Markingy pro F4F-4 Wildcat late 1/48
Lt.(Jg) William E. Eder, VGF-29, USS Santee (CVE-29), listopad 1942
Před přidělením k jednotce VGF-29 bojoval William Eder u VF-3 v bitvě o Bougainville a u VF-2 v bitvě v Korálovém moři. Celkem si během těchto bojů připsal sestřel Zera, poloviční sestřel bombardéru Betty a pravděpodobný sestřel bombardéru Val. Dohromady má Eder přiznáno 6,5 sestřelu japonských letadel a dalších 10 zničil na zemi. K tomu ještě zničil tři francouzská letadla během operace Torch. Wildcat, se kterým Eder létal během operace Torch, nesl standardní kamufláž tvořenou odstíny Light Gray a Blue Gray, výsostný znak byl doplněn na trupu a spodní straně křídla žlutým lemem. Pod kabinou byly z obou stran namalovány dva dosažené sestřely a znak jednotky.
BuNo.11992, Ens. Leroy Childs, VF-111 "Sun Downers", Guadalcanal, 6. květen 1943
VF-11 byl založena 10. října 1942 v NAS North Island California a byla vyzbrojena Wildcaty. Aby eskadra zdůraznila svůj bojový duch a převahu nad Japonci, zvolila si název Sundowners. Ve znaku měla dva Wildcaty sestřelující vycházející slunce. Od dubna do července 1943 sestřelily Wildcaty VF-11 celkem 55 nepřátelských letadel ve vzdušných bojích u Guadalcanalu. Po návratu do USA a přezbrojení na nové F6F Hellcat se VF-11 v říjnu 1944 nalodila na USS Hornet a zapojila se do bojů. Do února 1945 dosáhli její piloti 102 sestřelených nepřátel ve vzduchu a další desítky jich zničili na zemi. Se zobrazeným Wildcatem byl 6. května 1943 sestřelen Ens. Leroy W Childs. Naposledy byl spatřen, jak se odpoutává od formace a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Posmrtně získal leteckou medaili a Purpurové srdce. Wildcat s číslem 16 byl zbarven standardními kamuflážními odstíny Light Gray a Blue Gray s difuzním přechodem barev. Na obou stranách trupu byl nakreslen bílý nápis „JEANIE“ a znak jednotky VF-11. Letoun měl na trupu a křídlech četné opravy kamufláže.
Lt. Philip H. Torrey Jr., CO VF-22, USS Independence (CVL-22), červen 1943
Jednotka VF-22 byla aktivována 30. září 1942 a během druhé světové války létala z letadlové lodi USS Indenpedence (CVL-22) vyzbrojená letouny F4F Wildcat, později F6F Hellcat. Prvním velitelem jednotky byl Lt. Philip H. Torrey Jr. který jednotce velel do léta 1943. Během léta 1943 se Torrey stal velícím důstojníkem Fighting Squadron 9 (VF-9), operující z USS Essex (CV-9). V březnu 1944 byl převelen ke Carrier Air Group 9 (CAG-9) operující na palubě USS Lexington (CV-16) s letouny F6F Hellcat. Dne 16. února 1945 se Torrey dobrovolně přihlásil na první misi která směřovala nad Tokio. Nad cílem byl však jeho Hellcat sestřelen japonským stíhačem a Torrey smrtelně havaroval ve vesnici Habu poblíž Narity. Jeho Wildcat, se kterým létal u VF-22, měl nestandardní kamufláž, u které byl na původní starší schéma v odstínech Blue Gray/Light Gray na vrchní straně trupu a křídel aplikován třetí odstín Semi-Gloss Sea Blue.
VC-13, USS Core (CVE-13), srpen–září 1943
V Tacomě postavená eskortní letadlová loď USS Core (CVE-13) třídy Bogue byla uvedena do provozu 10. prosince 1942 a pojmenována byla po zálivu Core Sound. USS Core působila na západním pobřeží u San Diega, ale brzy se připojila k Atlantické flotile, aby se zúčastnila krvavé války proti ponorkám s letouny TBF-1C Avenger a F4F-4 Wildcat na palubě. První bojová plavba Core v Atlantiku trvala od 27. června do 31. července 1943 a VC-13 během ní zasáhla dvojici ponorek. USS Core a VC-13 si do konce roku 1943 připsaly celkem čtyři zničené ponorky a pomohly tak ukončit dobré časy německé ponorkové flotily. Wildcaty na USS Core nesly zajímavou kombinaci barev od tovární modrošedé NS přes světle šedou NS. a také obě tehdy nová schémata ASWN I a II určená pro Atlantik. Zobrazený letoun s černým identifikačním číslem 6 na směrovce měl na trupu nakresleno unikátní provedení emblému jednotky s vepsaným číslem 13. Díky tomu se stal oblíbeným pozadím pro fotografie pilotů VC-13.
Lt. (jg) Dean S. Laird, USS Ranger (CV-4), říjen 1943
Dean Samuel „Diz“ Laird byl jediným esem amerického námořnictva se sestřely na pacifickém i evropském bojišti. Po 2. světové válce sloužil také ve válce v Koreji a ve Vietnamu. Laird v boji sestřelil 5,75 nepřátelského letadla a jeden letoun poškodil. Dvě z jeho obětí byly německé letouny Ju 88 a He 115, sestřelené v říjnu 1943 poblíž Norska během operace Leader. Ostatní byly japonské letouny. Laird během druhé světové války absolvoval 138 bojových letů a byl mimo jiné vyznamenán Distinguished Flying Cross a Congressional Gold Medal. Létal na F4F Wildcat a poté na F6F Hellcat a byl přidělen od listopadu 1942 do března 1943 na letadlovou loď USS Ranger (CV-4). Od listopadu 1944 do března 1945 působil z USS Essex (CV-9). V roce 1969 byl jedním ze tří hlavních pilotů ve filmu Tora! Tora! Tora! Laird při jeho natáčení pomáhal s rekonstrukcí útoku na Pearl Harbor a během produkce nalétal přibližně 164 hodin.
VMF-441, Nanumea, listopad 1943
Marine Fighting Squadron 441 (VMF-441) byla vytvořena 1. října 1942 v Tutuile na Americké Samoe z části VMF-111 a létala na letounech F4F Wildcat. Do konce května 1943 se celá squadrona přesunula do Funafuti na Ellice Islands a 28. září 1943 následoval další přesun na základnu Nanumea. Squadrona se v prosinci 1943 přesunula zpět do Tutuily, kde přezbrojila na F4U-1 Corsair. VMF-441 byla známa také pod přezdívkou „The Blackjacks“. Jednotce bylo během druhé světové války připsáno celkem 49 sestřelených letadel a po kapitulaci Japonska byla 11. července 1946 deaktivována. Zobrazený Wildcat nesl nestandardní kamufláž u které byl na původní starší schéma v odstínech Blue Gray/Light Gray nově doplněn na horních plochách trupu a křídel třetí odstín Semi-Gloss Sea Blue. Příď letounu zdobil na levé straně motorového krytu bílý nápis „Little Joe“ s motivem hracích kostek.