Úvodník
Dobrý večer, vážení přátelé!
Máme za sebou hektický březen. Chápu, že vám to asi tak nepřijde, ale ona každá hospoda vypadá jinak z jídelny a jinak z kuchyně. Aby byl pohled z jídelny, tedy od vás zákazníků, pozitivní, nezbývá personálu v kuchyni, tedy nám, aby se pořádně oháněl. Cílem kuchyňského personálu je mít plnou jídelnu spokojených hostů, a to je i náš případ. Osvědčená metoda přitom je přinášet nové myšlenky a nové podněty. V našem případě jsme navíc rozjeli pojízdnou jídelnu, se kterou jsme v březnu byli každý týden na jedné výstavě. To jsme ještě nikdy v minulosti neudělali. Byly tu i jisté pochybnosti, zda to je vůbec zvládnutelné, a ukázalo se, že je to zvládnutelné. Takže jsme dali Veronu, Bytom, Prosek a Prostějov, a máme toho celkem vzato plné kecky. Alespoň my, kdo jsme ty výstavy absolvovali a připravovali. Nicméně zákazníkům chutnalo, vypadali spokojeně, nikdo si nestěžoval, a tak v našem výstavním programu budeme pokračovat. Ve zbytku roku už to bude klidnější, v dubnu jedeme pouze na jednu výstavu, do Mošoně. Já tam ale nebudu, jdu ve stejném termínu na svatbu. Vdává se paní Martina Kuřáková, majitelka podílu v Eduardu, tedy má obchodní partnerka, také hlavní technoložka naší nástrojárny, tedy dáma, která do značné míry odpovídá za podobu našich stavebnic. Bere si pana Ladislava Jonáše. To je pán, který zkonstruoval například Focke-Wulfy Fw 190 a všechny Spitfiry od Eduardu. A také Migy-21, včetně připravovaného Miga-21F. Teď konstruuje další pěknou věc, ale jakou vám ještě neřeknu. Na to máme ještě dost času.
V Prostějově se nám naše výstavní aktivity propojily s aktivitami výrobními. Během března jsme dokončili všechny formy na P-51B Mustang 1/48, dokončili jsme i další operace nutné k vydání stavebnic, tedy konstrukci a zahájení výroby obtisků, návodů, leptů, masek i základní sady Brassinů. Takže v tuto chvíli jsme připraveni Mustanga vydat, a v březnu jsme si i oťukali trh, abychom viděli, co na to zákazníci. A zákazníkům chutná, což je po dvou letech, co se nikdo s nákupy stavebnic zrovna nepřetrhne, velmi pozitivní novinka. To je také novinka v našich operacích. Na začátku března proběhl předprodej Royal Classu P-51B s neočekávaně vysokým výsledkem – dostali jsme se téměř na 4000 objednaných stavebnic. To je výrazně víc než obvyklý prodej dosud vydaných stavebnic této řady. Ukazuje to, že volání modelářů o obnovení Royal Classů mělo reálný základ a že jsem se mýlil, když jsem toto volání podceňoval. Do Prostějova jsme pak vezli sto krabic takové ochutnávky v podobě Mustangů v bílých krabicích, prodali jsme všechny, a k tomu ještě 54 Overtreesů. V Mošoni se naše obchodní a výrobní aktivity opět propojí, protože tam už budou v prodeji květnové novinky a ty budou opět hlavně o Mustangu!
Dubnové novinky
V dubnu vydáváme dalšího Gustava, tedy Limitku věnovanou pozdním verzím Bf 109 G-6 a Bf 109 G-14. Chápu, že už se dvaasedmdesátinové Stodevítky trochu okoukaly, a tak je leckdo přejde, jako že to není nic moc extra, ale já bych řekl, že je to něco extra. Verzím Bf 109 G, kterým se ta stavebnice věnuje, se totiž zatím nikdo moc seriózně nevěnoval. Jsou tu nějaké stavebnice G-14, ale poměrně staré, a pozdním verzím G-6, tedy strojům s kabinou Erla a vysokou směrovkou, případně s jejich kombinací, se většina seriózních výrobců víceméně vyhýbala. Tak tedy my ne, my se jim nevyhneme. Když už ty Messerschmitty děláme, tak je uděláme pořádně. Stejně jako třeba Wildcaty, jednoho, F4F-4 pozdní verze, vydáváme v Profipacku 1/48 také v dubnu, stejně jako Fokkera E.III ve Weekendu a také v 1/48. K tomu spoustu leptů, masek, Brassinů a dalších doplňků, jak si můžete zjistit a prověřit dále v dnešním čísle Infa.
Hyperscale
Jak jsem slíbil, začal jsem diskutovat na Hyperscale. Začátek byl celkem nářez, přiznávám, že jsem moc nestíhal, ale teď už je to celkem v klidu. Řekl bych, že si spolu s modeláři rozumíme, jistá drobná nedorozumění jsem zaznamenal zatím jen dvě, a to je lepší, než to bylo v mých začátcích na Modelfóru. Jediným zádrhelem je jedno vlákno, kde řešíme, jak má vypadat křídlo na Mustangu. Jde o to, zda má být úplně hladké nebo zda na něm mohou být panelové linky, tak jak to máme my. To je obsáhlé téma, které by stálo za článek. Mám k tomu tedy celkem dost podkladů, po pravdě řečeno se tím tématem zabývám už skoro deset let, mám za sebou asi stovky, ale taky možná tisíce prohlédnutých fotek, spousty přečtených článků a jiných textů, 48 poměrně podrobně prohlédnutých Mustangů a jeden let v Mustangu na zadním sedadle. Přiznám se, že tehdy jsem se pořádně nepodíval, jak to má zrovna tenhle konkrétní stroj s povrchem křídla, protože když jsem do něho lezl, tak mým hlavním zájmem bylo nasoukat svých 190 cm a 120 kilo do té štěrbiny za pilotovým sedadlem, a když jsem lezl ven, tak už jsem moc neviděl a měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Z toho vidíte, že priority historického bádání mohou být v různých momentech různé, a s tím povrchem křídla u Mustangu to bylo tak nějak podobně. Obecně bych řekl, že to bylo tak, že nejprve to křídlo u většiny jednotek leštili a později se na to vybodli, protože měli jiné starosti, a navíc zjistili, že když pod křídlo pověsíte přídavné nádrže, tak můžete křídlo leštit jako čistič bot na Penn Station a stejně to rychleji nepoletí. Vy se k tomu u svých modelů můžete postavit stejně. Pokud se vám naše panelové linky nelíbí, zatmelte si je, přebruste, vyleštěte a přestříkejte je barvou. Tím bude váš zážitek se stavby naprosto autentický, budete postupovat stejně jako dělníci a technici na výrobní lince firmy North American. Pokud by vám snad přišlo, že když máme panelové linky na křídle, tak se ten náš Mustang vlastně ničím neliší od jiných už vydaných Mustangů, tak doporučuji si tu stavebnici nejprve pořádně prohlédnout a nedělat unáhlené soudy, protože já jsem si tedy jist, že se od nich liší naprosto zásadně. Je to prostě něco úplně jiného, než co dostanete od kohokoli dalšího. Přiznám se, že jsem měl i nutkání napsat na téma křídla Mustangů ten výše zmíněný článek, ale už tak jsem toho našemu šéfredaktorovi nasliboval tolik, že nevím, kdy to všechno dodám. Budu se tedy držet svých původních plánů a nebudu přelétávat k jiným tématům. S křídlem na Mustanga už stejně nic neuděláme i kdybychom chtěli, a my stejně nechceme, protože jsme si jisti, že je správné a hezké.
Články
Tím se dostávám k dnešním článkům. Máme tu další pokračování Letecké vojny nad Ukrajinou od Mira Bariče. Autor se nám svěřil, že mu chodí různé nenávistné a agresivní dopisy. Je jasné, že nejsou od příznivců Ukrajiny. My příznivci Ukrajiny jsme a stojíme za svým autorem. Zároveň ale také vyjadřujeme upřímnou lítost nad obětmi teroristického útoku na moskevskou koncertní síň a vyjadřujeme upřímnou soustrast pozůstalým po obětech tohoto barbarského činu. Současně si ovšem také myslíme, že když ruské bezpečnostní síly dokáží zatknout člověka na ulici s transparentem nebo citátem z ústavy v řádu minut, mohly by proti teroristům dokázat zasáhnout dříve než za hodinu. Tady u nás, na dekadentním Západě, to naše bezpečnostní síly umí. Na druhou stranu moc neřeší zatýkání za citáty z ústavy ani za protesty proti vládě.
Dále máme v čísle dva historické články. Zahradničení na Dunaji od Petera Kaššáka je o zaminování Dunaje v roce 1944, druhý od Jana Bobka je o sestřelech Ericha Hartmanna a jednom z jeho Messerschmittů. Kromě toho máme ještě tři kratší, ale poutavé Box art story - o Wildcatu, o Hellcatu, o Fokkeru E.III. A já jsem k tomu napsal cestopis o studijní cestě do Itálie, které jsem se účastnil já, jako hlavní řidič a vedoucí výpravy, Jakub Nademlejnský jako koordinátor a Standa Archman jako hlavní výzkumník. Tím jsme myslím vyrovnali obvyklou sestavu různých výprav jiných institucí, ať už sportovních nebo akademických, kde jsou vždy na jednoho aktivního vědce nebo sportovce nejméně dva členové realizačního týmu.
A to je ode mě dnes vše. Přeji vám příjemné čtení!
Buď kit!
Vladimír Šulc