ALICE FROM DALLAS
Příběh Alice from Dallas může být ukázkovým příkladem toho, jak zamotané mohou být osudy jednotlivých osádek a jejich letounů, pokud slouží ve stejném období u stejné peruti. A také jak nesnadné je pro historiky jednotek jejich rozmotávání a sestavování do jasné mozaiky obrazu, vyprávějícího příběh zasazený do časového kontextu událostí tak pohnutých a prožívaných tak bouřlivě, jako tomu na evropském nebi bylo v roce 1943.
B-17F s/n 42-5867 byla jednou z původních B-17, které ke 100. bombardovací skupině dorazily v dubnu 1943 během jejího působení na Kearney Air Base v Nebrasce. Byla přidělena osádce č. 17 Lt. Williama D. DeSanderse z texaského Dallasu. Dvaadvacetiletý Bill, který v roce 1940 absolvoval New Mexico Military Institute, se v říjnu 1942 oženil s Alicí Madeline Jonesovou, pocházející ze stejného města jako on. O několik měsíců později po ní pojmenoval „svůj“ zbrusu nový letoun. Bíle vyvedený nápis na obou stranách přídě měl přinášet štěstí DeSandersovi i zbývajícím devíti mužům jeho osádky. Později se po obou stranách přídě těsně před pilotovým a co-pilotovým bočním oknem objevily bílé kresby skřítka – gremlina ze znaku 350. perutě, vypouštějícího z nočníku pumy.
Alice from Dallas byla neobvyklá svou konfigurací přídě. Jako letoun vyrobený ve 30. výrobním bloku série F v továrnách Vegy v Burbanku nesl jedno z evolučních stadií vývoje lícního střeliště na levé straně přídě. Kulomet byl vsazen do vypouklé polobubliny kapkovitého tvaru, která měla navigátorovi – protože tento kulomet by měl být ovládaný jím – umožnit lepší rozhled do prostoru 9 –11 hodiny. Ani zde se však vývoj nezastavil, uspokojivé řešení přinesla až šikmo vystouplá střeliště, jaká můžeme vidět na strojích z pozdních výrobních bloků série F. Díky tomu byla Alice from Dallas mezi ostatními stroji jednotky poměrně neobvyklá.
29. května 1943 zahájila osádka se svou Alicí přesun do Anglie. Do Thorpe Abbotts dorazili 8. června a o dva týdny později společně vzlétli k prvnímu bojovému úkolu. Nebyl to zatím bombardovací útok proti německým vojenským cílům, ale Decoy mise pro odlákání německých stíhačů. U 350. perutě nebylo pravidlem, aby pozemní osádky zdobily přídě svých letounů pumami značícími odlétané mise a podobně to bylo i u Alice, která nebyla ozdobena ani pumami, ani symboly kačenek značících účast v oněch Decoy misích. První vážnější poškození od německých stíhačů utrpěla Alice při náletu na Le Bourget 14. července.
Po velmi dlouhém a náročném náletu na norský Trondheim, 24. července 1943, ulehl Bill DeSanders s nepříjemnou virózou. Následujícího rána jeho osádka letěla s náhradním pilotem, kterým byl operační důstojník 350. perutě, Capt. Richard Carey. Letěli v B-17F vypůjčené od osádky Lt. Roye F. Claytora se jménem „Duration + 6“. Z mise, jejímž cílem byl přístav ve Warnemünde, se DeSandersovi muži již nevrátili. Po těžkých zásazích flaku se letoun zřítil do Severního moře. Pět mužů z osádky zahynulo. Jediný, kdo z původní osádky kromě DeSanderse na základně zbýval, byl radiooperátor Sgt. Rudden, který v ten den rovněž neletěl. Byl brzy jako náhradník zařazen do jiné osádky.
Alice from Dallas a Bill DeSanders osiřeli. Protože nebyl ještě zdravotně v pořádku, s jeho Alicí létaly jiní. Tak tomu bylo i 17. srpna 1943 při útoku na Regensburg. A Alice byla jednou z devíti B-17, které 100. bombardovací skupina toho dne ztratila.
Ironií osudu s Alicí v ten den letěla osádka Roye F. Claytora, která přišla o svou Duration +6 právě s původní osádkou Alice from Dallas o tři týdny dříve…
Když se formace 100. bombardovací skupiny na trase k Regensburgu dostala nad východní část Belgie, napadla skupina německých stíhačů spodní squadronu formace, vedené Maj. Gale „Bucky“ Clevenem. Její zadní element vedl Roy Claytor v Alici. A právě na ten se aktuální útok stíhačů zaměřil a všechny tři jeho letouny poslal k zemi. Stíhači zároveň sestřelili jednoho z wingmanů Bucky Clevena, takže z šestičlenné formace spodní squadrony zůstaly pouze dva stroje.
Prvotní zásahy Alice from Dallas byly velmi vážné. Roy Claytor později vypověděl: "Neviděl jsem žádné nepřátelské stíhače, nikdo před nimi ani nevaroval. Znenadání jsem však ucítil, že letadlo dostalo silný zásah. Sklonil jsem příď dolů, abych se dostal pryč od formace a zároveň jsem uviděl, že hoří levé křídlo. Letoun se snažil přejít do levé vývrtky. Dal jsem rozkaz k opuštění letounu. Vstal jsem, stál mezi sedadly a řídil letadlo, když vtom se zvedl nos a já jsem byl odhozen do prostoru technického vybavení. Odtud jsem se prodral k únikovému otvoru v přídi..."
Jak se za letounem objevovaly další padáky, hořící Alice from Dallas se s vysunutým podvozkem zuřivě zmítala nahoru a dolů a 360° zatáčkou se blížila zpět k formaci, něž se zahalená plameny konečně stočila k zemi. Ve výšce přibližně 8000 stop jí explodovaly palivové nádrže a trosky dopadly poblíž belgického Langerloo. To, co zbylo z Alice from Dallas, s sebou pohřbilo i zadního střelce S/Sgt. Musante, jehož příliš brzy otevřený padák se zachytil za horizontální stabilizátor. Druhým padlým členem osádky byl spodní střelec S/Sgt. William M. Hinton, kterému se pravděpodobně nepodařilo ze své pozice dostat ven včas.
Pět z osmi zachránivších se letců dokázalo za pomoci belgického a francouzského odbojového hnutí uniknout zajetí.
Bill DeSanders, který nejdříve přišel o svou osádku a později i o Alici from Dallas, se k bojovým letům vrátil až 3. září 1943. Létal jako náhradní pilot s jinými osádkami, později i jako vedoucí (commanding) pilot 350. perutě. Na přelomu září a října k peruti dorazila nová B-17G, která po Alici zdědila kódové označení LN-O a dostala také jméno Alice from Dallas II. Právě s ní Capt. DeSanders odletěl svou poslední, pětadvacátou misi. Bylo to 13. února 1944 a za řízením s ním v ten den seděl commanding pilot Capt. John C. „Lucky“ Luckadoo, který se v těchto příbězích objevuje ve spojitosti se Sunny II a který stejně jako DeSanders v ten den dokončil svou operační túru.
Bill DeSanders žil v Dallasu se svou ženou Alicí, svou „Alice from Dallas“, až do konce života v roce 1983.