Markingy pro Fokker E.III 1/48
E339/16, Lt. Josef Jacobs, Fokkerstaffel West, červen 1916
Nástup Fokkerových jednoplošníků vyzbrojených synchronizovaným kulometem vnesl od léta 1915 do průběhu letecké války zásadní změnu. Původní přidělování k polním leteckým jednotkám FFA (Feldflieger Abteilung) se změnilo na začátku roku 1916, kdy byly zformovány první německé stíhací jednotky. Kampfeinsitzer Kommando (KeK) bylo uskupením pilotů náležejících sice stále do stavu příslušných FFA, ale určených pro boj s nepřátelskými letouny. Teprve poté byli tito piloti vyčleněni do oficiálních stíhacích jednotek, Staffeln, ve kterých vyrostla řada budoucích es. Jedním z nich byl Josef Carl Peter Jacobs, který první rok své letecké kariéry strávil jako pilot pozorovacích letounů u FFA 11, aby se v dubnu 1916 připojil k Fokkerstaffel West. Svého prvního uznaného vítězství dosáhl v květnu, kdy sestřelil dvoumístný Caudron a možná také pozorovací balón. Jeho Eindecker dostal nátěr zelenou barvou, která byla doplněna hnědými skvrnami, což letoun maskovalo nejen ve vzduchu, ale také na zemi. Na konci války se jeho konto zastavilo na počtu 48 vítězství. Z personálu Fokkerstaffel West byla 6. října 1916 zformována Jasta 12, ale Jacobs byl již za měsíc převelen k Jasta 22.
E105/15, Gfr. Ernst Udet, KeK Habsheim, jaro 1916
Nejúspěšnějším přeživším stíhačem první světové války byl Ernst Udet, který začínal svou leteckou kariéru u Feldflieger Abteilung 206, odkud se přesunul k FFA 68, kde dostal k dispozici svůj první Eindecker, který zničil kvůli závadě při vzletu. Poté mu byl přidělen jeden starší exemplář. Dne 18. března 1916 dosáhl Udet svého prvního vzdušného vítězství. Ještě téhož roku se FAA 68 transformovala na Kampfeinsitzer Kommando Habsheim a poté se z ní 28. září stala Jasta 15. Udetův E.III dostal blíže neurčený zelený nátěr, který byl doplněn šikmým černo-bílým pruhem. U toho byla později černá část zatřena zelenou barvou jiného odstínu než zbytek letounu. Barevné schéma a obtisky nabízejí obě varianty.
Lt. Gotthard Sachsenberg, MFFA I, duben–listopad 1916
Druhý nejúspěšnější stíhač německého námořnictva zahájil svou leteckou kariéru jako pozorovatel u Freiwilliges Marine-Fliegerkorps. V prosinci 1914 byl převelen k Marine-Feldflieger-Abteilung I. V první polovině dubna 1916 převzala jednotka tento D.III číslo LF196 a ten se s největší pravděpodobností stal letounem v té době čerstvě vyškoleného stíhacího pilota Gottharda Sachnsenberga. Na letounu v barvě plátna postupně přibývalo olejových skvrn a dalších nečistot a podle fotografií jej jeho pilot nedaleko Ostende při nouzovém přistání postavil „na čumák“. Nevíme, kdy k tomu došlo, letoun byl následně v rozmontovaném stavu odvezen na letiště a dále létal až do konce listopadu, kdy byla většina E.III odstavena ve prospěch nových Halberstadtů.
E619/16, Rakousko-uherské námořnictvo, Abwehrflugstation Altura, Rakousko-Uhersko, 1918
V rámci rakousko-uherského letectva a námořnictva sloužily Fokkery E.III s označením A.III a některé měly namísto originálního německého kulometu LMG instalován rakousko-uherský Schwarzlose. Není to ale případ tohoto letounu. Ten byl vyzbrojen kulometem LMG, ovšem verzí v provedení pro námořnictvo, a tedy s jednoduchými mířidly a mírně odlišným perforováním pláště kolem hlavně. Fokkery A.III byly postupně stahovány k cvičným jednotkám, kde sloužily ještě v posledním roce války. Byl to i případ tohoto letounu, který sloužil k výcviku na letišti Altura. Tam s ním 24. února 1918 smrtelně havaroval při cvičném letu brněnský rodák Leodegar Ustynek. Během střelby na terč mu vysadil motor, letoun ztratil rychlost a zřítil se z výšky asi 50 m. Zajímavostí jsou dva druhy použitých křížů. Zatímco na křídlech byl starší typ, na trupu byl použit novější. U spodních ploch se historici přiklánějí ke světle modré barvě.