Pekelné ráno
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Petr Štěpánek st.
Kat. č. 7077
Na ilustraci, zobrazující Hellcat, kterou v roce 2011 vytvořil náš kolega Petr Štěpánek, není na první pohled nic dramatického. Skupina Hellcatů z VF-27, v jejímž čele letí Lt. „Brownie“ Brown, krouží nad mateřskou letadlovou lodí USS Princeton. K boxartu se však váže jeden z nejdramatičtějších okamžiků historie leteckých jednotek US Navy. Sedmadvacetiletý Carl Allen Brown, Jr. pocházel z Texarkany v Texasu a do námořnictva vstoupil v roce 1941. Po službě v oblasti Aleut byl v květnu 1944 přidělen k VF-27 na palubě USS Princeton. V bojích u Marian, Filipín a Taiwanu si do poloviny října 1944 připsal 5,5 potvrzeného leteckého vítězství.
První bojovou akcí se pro VF-27 však stala operace Torch v severní Africe v listopadu 1942 na palubě USS Suwannee. Poté se přesunula do Pacifiku, od února do července 1943 operovala z pozemní základny na Guadalcanalu a připsala si 12 vítězství. Během druhé operační túry byla VF-27 reorganizována na NAS Alameda a v květnu 1944 se nalodila na palubu USS Princeton. Nejtěžší zkouška na Browna a jeho letadlovou loď čekala během bitvy v Leytském zálivu v říjnu 1944.
Jednalo se o největší námořní bitvu v dějinách lidstva, jíž se zúčastnilo dvě stě tisíc členů palubního personálu, asi 300 plavidel na spojenecké straně a přibližně 70 válečných lodí japonského námořnictva. Cílem spojenců bylo zajistit vylodění na filipínském ostrovu Leyte. K bitvě došlo během několika střetnutí mezi 23. do 23. říjnem 1944. Japoncům se vylodění nepodařilo zabránit a přišli o letadlovou loď Zuikaku, tři lehké letadlové lodi, tři bitevní lodi, deset křižníků a jedenáct torpédoborců. Američané ztratili jednu lehkou letadlovou loď, dvě eskortní letadlové lodě, dva torpédoborce a dva eskortní torpédoborce. Do bitvy drtivým způsobem zasáhla početní převaha amerických námořních letounů a zkušenosti jejich letců. Japonské námořní a armádní letectvo oslabené nedávnými boji u Taiwanu tomuto náporu nedokázaly čelit, přestože musely námořní jednotky zahájit taktiku útoků letců Kamikaze.
Toto vítězství však bylo tvrdě vybojováno a VF-27 i USS Princeton je toho důkazem. Tato letadlová loď, přezdívaná „Sweet Pea“, byla součástí Task Force 38.3. Japonským námořním letcům se podařilo během noci a rána 24. října americký svaz lokalizovat a za úsvitu proti němu vyslali 105 stíhacích letounů A6M Zero, dalších šest Zer v roli stíhacích bombardérů, 21 stíhaček N1K-J George a 38 bombardérů D3A Val. V samostatné formaci letělo 12 bombardérů D4Y Judy. S japonskou útočnou skupinou, která byla rozdělena na několik formací, se střetli především letci z VF-27 a VF-15 (USS Essex). Právě v tomto boji docílil Cdr. David McCampbell z VF-15 devíti vítězství. VF-27, která na počátku boje čelila přesile 1:10, zničila 36 nepřátelských stíhacích letounů, jeden pilot v tomto střetnutí dosáhl šesti vítězství a další tři letci, včetně Lt. Browna, docílili pěti sestřelů. Brown se však musel odpoutat z boje s těžce poškozeným strojem, dvěma střepinami v levé noze a čtyřmi Zery za zády.
Když se vracel k mateřské lodi, s hrůzou zjistil, že „Sweet Pea“ je v plamenech. Zasáhla ji v deset hodin dopoledne pumou osádka střemhlavého bombardéru Judy. Browna postupně odmítly přijmout na palubu USS Lexington a USS Langley. Podařilo se mu však spojit s velením Princetonu, které se snažilo zkoordinovat vyzvednutí torpédoborcem, pokud by Brown přistál na hladinu. Nakonec se ozvali kolegové z USS Essex a nabídli Brownovi, že může přistát, pokud tak učiní okamžitě. Brown dosedl s poškozenou hydraulikou, nouzově vysunul podvozek, hák se mu podařilo uvolnit nárazem o palubu a hned poté zachytil první lano. Za tuto akci obdržel Navy Cross.
Bomba zasáhla hangár lodi USS Princeton, v němž byly natankovány a vyzbrojeny bombardéry Avenger. Na palubě se nacházelo šestnáct Hellcatů, ale už neměly šanci odstartovat. Dalších devět přistálo na jiných letadlových lodích. S evakuací a hašením požáru se snažil pomoci lehký křižník USS Birmingham pod velením Capt. Thomase B. Inglise a tři další plavidla. Ale kolizemi s letadlovou lodí a dalšími explozemi na její palubě utrpěli škody i její zachránci. USS Princeton se nakonec po osmi hodinách potopila po velké explozi. Zahynulo 108 členů její posádky, ale na palubě USS Birmingham zahynulo 241 mužů a dalších 412 bylo zraněno. Když byl později Capt. Inglis dotázán, zda by postupoval stejně, kdyby věděl, jaké riziko jeho křižníku hrozí, odpověděl: „Postupoval bych stejně – za předpokladu, že by se jednalo o stejné faktory a já neměl křišťálovou kouli“.