Hartmannův Gustav
Erich Hartmann na snímku z jara 1944 po udělení Dubové ratolesti k Rytířskému kříži.
Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Text: Jan Bobek
Erich Hartmann s 352 vítězstvími na kontě je stíhačem, jehož jméno znají i lidé, kteří se o Luftwaffe nezajímají. Velkým tématem je počet jeho vítězství a jejich věrohodnost. Z první stovky vítězství Ericha Hartmanna lze podrobně srovnat se sovětskými ztrátami 38 sestřelů, díky tomu, že je znám jejich čas a místo, kde k sestřelu došlo. Vycházím z přehledu, který zveřejnili Danny Case a Nick Hector. K těmto 38 vítězstvím nelze na straně protivníka dohledat 13 ztrát, které by okolnostem sestřelu odpovídaly. Naopak, 25 obětí, jež identifikovat lze, představuje více než 60% věrohodnost Hartmannových vítězství z tohoto období. Podobnou analýzu připravil Ivan Lavriněnko se zaměřením na 35 vítězství, které si Hartmann připsal v bojích nad Rumunskem mezi 31. květnem a 6. červnem 1944. Z analýzy vyplynulo, že na rozdíl od řady Hartmannových kolegů, jejichž nároky byly velmi přesné, ve skutečnosti tento miláček propagandy ve výše uvedeném období sestřelil jen jeden letoun a dalších šest až sedm sovětských letounů se s větší nebo menší mírou pravděpodobnosti mohlo stát obětí buď Hartmanna, nebo jiných německých pilotů.
Obdobně na tom byly Hartmannovy výsledky při bojích nad Maďarskem na přelomu let 1944 a 1945. Autoři Dan a Gábor Horváthovi publikovali jejich detailní analýzu v knize Verified victories; Top JG 52 Aces over Hungary 1944-45. Z jejich práce vyplývá, že z 34 vítězství, která Hartmann v soubojích nad Maďarskem nárokoval, lze doložit jen sedm, jichž docílil určitě, nebo se na nich mohl podílet. To je ne větší než 22% věrohodnost vítězství. Pro srovnání, u Gerharda Barkhorna byla ve stejném období přesnost jeho nároků na úrovni až 79 % a vítězství Helmuta Lipferta mají ve srovnání se sovětskými ztrátami až 93% přesnost. Tito dva letci měli v dřívějším období nižší přesnost svých nároků, což dokládá Ivan Lavriněnko ve své publikaci, která se věnuje bojům nad Krymem v období 1943-1944.
Dovolím si konstatovat, že věrohodnost Hartmannových vítězství klesala s jeho kariérním postupem a jeho nárokovaná vítězství byla nejméně přesná, když se blížil nějaký významný milník v počtu jeho sestřelů a na letišti byl filmový štáb a fotografové. Günther Rall ve svých pamětech vzpomíná, že Hartmanna nikdy nechtěl jmenovat do velení Staffel, a došlo k tomu jen díky tomu, že když byl Rall, jako Kommandeur III./JG 52, na dovolené, jmenoval Hartmanna do čela 9./JG 52 v Rallově nepřítomnosti jiný důstojník.
Jednou ze stíhacích jednotek Luftwaffe, která na počátku roku 1945 bojovala v Maďarsku, byla I./JG 53 pod velením Maj. Jürgena Hardera. Tuto Jagdgruppe vedl téměř po dobu jednoho roku a reformoval ji na jednu z nejúspěšnějších jednotek v jižní části Evropy. Avšak 22. ledna ji musel opustit, protože byl jmenován Kommodorem JG 11 se základnami v Německu. Jednotku krátce v zastoupení vedl Hptm. Ernst, ale na konci ledna byl jmenován velitelem I./JG 53 Hptm. Erich Hartmann, který do té doby v Maďarsku vedl 4./JG 52 v rámci II./JG 52. Velení I./JG 53 byla jeho první příležitost ujmout se vedení Jagdgruppe. Je podivné, že byl jmenován do takové funkce mimo JG 52, brzy se do totiž své „domovské“ jednotky vrátil, a to ve funkci velitele I./JG 52 ve Slezsku.
Během své krátké služby u I./JG 53 Hartmann okamžitě nařídil přetřít horní plochy letounů I./JG 53 smývatelnou bílou barvou, o bojovou činnost však projevoval mizivý zájem. To bylo pro jeho nové podřízené zklamáním. Ale vysvětlovali si to tím, že Hartmann zřejmě neviděl v dalších bojích velký význam, a navíc všech vojenských vyznamenaní již dosáhl. Po čtrnácti dnech Hartmann předal velení I./JG 53 Hptm. Lipfertovi, který dosud velel 6./JG 52.
Zajímavým tématem je osobní letoun, který Hartmann v tomto období používal. Marek Ryś jej ztvárnil na boxartu stavebnice Gustav part 2. Na počátku ledna 1945 disponovala I./JG 53 dvěma stroji Bf 109 G-6/U4, deseti letouny verze G-14/U2, šestnácti Gustavy verze G-14/U4 a dvěma G-10/U4. Na několika fotografiích Hartmannova stroje je dobře viditelný kryt baterie v zadní části kokpitu, což by mělo indikovat verzi G-14. S Hartmannovým strojem však létal i jeho wingman Ofhr. Erich Somavilla a v jeho zápisníku letů má tento letoun poznačen jako verzi G-6. Somavillův osobní letoun byl verze G-14/AS. Na fotografii Hartmannova Bf 109, kterou jsem před lety objevil v digitálním archivu Preussischer Kulturbesitz, je patrné, že stroj nemá nasávání na bocích kokpitu pod větrným štítkem překrytu kabiny, což jako jeho výrobce identifikuje závod Erla. Podle názoru některých badatelů se jedná o Bf 109 G-6 výrobního závodu Erla ze sérií 412xxx nebo 413xxx. Netroufnu si potvrdit, zda tomu tak je nebo ne. Výroba těchto sérií končila v srpnu 1944 a v uvedených blocích byly vyrobeny jak Bf 109 G-6/U2, tak i Bf 109 G-14. Každopádně, při stavbě tohoto Hartmannova letounu podle instrukcí návodu použijte správný větrný štítek a rovněž bouli na pravé straně motorového krytu. Fotografie Hartmannova letounu najdete na blogu Falke Eins, jehož autorem je Neil Page.
Tulipánové markingy zavedl na svých letounech v roce 1943 Hermann Graf. Poté, co se na podzim 1944 stal Kommodorem JG 52, se tento vzor objevil i na několika letounech Ericha Hartmanna a rovněž na strojích štábu JG 52. Během krátkého působení Hartmanna u I./JG 53 se černý tulipán objevil i na jeho osobním letounu s označením velitele Gruppe. Po odchodu Hartmanna od jednotlivých jednotek byly některé letouny s tulipánovým vzorem převzaty a používány dalšími piloty.