Můj milý Fokker
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Adam Tooby
Kat. č. 8419
Fokkerovy jednoplošníky se od léta 1915 staly pro své protivníky velmi nepříjemným problémem. Nejen že měly funkční zařízení pro synchronizaci střelby okruhem vrtule, ale piloti obratných jednoplošníků se v boji chovali velmi agresivně. Synonymem pro fenomén, který britští protivníci nazvali Fokker Scourge (Fokkerova pohroma), se stala stíhací esa na jednoplošnících jako Wintgens, Boelcke nebo Immelmann. Převaha Fokkerů dostala vážné trhliny až na jaře 1916 s příchodem nových stíhacích letounů Nieuport 11 a Airco DH.2.
Jedním z letců, kteří toto období zažili, byl Josef Jacobs. Na počátku války mu bylo dvacet let a k leteckým silám se přihlásil již v srpnu 1914. Po výcviku FEA 3 byl v červenci 1915 přidělen k Feldflieger-Abteilung 11. Od prosince 1915 u této jednotky létal s Fokkerem A.I (A210/14) a s letounem E.I (63/15) s motorem o výkonu 80 koní. Během ledna 1916 se strojem 63/15 absolvoval řadu cvičných letů a 13. ledna zaútočil na dvojici nepřátelských letounů. Na jeden z nich zaútočil ze vzdálenosti 100 metrů. Nepřítel poté prudce klesal ve spirále u Choisy-au-Bac, ale vítězství nebylo Jacobsovi uznáno. Podruhé se dostal do střetu s nepřítelem 1. února 1916. Vítězství mu opět nebylo uznáno, ale zdá se, že Francouzi v tomto boji skutečně utrpěli ztrátu. Zřejmě se jednalo o Caudron z Escadrille C 28 a jeho osádka Sgt Joseph J. Hiriat a Sgt René Jean po havárii mezi německými zákopy padla do zajetí.
Na konci února dostal Jacobsův Fokker nový motor o výkonu 100 koní. Na počátku března došlo na jeho stroji k požáru motoru během souboje s osádkou Farmanu. Naštěstí se mu podařilo včas přistát a oheň uhasit. K dalšímu incidentu, který ho mohl stát život, došlo 13. března. Při pronásledování Caudronu byl Jacobsův Fokker vyveden z rovnováhy prudkým poryvem větru. Fokker se propadl s ocasem směrem dolů, vysadil mu motor a praskla lana výpletu. Nakonec se mu podařilo nad poškozeným letounem získat kontrolu a při nouzovém přistání na čerstvě zoraném poli se jeho Fokker převrátil na záda. Brzy vyšlo najevo, že „poryv větru“ byl způsoben německým protiletadlovým granátem, jež Jacobse těsně minul. Obsluha děla Jacobse zřejmě při míření neviděla, vystřelila na nepřátelský Caudron a padající Jacobsův letoun považovala za francouzský stroj.
V té době Jacobs létal také s novým Fokkerem E.III (608/15) a 22. března 1916 sestřelil nepřátelský balon. Vítězství mu však zřejmě nebylo uznáno a Jacobs jej navíc ve svém deníku nezmiňuje, což je neobvyklé, vzhledem k pečlivosti, s jakou si jej vedl. Balon však zřejmě skutečně zničen byl, patřil k 66° Cie d ' Aérostiers a pozorovatel Sgt Armand Legube utrpěl zranění.
Na konci března 1916 bylo z jednotek FFA 7, 11 a 39 vyčleněno několik stíhacích jednoplošníků a od 1. dubna z nich byla vytvořena provizorní Fokkerstaffel West v Le Faux Ferme. Jacobs se stal jejím příslušníkem poté, co se na začátku května vrátil z delší dovolené. U nové jednotky se opět shledal se svým strojem 608/15, kterému v deníku láskyplně říkal „můj milý Fokker“. Tuto formulaci používal již dříve a je tedy možné, že se strojem 608/15 létal již od února 1916 u FFA 11.
S tímto letounem také dosáhl svého prvního potvrzeného vítězství, když 12. května 1916 sestřelil Caudron G.4 z Escadrille C 30. Na palubě byl jen pilot, MdL Auguste Hulin, který se se svým velkým letounem zřítil do lesa u Bourguignon. Vítězství si sice pokusili nárokovat protiletadloví dělostřelci, ale ve vraku Caudronu byly nalezeny jen zásahy kulometu Fokkeru a Jacobsův nárok potvrdil také MdL Hulin poté, co padl během následujícího dne do zajetí.
Jacobs obdržel 9. června nový letoun, Fokker E.III (339/16), ale létal s ním jen do 16. června, kdy došlo k poškození motoru kvůli nedostatku oleje. Situace, v níž tento stroj zachytil na boxartu Adam Tooby, je tedy spíše hypotetická. Poté Jacobs létal až do 8. července se starým dobrým letounem 608/15. Zřejmě s tímto Fokkerem zaútočil 1. července na nepřátelský balon, ale kvůli poškození vrtule akce nedopadla úspěšně. Jacobs dostal letoun 339/16 zpět s novým motorem 8. července, ale od 1. srpna 1916 byl ke své značné nelibosti přeložen k jinému leteckému útvaru a 1. září se vrátil ke své původní jednotce, FFA 11.
Pro podrobnější informace k Jacobsovi a jeho službě na Eindeckerech doporučuji publikace Blue Max Airmen Vol. 20 od Lance J. Bronnenkanta, dále „KEKs and Fokkerstaffels“ autora Johana Ryheula a také Jacobsův deník s komentáři Stephena Lawsona v Cross & Cockade International Vol. 27, Nr. 2.