The Bloody Hundredth

Jan Zdiarský, 

100th BG Foundation

Stá bombardovací skupina byla jednou ze čtyřiceti obdobných jednotek u 8. letecké armády. Během své bojové dráhy si nevybudovala žádné měřitelné absolutní prvenství mezi ostatními skupinami. Nebyla první, která do Anglie přišla, neshodila nejvíce pum, neodlétala nejvíce misí, dokonce neměla ani největší ztráty, ač se to o ní často traduje. A přesto byla, a ve svém odkazu dodnes je, výjimečná. Po prvních měsících působení v Evropě se jí začalo říkat „The Bloody Hundredth“ – Krvavá Stovka. Jednotka, do které jste jako nováček nechtěli být zařazeni… Ačkoliv sami její příslušníci si raději říkali „Century Bombers“, nelichotivé přízvisko se ujalo a přijali jej i mnozí z jejích letců.

Stovka proslula neobvykle velkými ztrátami během několika konkrétních misí, ztrátami, které zdecimovaly velké procento určité perutě, takřka vyprázdnily ubikace, ve kterých žili muži osádek, které se z té dané mise nevrátili. Pochopitelně se hledaly důvody neobvyklých decimujících statistických výkyvů a mnohé ze závěrů byly na pokraji fantazie a legend. Mluvilo se o špatné morálce a disciplíně, nedostatečném výcviku jejích původních osádek, nebo o tom, že si Luftwaffe právě na Krvavou Stovku zasedla. Dnes, kdy máme možnost se na problémy podívat z více úhlů a historické události zasadit do kontextu souvislostí, z toho vychází jediný závěr – ocitla se příliš často v nesprávný čas na nesprávném místě. Krvavá Stovka měla prostě smůlu a na svých bedrech převzala mnohá utrpení a zkázu, které se tak pro daný den nerozprostřely na ostatní jednotky 8. letecké armády.

Příslušníci Krvavé Stovky byli podobní těm, kteří sloužili v jiných bombardovacích jednotkách, nebyli výjimeční svými výkony, umem ani odvahou. Výjimečnost jednotce dával osobitý duch vzájemnosti, odhodlání a semknutost, podpořené přístupem několika vynikajících velitelů a výjimečných osobností, které byly pro ostatní letce inspirací, a pro následující generace se staly legendami. Legendami Krvavé Stovky, jejího „D“ ve čtverci, podle kterého na misích poznávali letouny svých druhů. Legendami čtyřmotorových B-17 a hřmotu jejich motorů, které můžete dodnes cítit na zarostlých pojezdových drahách jejich domova, základny Thorpe Abbotts ve východní Anglii.

100. bombardovací skupina byla ustavena 1. června 1942 na základně Orlando na Floridě, ovšem za místo jejího skutečného zrodu můžeme považovat až Boise v Idaho, kde teprve byla naplněna personálem. Rozkazem č. 300 sem bylo převeleno 254 mužů. O necelé tři týdny později byla jednotka oficiálně aktivována. Prvním velitelem se stal Col. Darr Alkire. Ten jednotku vedl po převážnou část pokračovacího výcviku, až do 26. dubna 1943, kdy jej nahradil Col. Howard Turner. Výcvik, jehož hlavním zaměřením byla skupinová slétanost ve formacích, dálkové navigační lety a nácviky bombardování, probíhal především na základnách Walla Walla ve státě Washington, Wendover Field v Utahu, Sioux City v Iowě a a Kearney v Nebrasce. Dne 25. května 1943 započalo 35 původních osádek jednotky přesun do zámoří. Do Anglie, na zbrusu nově vystavěnou základnu u vesničky Thorpe Abbotts, dorazili 8. června 1943.

V Evropě

Několik důstojníků, kteří měli dohlédnout na to, aby byla základna pro jednotku připravena, se do Anglie přesunulo již na začátku května. Mezi nimi byl osmadvacetiletý operační důstojník 349. perutě a budoucí velitel 418. perutě, Maj. John C. „Bucky“ Egan. Kromě základní činnosti stihl ve dnech 19. a 21. května 1943 odlétat dvě bojové mise jako „host“ 305. bombardovací skupiny, při čemž málem přišel o život. Stal se tak prvním letcem 100. bombardovací skupiny, který vstoupil do boje.

Po příletu osádek s jejich B-17 a poté, co námořní cestou doputoval personál jejich technického zázemí, se mohla jednotka zabydlovat ve svém stálém působišti. Velitel, Howard Turner byl převelen na velitelství 1. bombardovací divize a novým velitelem Stovky se stal Col. Harold Huglin, s cílem převést jednotku do operační činnosti během tří týdnů.

První dva operační lety byly označovány jako „decoy“ (vějička). Formace bombardérů na ně byla vyslána s cílem odlákat německé stíhače od skutečného útoku bombardérů. Ačkoliv nešlo o jednoduché úkoly a ačkoliv ani ty nebyly bez nebezpečí, ani letci, ani jednotka za ně nedostávali kredit odlétané mise. Skutečná první bombardovací mise pro Stovku přišla 25. června 1943, kdy se jednotka vydala nad ponorkové doky v Brémách. Už při této první misi přišla o tři osádky. I těm z letců, kteří válku dosud nebrali vážně, došlo, že výlet do Evropy nebude žádnou rozmařilou zábavou.

„Bylo úterý 17. srpna 1943…“

Bojové mise rychle pokračovaly – LeMans, St. Nazaire, Le Bourget, Hamburg, Kassel, Trondheim… Velení jednotky převzal její první „stálý“ velitel, Neil B. "Chick" Harding, který jí pak velel až do 7. března 1944. Zdálo se, že si jednotka svou smůlu vybrala hned na začátku. Ztráty se pohybovaly v rozmezí žádný až jeden letoun za misi, povětšinou se jednotka vracela beze ztrát. Potom však přišla 16. mise jednotky. Bylo úterý 17. srpna 1943 a cílem byly letecké továrny v Regensburgu. Jednalo se o známou „Double Strike“ misi na Schweinfurt a Regensburg, na kterou odstartovalo téměř 400 letounů B-17 od 8. letecké armády. Tehdy ještě nikoliv „krvavá“ Stovka byla zařazena na konec proudu bombardérů mířících na Regensburg s tím, že bude po odhozu pum pokračovat do severní Afriky. Poněkud nepodařená logistika celé operace předhodila bombardéry mířící na Regensburg všanc stíhačům Luftwaffe. A nejhůře na tom byla 100. bombardovací skupina. V ten den ztratila 9 osádek a letounů. Mnoho ze strojů, které přistály v Alžíru, bylo značně poškozených. Později za tuto misi jednotka dostala svou první Záslužnou citaci jednotky (Distinguished Unit Citation, později nazývanou Presidental Unit Citation). Na konci září odlétala první osádka Stovky svůj operační turnus 25 misí. Průměrná životnost osádek B-17 u 8. letecké armády v té době činila 11 misí. Však také tato šťastná osádka měla být z původních 35, které se přesunuly do Anglie, jedinou, jíž se to podaří!

Další černé dny pro Stovku přišly 8. a 10. října 1943, hlavní dny „Černého týdne“, kdy při náletu na Brémy a Münster ztratila 7 a 12 létajících pevností. Při těchto dvou misích jednotka přišla také o dva své velitele perutí, velké přátele, Maj. Gale W. „Bucka“ Clevena a Maj. Johna C. „Bucky“ Egana. Oba naštěstí sestřely svých pevností přežili a padli do zajetí. Zdaleka ne všem se to však podařilo. Zároveň začala růst nová legenda a inspirativní osobnost Stovky – Lt. Robert „Rosie“ Rosenthal, který ze druhé ze jmenovaných misí přivedl svou B-17 s pouze dvěma funkčními motory, jako jedinou z jednotky, která se z mise vrátila. Za tento svůj teprve třetí bojový let byl vyznamenán Silver Star, později se stal velitelem dvou perutí a odlétal 52 bojových misí, nejvíce z celé 100. bombardovací skupiny.

Berlín!

Podzim a zima 1943/44, často zužované zlým neletovým počasím, nebyly pro jednotku procházkou růžovým sadem. Ovšem její ztráty nevybočovaly ze zaběhlých průměrů. Obrat přišel při trojici útoků na samotné srdce třetí říše, Berlín, ve dnech 3. – 6. března 1944, kdy Stovka ztratila nejprve 3, pak 1 a poté 15 letounů. Berlín 6. března 1944 se stal nejtragičtější misí jednotky za dobu její existence. I přes velké ztráty se Stovce podařilo během těchto misí splnit úkol a za svůj výkon obdržela druhou Záslužnou (Prezidentskou) citaci jednotky.

Oblíbený velitel jednotky „Chick“ Harding, který měl velký podíl na celkové úrovni jednotky v těchto měsících, musel pro nemoc svou pozici opustit a byl nahrazen Col. Robertem H. Kellym, který však byl 28. dubna 1944, týden po převzetí velení, sestřelen během své první mise se Stovkou. V mezičasech před a po Col. Kellym jednotku dočasně vedl Lt. Col. John Bennett, Air Executive a velitel 349. perutě.

Poté, na začátku května 1944, přišel na dlouhou dobu Col. Thomas S. Jeffrey. Pod jeho vedením se jednotka účastnila jak kampaně proti cílům spojeným s výrobou paliva – tzv. válka o benzín, tak i v přípravách a podpoře vylodění spojenců v západní části kontinentu a otevření druhé fronty.

V bitvě o benzín

V pátek 12. května 1944 se jednotka zúčastnila prvního náletu 8. letecké armády proti průmyslovým cílům v bývalém Československu. Cílem byl Most (Brüx) a šlo o první z mnoha útoků na německé ropné rafinerie. Během samotného vylodění Spojenců v Normandii 6. června 1944 si Stovka v ten den připsala ke svému kreditu hned dvě bojové mise. Třetí – prostřední toho dne – zrušila nepřízeň počasí.

Rovněž období okolo krásného jara a léta 1944, kdy již bylo zřejmé, že válka musí dopadnout ve prospěch Spojenců, a jejich převaha na nebi nad Evropu byl stále zřejmější, je poznamenáno několika těžkými misemi a ztrátami – 24. května Berlín – 9 letounů; 28. a 29. července Merseburg – za oba dny 11 letounů; 11. září 1944 Ruhland – 13 letounů. Posledně jmenovaná mise se u Krvavé Stovky stala druhou nejtragičtější. V ten den si prošla velkou leteckou bitvou nad česko-německým pomezím a ačkoliv Luftwaffe byla s dechem zdánlivě u konce, neměl to být poslední z velkých bojů, které Stovku do konce války čekaly.

V toto období Stovka odlétala také dvě „Russian Shuttle“ mise pod krycím názvem Frantic, kdy bombardéry po splnění úkolu přistávaly na polních letištích na Ukrajině a poté se přes základny 15. letecké armády v Itálii vracely zpět do Anglie. První probíhala ve dnech 21. června až 5. července 1944, druhá pak mezi 18. a 22. zářím. Druhý Frantic měl za cíl shození zásob a zbraní na pomoc Varšavskému povstání. Nebyla to první taková operace, již dříve se Stovka podílela na zásobování odbojového hnutí na jihu Francie.

Zdánlivý poklid podzimu a začátku zimy 1944, kdy jednotka po misi na Ruhland odlétala dalších 45 misí s bojovými ztrátami 7 letounů, zrušil samotný konec roku a s ním nálet na rafinerie v Hamburku. Neděle 31. prosince 1944 měla statistiky Stovky opět značně rozkolísat. Nečekaná dravost stíhačů Luftwaffe i flaku znamenala ztrátu dvanácti letounů.

V následujících měsících se do pamětí Krvavé Stovky více zapsaly především dvě berlínské mise – 3. února a 18. března 1945, se ztrátami 4 letounů a jejich osádek při každé z nich. Se ztrátou „pouze“ dvou strojů se do historie jednotky zapsala také mise na Buchen 7. dubna 1945, pro Stovku byly neobvyklými důvody ztrát. V ten den se některé formace amerických bombardérů setkaly s taranovacími útoky německých stíhačů. Tyto útoky se nevyhnuly ani Stovce. Ke dvěma ztraceným B-17 přibylo také několik vážně poškozených, kterým se takřka zázrakem, hlavně však uměním jejich pilotů, podařilo vrátit zpět na základnu.

Germany Quits

V tomto období, přesněji 2. února 1945, nahradil Col. Jeffreye ve funkci velícího důstojníka Col. Jack Sutterlin. Ten jednotku vedl do 23. června, kdy se po něm vystřídali ještě dva velitelé – Col. John Wallace a Col Harry F. Cruver.

Dne 20. dubna 1945 odstartovala 100. bombardovací skupina na svou poslední bombardovací misi s číslem 306. Cílem bylo nádraží v Oranienburgu. Domů se vrátila beze ztrát.

Základnou No. 139 Thorpe Abbotts v hrabství Norfolk prošlo za dobu války okolo 7 000 příslušníků 100. bombardovací skupiny a jejích podpůrných jednotek. Za 22 měsíců působení na evropském válčišti Stovka ztratila 229 letadel, 757 jejích mužů bylo zabito, někteří z nich zůstávají dodnes nezvěstní, 923 letců bylo zajato.

Působení 100. bombardovací skupiny v Evropě přesto ještě neměl být konec. Na konci dubna 1945 byla mnohá území stále pod německou nadvládou, ještě zdaleka neutichly zbraně. Velkou část Nizozemí trápil hladomor, civilisté trpěli pod nacistickou zvůlí až do posledních dnů války. Krvavá Stovka tedy ještě několikrát vzlétla nad kontinent. Mezi 1. a 7. květnem 1945 odlétala, podobně jako i jiné americké a britské bombardovací jednotky, celkem šest Chowhound misí, při kterých v nízkých letech jejich B-17G shazovaly potravinové balíčky. Létaly v přízemních výškách nad územím dosud obsazeným německými vojsky. Ta však byla předem varována, ať se nepokusí na prolétávající bombardéry s potravinami vystřelit.

V týdnech následujících po konci války v Evropě se Stovka podílela na repatriačních letech pro válečné zajatce a nuceně nasazené občany západních zemí z různých částí Německa a Rakouska.

Do konce června 1945 pak byly ze základny přelétnuty téměř všechny letouny s výjimkou radarových pathfinderů. Muži, pro které skončila válka, se vraceli domů. Část jednotky se přesunula na půdu Německa, kde se podílela na okupační správě. V Thorpe Abbotts zůstala až do konce roku 1945 některé z podpůrných jednotek, které se podílely na částečné demontáži základny. Ta poté sloužila až do roku 1956, kdy byla uzavřena a zapomenuta.

Až mnoho let po válce byl odstraněn silný beton a asfalt vzletových drah i většiny pojezdových drah a stojánek. Krajina se vrátila svému účelu. Hrdinství mužů, kteří odsud před mnoha desetiletími s rozechvěním vzlétali do misí nad okupovaný kontinent, do řeží velkých vzdušných bitev, nebe prosáklého smradem z výbuchu granátů flaku, hořícím benzínem, střelným prachem, krví a slzami, však zůstává. Zůstává v odkazu mužů a žen oné nejlepší generace, abychom si nejenom my mohli připomínat, jakou cenu má svoboda. Svoboda jednotlivce i národů. A jak důležité je bojovat se zlem, byť se zdá, že ho nikdy nemůžeme zcela přemoci. Ovšem odhodlání a víra mužů Krvavé Stovky zůstávají inspirací.

Post Scriptum: The Bloody Hundredth Family

V roce 1968 se v obýváku u manželů Roberta a Phillis Rosenthalových uskutečnilo setkání několika bývalých příslušníků Stovky. Byli mezi nimi Harry Crosby s manželkou, Horace Varian, Jack Kid a další. Při setkání vznikla myšlenka založit veteránskou organizaci se dvěma cíli – začít vydávat časopis a uspořádat reunion. Ten se měl konat u Rosenthalů na zahradě. Byl předpoklad, že se ho zúčastní okolo 30 osob. Po prvních kolech pátrání po bývalých spolubojovnících a pozvánkách se ukázalo, že účastníků bude více než 200, na zahradu k Rosiemu se nevejdou. Setkání se tedy uskutečnilo v roce 1969 na Andrews Air Force Base. Tam byla založena 100th Bomb Group Association (Asociace 100. bombardovací skupiny). Od té doby se veteráni a jejich rodiny scházejí každých pár let. Před několika lety se Asociace proměnila na Nadaci. Její poslání zůstává, přestože většina původních příslušníků Krvavé Stovky nás již opustila. Úkol převzali děti a vnuci a dnes už i pravnuci veteránů, spolu s historiky jednotky, fotoarchiváři a dalšími přáteli Stovky, pracujícími na dobrovolnické bázi. Nadace udržuje své základní poslání ve smyslu odkazu Krvavé Stovky, pořádá reuniony a vydává časopis, jak bylo plánováno kdysi dávno v obýváku u Rosenthalových. Nadace zároveň podporuje řadu edukačních a muzejních projektů.

V roce 1977 se Angličan Mike Harvey se skupinou přátel rozhodl zachránit dosud stojící, ovšem zarostlou a zdevastovanou původní kontrolní věž v Thorpe Abbotts a vybudovat z ní vzpomínku na americké letce, kteří zde měli mnoho let před tím dočasný domov. Majitel pozemků Sir Rupert Mann byl myšlence nakloněn a pronajal pozemky i s kontrolní věží na dobu 999 let. Dlouhotrvající náročná rekonstrukce a úprava terénu zahrnovala i vyklizení bývalé kontrolní věže od nepořádku po prasatech, která zde v 50. - 60. letech žila. Již v prvotních dobách oprav kontrolní věže, a přestavby dalších budov, se okolo občas objevovali podivní návštěvníci. Byli to zvědaví američtí turisté bloumající po anglickém venkově. Nebyli to však ledajací turisté. Bývalí příslušníci Krvavé Stovky, kteří zde ve čtyřicátých letech prožili několik měsíců svého mládí, se přišli podívat na svou zapomenutou základnu. Brzy se tak 100th Bomb Group Memorial Museum v Thorpe Abbotts a 100th Bomb Group Association provázaly a prostřednictvím muzea se tak začaly na své místo vracet fotografie, uniformy, výstroj, vyznamenání, zápisky, vzpomínky. Muzeum bylo otevřeno v květnu 1981. Během následujících desetiletí se péčí dobrovolníků stalo naprosto unikátní vzpomínkou na historii 100. bombardovací skupiny a stále roste. Není však pouhým shromaždištěm exponátů, ale skutečně živým místem, které touto historií dýchá a kde se na každém kroku můžete setkat s oněmi ohromnými příběhy, které se právě zde rodily a kde dnes společně vytvářejí legendu a odkaz Krvavé Stovky. V roce 2022 muzeum obdrželo od britské královny prestižní Queen’s Award for Voluntary Service (Vyznamenání královny za dobrovolnickou činnost).

100. bombardovací skupina byla formálně deaktivována 21. prosince 1945. Obnovena byla jako výcviková jednotka s bombardéry B-29 dne 29. 5. 1947 a znovu zrušena 27. června 1949. Později byla reaktivována ještě několikrát jako 100th Bombardment Wing (1956–1966, letouny B-47), 100th Strategic Reconnaissance Wing (1966–1976, letouny U-2), 100th Air Refuelling Wing (1976–1983, letouny KC-135), následovalo sedm let u ledu a poté byla Stovka reaktivována jako 100th Air Division (1990–1991) a poté znovu jako 100th Air Refuelling Wing (1992-dosud, letouny KC-135R). Jednotka má sídlo ve Velké Británii na základně RAF Mildenhall, jen několik minut letu od Thorpe Abbotts a je hlavní tankovací jednotkou USAF pro oblast Evropy. Příslušníci 100th ARW jsou náležitě hrdí na své generační spojení se 100. bombardovací skupinou, což se projevuje mimo jiné tím, že na směrovkách svých obřích Stratotankerů nosí „D“ ve čtverci, označení, jaké za druhé světové války používala 100. bombardovací skupina a své letouny pojmenovávají po jejích někdejších B-17. Příslušníci 100th ARW se pravidelně zúčastňují reunionů 100th BGF a jako dobrovolníci příležitostně pomáhají v muzeu v Thorpe Abbotts. Cíleně se seznamují s historií, která jejich jednotce předcházela dávno před tím, než oni sami přišli na svět.

V sobotu 13. září 1997 se po dlouholetém bádání zrodilo Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944 v Kovářské v České republice. Je věnováno největší letecké bitvě nad Československem a zároveň druhé nejtragičtější misi Krvavé Stovky. Ta při ní ztratila třináct B-17G. Již po svém otevření bylo Muzeum v Kovářské přijato jako součást 100th Bomb Group Association, dnes Foundation. Spolu se třemi subjekty popsanými v této kapitolce výše – tedy samotnou Nadací, muzeem v Thorpe Abbotts a 100th ARW USAF, tvoří jako nejmladší z nich neformální společenství, kterému se říká 100th BG Family, nebo také The Bloody Hundredth Family – rodina Krvavé Strovky. Je tak její jedinou ne-anglo-americkou institucí a také jediným zástupcem Krvavé Stovky na území kontinentální Evropy, v místech, kde jednotka v letech 1943–45 bojovala.

O 100. bombardovací skupině bylo od války napsáno velké množství knih, většina z nich samotnými příslušníky jednotky. Stala se předlohou slavného filmu Twelve O‘Clock High z roku 1949, prostor je jí věnován v mnoha muzeích ve Spojených Státech i v Evropě a v neposlední řadě se stala předlohou knihy Dona Millera a následně filmového seriálu uvedeného v lednu 2024 „Masters of the Air“ producentského týmu Gary Goetzmana, Kirka Saduskiho, Toma Hankse a Stevena Spielberga. Seriál přiblížil osudy Krvavé Stovky a skrze ni i dalších spojeneckých leteckých jednotek v za druhé světové války velmi širokému publiku.

Limitovaná edice stavebnice modelu společnosti Eduard – Model Accessories B-17F 1/48 „The Bloody Hundredth 1943“, připravená ve spolupráci se 100th BG Foundation a zaměřená na počáteční měsíce bojů 100. bombardovací skupiny v Evropě, je důležitým prvkem také v oblasti plastikového modelářství, který se opírá o historii 100. bombardovací skupiny a zároveň se podílí na uchování jejího odkazu.

Zdroje:

- Century Bombers, Richard LeStrange, 1997

- Plane Names & Bloody Noses, Ray Bowden, 2000

- The Story of the Century, John R. Nilsson, 1946 - High Noon over Haseluenne, Luc Dewez & Michael P. Faley, 2009 - The Forgotten Man, The Mechanic, Kenneth A. Lemmons, Cindy Goodman, Jan Riddling, 1999

- Seven Days In October, Paul Andrews, Michael P. Faley, 2005, 2015

- Damn Lucky, Kevin Maurer, 2022

- With crew #13, Earl Benham, 1990

- Splasher Six, Newsletter of the 100th Bomb Group

- 100th Bomb Group Foundation Archives

- Archives of the US Air Force Research Agency, Maxwell, Alabama

- National Archives and Record Administration, College Park, MD

- Archiv Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944 v Kovářské

- Ray Bowden/USAAF Nose Art Research Project

- Osobní rozhovory s veterány a historiky 100th Bomb Group

- Abbreviated History of the 100th Bomb Group, Harry Crosby, Jan Riddling and Michael Faley

- Bloody Hundredth, The Most Famous Heavy Bomb Group of World War II, Dewey Christopher

- Hang the Expense, a History of the “Big Frank” Valesh Crew, John R. “Dick” Johnson

- I Saw Regensburg Destroyed, Bernie Lay, Jr., Saturday Evening Post Magazine, 1943

- Original 100th, Crew #22, Piccadilly Lily, Paul M. Andrews and David Aiken

- Port Arthur News, March 23 1944

- Schweinfurt – 14 Oct 43 “Black Thursday”, Robert Hughes

- The Jeffersonian Democrat, Sept 30 1943 - Sgt. Walters shoots down enemy plane…, místní tisk, 10 December 1943

- The unmanned plane, Sven Persson, www.forcedlandingcollection.se

- The US Eighth Air Force in Europe / Black Thursday Blood and Oil; Martin Bowman, 2012

- www.100bgmus.org.uk

- www.100thbg.com

- www.mildenhall.af.mil