operácia skupiny bola jediná, ktorá sa v tú noc uskutočnila. Operovali dve krídla, 231. krídlo vyslalo dvadsať Wellingtonov z 37. a 70. perute a 240. krídlo tri Liberatory od 178. perute. Im určené mínované lokality, zvané „postele“ – z anglického beds alebo aj záhrady – „gardens“ na Dunaji ležali medzi Bazias a Belehradom. Príprava na to, čo bolo pre posádky 205. skupiny úplne novou skúsenosťou, sa nezaobišla bez ťažkostí, a zhrnutie v knihe záznamov o činnosti skupiny z apríla uvádza:

  
  

  „Záhradnícke“ (od slova Gardening – kódové označenie RAF pre kladenie mín) operácie sa začali v apríli 1944 a rieka Dunaj bola zamínovaná približne 200 mínami Mark IV a V. Ťažkosti sa vyskytli pri získavaní potrebných popruhov, závesných pásov a nosníkov bômb; a potrebného skúseného elektrotechnického personálu špecializovaného na prípravu mín. Elektrotechnický personál bol nakoniec odvezený z Blízkeho východu deň pred operáciou.

  Zdá sa pravdepodobné, že „elektrický personál“ pochádzal z perutí v Egypte, ktoré sa špecializovali na mínovacie a protilodné operácie, ako napríklad 38. peruť, hoci reálne prvý brífing vykonal personál Kráľovského námorníctva.

  Desať Wellingtonov 37. perute bolo určených na mínovanie Dunaja a kládli „uhorky“ (z anglického „cucumbers“ – kódové označenie mín pre ich podlhovastý tvar“) do trojmíľového úseku koryta východne od Belehradu. Jedna posádka úlohu vzdala pre poruchu magneta jedného z motorov. Ďalších deväť odštartovalo z letiska v Tortorelle medzi 20:20 a 20:27. Tri posádky, LN920 „C“ W/O J.C. Bailey (RAAF), MF139 „K“ Lt. M. Britz (SAAF) a ME872 F/Sgt. H.C.M. Johnson (RAAF), boli nútení upustiť od splnenia svoje úlohy, F/Sgt. Johnson sa vo vzduchu stretol so silnými elektrickými búrkami, zatiaľ čo posádky W/O Baileyho a poručíka Britza nedokázali identifikovať kľúčové body. Všetky tri posádky priniesli svoje míny späť. Posádka F/O Pagrama položila míny šesť míľ západne od predpísaného lôžka. Zvyšok, Wellington LP182 s posádkou F/Sgt. G.D.E. Adamsona, HE518 s F/Lt. R.M. Crancheym, HZ814 s posádkou W/O. E.D. Upsona (RAAF), JA522 s posádkou F/Sgt. J.C. Macalluma (RAAF) a JA531 s posádkou F/Lt. C.H. Muggeridga, splnili úlohy a položili míny v predpísaných oblastiach východne od Belehradu medzi 22:27 a 23:21 hodiny z výšky 400 až 500 stôp. Lietadlo F/Sgt. Johnsona pristálo v Tortorelle o 23:35, zvyšok medzi 00:48 a 01:47.

  Desať Wellingtonov od 70. perute vyčlenených na mínovanie Dunaja vzlietlo z letiska Tortorella medzi 20:20 a 20:41. Za celkom dobrého počasia, aj keď obloha nebola úplne jasná, deväť z nich prekonalo Dinárske Alpy a presne identifikovalo rieku Sáva a Belehrad. Wellington LP130 „D“ s posádkou pilota F/Sgt. G.J. Custanceho zaznamenal prehrievanie motora a zvýšenie teploty oleja, ktoré sa ukázalo takmer okamžite po štarte. Posádka sa otočila a pristála v Celone o 22:30 podľa pokynov aj s mínami na palube. Sedem lietadiel, LN640 „A“ s posádkou F/Lt. H.C. Bownasa, MF194 „F“ s F/Sgt. D.C. Twiggom (RAAF), LN985 „K“ s F/O. C.O. Ellisonom (RAAF), HE694 “L” s F/Sgt. P.D. Nihillom (RAAF), LN489 „O“ s F/Sgt. R.P.F. Gelleho posádkou (RAAF), LN870 “U” s F/Sgt. H. Pollardom a LP126 „Z“ s posádkou F/Sgt. A.S.R. Rossa (RAAF) nahlásili, že „zasadil svoje uhorky“ do správnych „záhrad“, vidiac padáky a zaznamenajúc dopady na hladinu. Len posádka F/Lt. L.M. Masona v stroji LN851 „Y“ mierne prestrelila a možno „zasadili uhorky“ do susednej „záhrady“. Mínovanie prebiehalo medzi 22:29 a 23:10 z výšky 250 až 500 stôp, a posádky zhodili spolu šestnásť 1600 lb. mín typu Mk.III a IV.

  Štyria zadní strelci ostreľovali člny, Sgt. M.W. Maddick v LN640 vystrelil 2000 nábojov pri Omoljici a Starčeve, Sgt. A. Roberts v LM870 minul 1000 nábojov v Ritopeku a Sgt. Graysmark, zadný strelec v stroji HE694 vypálil 1000 nábojov na pomerne veľké plavidlo v blízkosti susednej „záhrady“. Najväčší úspech však zožal Sgt. E.R. Butcher v stroji LN985, ktorý spustil paľbu na šesť člnov ťahaných remorkérom. Remorkér pri napadnutí odhodil vlek, čo zrejme vyvolalo na člnoch určité zdesenie.

   Vickers Wellington LN640 ‘A’ od 70. perute V pozadí pristáva B-17-tka od 15th USAAF.

   

  Osem posádok pristálo v Tortorelle medzi 00:39 a 01:40. Bohužial, P/O Gibsonovi a posádke sa vrátiť nepodarilo.

  Vickers Wellington B.Mk.X LP139 „B“ zo 70. perute núdzovo pristál na hladine Dunaja po tom, čo bol pri mínovaní medzi Belehradom a Baziasom ľahkým Flakom zasiahnutý a zapálený pravý bok a motor. Dvaja z tých, ktorí zomreli, navigátor F/O. Jeffrey J.K. Burr a palubný strelec Sgt. Clifford J. Selby, boli pochovaní lokálne, a po vojne boli znovu pochovaní na vojnovom cintoríne v Belehrade, prvý v hrobe 9.A.A4 a druhý v 9.A.B.5. Ale W. Operator F/Sgt. Frank Dadd, v tom čase tiež lokálne pochovaný v Penceve, je v súčasnosti pochovaný na vojnovom cintoríne Cassino, hrob XVII.C.22. Zdá sa, že F/Sgt. Dadd bol exhumovaný z Penceva americkou armádou, ktorá verila, že bol pilotom USAAF, a pochovali ho na americkom vojenskom cintoríne v Neapole. Neskôr však bolo telo identifikované ako telo F/Sgt. Dadda a v roku 1948 bol odovzdaný britským úradom na opätovné pochovanie.

  Dvaja preživší, pilot P/O. J.A. Gibson a bombometčík F/O. W. R. Elvin, nadviazali kontakt s Tisovými  Četníkmi a o štyridsať dní neskôr ich C-47 evakuovali z Juhoslávie a vrátili sa k svojej peruti a obaja pokračovali v bojových operáciách.

   

  ČETNÍCI

  Partizáni boli na počiatku zorganizovaní Titom na počiatku invázie vojsk Osy na Balkán v apríli 1941, a začali s aktívnym odporom proti okupačným vojskám po tom, čo Nemecko napadlo Sovietsky Zväz v júni 1941. Rozsiahle povstanie bolo organizované v mesiaci júl, ku ktorému sa neskôr pridali četníci , organizovaní Daža Mihailovičom. To viedlo k vytvoreniu nie však dlho trvajúcej republiky Užice. 

  The Partisans were organized on the initiative of Tito following the Axis invasion of Yugoslavia in April 1941, and began an active guerrilla campaign against occupying forces after Germany invaded the Soviet Union in June. A large-scale uprising was launched in July, later joined by Draža Mihailović's Chetniks, which led to the creation of the short-lived Republic of Užice. More information: https://en.wikipedia.org/wiki/Chetniks

  
  

   

  
  

  Hlásenie bombometčíka Elwina poslúžilo ako základ pre správu po ich návrate:

  „Počas mínovania Dunaja východne od Belehradu približne o 22:45 bolo lietadlo, ktoré sklesalo do výšky 200 stôp nad riekou, zasiahnuté ľahkým Flakom, ktorá sa pravdepodobne nachádzala na ostrove neďaleko Pančeva. V motore na pravoboku vypukol požiar a kapitán sa rozhodol o núdzové pristátie na hladine. Dve míny, ktoré viezli na palube, boli okamžite odhodené (na správnom mieste) a predtým, ako sa dvere bombovnice zatvorili, lietadlo narazilo na hladinu vody v plytkom uhle. Okamžite sa naplnilo vodou a v priebehu niekoľkých minút bolo úplne ponorené. Nebol čas na chystanie potrieb pre núdzové pristátie a je známe, že prežili iba kapitán P/O Gibson a bombometčík F/O Elvin. Unikli cez únikový poklop pilota, pričom P/O Gibson utrpel len miernu odreninu tváre, avšak F/O Elvin si vykĺbil jedno rameno a poranil druhú ruku. Bola mimoriadna tma a kým sa dvaja muži dostali na povrch, lietadlo bolo úplne ponorené. P/O Gibson našiel čln plávajúci našťastie v správnej polohe  a podarilo sa mu k nemu doplávať, zatiaľ čo F/O Elvin sa vznášal vo svojej „Mae West“. Po boji sa im obom podarilo vyliezť na palubu a potom sa pokúsili nájsť W/Op F/S Dadda, ktorého výkriky počuli, keď sa vynorili na povrch. V tom čase však už preplávali značnú cestu po prúde a o W/Op nebolo nič počuť ani vidieť. O ďalších dvoch členoch posádky nebolo po ponorení lietadla nič počuť, ani dvaja preživší, keď boli s dedinčanmi v okrese, nič viac nepočuli. Počuli však klebety, že Nemci pracujú na vytiahnutí lietadla z jeho polohy v strede rieky.

  Keďže mali veľké problémy s riadením člna, pískali na píšťalky, aj keď boli stále v strede rieky, a nakoniec ich zbadal muž, ktorý prišiel na pramici a zobral ich a ich čln na breh. Snažili sa ho presvedčiť, aby pátral po ďalších členoch posádky, ale nepodarilo sa im to a neskôr sa dozvedeli, že nebol ochotný riskovať, že by ho Nemci videli z ľavého (t. j. severného) brehu.

  Boli prevezení do najbližšej dediny, kde si na čas oddýchli v školskej miestnosti, pričom dedinčania s nimi zaobchádzali celkom dobre. Rozhovor s nimi však bol extrémne obmedzený, keďže nemali žiadneho tlmočníka. Našťastie si Britskí letci (v anglickom British airmen, doplň prosím) mysleli, že je lepšie zistiť miestne politické sympatie predtým, ako požiadajú, aby ich vzali k Titovi, pretože ako neskôr zistili, títo dedinčania na juhu Belehradu boli v drvivej väčšine priaznivci Četníkov a zarytí odporcovia partizánov. Okolo 1 hodiny ráno dôstojník Četník vošiel do miestnosti, nechal ich vyzliecť a museli si obliecť miestny odev. Následne ich odviezol volským povozom k četníckemu okresnému vodcovi do inej dediny. Tento vodca a jeho zamestnanci – jeden z nich hovoril po francúzsky s P/O Gibsonom – sa k nim správali veľmi dobre, nakŕmili ich a predstavili im miestny vývar zo slivkovej šťavy (Pozn. autora: u nás známu slivovicu).

  Nasledujúce ráno, aby sa vyhli akejkoľvek možnosti odhalenia, ich vzali do kopcov, kde stretli amerického študenta bohoslovia, ktorý im povedal, že už nejaký čas študuje za pravoslávneho kňaza. Dva dni im robil tlmočníka, počas ktorých sa ich často pýtali na postoj Británie k Četníkom a Partizánom, pričom všeobecnou sťažnosťou zrejme bolo, že Četníkom sa už nedostávajú dodávky zbraní a streliva. Neskôr zistili, že Četníci, hoci mali Britániu dobre naklonenú, sa neodvážili otvorene vzdorovať Nemcom zo strachu z represálií na ich dedinách, hoci dávali veľký pozor a boli vždy dobre informovaní o nemeckých pohyboch. Predovšetkým sa zdalo, že nenávidia a boja sa partizánov a využívajú každú príležitosť na boj proti nim. Je zaujímavé poznamenať, že P/O Gibson a F/O Elvin za celý čas, čo boli v Juhoslávii, videli len jeden nemecký nákladiak, keďže sa držali ďalej od hlavných ciest a používali vedľajšie cesty, ktorých povrch bol neopísateľne zlý, a preto sa im Nemci vyhýbali.

  So svojím tlmočníkom cestovali volským povozom do dediny asi sedem hodín cesty na juhozápad, kde sa F/O Elvina ujal miestny lekár, ktorý dislokáciu nevyliečil – rameno nemal napravené až do doby, kým sa nedostal k britskej misii. Všetky zdravotnícke zásoby sa zdali byť veľmi obmedzené. V tejto dedine zostali dve noci a bývali ako zvyčajne v dome miestneho veliteľa.

  Nasledujúci deň ich major, ktorý sa objavil počas večera predchádzajúceho dňa, poslal so silným sprievodom na hranicu svojho okresu, potom s nimi pokračovali už len dvaja bodyguardi. Pokračovali na juhozápad a každý večer sa zdržiavali v dedinách a často cestovali. Putovali zväčša pešo, aj keď niekedy sa odviezli na voze alebo na koni. Všade sa s nimi dobre zaobchádzalo, až sa nakoniec dostali k veliteľstvu britskej misie, ktorá odovzdala podrobnosti o ich záchrane a úteku pred zajatím domov.

  Zjavne v tom čase niekoľko z týchto misií diskutovalo o plánoch odchodu z krajiny. Návrh na prechod cez krajinu bol zamietnutý, pretože Četníci im nedovolili prejsť do oblastí kontrolovaných partizánmi a skutočne nesúhlasili s ich zámerom opustiť krajinu a so zvyšujúcou sa podporou Británie voči  Titovi. Ďalšou alternatívou bol útek vzduchom. P/O Gibsona vzali na rovnú pastvinu na vrchole kopca a opýtali sa ho, či miesto považuje za vhodné k použitiu ako nočná pristávacia dráha pre Lysander. Domnieval sa, že áno, ale keďže sa vyskytli nejaké problémy pri dohadovaní spolupráce s Lysanderom, nakoniec sa dopočul, že o evakuáciu sa mali pokúsiť tri dopravné lietadlá. Zhadzovali sa im svetlice, M.A.P.R.W. lietadlá urobili fotografie pristávacej plochy a Gibson bol poverený velením operácií nočného lietania.

  Skupina teraz pozostávala zo 109 mužov, keďže niekoľko amerických letcov vyskočilo na padákoch neďaleko a pridalo sa k „misii“. Po troch nočných operáciách – väčšina z nich bola zaujímavá a vzrušujúca, keď lietadlá vzlietli na krátkej improvizovanej pristávacej dráhe (naplnené do posledného miesta) – bola celá skupina bezpečne evakuovaná. P/O Gibson nastúpil do posledného transportu spolu s britským veliacim dôstojníkom.“

  Personálna fotografia letca William R. Elvina z roku 1945 po návrate z vojny.

  Fotografia bola vyhotovená v Juhoslávii v roku 1944, na ktorej zľava do prava na nej pózujú neznámy četník, pilot Jacobsen (bližšie neurčený), William Elvin a ďalší neznámy četník.

  Fotografia posádky od 37 perute, v ktorej lietal W.R. Elwin (druhý zprava).

   

  Ale späť k udalostiam mínovania Dunaja. Ako posledná do vzduchu v noci  z 8. na 9. apríla na mínovaciu misiu bola vyslaná 178. peruť. Tri posádky Liberatorov vzlietli z Celone medzi 20:50 a 21:00, a po dosiahnutí cieľa mínovali rieku Dunaj v blízkosti miesta, kde podľa geografického odhadu bola Bukurešť. V skutočnosti to však bol Belehrad. Medzi 23:28 a 23:39 hodinou, z výšky 125 až 500 stôp, tri posádky zhodili 12 kusov 1000 lb. mín Mk.V, Liberatory počas prvej akcie niesli len štyri míny, namiesto šiestich, ktoré boli nakladané neskôr do útrob týchto strojov.

  Na brífingu W/Cdr. D.C. Smythe a jeho posádka, letiaci v BZ947 „N“, podrobne opísali postupnosť, ktorú sledovali v tejto prvej mínovacej operácii perute:

  „23:15 – prílet do cieľovej oblasti. Okruh vpravo a sklesať do výšky 2 500 stôp letiac proti rieke až po ostrov Cibulski [44°48 severnej šírky: 21°12 vd]. Znova sa otočil doprava a letel späť pozdĺž Dunaja smerom na západ a znížiť výšku na 200 stôp pri ostrove Okilova [44°46 severnej šírky: 21°12 vd]. 23:28 hod., 180 stôp – kladenie mín v kurze 210°. IAS [Indicated Air Speed – indikovaná rýchlosť] 170 mph. Všetky míny zhodené na prvý pokus s trojsekundovým odstupom... Všetky štyri padáky sa otvorili a pozorovali sa špliechance na hladine, keď míny padli do Dunaja a vytvárali fontány vody.“

  F/Lt. J.H.C. Lewis a jeho posádka (lietadlo BZ930 “S”) tiež položili svoje míny počas jedného bezchybného pokusu, ale S/Ldr. R.A. Brown (v lietadle BZ929), ktorý vykonal svoj prvý pokus o 23:32, zistil, že dokáže zhodiť iba dve míny, kým lietadlo preletí ponad pevninu, a tak sa otočil doprava a letel znova dolu riekou, aby zopakoval mínovanie a zhodil svoj druhý pár mín o 23:39. Zaujímavé je, že sa zdá, že neexistovala žiadna striktná požiadavka, pokiaľ ide o výšku, v ktorej boli míny zhadzované, alebo predpísanú rýchlosť, pretože kým W/Cdr. Smythe kládol z výšky 180 stôp rýchlosťou 170 mph, S/Ldr. Brown sa rozhodol zhodiť míny z 300 stôp pri rýchlosti 180 mph a F/Lt. Lewis šiel najnižšie zo všetkých a kládol míny z výšky 125 stôp. Posádky zaregistrovali miernu guľometnú alebo protilietadlovú paľbu z člnov a remorkérov severne a západne od ostrovov Dubovič a Dubovská Ada a posádka BZ930 sa to po ukončení mínovania rozhodla preskúmať. Pri pozorovaní niekoľkých malých plavidiel posádka na ne zaútočila z výšky 200 stôp, zadný strelec vystrelil asi 1000 rán, stredný horný strelec 400 rán a predný strelec 200 rán. Všetci pozorovali, ako sa projektily odrážajú od plavidiel. Posádky pristáli v Celone medzi 01:20 a 02:00.

  Ráno 9. apríla 1944 bola riečna doprava na Dunaji ochromená v dôsledku vysokého rizika stretu s mínou na neznámom mieste toku časti Dunaja. Medzi prvými obeťami bol 650 koňový osobný parník Tulln od D.D.S.G, ktorý bol potopený na kilometri 1150 o 07:45. Šesť ľudí na palube zomrelo. D.D.S.G. stratilo aj bárku v tento deň, ale toto bol len začiatok. „Záhradkárčenie“ malo v nasledujúcich siedmich mesiacoch vážne ovplyvniť túto veľkú dopravnú spoločnosť. Ďalšie úmrtie bolo hlásené na tankeri X slovenskej spoločnosti S.D.P., ktorý bol potopený na km 1128 spolu so srbským policajným člnom.

  Po troch nociach, na ktoré sa plánovalo mínovanie, ale upustilo sa od aktivít pre nepriazeň počasia, zlepšenie počasie znamenalo, že 12. apríla mohli tri perute zapojené do prvej mínovacej operácie 8. a 9. apríla obnoviť opakovať svoju činnosť. Hlavnou plánovanou operáciou 205. skupiny RAF v tú noc bol útok šesťdesiatich piatich posádok z troch krídiel vyzbrojených bombardérmi Wellington na zoraďovaciu stanicu Ferencváros v Budapešti. Sedemnásť Wellingtonov z 231. krídla a dvanásť Liberatorov od 240. krídla bolo vyčlenených na zhodenie mín medzi Backa Palanka a Futog, východne od Nového Sadu, zatiaľ čo päť Wellingtonov od 231. krídla mínovalo ďalej na východ, medzi Bazias a Belehradom.

   Jedenásť Wellingtonov od 37. perute vzlietlo z letiska Tortorella medzi 22:30 a 22:40. Sedem z nich malo za cieľ položiť míny v Dunaji medzi Gardinovcami pri Novom Sade a Surnikom a štyri medzi Baziasom a Belehradom pri Dubravici.

  Sedem posádok vrátane posádky W/O. J.C. Baileyho (RAAF) vo Wellingtone LN920 „C“, F/Sgt. J. Calvert-Fishera v LN958, poručíka M. Britza (SAAF) v LN924, F/Sgt. H.C.M. Johnsona (RAAF) v ME572, F/Lt. J.F. Fishera v MF196, poručíka D.R. Hjelma (SAAF) v LP182 a F/Sgt. J. Evansa (RAAF) letiaceho v LN799 úspešne „nakládli“ dvanásť 1000 lb. mín do Dunaja v oblasti medzi Gardinovcami a Surnikom z výšky 100 až 200 stôp. Wellingtony HF477 (W/O. E.D. Upson (RAAF)) a ME875 (F/Lt. R.M. Cranchey) mali zaseknutú (primrznutú) mínu a preto návrat uskutočnili o 04:20 na letisku Foggia Main s dlhšou pristávacou dráhou aj s mínami na palube.

  Štyri posádky určené na mínovanie medzi Bazias a Belehradom úspešne splnili úlohu a „nakládli“ svoje míny z výšky 300 až 500 stôp.

  Pilot P/O. D.C. Burcham (z lietadla JA472) opísal svoje pocity, keď podnikol svoju prvú mínovaciu operáciu:

  „Ukázalo sa to ako jeden z najvzrušujúcejších výletov. Po prekročení hôr vo výške 10 000 stôp sme presne určili našu „záhradu“ a ponorili sa do výšky 2 000 stôp nad rieku osvetlenú zahmleným mesiacom, pričom sme sa cítili dosť zraniteľní, pretože sme netušili, čo sa deje na tmavých brehoch rieky. V našom prípade sa nič nestalo a boli by sme schopní zhodiť naše dve míny!“  (Macdonald pp. 15–16)

  Kniha operačných záznamov uvádza, že zadný strelec JA531, Sgt. Blyth, vystrelil 200 rán na člny, ale Maurice Lihou, ktorý bol kapitánom JA531, si v knihe spomienok „It’s Dicey Flying Wimpeys Around Italian Skies“ na str. 68–9 spomína, že bombometčík Sgt. Antiel tiež zaútočil na člny z prednej veže:

  „V žiarivom mesačnom svite našli svoj „zeleninový záhon“ (cieľovú oblasť). Letiac nízko pozdĺž Dunaja s brehmi zdvíhajúcimi sa na oboch stranách jasne videli lodnú dopravu s tlmenými svetlometmi, ktoré sa pohybovali pozdĺž; musia patriť k nepriateľskému konvoju. Položili svoje smrtiace pasce a pokračovali v lete nízko vo výške 200 stôp nad riekou. Pre Leeho [Lihou] to bolo obrovské vzrušenie.

  „Uvidíme, či nájdeme nejaké člny, ktoré by sme poostrelovali,“ navrhol Lee. "Chceš ísť do prednej veže, Len?"

  „Dobre. Kapitán“. Netrvalo dlho a objavili sa prvé člny, ktoré sedeli nízko v rieke a zanechávali za sebou znateľnú brázdu bielej peny. Boli oveľa väčšie, ako Lee očakával, napočítal ich osem, štyri dvojice za sebou.

  „Máš ich v hľadáčiku Len? Potom choďte na to. Si pripravený vzadu, Jock?'

  Len nepotreboval ďalšiu ponuku, lietadlo naplnil zvuk guľometnej paľby, a keď preleteli ponad člny, bol na rade Jock vo veži zadného strelca, aby to skúsil. On ich tiež osolil dávkou.

  „Čo tak druhý pokus, chlapci?“ spýtal sa Lee.

  "OK, kapitán."

  Otočili sa, leteli popri brehu rieky, znova sa otočili a leteli na nich zozadu. Zdalo sa, že na palube nikto nie je. Urobili cez nich druhý prelet, opäť obe veže v akcii. Leteli ešte niekoľko míľ, ale nič viac nespozorovali.

  „Radšej poďme domov, Lee,“ povedal Riggy.“

  Deväť posádok pristálo v Tortorelle medzi 03:11 a 04:20.

  Zadný strelec 37. perute. [foto: E. Robertson]

  
  

  Desať lietadiel 70. perute, zahŕňajúc LF640 “A” pilotovaný F/Sgt. G.B. Sinclairom (RAAF), LN699 „C“ s poručíkom N.K. Weekesom (SAAF), LP130 “D” s F/Sgt. G.J. Custancem (RAAF), MF194 „F“ so Sgt. D.H.R. McPhersonom (RAAF), LN985 „K“ s F/Sgt. H. Pollardom, HE694 “L” F/Sgt. K.E. Turleym (RAAF), LN479 „O“ s F/Sgt. R.P.F. Gellem (RAAF), NP135 “T” s F/Sgt. J.R. Turveyom (RNZAF), LN870 „U“ s F/Sgt. B.E. Marstinom (RAAF), LP126 “Z” s F/Sgt. R.P. Casem a LN851 „Y“ s posádkou F/Lt. K.G. Hubbarda, boli vyslané k úlohe kladenia mín medzi Palanka a Stari Futag, západne od Nového Sadu. F/Sgt. Custance a jeho posádka, ktorých predchádzajúcu akciu zmarili problémy s motorom, smerovali nad „staré“ koryto východne od Belehradu. Všetkých jedenásť posádok vzlietlo z Tortorelly medzi 22:40 a 22:54 a pri dobrom počasí sa približovalo k cieľu, pričom cestou obdivovalo zasnežené Dinárske Alpy. Medzi 1:00 a 01:45 posádky úspešne nasadili celkovo dvadsať 1000 lb. Mk.V a dve 1600 lb. Mk.IV mín z výšky 80 až 400 stôp.

  Dve posádky, F/Sgt. Turveya a F/Sgt. Custanceho sa stretli s odporom južne od Masbaru, ktorá, aj keď mierna, bola dostatočne presná na zasiahnutie lietadla F/Sgt. Turveyho na niekoľkých miestach a poškodila interkom. Napriek tomu on a jeho posádka misiu úspešne dokončili.

  F/Sgt. B.E. Marstin RAAF, pilot stroja LN870.  [foto: AWM]

  
  

  Posádky pristáli v Tortorelle medzi 03:05 a 04:35.

  Dvanásť Liberatorov zo 178. perute, ktorých cieľom bolo zamínovať rieku Dunaj medzi Bačou Palankou a Futogom, západne od Nového Sadu, vzlietlo z Celone medzi 23:59 a 00:31. Každý z nich niesol šesť mín. Jedenásť posádok lokalizovalo určené lôžka a medzi 02:55 a 03:46 bolo úspešne položených šesťdesiatpäť 1000 lb. mín Mark V z výšky 80 až 500 stôp. Posádke Lt. W.J. Van der Merweho (SAAF) letiacej v BZ932, zostala jedna mína zavesená (primrznutá) k podvesom a bezpečne ju vyhodili nad Jadranom. Niekoľko posádok hlásilo ťažkosti s identifikáciou zóny dopadu z dôvodu lokálnych záplav a F/Lt. D.A. Eardley a jeho posádka v EV939 prerušili operáciu po tom, čo hľadali cieľovú zónu z výšky 1500 stôp viac ako tridsať minút. Dve z ich šiestich mín boli bezpečne odhodené nad Jadranom, ostatné priviezli domov.

  Sedem posádok ostreľovalo člny a hlásilo zásahy, pričom 0,5-palcové guľomety, ktoré mali namontované Liberatory, mali oveľa väčšiu priebojnú silu ako 0,303-palcové guľomety Wellingtonov. Niekoľko posádok podniklo dlhotrvajúce ostreľovacie útoky, napríklad posádka poručíka Van der Merweho 12 minút ostreľovala člny paľbou z palubných zbraní. Najpozoruhodnejšie výsledky však dosiahli posádky strojov EV820 “R” (pilot Lt. T.E. Knight (SAF)) a EV822 “V” (pilot F/Lt. J.H.C. Lewis). Bočný a predný strelci druhej menovanej zaútočili a zapálili 100 stôp dlhé plavidlo, pravdepodobne tanker, ktoré vybuchlo. Strelci z EV820 zaútočili na ďalší tanker, ktorý tiež vybuchol, podpálil rad šiestich lodí, rieku pokryl horiaci olej a výsledné explózie boli viditeľné vo vzdialenosti 85 míľ.

  Pri spiatočnom lete ponad Jadran posádka poručíka N.E. Haymana (v EV962) zbadala červené svetlice vypálené z mora, ktoré ohlásili na debrífingu. Informáciu posunuli k skupine riadenia lietania a výsledkom bola nasledujúceho rána záchrana S/Ldr. C.F. Mervyn-Jonesa a jeho posádky od 40. perute, vracajúca sa z útoku na zoraďovaciu stanicu Ferencvaros, Budapešť, ktorej došlo po poškodení Flakom palivo.

  Ďalšími zúčastnenými posádkami, ktoré kvôli bezproblémovým letom neboli uvedené, boli posádka poručíka J.N. Halla (SAAF) v BZ928, Lt. G.C.E. Gibsona (SAAF) v BZ929, poručíka J.G. Schuurmana (SAAF) v BZ930 „S“, poručíka J. F. Younga (SAAF) v BZ946 „L“, W/O. J. Strenacha (RAAF) v BZ947 “N”, F/Lt. E.F.S. Maya v EV825 „D“ a F/Sgt. A.L. Steeleho v EV841. Všetky posádky pristáli v Celone medzi 05:43 a 06:30.

  ovo vysadené „uhorky“, si opäť našli svoje obete. Dňa 13. apríla bolo potopených sedem lodí, vrátane B.L. tankeru 778, N.F.R lode Hotin a M.F.T.R. remorkéra Grof Szapary Gyula, ktorý sa potopil na km 1466. Na palube remorkéra prišlo o život desať ľudí.

  M.F.T.R. remorkér Grof Szapary Gyula potopený 13. apríla 1944 na riečnom km 1466.

  
  

  Pôvodne na noc zo 14. na 15. apríla 1944 naplánovala 205. skupina veľký útok na zriaďovaciu stanicu Turnu Severin v Rumunsku, ale tento útok bol zrušený a namiesto neho sa uskutočnili menšie nálety troch krídiel vyzbrojených Wellingtonmi proti lodnej doprave a prístavných inštaláciách v Piombino, San Stefano a Leghorne. Jeden Wellington z 236. krídla bol vyslaný, aby vykonal zhadzovanie letákov („niklovanie“) nad Rumunskom. Boli to teda iba Liberatory of 240. krídla, ktoré participovali na poslednej mínovacej operácii prvého obdobia splnu.

  Do Liberatora 178. perute nakladajú míny.

  
  

  Medzi 22:00 a 00:01 vyslala 178. peruť jedenásť posádok, aby mínovali Dunaj pri meste Jiul v Rumunsku, pričom šesť z nich bolo poverených zhadzovaním letákov nad rumunskými mestami ešte pred kladením mín. Dve lietadlá havarovali krátko po štarte a zo zvyšných deviatich len jedno, EV959 „T“ s posádkou F/Lt. D.A. Eardleyho sa podarilo s istotou nájsť určené lôžko. Zo zvyšku dvaja (BZ932 „Y“ poručíka W.J. Van der Merweho a BZ946 „L“ poručíka J.F. Younga, obaja SAAF) mínovali Dunaj, aj keď nie je isté kde, zatiaľ čo posádka W/O Strenacha (v BZ930 „S“) zhodila svoje míny 15 míľ južne od Craiova do rieky Jiul po tom, čo sa im nepodarilo nájsť Dunaj. Celkovo tridsať mín Mk.5A bolo položených medzi 03:20 a 03:44 z výšky 50 až 200 stôp. Ostatné posádky ako napr. poručíka H. Hoskena (SAAF) v BZ947 “N”, F/Sgt. A.L. Steeleho v BZ929 a F/Sgt. W.A. Molyneuxa v EV822 „V“ boli obmedzení kombináciou prízemnej hmly a ubúdajúceho svitu mesiaca visiaceho nízko na oblohe. Podmienky sa s postupujúcou nocou zhoršovali a posádky neskôr nedokázali identifikovať Dunaj napriek tomu, že ho po ceste úspešne použili ako orientačný bod na zhadzovanie letákov. Dve lietadlá úspešne zhodili letáky nad Ploesti a po jednom nad Bukurešťou a Craiovou.

  Všetky vracajúce sa posádky zdôraznili ťažké poveternostné podmienky a úsilie, ktoré vynaložili na nájdenie určenej zóny dopadu. Posádka S/Ldr. R.A. Browna, letiaca v B-24 BZ928, napríklad hlásila:

  „Snažil som sa nájsť Dunaj po zhodení letákov, ale neúspešne. Mesto jasne osvetlené a všetky body sa zhodovali s Turnu Măgurele, ale Dunaj sa nepodarilo nájsť. Mesiac dával slabé osvetlenie, keď svietil tesne nad hmlou. Krúžil som, aby som našiel Dunaj, ale neúspešne. Letel som na juh a zameral polohu ako 43°05' severnej šírky, 22°47' východnej dĺžky o 03:05. To nám prezradilo, že sme boli príliš ďaleko na juh od Dunaja na mínovanie v  03:20. Rozhodol sa prerušiť misiu. O pätnásť minút neskôr ďalšie určenie polohy podľa hviezd potvrdilo našu polohu mimo kurz. O 04:16 sme zhodili dve míny na pozícii 42.04’N: 18.32’E z 9000 stôp na kurze 260°.“

  W/O. Strenach a jeho posádka museli bojovať nielen s ťažkým počasím, ale aj s nepriateľským odporom:

  „O 01:54 sme dokončili okruh Ploesti – svetlomet vystrelil svoj lúč k oblohe a okamžite zachytil naše lietadlo. Svetlo svietilo cca. 30 sekúnd, presunulo sa a potom sa zopakoval ďalší pokus. Hlavný svetlomet držal lietadlá, ostatné sa hýbali v smere letu lietadiel a snažili sa zamerať veliteľa. Bol vykonaný úhybný manéver a svetlomety nás stratili. O 02:20 na ceste späť k Dunaju. Jedno lietadlo (neidentifikované) bolo pozorované letieť rovnakým spôsobom ako stroj „S“. „S“ sa otočilo vpravo. Výška 4000 stôp – výška stíhačky 3000 stôp. Neidentifikované lietadlo sa potom stratilo. Po strate neidentifikovaného lietadla strávili najmenej hodinu hľadaním Dunaja. Lietadlá leteli vo výške 300 stôp nad riekami, aby zistili, či vtekajú do Dunaja, ale nedokázali ho nájsť. O 03:44, 200 stôp – míny zhodené do rieky Jiul z Craiova, ktorá je pomerne veľká. Nemožno nájsť Dunaj kvôli úhybnej akcii, zlej viditeľnosti, čiernej noci a oparu nad zemou.

  Návrat lietadiel bol v Amendole medzi 05:50 a 06:40.

  Pilot skúma Liberator EV962 “F” od 178. perute, ktorý utrpel drobné poškodenie. Tento stroj sa zúčastnil mínovacej operácie v noci zo 14. na 15. apríla 1944.

  
  

  V tú noc boli stratené dve lietadlá 178. perute. Consolidated Liberator B.Mk.VI EV825 „D“ normálne vzlietol, ale krátko na to havaroval jeden kilometer východne od San Marco. Príčina nebola nikdy zistená. Všetci členovia posádky, vrátane pilota Lt. Harolda E. Rogana (SAAF), navigátora Sgt. Denis A. Bennetta, bombometčíka Sgt. Bernard E. Harta, rádio operátora Sgt. John C.W. Martina, palubného inžiniera Sgt. George H. Evansa, strelca Sgt. James Atkinsona a strelca Sgt. John B. Baskervilleho boli zabití a sú pochovaní na vojenskom cintoríne v Bari, Lt. Rogan v hrobe XV.C.7, Sgt. Bennett v XV.B.38, Sgt. Hart v XV.C.38, Sgt. Martina v XV.C.6, Sgt. Evans v XV.C.13, Sgt. Atkinson v X.C.33 a Sgt. Baskerville v XV.B.39.

   Consolidated Liberator B. Mk.VI EV820 „R“ vzlietol približne o 23:50 a naposledy bol videný pri stúpaní z dráhy. O dve hodiny neskôr navigátor Sgt. J. Patterson, prišiel na letisko pešo. Zdá sa, že takmer okamžite po štarte lietadlo stratilo výšku a havarovalo, pričom zahynuli traja muži vrátane pilota Lt. Keitha Shawa (SAAF), bombometčíka P/O. Michael Wishaka (RCAF) a palubného inžiniera Sgt. Raymond H. Bircha. Patterson, ktorý bol vážne porezaný na hlave, upadol po náraze do bezvedomia, a keď sa prebral, zistil, že leží na zemi vedľa lietadla.

  Potom, čo urobil čo mohol pre ostatných zranených členov posádky, spozoroval blikajúci letiskový maják asi 3 míle ďaleko a začal k nemu kráčať. Po jeho príchode okamžite vyrazila sanitka s lekárom a havarijným tímom na miesto nehody. Zistilo sa, že traja členovia posádky boli mŕtvi. Lietadlo nezačalo horieť a havarovalo v otvorenej krajine, čo spôsobilo, že havária nebola objavená skôr.

  Okrem navigátora prežili haváriu aj rádio operátor Sgt. R.C. Pain a palubní strelci Sgt. H.F. Pollington a Sgt. E. Gollings.

  Mŕtvi sú pochovaní na vojenskom cintoríne v Bari, Lt. Shaw v hrobe XV.C.8, P/O. Wishak (ktorý je uvedený v ORB 178. perute ako W/O, nakoľko jednotka vtedy ešte nebola informovaná o jeho povýšení) v hrobe XV.C.2 a Sgt. Breza v hrobe XV.C.9.

  Pilot Officer Michael Wishak sa narodil v Československu v 1921. Jeho rodičia emigrovali do Kanady, kde v auguste 1941 vstúpil do RCAF. K 178. peruti bol zaradený 17. marca 1944.

  Posádka B-24 EV820 „R“. V hornom rade vpravo Sgt. Pollington, v strede vľavo Sgt. Patterson a vedľa vpravo Sgt. Pain. Pod nimi sedia vľavo 2nd Lt. Shaw a vpravo W/O Wishak. Je to výsek z väčšej fotky, a letec hore vľavo k posádke už nepatril. [credit: Wishak family via P. Vančata].

   
  

  Novo položenými mínami bol Dunaj ešte nebezpečnejší, keďže predtým položené míny ešte neboli zneškodnené a zoznam obetí sa každým dňom rozrastal. Medzi obeťami novo položených mín boli osobný parník M.F.T.R. Erszebet Kiralyne, potopený 15. apríla, motorový čln Ressel potopený 30. apríla a S.O.R. remorkér Vojvoda Putnik potopený 2. mája.

  The 1000 h.p. motorová bárka D.D.S.G. Ressel, potopená 30. apríla 1944 na riečnom km 1552,0.

  M.F.T.R. osobný parník Erszebet Kiralyne.

  
  

  Prvá aprílová séria kladenia mín zrejme zastihla nepriateľa nepripraveného, keďže vybavenie na odmínovanie bolo úplne nedostatočné. Doprava sa na väčšej časti rieky zastavila, a hoci sa nepriateľovi v priebehu niekoľkých týždňov podarilo nastaviť sériu protiopatrení, následné mínovanie v máji a júni problém opäť zvýraznili. Zdá sa, že nepriateľ mal pri svojich skutočných odmínovacích operáciách len malé ťažkosti, pretože používané míny neboli komplikovaného alebo obzvlášť moderného typu, ale zintenzívnenie mínovania po polovici júla znemožnilo dostupným kapacitne zvládnuť odmínovať celý tok Dunaja.

  O výnimočnom úspechu 205. skupiny RAF v operácii „Gardening“ nemôže byť pochýb. Celkovo sa medzi aprílom a augustom 1944 objem dopravy na Dunaji znížil asi o 60 až 70 percent. Nepriateľ bol nútený rozmiestniť pozdĺž značnej dĺžky rieky veľké množstvo protilietadlového vybavenia vrátane balónov a zbraní, ako aj vycvičené posádky na ich obsluhu. Zručné pyrotechnické posádky, námorné aj letecké, boli odklonené k Dunaju v čase, keď ich služby mohli byť utilizované na inom mieste. Nakoniec – a čo je najdôležitejšie, bola poskytnutá značná pomoc ruským silám pri ich ceste na západ, keď transport nemeckých posíl na východný front trpel dlhými meškaniami.

   

  (Mierne upravený a obohatený úryvok textu z knihy: „Gardening by Moonlight“ od Petra Kaššáka a Davida Gunbyho, dostupný na lulu.com)

  
  

• Jak jsme budovali šachtu

  Před odjezdem z Mostu jsme si našeho firemního vana, přezdívaného Mayer, ještě umyli. Kolegové nám ho nepředali v úplně reprezentativním stavu.

  
  

  Text: Vladimír Šulc

  
  

  Nelekejte se, nebudu vám vyprávět o budování Dolu Dukla na Ostravsku ani Dolu Ležáky tady u nás na Mostecku, i když ten druhý zničil naše krásné město daleko efektivněji a důkladněji, než všech 18 velkých spojeneckých náletů za druhé světové války. Řeč bude o podvozkové šachtě nové čtvrtkové stavebnice P-51B Mustang.

  Konstrukci 3D modelu P-51B Mustang 1/48 vedl náš šéfkonstruktér Standa Archman a pracoval na ní společně s konstruktéry Tomášem Fikarem a Robertem Theinerem. Konstrukce byla hotová začátkem léta loňského roku, soubory si převzali technologové, práce tím postoupily do dalšího stádia a Standa se začal zabývat přípravou projektu P-40 Warhawk. Součástí přípravy bylo skenování několika letadel v Texasu, které jsme spojili s cestou na IPMS USA Nationals v San Marcos. To je město ležící kousek na sever od San Antonia. Mimo jiné se podle něj jmenovala první USS Texas, barbetová obrněná loď z roku 1892, potom, co byla v roce 1911 přejmenována, aby bylo možno její původní jméno použít pro novou USS Texas, bitevní loď třídy New York, která se zachovala dodnes a byla v době naší návštěvy Texasu na opravě v docích u Galvestonu. První USS Texas, už pod jménem USS San Marcos, skončila hůř, rozstřílená jako cvičný cíl na mělčině Theang Strait v zátoce Chasepeake, ale o tom už jsem jednou psal. Podstatné je, že v San Marcos došlo k významnému momentu ve vývoji projektu P-51B 1/48.

  Standa v San Marcos předváděl 3D model Mustangu, a při té příležitosti se od jednoho z modelářů, John Ferdico se jmenoval, dozvěděl, že má špatně zkonstruovanou podvozkovou šachtu. Měl ji zkonstruovanou jako šachtu u P-51A, respektive všech Mustangů s motorem Alison. P-51B ale neměl šachtu jako P-51A, ve skutečnosti byla spíš podobná, i když ne stejná, jako šachta u P-51D. V principu jde o ten motor. Hadice, vedoucí od chladiče k motoru, jsou u motoru Alison vedeny níže než u motoru Packard Merlin, kde jsou výš, až nad stropem podvozkové šachty. Tím pádem bylo jasné, že máme problém a že je třeba sehnat podklady pro šachtu P-51B. Ne že bychom předtím podklady neměli, ale na těch byly šachty z P-51A. Sehnat fotografie a výkresy té správné šachty nebylo snadné, ale díky Johnu Ferdicovi, Edovi Mautnerovi, Billymu Crislerovi a Brianu Niklasovi jsme je během září sehnali. A tak, krátce po E-dayi, se mohl Standa pustit do rekonstrukce té zatracené šachty.

  Nastala ale další komplikace. Mezitím pokročily práce na přípravě technologie pro většinu forem a čas na rekonstrukci šachty nám začal běžet pekelně rychle. Pokud jsme měli dokončit celý projekt do dubna, což je z dnešní perspektivy příští měsíc, a oficiálně první stavebnici nového Mustanga vydat v květnu, musela být technologie pro poslední formu, tedy pro formu s díly hlavního hrdiny tohoto eseje, podvozkové šachty, hotova do konce října. Základním předpokladem dodržení tohoto časového plánu bylo dokončení rekonstrukce v prvním týdnu října. A to byla přesně doba, na kterou jsme měli naplánovanou cestu do Itálie. Tam jsme se potřebovali podívat na další P-40, v tomto případě P-40F, a především jsme měli domluvené skenování Macchi C.205 v továrně firmy Leonardo u Varese, návštěvu muzea ve Vigna di Valle, kde mají i další stíhačky Macchi, a italskou část cesty jsme měli zakončit na místní modelářské výstavě v Bergamu. Zrušit cestu už bylo prakticky nemožné.

  Standa se rozhodl, že bude konstruovat během cesty. Pořídil si konvertor (měnič napětí) na převod 12 V napětí z elektrického systému vozu na 220 V, potřebných k napájení jeho notebooku, naložili jsme scanner, bedny se stavebnicemi na výstavu, zavazadla, kávu a v sestavě Vladimír Šulc, Jakub Nademlejnský a Stanislav Archman jsme vyrazili na první úsek naší trasy, Cheb-Mnichov-Bregenz-Vaduz-Varese. Z hlediska řidiče proběhla první část cesty z Mostu na německou hranici za Chebem hladce, jen ze zadní části vozu se ozývalo podivné cvakání a temné kletby. Před Regensburgem se ale situace uklidnila, při přestávce ve Vadusu vypadal Standa poměrně optimisticky a zdálo se, že šachta získá ty správné proporce ještě během cesty. Lehké to ale neměl. Snížil si například citlivost myši na nejnižší možný stupeň, protože trefit se za jízdy myší na ikonku programu, a že těch ikonek program Siemens NX tedy má, je opravdu velmi obtížná činnost. Drobné otřesy, které to způsobují, my normální nekonstruktéři za jízdy prakticky nevnímáme. Další problém bylo nečekané brždění, protože neměl notebook fixovaný, a ten měl při brždění tendenci někam nekontrolovaně odplachtit. A také pěkně topil, to je další věc, kterou si člověk při normální práci s notebookem úplně neuvědomuje.

  Standa Archman konstruující. 

  Standa Archman po práci v hotelu ve Varese.

  Pěkná čtyřhodinová dopravní zácpa cestou do Bergama. 

  Kamión s cementem se převrhl napříč oběma směry, stála celá dálnice až do odklizení rozsypaného nákladu. 

  Jakub Nademlejnský v CH-47 Chinook ve Volandii.

  Autor u umělecké pizzy ve Varese. 

  Podvozková šachta pro P-51A

  Podvozková šachta pro P-51B/C

  
  

  Během cesty jsme dostali zprávu, že se skenování C.205 posouvá o den. Prodloužili jsme si tedy pobyt ve Varese, což nebylo úplně snadné, protože ve Varese se druhý den konal nějaký zřejmě významný cyklistický závod a hotel byl plný závodníků, trenérů a členů servisních týmů. Volný den navíc jsme využili k návštěvě muzea Volandia v areálu bývalé továrny Caproni u milánského letiště Malpensa a města Stresa u Lago Maggiore, kde jsem si dořešil jednu záležitost, kterou jsem nestihl vyřešit během svého pobytu ve Strese o dva roky dříve. Standa s námi nejel. Zůstal v hotelu a konstruoval svoji šachtu. Bohužel v té době už jeho nový konstrukční tým, můžeme mu říkat operační skupina P-40, začínal s konstrukcí 3D modelu P-40E, a potřeboval nezbytně nějaké konzultace. Ty se protáhly na čtyři hodiny, a tak po mém a Jakubově návratu ze Stresy šachta stále nebyla hotová. Tak jsme šli na večeři. Vsadili jsme na takovou modernistickou pizzerii s designově pojatými typy pizzy, jejichž názvy nikdo z nás nikdy neslyšel a už asi nikdy neuslyší. Kolegům jejich pizzy nechutnaly, já už jsem zapomněl, co jsem na ní vlastně měl. Určitě tam byly ančovičky, ty byly za příplatek a dostal jsem je v plechovce. S těmi designovými věcmi jsou prostě vždycky nějaké problémy. Pravda je, že ta krabička, když v ní zbyly už jen dvě ančovičky, tak trochu vypadala jako šachta na Mustangu na Standových podkladových fotografiích. Po pravdě řečeno, vypadala jako šachta Mustangu, kterému někde nad Německem při strafingu flak prostřelil olejový chladič. Ale ono to také všechno mohlo být tím vypitým vínem. Naši šachtu jsme v každém případě stále ještě neměli a čas se krátil.
  

  Muzeum Volandia je vybudováno v areálu továrny Caproni, založené v roce 1910. 

  Ansaldo SVA 5 ve Volandii je zmenšená replika (90%), postavená profesorem Antoniem Angeluccim v roce 2001. Byla postavena podle originálu, stroje výrobního čísla 11721, který se nachází ve sbírkách muzea ve Vigna di Valle. Ve Volandii je tento exponát od roku od července 2022, kdy ho muzeu daroval syn profesora Angelucciho Giuseppe. 

  Létající člun Savoia-Marchetti S.55 má velký význam pro italské letectví nejen díky své unikátní konstrukci (byl to létající katamarán), ale především díky dálkovým letům, které osádky těchto strojů podnikaly jak samostatně, tak ve velkých skupinách. Prvním takovým letem byl „let čtyř kontinentů“, při němž plukovník Francesco de Pinedo se svojí osádkou letěl přes Afriku do Jižní Ameriky, odtud do USA a přes Kanadu zpět do Evropy. Trasa letu byla dlouhá 46 960 km. Následovaly lety velkých formací letadel, vedené maršálem Italem Balbem. Prvního letu Středomořím (25.5. – 2.6. 1928) se zúčastnilo 61 létajících člunů, z toho bylo 10 typu S.55. Na ně později Balbo navázal transatlantickými lety, z nichž první byl let 14 S.55 v roce 1930. S. 55A s osádkou Umberto Maddalena a Stefano Cagna se v létě roku 1928 významně podílela na záchraně výpravy generála Umberta Nobileho, který ztroskotal v Arktidě. Exponát ve Volandii je replika v měřítku 1:1, na jehož dokončení se stále pracuje.

  Už ve Volandii jsme narazili na Macchi C.205, v tomto případě jde ale o laminátovou repliku. 

  Jakub Nademlejnský získal ve Volandii několik doplňujících údajů o SF-260 pro kolegy ze Special Hobby.

  
  

  Druhý den, 4. října, došlo na skenování Macchi C.205 Veltro. Krásně zrenovovaný exemplář stojí ve vstupní hale administrativní budovy firmy Leonardo, dříve Aermacchi na okraji města Venegono Superiore. Stroj je opravený v podstatě do letuschopného stavu, ale evidentně se nepočítá s tím, že by ještě někdy létal. Firma Aermacchi měla ve svém vlastnictví letuschopné Veltro, které bylo vážně poškozeno při havárii. Poškození při havárii už nedovolila opravit stroj do letuschopného stavu, proto byl opraven jen pro muzejní účely pro vystavení jako statický exponát, firma ho vyměnila s milánským národním technickým muzeem (Museo nazionale scienza e technologia Leonardo da Vinci) za jiné Veltro, které bylo v dobrém technickém stavu, umožňujícím uvedení do letuschopného stavu. Po generální opravě ve firmě Aermacchi ale vedení podniku nedovolilo další létání s tímto vzácným exemplářem a Vetro skončilo ve vestibulu správní budovy, kde jsme s ním strávili pěkný půlden. Naskenovali jsme si kritické partie, což je obvyklý postup, protože pro nás nemá smysl skenovat kompletně celé letadlo. Hlavní část konstrukčních prací základního 3D modelu děláme podle výkresů, ale tvary kritických partií, jako je příď, ocasní část, přechod křídlo trup, koncové oblouky křídla nebo podvozkové šachty, ověřujeme podle dat získaných skenováním. Scanner využíváme v dalších etapách vývoje stavebnice, především při kontrole již hotové formy, kdy formu naskenujeme a porovnáváme shodu tvarů dílů s teoretickým 3D modelem. Zavedení této metody nám šetří řádově desítky až nižší stovky pracovních hodin, které jsme dříve potřebovali k odladění forem. Skenování, přerušené obědem v závodní jídelně a probíhající za nadšeného zájmu místních zaměstnanců, jsme skončili až po čtvrté hodině odpolední, rozloučili jsme se s našimi hostiteli a vyrazili směrem na jih, do oblasti Piana delle Orme poblíž Anzia.

  Vzhledem k tomu, že jsme z Venogona Superiore vyráželi po čtvrté hodině odpoledne a před sebou jsme měli bezmála 750 kilometrů, bylo nám jasné, že do ubytování, které jsme tentokrát měli v apartmánu, nedorazíme právě v nějakém slušném čase, a také jsme tam nedorazili před půlnocí. Paní správcová na nás ale byla hodná, ubytovala nás. Standa, který zodpovědně konstruoval i během cesty na jich, prohlásil, že chce bydlet v jednolůžkovém pokoji a že bude konstruovat dál, protože zítra, což v tu chvíli ovšem znamenalo dnes, musí mít technolog konstrukci v počítači. Jinak bude problém s dodržením časového harmonogramu. Ráno u snídaně bylo jasné, že v noci opravdu konstruoval. Ráno u snídaně Standa hlásil, že v půl čtvrté ráno soubory nahrál na firemní síť.

  Ve vstupní hale administrativní budovy firmy Leonardo je ovšem originální Macchi C. 205V. Pracovat na takovém stroji je čirá radost!

  Veltro má krásně propracované detaily. 

  Při přípravě projektu se vždycky hodí i starý dobrý metr. 

  Podvozkové nohy jsou členité díly s mnoha jemnými detaily. Pro konstruktéra jsou vždy výzvou.

  Konstrukce podvozkové šachty Mustanga byla oproti šachtě Veltra procházka růžovým sadem. 

  
  

  Čekala na nás P-40L v muzeu v Piana delle Orme. Tam jsme neskenovali, potřebovali jsme se jen důkladně podívat na příď a porovnat si ji s přídí P-40E a N. Jde o motor, jak známo, P-40F a L měly motor Packard Merlin, oproti motoru Alison, který poháněl ostatní verze P-40. Předpokládali jsme tedy, že na F/L bude odlišná kapotáž a to jsme si potřebovali ověřit. Muzeum v Pianna delle Orme je věnováno historii spojeneckého vylodění u Anzia, má ale také sekci věnovanou vývoji zemědělské techniky a sekci věnovanou poválečnému letectvu s velkým podílem letadel italské Finanční stráže (Guardia di Finanza), což je v Itálii ozbrojená složka disponující významnými vzdušnými a námořními silami. Expozice věnované vylodění u Anzia jsou zajímavě koncipovány jako diorámy a obsahují řadu zajímavých exponátů, z nichž nás samozřejmě zajímala především zmíněná P-40L. I ta je vystavena v rámci diorámy. Jde o vrak vytažený z moře ve velmi dobrém stavu.

  Letoun P-40L-15CU sériového čísla 42-10857, s taktickým označením X49, příslušící k 86th FS/ 79th FG (12th AF), pojmenovaný „Gipsy Rose Lee“, přistál pro závadu na motoru na pláži u Capoportiere 31. ledna 1944. Pilot Lt.M.Mauritz byl zajat. Letoun ležel v moři u pobřeží dlouhá desetiletí, vytažen z moře byl v roce 1998 a dnes je to jediný zachovalý exemplář P-40L.

  Expozice v muzeu v Piana delle Orme jsou koncipována jako velká diorámata. Stejně je tomu i v halách věnovaných vylodění u Anzia. 

  V diorámatu je zakomponována i P-40L. Z hlediska studia exponátu je ovšem dioráma takové malé peklo na zemi. Letoun P-40L-15CU sériového čísla 42-10857, s taktickým označením X49, příslušící k 86th FS/ 79th FG (12th AF), pojmenovaný „Gipsy Rose Lee“, přistál pro závadu na motoru na pláži u Capoportiere 31. ledna 1944. Pilot Lt. M. Mauritz byl zajat. Letoun ležel v moři u pobřeží dlouhá desetiletí, vytažen z moře byl v roce 1998 a dnes je to jediný zachovalý exemplář P-40L. 

  Ve venkovní expozici jsou umístěny letouny poválečného italského letectva. Letadla jsou ve velmi dobrém stavu, tento licenční Fiat F-86K Sabre sériového čísla MM53-8299 je krásně zrestaurován. Než se stal muzejním exponátem, sloužil dlouhá léta jako gate guard na letišti Milano-Bergamo Orio. 

  Lockheed PV-2 Harpoon sériového čísla MM80074, ex US NAVY N7486C, je patrně jediným zachovalým Harpoonem v muzeích mimo území Spojených států. 

  Součástí venkovní expozice je i kolekce strojů italské Finanční stráže, Guardia di Finanza. Toto Piaggio P-166 navštívilo 17. října 2007 Prahu. Jako majitel a řidič skútru Piaggio mám k této značce osobní vztah!

  Od finanční stráže je i tento licenční vrtulník Breda-Nardi NH-500MC. Stroj stejného typu a ve stejném zbarvení, jen pochopitelně s jiným trupovým označením, je ve sbírkách muzea Volandia. 

  
  

  Z Pianna delle Orme jsme se přesunuli o 120 kilometrů severně na okraj městečka Vigna di Valle na břehu jezera Lago di Braciano do Muzea historie vojenského letectva (Museo storico dell` Aeronautica Militare di Vigna di Valle).

  I zde nás zajímaly stíhačky Macchi, v muzeu jsou všechny tři hlavní typy řady Macchi C.200, C.202 a C.205. V případě těchto exponátů panují jisté pochybnosti o jejich stoprocentní autenticitě, přičemž v případě C.205 jsou tyto pochybnosti dozajista oprávněné. Naším plánem pro letošní letní cestu do Spojených států je naskenovat si kritické partie C.200 a C.202 v amerických muzeích. C.200 je v Daytonu v Ohiu a C.202 je v NASM ve Washingtonu DC. Dlouhá léta visela v budově muzea ve městě, u National Mall, v současnosti by měla být rozebrána ve Steven F.Udwar-Házy na Dullesově letišti v Chantilly. Tam už to dobře známe.

  V každém případě muzeum ve Vigna di Valle stojí za návštěvu bez ohledu na stav výše uvedených strojů. Ostatně, že by s nimi bylo něco v nepořádku, jako běžný návštěvník stejně nepoznáte, ta letadla jsou zrestaurována velmi pěkně a jsou ve výborném stavu. Je mi ovšem jasné, že jako modeláři byste to už na našich stavebnicích poznali, zvlášť, kdyby vám potřebné informace zprostředkoval nějaký na slovo vzatý odborník. A já jsem si jistý, že by to udělal ještě dřív, než my vydáme první stavebnici!

  Stíhačky řady C.200 – 205 nejsou jediná letadla firmy Macchi ve Vigna di Valle. Mají tu úchvatnou kolekci tří závodních plovákových hydroplánů Macchi M.39, M.57 a M.72. To jsou nádherné stroje, stavěné pro tehdy slavný Schneiderův pohár. Na M.72 se dvěma protiběžnými vrtulemi a poháněným čtyřiadvacetiválcovým motorem Fiat AS.6 o výkonu 2300 HP zaletěl pilot Francesco Agello 23. října 1934 světový rekord 709,209 km/h. Maximální rychlost tohoto stroje je ovšem udávána 711,426 km/h! Tyto Macchi nejsou jediné hydroplány v muzeu, koneckonců, muzeum je vybudováno na základech bývalé hydroplánové základny. Najdete tu tak i další závodní hydroplán Fiat C.29 a také obrovský třímotorový Cant Z.206 nebo nádherný rakousko-uherský Lohner L-1, kterého lze za jednu z českých nebo československých stop ve Vigna di Valle.

  Další takovou stopou je replika gondoly vzducholodi Italia, která se v roce 1928 vydala pod velením Umberta Nobileho na cestu k severnímu pólu, aby 25. května 1928 ztroskotala v bouři asi 100 km severně od Severovýchodní země, jednoho z ostrovů souostroví Špicberky. Ze šestnácti členů osádky bylo při dramatické záchranné akci, při níž zahynul, respektive beze stopy zmizel slavný norský polárník Roald Amundsen, zachráněno osm lidí, včetně velitele Umberta Nobileho, jeho psa a maskota výpravy, foxteriérky Titiny a českého vědce Františka Běhounka. Běhounkovu knihu Trosečníci polárního moře (původně Trosečníci na kře ledové) jsem jako kluk doslova hltal a chtěl jsem být polárníkem, v čemž mě později poněkud zviklal italsko-sovětský film Červený stan z roku 1969 s Peterem Finchem v roli Nobileho a Seanem Connerym v roli Amundsena a později úplně vyvedly mé zážitky ze zimních manévrů na Šumavě během mé vojenské služby. Ve Vigna di Valle mají také dokumentační středisko tohoto strhujícího příběhu lidské odvahy, touhy po poznání i obětavosti při záchraně lidských životů, v němž jsou shromážděny různé pozůstatky po Nobileho výpravě, jeho osobní knihovna i archiv. To jsme nestihli, navíc se tam může jen po předchozím objednání, takže tam musím ještě nejméně jednou.

  Třetí, tentokrát ovšem československou nebo úplně přesně slovenskou stopou, je třímotorový bombardér Caproni Ca-3. Na tomto typu letounu zahynul při návratu do vlasti jeden ze zakladatelů první Československé republiky, slovenský vědec, letec a první ministr obrany nově vzniklého Československa, generál Milan Rastislav Štefánik. O tom sice ve Vigna di Valle nic neříkají, pokud ano, tak se omlouvám, že jsem to přehlédl, ale i bez toho má tento exponát za sebou neuvěřitelnou historii. Tento stroj, který přežil 1. světovou válku, si koupil po jeho vyřazení jeho pilot Casimiro Buttini, údajně za 30 000 lir, uložil ho ve stodole, odkud ho v roce 1958 odkoupilo italské letectvo pro muzejní účely. Na tomto místě se vám přiznávám, že toto letadlo je jedna z mých velkých leteckých lásek. Už několikrát jsem ho oblézal jak mlsný kocour v Daytonu v Ohiu a letos ho tam budu oblézat zase, a dokonce už jsme ho kdysi začali v Eduardu připravovat jako stavebnici. Rozpracovaná předloha je stále schovaná v šuplíku u našeho konstruktéra Karla Mišáka.

  Je tam toho ještě mnohem mnohem víc, včetně takových unikátů, jako je první italský proudový letoun Caproni-Campini z roku 1942 nebo motor ze SPADa, v němž zahynul Francesco Barraca, a mají tam také Fiata CR-32, což je moje další letecká láska. Jak můžete vidět, jsem, pokud jde o letadla, mnohonásobný bigamista a jak teď sám vidím, většina mých lásek jsou Italky. To jsem si dřív kupodivu neuvědomil. Tak jako tak, mám spoustu důvodů se do Vigna di Valle vracet, vám všem vřele doporučuji se tam také vypravit. Pro inspiraci se podívejte do fotogalerie.

  Z Vigna di Valle jsme na večer odjeli směrem na Viterbo, přespali jsme v malém historickém městečku San Martino al Cimino, druhý den jsme přes Viterbo, další historický skvost Bagnoregio a jednu naprosto dokonalou čtyřhodinovou italskou dopravní zácpu, způsobenou kamiónem s cementem převrženým napříč celou dálnicí, dorazili krátce před půlnocí do Bergama. To už Standa nekonstruoval, podvozkovou šachtu už zapracovával do formy technolog Venca Pospíšil a Standa mohl své technologické schopnosti nasadit do vypátrání majitele apartmánu, který na zvonku zanechal jen naštvaný vzkaz, že hosty přijímá jen do 17:00. I to se podařilo, z naštvaného ubytovatele se vyklubal velmi přívětivý učitel hry na klavír, který se o nás po zbytek pobytu v Bergamu obětavě staral.

  Modelářská soutěž byla malá, ale milá. Italští modeláři nás přijali vřele a přátelsky, závěrečná párty s nimi a místní horalskou kapelou je nezapomenutelná a také nesdělitelná. Pokud to chcete zažít, jeďte v říjnu na soutěž do Bergama a až budete lepit podvozkovou šachtu do nového Mustanga, pusťte si k tomu nějaký italský cajdák, nejlépe Bella Ciao od Gorana Bregoviče nebo nějakého Pavarottiho! 

  Lohner L-1 je spojen s nejúspěšnějším rakousko-uherským námořním letcem Gotfriedem von Banfieldem, který na Lohneru L-1 s trupovým označením L16 dosáhl 6 sestřelů. Stroj v muzeu ve Vigna di Valle s trupovým označením L127 se do Itálie dostal 3. června 1918 po zběhnutí jeho dvoučlenné osádky, která přistála v přístavu Fano. Stroj se zachoval ve velmi dobrém, v roce 1988 prošel celkovou renovací.  Celkem bylo postaveno 93 letadel tohoto typu, L127 je jeden z 24 kusů vyrobených v Maďarsku firmou UFAG. 

  Těžký třímotorový bombardér Caproni Ca-3 vystavený ve Vigna di Valle zakoupil po jeho vyřazení ze služby v italském vojenském letectvu jeho pilot Casimiro Buttini, údajně za 30 000 lir a uložil ho ve své stodole, odkud ho v roce 1958 odkoupilo italské letectvo pro muzejní účely. Další originální kus tohoto typu je v muzeu USAF na základně Wright-Patterson AFB v Daytonu v Ohiu, a replika, postavena v Leteckých opravnách v Trenčíně, je vystavena v muzeu v Piešťanech na Slovensku. 

  Motor Hispano-Suisa 8a ze SPADu VII, na kterém zahynul nejúspěšnější italský stíhač 1. světové války Francesco Barraca. 

  Kolekce závodních hydroplánů Macchi M. M.39, M.57 a M.72

  Macchi M.72 dosáhl maximální rychlosti 711,426 km/h. 

  Fiat CR-32 Chirri vystavený ve Vigna di Valle je ve Španělsku postavený Hispano HA-132L.

  Fiat CR-42 Falco

  Macchi C.200 Saetta nás bude velmi zajímat i letos v létě v Muzeu USAF v Daytonu v Ohiu. 

  Stejně tak nás bude zajímat i Macchi C.202 Folgore ve Steven F.Udwar Hazy Center ve Washingtonu DC.

  Macchi C.205 Veltro ve Vigna di Valle není zcela korektně zrestaurované. Má například obě poloviny křídla se symetricky stejným rozpětím. Ve skutečnosti má u C.205 každá polovina křídla jiné rozpětí. Bylo to řešení eliminace vlivu točivého momentu vrtule, charakteristické pro stíhačky firmy Macchi řady C.200/202/205.

  Fiat G.55 Centauro

  CANT Z-506S Airone působí v expozici muzea monumentálním dojmem. Tento víceúčelový hydroplán, představený již v roce 1935, vydržel přes svoji dřevěnou konstrukci ve službě téměř čtvrt století, poslední exempláře byly vyřazeny ze služby v roce 1959. 

  Savoia-Marchetti S.79 Sparviero díky svému celozelenému nátěru v expozici bohužel poněkud zapadne. 

  Ve Vigna di Valle mají také velmi hodnotnou kolekci proudových letadel.

  A také vrtulníků. 

  Nesmí chybět ani v Itálii snad všudypřítomná SF-260.

  Pohled do hangáru Badoni. Za Macchi C.205 a C.202 stojí třímotorový dopravní Fiat G.212.

  
  

• Letecká vojna na Ukrajine

  Obytný dom v Avdijivke zničený ruskou raketou.

  
  

  Sumár druhého roku konfliktu

  
  

  Text: Miro Barič

  
  

  Ubehli už dva roky, odkedy sa začala nezmyselná vojna, ktorá prináša všetkým zúčastneným iba zmar, krviprelievanie a skazu. Preto sa v dnešnom pokračovaní pozrieme okrem tradičného mesačného obdobia (tentoraz od 1. 2. do 29. 2.) aj na sumár toho, čo sa na Ukrajine udialo v druhom roku konfliktu. Najprv mi však dovoľte jeden osobný príhovor.

   

  Počas týchto dvoch rokov som sa veľa dozvedel o rôznych ľuďoch okolo seba, ale aj o sebe samom. Napríklad to, že som vojnový štváč, teším sa z nezmyselného zabíjania a som aktivista platený západom za šírenie západnej propagandy.

  Nuž, vojnový štváč som asi v tom, že od začiatku vojny trvám na tom, aby agresor prestal útočiť, čo povedie k okamžitému mieru. Na rozdiel od výziev na kapituláciu obrancov, čo povedie iba k likvidácii Ukrajiny a Ukrajincov samotných.

  Na rôzny „ačohentizmus“ ani nemá zmysel reagovať. Trvám však na tom, že klamstvo nie je názor a už vôbec ho nemienim rešpektovať. Odmietam aj tvrdenia, ktoré relativizujú pravdu s tým, že aj tak tam nikto z nás nebol a teda nevie, ako to bolo. Ani v Osvienčime som nebol a viem, kto tam bol stelesnením zla, a kto bol obeťou – a to isté platí aj pre Buču alebo Mariupoľ.

  A ak sa vám nepáči moja údajná „západná propaganda“, niet jednoduchšieho riešenia – sledujte hovorcu ruského ministerstva obrany Konašenkova. Ten už v lete 2022 oznámil zničenie 40 HIMARSov – z menej ako 20, ktoré boli vtedy dodané. Mimochodom, práve v poslednom sledovanom období sa objavili prvé dôkazy o tom, že Rusi aspoň poškodili dva raketomety HIMARS. Na začiatku marca sa im zas podarilo dokázateľne zničiť vôbec prvý HIMARS – to však bude až v ďalšom pokračovaní článku. Nebude to v ňom chýbať, pretože moja údajná „západná propaganda“ to nezatajuje...

  Na medzinárodnom letisku Harrisburg v Pensylvánii pristál 10. 2. Antonov An-124-100M pomenovaný Be brave like Okhtyrka. Stroj s registráciou UR-82008 patrí spoločnosti Antonov Airlines. Do USA priviezol na opravu dva raketomety M142 HIMARS. Jednému pravdepodobne výbuch míny odtrhol pravé predné koleso a poškodil spodnú časť kabíny. Druhý má v kabíne najmenej 16 zásahov črepinami, popraskané obe čelné sklá a poškodené obe predné pneumatiky. Ide o prvé dva dokázateľne poškodené HIMARSy z 39 dodaných.

   

  Marec 2023

  Poľsko a Slovensko v tomto období dodali Ukrajine stíhačky MiG-29. Varšava poskytla v marci najmenej štyri lietadlá, ďalších 10 malo byť dodaných v ďalšom mesiaci. Slovensko poskytlo 13 kusov, z toho tri boli bez motorov a vhodné len ako zdroj náhradných dielov. Aj zo zvyšných desiatich strojov preleteli na Ukrajinu vlastnými silami len štyri (číslo 2123, 6124 a 6627 v šedo-zelenej kamufláži a 0921 v digitálnej kamufláži). Prelet zo Sliača sa uskutočnil 23. 3. Ostatné lietadlá boli prepravené pozemnou cestou.

  K vážnemu incidentu medzi ruskými a západnými ozbrojenými silami došlo 14. 3. Dve ruské stíhačky Su-27 zaútočili v medzinárodnom vzdušnom priestore nad Čiernym morom na americký dron MQ-9 Reaper a nárazom do vrtule spôsobili jeho pád.

   Ukrajinské stíhačky MiG-29 predvádzajú modro-žlté sfarbenie spodných plôch.

  
  

  Apríl 2023

  Kyjev sa 28. 4. po 51 dňoch pokoja stal opäť cieľom raketového ostreľovania. Stalo sa tak v deň, kedy boli v ukrajinskom hlavnom meste na návšteve slovenská prezidentka Zuzana Čaputová a český prezident Petr Pavel. Obaja sa museli pre letecký uchýliť do krytu.

  Okrem Ukrajiny bombardovalo Rusko aj vlastné územie, keď 20. 4. zhodil Su-34 omylom bomby na mesto Belgorod.

  Ukrajinské drony zas 29. 4. zaútočili na sklad paliva Čiernomorskej flotily v meste Sevastopoľ a zničili približne polovicu nádrží.

   Dvojmiestny MiG-29UB z ukrajinskej 40. brigády taktického letectva štartuje z diaľnice.

  
  

  Máj 2023

  Na konci predchádzajúceho mesiaca dorazili na Ukrajinu dve batérie systémov Patriot a od začiatku mája sa zapojili do obrany hlavného mesta.  Prvú ruskú „nezostreliteľnú“ raketu Ch-47M2 Kinžal zostrelili 4. 5. skoro ráno nad Kyjevom. Rusi sa snažili Patriot zahltiť množstvom striel a tak ho zničiť. Pri takomto masovom útoku 16. 5. zostrelili Ukrajinci ďalších šesť Kinžalov.

  Ukrajinci využili Patriot aj ofenzívne a 13. 5. nastražili pascu ruskej skupine, ktorá letela bombardovať kĺzavými bombami ukrajinskú Černihivskú oblasť. Celá skupina však bola zostrelená na svojej strane hraníc, v ruskej Brianskej oblasti. Išlo o jeden Su-34, jeden Su-35 a najmenej dva  vrtuľníky Mi-8 v úprave pre rádioelektronický boj. Takéto straty priznali sami Rusi. Podľa Ukrajincov bol zostrelený ešte jeden vrtuľník Mi-8 – celkovo teda päť strojov naraz.

  V máji tiež došlo k prvému použitiu britsko-francúzskych striel s plochou dráhou letu Storm Shaow / SCALP-EG. Ukrajinci ich vypúšťajú z upravených lietadiel Su-24. Zároveň s nimi použili aj klamné ciele ADM-160 MALD.

  Na konci mája sa Rusom podarilo dobyť ruiny zničeného mesta Bachmut, o ktoré sa bojovalo takmer 10 mesiacov. Ukrajinci však začali podnikať protiútoky okolo mesta a o Kliščijivku, ktorá leží južne od Bachmutu, sa bojuje dodnes.

   Ukrajinské vrtuľníky Mi-24P počs bojového letu

  Ládovanie neriadených rakiet do Mi-24P.

  
  

  Jún 2023

  V prvých júnových dňoch sa začala ukrajinská protiofenzíva na juhu krajiny v Záporožskej oblasti. Proti dôkladne vybudovaným ruským opevneniam s množstvo mínových polí však postupovala od začiatku len pomaly. Dva dni po jej začiatku, 6. 6., však Rusi v obave z možného prekročenia Dnepra vyhodili do vzduchu Kachovskú priehradu severne od mesta Cherson. Spôsobili tým obrovskú humanitárnu i ekologickú katastrofu.

  Na konci mesiaca sa vzbúrili žoldnieri zo skupiny Wagnerovcov, ktorí viedli hlavnú ťarchu útoku (a aj strát) v bitke o Bachmut. Ich vodca Prigožin 23. 6. obsadil Rostov na Done. Dúfal, že tam chytí ruského ministra obrany Šojgua a náčelníka štábu Gerasimova, ktorých dlhodobo verejne kritizoval. Tým sa však podarilo tesne predtým z Rostova ujsť. Na druhý deň sa kolóny Wagnerovcov vydali smerom na Moskvu. Obsadzovali jedno mesto za druhým a zostrelili pri tom šesť ruských vrtuľníkov a jedno lietadlo Il-22M – lietajúce veliteľské stanovište. Prigožin však svojich žoldnierov zastavil 200 km od Moskvy. Vzápätí sa stiahli aj z Rostova výmenou za sľub údajnej beztrestnosti. Výsledkom bolo, že puč nevyšiel a Wagnerovci ako významná sila skončili.

   Strela Storm Shadow na závesníku ukrajinského Su-24.

  Ex-český systém Kub na Ukrajine.

  
  

  Júl 2023

  Kerčský most vedúci na okupovaný Krym sa 17. 7. stal terčom ďalšieho útoku námorných dronov. Bolo poškodené najmenej jedno cestné pole. Zároveň vypršala platnosť obilnej dohody, ktorá umožňovala vývoz ukrajinských poľnohospodárskych produktov do sveta. Rusko začalo útočiť na obilné sklady a infraštruktúru prístavov nielen na ukrajinskom pobreží Čierneho mora, ale aj na rieke Dunaj tesne pri hraniciach s Rumunskom.

  Ukrajina začala v tomto mesiaci dostávať kazetovú muníciu z USA pre svoje delostrelectvo.

   Mobilný guľomet v akcii proti dronom.

  Nočný zásah proti dronom.

  
  

  August 2023

  Dánsko, Holandsko a vzápätí aj Nórsko v tomto mesiaci oznámili, že dodajú Ukrajine stíhačky F-16. Po potrebnom výcviku pilotov a pozemného personálu ich však Ukrajinci začnú dostávať až v priebehu roka 2024. Dokopy by mohlo ísť o 70 strojov vo verzii F-16AM Block 20 MLU.

  V priebehu augusta bol polostrov Krym cieľom vážneho ostreľovania strelami Storm Shadow. Zasiahnutých bolo niekoľko mostov, ale aj najmenej dve batérie systémov S-400. Ukrajinské drony zas útočili na letiská na ruskom území. Na základni Solcy-2 zhorel bombardér Tu-22M3 a na letisku v Pskove boli zničené dva transportné Il-76 a dva ďalšie boli poškodené.

  Presne po dvoch mesiacoch prišla pomsta za pokus o puč žoldnierov zo skupiny Wagnerovcov. Počas letu z Moskvy do Petrohradu bol zostrelený civilný Embraer EMB-135BJ Legacy 600. Na jeho palube zomrel Prigožin a ďalší členovia vedenia Wagnerovcov. Lietadlo zrejme zasiahli dve rakety zem-vzduch, hoci oficiálna ruská verzia je, že pasažieri sa počas letu hrali s granátom a ten vybuchol.

   Zostrelený iránsky dron Shahed s nočným čiernym sfarbením.

  Tento mobilný guľomet má vyznačené zostrely 15 dromov Shahed a jedného Lancetu. Nie je známe, či ide o úspechy jedného stroja alebo celej jednotky.

  
  

  September 2023

  Ukrajina uštedrila Rusku strategickú porážku v Čiernom mori. Podarilo sa jej zrušiť ruskú blokádu a obnoviť vývoz obilia vlastnými silami. To sa jej darí dodnes a vo väčšom objeme ako predtým umožňovala obilná dohoda. V suchom doku v prístave Sevastopoľ boli 13. 9. strelami Storm Shadow zničené výsadková loď Minsk a ponorka Rostov na Done. Následne bolo 22. 9. rovnakým spôsobom zničené aj sevastopoľské veliteľstvo Čiernomorskej flotily. Tá radšej stiahla svoje lode viac na východ.

  Rusko začalo používať drony Lancet s dlhším doletom a zasiahlo niekoľko ukrajinských lietadiel na letiskách pri mestách Kryvyj Rih a Mykolajiv. Výsledky útokov snímali ruské prieskumné drony. Ich operácie desiatky kilometrov za frontou spôsobujú Ukrajincom problémy dodnes.

  Skúška aerodynamických štítov pri predletovej príprave ruského Su-25.

   

  Október 2023

  Mesiac sa začal ďalším hrozným ruským vojnovým zločinom. Na smútočné zhromaždenie, ktoré sa zišlo na pohrebe vojaka v obci Hroza v Charkovskej oblasti, vypustili raketu Iskander. Tá zabila 59 ľudí – 36 žien, 22 mužov a jedno dieťa. Vyšetrovanie OSN potvrdilo, že všetky obete boli civilisti a zodpovednosť za ich smrť nesie Rusko.

  Ukrajina dostala rakety ATACMS s dlhším doletom a 17. 10. ich použila proti ruským vrtuľníkovým letiskám v Berďansku a v Luhansku. Ruské ozbrojené sily pri tom prišli o 46 helikoptér.

  Na pozemnom bojisku nastala patová situácia. Ukrajinský postup na juh sa zastavil v oblasti Robotyne a Verbove po dosiahnutí tretej – hlavnej ruskej obrannej línie. Naopak, Rusi spustili vlastný mohutný útok na Avdijivku pri Donecku.

   Ruská záchranná jednotka, ktorá 17. 2. s vrtuľníkom Mi-24 vyzdvihla zostreleného pilota stíhačky Su-35.

  Kapitán Fjodor Graboveckij, ktorý mal 19. 2. menej šťastia a po zostrelení jeho Su-35 zahynul v Azovskom mori.

  
  

  November 2023

  V prístave Kerč na okupovanom Kryme bola strelami Storm Shadow 4. 11. zničená ruská korveta Askold. Rusi v novembri zvýšili intenzitu útokov iránskymi dronmi Shahed. Tie im pomáhali mapovať pozície ukrajinskej protivzdušnej obrany. Tú spojenci pred zimou posilňovali. Nemecko dodalo systém IRIS-T a ďalší Patriot, Nórsko zas ďalšie systémy NASAMS. Z USA začali prichádzať výsledky programu FrankenSAM, ktorý kombinuje prvky rôznych systémov – napríklad americké rakety so sovietskymi odpaľovacími zariadeniami alebo sovietske radary so západnými odpaľovacími zariadeniami.

   Ilustračná snímka ruského A-50.

  Chvostová časť A-50, ktorý bol zostrelený 23. 2.

  Zostrelenému A-50 velil major Valerij Borovikov.

  
  

  December 2023

  Systém Patriot dodaný z Nemecka sa veľmi aktívne zapojil do práce. Pri Haďom ostrove bol 5. 12. zostrelený ruský Su-24M, ktorý sa pokúšal útočiť na Odesu. Obaja členovia posádky zahynuli. Identita jedného z nich bola potvrdená až teraz, bol ním kapitán Jevgenij Baterin. Následne bol 17. 12. zostrelený ruský Su-25 a 22. 12. boli zostrelené hneď tri Su-34 naraz. Na Vianoce 24. 12. ohlásili Ukrajinci ďalší Su-34 a jeden Su-30.

  Pokračovala aj likvidácia Čiernomorskej flotily, keď 26. 12. v prístave Feodosia poslali strely Storm Shadow na dno výsadkovú loď Novočerkassk. K jej záhube prispel výbuch prevážanej munície a následný požiar.

  Na konci decembra spustilo Rusko najväčšie raketové útoky na ukrajinské mestá od začiatku vojny. Do náletov sa 29. 12. zapojilo 18 strategických bombardérov. Rusi vypustili spolu 122 rakiet a striel s plochou dráhou letu a 36 dronov. Útok si vyžiadal 58 obetí na ľudských životoch a viac ako 160 zranených.

   Vo Voronežskej oblasti 11. 2. nafilmovali transport havarovaného Su-34. Ako a kedy k incidentu došlo, nie je známe.

  
  

  Január 2024

  Pokračovali ruské útoky na ukrajinské mestá. Napríklad 2. 1. vypustili spolu 134 rakiet a dronov. Na tomto útoku sa podieľalo aj 16 bombardérov Tu-95MS. Rusi však nebombardovali len ukrajinské ciele. Ich vlastná munícia čoraz viac padá nedopatrením aj na ich vlastné mestá a obce.

  Vo vzduchu utrpeli Rusi citeľnú stratu 14. 1., kedy bolo zničené lietadlo včasnej výstrahy a kontroly Beriev A-50. Zrútilo sa do Azovského mora. Spolu s ním bolo zasiahnuté aj lietajúce veliteľské a komunikačné stanovište Il-22M. Prešpikované črepinami a s mŕtvymi a zranenými na palube dokázalo núdzovo pristáť. Lietadlo je však na odpis. V Belgorodskej oblasti sa zas 24. 1. po zásahu protilietadlovou raketou zrútil transportný Il-76M. Dodnes nie je jasné, čo alebo koho viezol.

  Ukrajinský Su-25M1K s trupovým číslom „modrá 21“.

  Pri zostrelení ukrajinského Su-25 zahynul 7. 2. major Vladyslav Rykov z 299. brigády taktického letectva.

  
  

  Február 2024

  V poslednom sledovanom mesiaci došlo k dvom zásadným udalostiam. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal vo štvrtok 8. 2. populárneho generála Valerija Zalužného z funkcie najvyššieho veliteľa ukrajinských ozbrojených síl. Nahradil ho dovtedajší veliteľ pozemných síl, generál Oleksandr Syrskyj. Ten má za sebou úspešnú obranu Kyjeva na jar 2022 a bleskovú protiofenzívu v Charkovskej oblasti na jeseň 2022. Viedol však aj boje okolo Bachmutu, kde ho mnohí vojaci kritizovali za chyby pri rotácii na začiatku roka 2023. Zalužnyj by sa mal na vlastnú žiadosť stať novým ukrajinským veľvyslancom vo Veľkej Británii.

  Druhou zásadnou udalosťou bol ukrajinský ústup z Avdijivky, ktorý sa zavŕšil v sobotu 17. 2. Ide o prvý takýto úspech ruskej armády od mája 2023, kedy padol Bachmut. Rusko zaň zaplatilo desiatkami tisíc mŕtvych a zranených vojakov a stovkami kusov zničenej techniky. K pádu Avdijivky prispeli najmä dva faktory – obmedzenie dodávok munície zo Západu a ruské letecké bombardovanie.

  Rozhodnutie o ústupe z Avdijivky padlo už dávnejšie a začalo sa realizovať ešte vtedy, keď bol veliteľom ukrajinskej armády Valerij Zalužnyj. Ukrajinci presunuli do Avdijivky 3. útočnú brigádu pod zámienkou rotácie a posilňovania obrany. Jej skutočnou úlohou však bolo kryť ústup ostatných jednotiek. Keď si Rusi uvedomili, čo sa deje, vrhli do útoku všetky sily. Výsledkom bol chaos, nad ktorým nemalo velenie na oboch stranách žiadnu kontrolu. Malé oddiely sa v ruinách mesta premiešali a často museli bojovať v obkľúčení. Viacero zranených museli Ukrajinci pri ústupe zanechať za sebou, pretože sa nemohli hýbať a nevedeli ich odniesť. Časť z nich padla do zajatia, časť však Rusi povraždili.

  Kým vlani v lete ukrajinské delostrelectvo dokázalo na niektorých úsekoch prekonať to ruské, v Avdijivke v poslednom období muselo byť ticho pre nedostatok munície. Jej dodávky z EÚ meškajú, z USA sa pre domáce spory v Kongrese úplne zastavili.

  Ruské masové útoky na Avdijivku, ktoré sa začali v októbri 2023, vážne narušovalo delostrelectvo ešte skôr, ako sa ruskí vojaci priblížili na dostrel pechotných zbraní. Preto najmä pri počiatočných útokoch utrpeli Rusi veľké straty. Nič také sa však v posledných týždňoch pred pádom Avdijivky nedialo. Ruské formácie sa mohli na útok nerušene pripravovať a ukrajinská pechota sa pri obrane mohla spoliehať iba na vlastné zbrane a na podporu obrnených vozidiel Bradley, ktoré im z úkrytov vyrážali na pomoc.

  Druhým významným faktorom bolo ruské letecké bombardovanie. Krátko pred ukrajinským ústupom dopadalo na Avdijivku okolo 50 kĺzavých bômb denne. Ich presnosť nebola veľká, ale pri hmotnosti 500 kg napáchajú škody kdekoľvek dopadnú. V Avdijivke ničili najmä vysoké paneláky, ktoré využívali Ukrajinci na pozorovanie bojiska aj na obranu.

  Po ukrajinskom ústupe sa toto bombardovanie začalo aj na novej obrannej línii a tiež pri Bachmute, kde Rusi obnovili snahu postúpiť na západ. Počet zhodených bômb začal dosahovať aj 100 denne a objavili sa aj nové kĺzavé bomby s hmotnosťou až 1500 kg.

   V okolí Robotyne bol 13. 2. zostrelený ukrajinský vrtuľník Mi-17V-5. Zahynuli dvaja členovia posádky.

  
  

  Ruské bombardovanie a straty

  S nedostatočnými dodávkami zbraní a munície súvisí aj schopnosť Ruska dlhú dobu nerušene bombardovať Avdijivku. Ukrajinci nemajú dosť systémov protivzdušnej obrany na to, aby účinne bránili celú frontovú líniu. K Avdijivke presunuli batérie PVO až v druhej polovici mesiaca, aby kryli záver ústupu. Medzi nimi vynikala tretia batéria systému Patriot, ktorú dodali z Nemecka na konci minulého roka. Ukrajina mala predtým dve batérie, jedna je nasadená na obranu Kyjeva a druhá na obranu Odesy. Výhodou tretej nemeckej batérie je, že jej jednotlivé prvky sú namontované na nákladných autách. Americké systémy Patriot sú namontované na prívesoch a aj špičkovo vycvičenej obsluhe trvá 30-40 minút, kým ich pripraví na presun. Nemecká batéria sa môže presúvať takmer ihneď. Podľa rakúskeho vojenského odborníka Toma Coopera je možné, že Ukrajinci túto batériu ďalej rozdelili na menšie prvky, keď k niekoľkým odpaľovacím zariadeniam pridali iné navádzacie radary. Na základe programu FrankenSAM môže ísť aj o radary z pôvodne sovietskych systémov, napríklad S-300. Toto rozdelenie batérie na menšie elementy umožňuje pokrytie väčšieho úseku frontu.

  Ukrajinci už v sobotu 17. 2. ohlásili zostrelenie dvoch Su-34 a jedného Su-35. Nároky prichádzali aj naďalej prakticky na dennej báze – 18. 2. to bol ďalší Su-34, 19. 2. jeden Su-34 a jeden Su-35, 21. 2. ďalší Su-34, 27. 2. dva Su-34 a v priebehu 29. 2. postupne tri Su-34. Dokopy ide o dvanásť lietadiel, problém je však s overením ich zostrelenia. Ruské sociálne médiá potvrdili stratu iba dvoch Su-35. Ukrajina poskytla nezreteľné videá ako dôkaz pádu dvoch Su-34. Čo je však s ďalšími ôsmimi nárokovanými Suchojmi? Na definitívnu odpoveď si budeme musieť nejaký čas počkať – tak ako pri predchádzajúcich pokračovaniach tohto seriálu. Prakticky v každej časti sa spomína nejaké fotografické potvrdenie straty z predošlých mesiacov – a to na oboch stranách. Aj v v aktuálne sledovanom období sa objavili zábery poškodeného Su-34 po núdzovom pristátí, ku ktorému celkom isto došlo niekedy v minulosti, nie je však známe, ku ktorej udalosti sa viaže.

  Niečo o ruských stratách však môže naznačovať analýza satelitných záberov ruských letísk. Z nej vyplýva, že v období, kedy Ukrajinci nárokovali vyššie spomínané zostrely, sa na svoje základne nevrátilo šesť Su-34.

  Poďme sa bližšie pozrieť na overené straty. V sobotu 17. 2. bol nad východnou Ukrajinou zostrelený Su-35. Pilot sa katapultoval a zachránila ho posádka helikoptéry Mi-24 na bojovej pátracej a záchrannej misii (CSAR). Vrtuľníková jednotka si po úspešnej záchrane pilota Su-35 urobila skupinovú fotku a tým vlastne potvrdila zostrel ruskej stíhačky.

  Druhý Su-35 bol zostrelený už o dva dni, v pondelok 19. 2. Tentoraz sa zrútil do Azovského mora pri obci Rybacke južne od Mariupoľa. Pilotoval ho kapitán Fedor Graboveckij. Ten sa síce stihol z padajúceho lietadla úspešne katapultovať, no v studenej vode zomrel skôr, ako ho mohli vyzdvihnúť záchranné vrtuľníky.

   Jednou z potvrdených obetí zostrelenia Mi-17V-5 je Vadim Pokatajev.

  Vrtuľník Mi-8AMTŠ s označením RF-04428 a trupovým číslom „červená 62“, na ktorom 9. 8. 2023 dezertoval na ukrajinskú stranu ruský pilot kapitán Maxim Kuzminov.

  Maxim Kuzminov bol vo februári zastrelený v Španielsku.

  
  

  Ďalší A-50

  Okrem stíhačiek a stíhacích bombardérov sa ukrajinskej protivzdušnej obrane podarilo v sledovanom období zostreliť aj ďalšie lietadlo včasnej výstrahy a kontroly Beriev A-50. Jeho koniec v piatok 23. februára zachytilo viacero videí. Na jednom je vidieť, že lietadlo klesá a vypúšťa klamné ciele. Mierili naň dve rakety. Jednu sa podarilo zmiasť a vybuchla ďaleko za lietadlom. Druhá ho však zasiahla a stroj začal padať v plameňoch. Na ďalších videách je vidieť silný požiar  po dopade na zem, či odtrhnutý chvost lietadla na zemi, čím sa ihneď potvrdila identita typu.

  A-50 dopadol v blízkosti dediny Trudovaja Armenia na ruskej strane Azovského mora. Zasiahnutý bol viac ako 200 km od najbližších ukrajinských pozícií. Ukrajinská tajná služba uviedla, že ho zostrelili s pomocou upravenej rakety S-200. Po zostrelení prvého A-50 v januári sa totiž začali tieto ruské lietadlá pohybovať ďalej od frontu. Okrem iného slúžia na navádzanie útokov Su-34. Ukrajinci sa teda snažili prísť na to, ako proti nim zasiahnuť. Staré strely S-200 síce vyradili už pred rokmi, no ostali im v skladoch. Niektoré verzie S-200 majú dosah až 300 km.

  Zostrelený A-50 mal označenie RF-50610 a trupová číslo „červená 42“. Patril 610. stredisku bojovej prípravy a preškoľovania leteckého personálu. Na palube bolo najmenej 10 príslušníkov posádky, nikto z nich neprežil. Boli medzi nimi major Valerij Borovikov, major Alexander Ruluk, kapitán Alexander Provalov, nadporučík Valerij Telmanov a práporčík Dmitrij Chrulev. Pre Rusko je to veľká strata, pretože nie je ľahké takéto lietadlo vyrobiť a hlavne jeho posádku tvorili špecialisti s dlhoročným výcvikom, ktorých nedokáže nahradiť už vôbec.

   Nadporučík Nikita Kirjanov, ktorý zomrel počas Kuzminovovej dezercie.

  Kapitán Chušbacht Tursunov, ktorý zomrel počas Kuzminovovej dezercie.

  
  

  Ukrajinské straty

  Prisunutie protivzdušnej obrany bližšie k frontovej línii so sebou nesie zvýšené riziko a Ukrajinci za to draho platia. V sledovanom období prišli o batériu S-300 a 26. 2. bolo v Záporožskej oblasti zničené vôbec prvé odpaľovacie zariadenie systému NASAMS.

  Ukrajina v sledovanom období preukázateľne stratila dva stroje. Najprv bol v stredu 7. 2. počas bojového letu zničený Su-25 z 299. brigády taktického letectva. Jeho pilot, major Vladyslav Rykov, zahynul. S najväčšou pravdepodobnosťou bol zostrelený raketou R-37, ktorú vypustila ruská stíhačka Su-35.

  V utorok 13. 2. bol v oblasti Robotyne v Záporožskej oblasti zostrelený vrtuľník Mi-17V-5 ukrajinského armádneho letectva. Nízko nad zemou sa pohybovali dve helikoptéry. Jedna vypúšťala klamné ciele, druhá nie – a práve tú zasiahla raketa. Vrtuľník začal horieť a dopadol na zem. Dvaja letci zahynuli (jeden z nich bol menovaný ako Vadim Pokatajev), tretí člen posádky bol kriticky zranený.

  Ako stratu možno uviesť aj smrť ruského pilota, kapitána Maxima Kuzminova. Ten 9. 8. dezertoval na ukrajinskú stranu s vrtuľníkom Mi-8AMTŠ s označením RF-04428 a trupovým číslom „červená 62“. Dvaja ďalší členovia posádky nemali o jeho úmysle dezertovať ani potuchy, po pristátí sa pokúsili ujsť a boli zastrelení. Kuzminova doma v Rusku, pochopiteľne, označili za zradcu a tajné služby nad ním vyniesli ortieľ smrti. Na Ukrajine dostal pol milióna dolárov a tri možnosti na výber – bojovať za Ukrajinu, ostať žiť na Ukrajine ako civilista, alebo žiť v zahraničí. Kuzminov si vybral poslednú možnosť a usadil sa v Španielsku. Porušil však zásady utajovania, keď k sebe zavolal svoju priateľku. Vďaka tomu ho zrejme vypátrali a zastrelili. Mimochodom, v sledovanom období bola zverejnená aj identita zvyšných dvoch členov posádky, ktorí zomreli pri jeho dezercii. Boli to kapitán Chušbacht Tursunov a nadporučík Nikita Kirjanov. Zabitie Kuzminova znamená, že ukrajinské snahy presvedčiť ďalších ruských letcov na dezerciu sa zrejme minú účinkom.

   

  Lode na dne

  V sledovanom období pokračovala aj likvidácia ruskej Čiernomorskej flotily. Tentoraz sa o to postarali námorné drony. Hneď vo štvrtok 1. 2. poslali na dno raketovú korvetu Ivanovec triedy Tarantul. Plavidlo napadla svorka dronov Magura V5, ktoré ju uštvali ako dravé šelmy. Postupne ju zasiahli dva do zadnej časti, čím jej zrejme vyradili pohon. Následne jej jeden spôsobil veľkú dieru na ľavoboku, do ktorej potom vplával štvrtý dron a vybuchol vnútri lode. Na videu je vidieť aj výbuch na pravoboku. Korvetu tak zasiahlo najmenej päť dronov. Na závere videa, ktoré zverejnila ukrajinská vojenská rozviedka GUR je vidieť už len provu potápajúcej sa lode, ktorá trčí kolmo nad hladinu.

  Následne bola v stredu 14. 2. pri pobreží Krymu rovnakým spôsobom zlikvidovaná výsadková loď Cézar Kunikov. Viezla náklad z Novorossijska do Sevastopoľa, pričom ju vypátrala svorka dronov Magura V5. Po niekoľkých výbuchoch sa loď prevrátila a potopila. Loď patrila do triedy Ropucha a potopila sa presne 81 rokov od smrti majora Cézara Kunikova, po ktorom bola pomenovaná. Ten bol smrteľne zranený v bojoch o Novorossijsk a zomrel 14. 2. 1943.