MUGWUMP

B-17F s/n 42-30066 Mugwump měla i neměla dlouhou historii. Na jednu stranu patřila mezi prvních dvacet B-17, o které 100. bombardovací skupina přišla, na druhou stranu byla pravděpodobně posledním letounem série F, který u Krvavé Stovky sloužil a který se zúčastnil bojové operace. Tento zdánlivý rozpor se pokusíme v následujících odstavcích vysvětlit.

Když 100. bombardovací skupina v Kearney v Nebrasce obdržela své letouny, se kterými se po výcviku měla přesunout do Evropy, byla mezi nimi i 066 vyrobena v 85. výrobním bloku série F u Boeingu v Seattle. Osádka Lt. Williama R. Fleshe, které byl letoun přidělen, byla pravděpodobně tou, která letoun pojmenovala. Ač je význam slova Mugwump, sahajícího do slovníku původních obyvatel Severní Ameriky, víceznačný, v dobovém žargonu znamenal někoho, kdo se umí k nějakém sporu stavět tak, aby si nepozlobil ani jednu ze stran – myšlenka bývala karikována jako pták, sedící na plotu, s hlavou na jedné straně, a zadkem na druhé… že u nové B-17F šlo o tento význam, dokládá kresba pštrosa, která byla k nápisu na přídi doplněna ještě před přesunem jednotky do Evropy. Zcela jistě nešlo o první jméno, které tento letoun dostal, protože na fotografiích je pod nápisem Mugwump patrný flek čerstvější olivové barvy po přemalování původního jména. 

Kolik misí v Mugwumpu Fleshova osádka odlétala, není z dostupných záznamů možné přesně určit. Jisté je, že během června a července jich bylo nejméně pět.

Přišel 17. srpen 1943 a s ním nálet na Regensburg. Lt. Flesh v ten misi zmeškal. Důvody byly… no, vzhledem k napětí, kterým bombardovací letci procházeli a způsobu, kterým toto napětí obvykle rozháněli, asi pochopitelné. Ovšem obtížně omluvitelné a zcela jistě neslučitelné s povinnostmi a zodpovědností velitele osádky. Jeho muži tedy letěli s náhradním pilotem, Lt. Curtisem L. Biddickem. Ten přišel o část své osádky dříve při náletu na Le Bourget, a nyní se svým bombometčíkem „zaskočil“ za aktuálně chybějícího pilota a bombometčíka Fleshovy osádky. Pro ten den dostali přidělen Escape Kit (B-17F s/n 42-5860), „zapůjčený“ od osádky Lt. Edgara Woorwarda, která byla právě v Londýně na pohřbu svého navigátora, zabitého flakem o dva dny dříve. Escape Kit byl sestřelen ještě před příletem k Regensburgu.  Čtyři muži osádky, včetně pilota a co-pilota, zahynuli. Ostatní padli do zajetí, mnozí s vážnými zraněními.

Fleshův Mugwump si na tu stejnou misi vypůjčil Lt. Charles B. „Crankshaft“ Cruikshank se svou osádkou, vedle něj v kokpitu usedl velitel 418. perutě, Maj. John C. „Bucky“ Egan. Vedli druhý element vedoucí squadrony formace 100. bombardovací skupiny. Němečtí stíhači sestřelili ještě před cílem oba letouny Eganova elementu letící mu po stranách – už dříve zmíněný Escape kit, řízený Lt. Biddickem a také Picklepuss Lt. Roberta M. Knoxe. A vážně zasažen byl také Mugwump. Jeho piloti s ním dokázali doletět do plánovaného místa přistání v severní Africe. Poškození však byla tak vážná, že musel být v Alžíru ponechán.

Než se dostaneme k Mugwumpovu dalšímu osudu, vraťme se k jeho původnímu pilotovi. Když Lt. William R. Flesh přišel během mise na Regensburg jak o svou osádku, tak o letoun, a odpykal si trest za svůj prohřešek, vrátil se k bojovému létání. Působil především jako náhradník tam, kde bylo potřeba. Jednou z takto „adoptovaných“ osádek byli muži Lt. Sumnera Reedera, který se léčil ze zranění utržených při náletu na Stuttgart 6. září 1943 (viz medailon letounu Horny II). S Reederovou osádkou letěl Flesh jako pilot i 5. listopadu 1943 v B-17F 42-30088 Squawkin Hawk. Na palubě v ten den byl i vedoucí navigátor skupiny, Capt. Omar Gonzales. Vážné poškození flakem nad Gelsenkirchenem a částečná neovladatelnost přiměly Lt. Fleshe dát osádce příkaz k opuštění letounu. V B-17 zůstal pouze on a co-pilot. Společně pak s poškozeným a odlehčeným Squawkin Hawkem doletěli v přízemní výšce zpět do Anglie. Je obtížné dnes soudit, zda šlo o vypočítavost pilota se snahou „zbavit se“ zátěže a zvýšit tak svou šanci na návrat, či nesprávný úsudek a rozhodnutí, nebo o čistou obavu o životy ostatních. Všechny tyto možnosti byly předmětem šeptandy v Thorpe Abbotts. Ať už k sérii pilotových rozhodnutí vedlo cokoliv, vyvolala tato událost na základně další kontroverze a v případě Lt. Fleshe byla poslední kapkou, která krátce poté vedla k jeho převelení k jiné skupině.   

V tu dobu byla 8. letecká armáda posilována o nové jednotky a stávající bombardovací skupiny byly vyzvány, aby těmto novým jednotkám bez bojových zkušeností poskytly alespoň jednu zkušenou osádku, která by mohla nováčkům pomoci. Říkalo se, že pro velitelství bombardovacích skupin to byla příležitost, jak se zbavovat problémových příslušníků. Lt. Flesh byl na konci listopadu 1943 převelen k 482. bombardovací skupině v Alconbury, kde podstoupil výcvik létání s B-17 vybavenými radary Mickey H2X. Na konci ledna 1944 byl převelen k 303. bombardovací skupině, kde se vrátil k bojovým misím. Lze říci, že novou příležitost využil k tomu, aby napravil vše, co u 100. bombardovací skupiny pokazil. U 303. skupiny dolétal svůj operační turnus a dobrovolně zahájil druhý. K tomu, co měl odlétáno u 100. bombardovací skupiny, přidal dalších 32 misí. Část z nich v pozici vedoucího pilota. Poté byl opět převelen, tentokrát k 305. bombardovací skupině a zde jako zkušený pilot a velitel odlétal přesně nezjištěné množství dalších misí…

Mugwump, který Lt. Flesh v červnu 1943 přeletěl se svou osádkou přes oceán, mezitím prožíval odlišný, neméně pohnutý osud. Po regensburské misi 17. srpna 1943 čekal s vážným poškozením na severoalžírské základně Telegerma na opravu. Po ní se B-17 vrátila do Anglie, nikoliv už však ke 100. bombardovací skupině.

Na začátku roku 1944 byl letoun zařazen k 803. provizorní skupině (803rd (Provisional) Group) na základně Oulton v Norfolku, kde byl vybaven zařízením pro elektronický boj (systémy Mandrel a Carpet pro rušení německých radarů). V červenci 1944 byl znovu přeřazen, tentokrát k 388. bombardovací skupině na základu Fersfield, kde probíhal přísně utajovaný projekt Aphrodite. Šlo o navádění čtyřmotorových bombardérů, v podobě výbušninami naložených dronů, na obtížně zničitelné cíle, jakými byly ponorkové doky, odpalovací rampy V-1 a V-2, ropné rafinerie a další. Projekt nebyl zdaleka tak úspěšný, jak se od něj očekávalo. Misí Aphrodite proběhlo v období srpen 1944 – leden 1945 pouze devatenáct. Starší, avšak spolehlivé „war weary“ bombardéry byly upravovány do podoby dálkově řízených dronů (castor), se kterými odstartovala dvoučlenná osádka, ve vzduchu zajistila spojení pro dálkové řízení dalším bombardérem (mother), a vyskočila na padácích. Vedoucí letoun pak navedl dron na cíl a vrátil se. Naprostá většina Aphrodite misí selhala z mnoha rozličných důvodů již při cestě k cíli. Dne 30. října 1944 odstartovalo pět B-17 – dva drony, dvě řídící „matky“ a jeden letoun jako doprovod, spolu se sedmi P-47. Cílem byly ponorkové doky na pobřeží Heligolandu. Jedním z výbušninami napěchovaných dronů byla i bezejmenná B-17F (správněji BQ-7), která kdysi na své přídi nesla nápis Mugwump a kresbu rozčepýřeného pštrosa. Cíl se vzhledem ke špatnému počasí nepodařilo najít, a tak byly drony nasměrovány na oblast Berlína a jejich doprovod, včetně řídících B-17, se otočil zpět. První dron havaroval do Severního moře, bývalý Mugwump se po ztrátě spojení s „matkou“ odchýlil od kursu, zamířil nad Švédsko a okolo 16 hodiny havaroval jižně od města Trollhättan, kde způsobil ohromný kráter. Kromě tří motorů, nalezených několik set metrů od místa dopadu, z letounu zbyly pouze drobné úlomky. Tlaková vlna rozbila okna domů v okruhu více než 5 kilometrů.