Page 71
je těžké určit. Sami členové Hughesovy osádky
později důvody pojmenování letounu změkčovali
vysvětlením, že tím „blbcem v osádce” byl pokaž-
dé někdo jiný a že se v této pozici vystřídali
všichni. Jednou se potrefeným stal radiooperátor
T/Sgt. Boyle, když zapomněl stáhnout vlečnou
anténu a při přistání ji vláčel po zemi, jindy zase
spodní střelec T/Sgt. Horace Barnum zapomněl
po přistání vybít zbraně ve spodní věži vypůjčené
Picadilly Lily. Osádka hrála takovou nevinnou
hru – pozorováním, kdo se při aktuální misi stane
oním pitomcem.
Dne 14. října, krátce po tragických misích na
Münster a Brémy, při kterých 100. bombardovací
skupina dohromady ztratila 19 osádek, se konal
druhý nálet na Schweinfurt, známý jako „Black
Thursday“, černý čtvrtek, nebo také „Second
Schweinfurt Mission“ – druhá Schweinfurtská
mise. Oslabená Stovka mohla přispět pouze osmi
letouny a osádkami. Ty byly včleněny do formací
ostatních dvou skupin 13. combat wingu. Jedním
z letounů, letících s 95. bombardovací skupinou, byl
i Nine Little Yanks and a Jerk s Robertem Hughe-
sem a jeho osádkou. V oblasti IP (Initial Point)
– poslední otočný bod před zahájením zaměřování
cíle, dostal vedoucí letoun 95. bombardovací sku-
piny zásah flakem a zmizel z formace. Hned nato
byla zasažena B-17F „Heaven Can Wait“ Lt. Kee-
la, letící vpravo vedle Hughese. Po několik chvil
neovladatelný letoun prudce stočil na Hughesovu
B-17. Rychlá reakce pilotů v Nine Little Yanks and
a Jerk vedla k prudkému potlačení levou zatáč-
kou, čímž vytvořili prostor pro Keelovu pevnost.
Zároveň ale vypadli ze své formace a ocitli se
o dost níže a sami. V tu chvíli spatřil bombometčík
cíl přímo před sebou. Letět nad něj osamoceně
bylo velkým rizikem. Oproti předpisům se osádka
jednomyslně shodla na tom, že do toho půjdou
a na cíl zaútočí. Bombometčík Lt. Elliott nastavil
svůj Norden o tisíc stop níže, pilot nastavil pe-
vný kurs, výšku a rychlost a bombometčík začal
zaměřovat. Pumy vypuštěné ve 14:54 zasáhly cíl,
který si pilot i bombometčík pečlivě nastudovali
při předletové přípravě, přesně do jeho středu.
Po opuštění cíle se levou stoupavou zatáčkou
připojili k 95. bombardovací skupině, která se
stále ještě srovnávala do formace po předchozím
pocuchání flakem.
Událost měla dohru na velitelství 3. bombar-
dovací divize. Lt. Hughes a Lt. Elliott byli povo-
láni na kobereček ke generálu Curtisi LeMayovi.
Lt Hughes na to vzpomínal:
„Byl to pro mě mi-
mořádný zážitek, nikdy jsem neviděl tolik
vysokých důstojníků v jedné místnosti. Když se
shromáždili zástupci všech skupin, byla dispu-
tace zahájena a my jsme dostali pokyn k used-
B-17F 42-3271 EP
-
N „Nine Little Yanks
and a Jerk“, osádka Capt. Roberta L.
Hughese, 351st Bomb Squadron, 100th
Bomb Group, Thorpe Abbotts,
leden 1944
Nine Little Yanks and a Jerk v letu ve formaci. Bok trupu nese známky po
zamalování identifikačních písmen letounu v jejich původní pozici, která musela
být posunuta po změně výsostných znaků z Type 2 na Type 3. Tato změna byla
specifikována 29. června 1943 (Specification Number 24102-K, Amend #3), obvykle
však byla aplikována až v průběhu srpna 1943. Bílý identifikační pruh na pohyblivé
části směrovky byl později zamalováván.
nutí. V tu chvíli generál LeMay promluvil: „Může
vystoupit Lt. Hughes ze 100. bombardovací
skupiny?“. Když jsem předstoupil před ostatní,
řekl: „Řeknete těmto pánům, co jste včera dělali?“
„Ano,“ odpověděl jsem.
Vyprávěl jsem, jak jsme museli uhnout střem-
hlavým letem, abychom si zachránili život, a že
když jsme letoun vyrovnali, cíl, o kterém jsme
byli informováni, ležel přímo před námi. Jak
se všichni muži dobrovolně přihlásili k tomu,
že budeme pokračovat. O tom, že jsme měli
perfektní zaměření a že poručík Elliott cíl zničil.
Generál LeMay se mě zeptal, jak jsem věděl,
že jsme cíl identifikovali správně. Informoval jsem
ho, že jsem studoval fotografie cíle a skutečnost,
že náš letoun byl určen jako fotografický stroj
pro 100. bombardovací skupinu. „Přesně tak,
pánové, deset bomb přímo do středu,“ odpověděl
generál LeMay. Přistoupil k mapě, odtáhl papír
a odhalil zvětšenou cílovou fotografii, na níž byl
vidět zásah. Jeho další poznámka zněla: „Poručík
by měl dostat vyznamenání.“ Na to se ze zadní
části místnosti ozvala jasně vyslovená odpověď:
„Ten chlap by měl být postaven před válečný soud
za opuštění formace!“. “
Tím, kdo své mínění takto vyslovil, byl Col. Bud
Peaslee, který misi na Schweinfurt vedl. O mnoho
let později se z Hughese a Peasleeye stali velmi
dobří přátelé.
Takřka celá osádka dokázala dokončit svou
operační túru. Jeden z jejích členů však tu jejich
nevinnou hru „na pitomce“ dohrál o něco dříve.
4. ledna 1944 při náletu na Kiel byl motor č. 2
zasažen flakem, a vrtule, kterou nešlo postavit do
praporu, vytáčela otáčky motoru nad přípustnou
mez. Zároveň se enormně zvýšila spotřeba paliva.
Se zbytky benzinu v nádržích přistál Valesh nou-
zově na základně v Leconfieldu.
Nine Little Yanks and a Jerk měla jako jedna
z mála B-17F, sloužících u 100. bombardovací
skupiny, na místě astrokopule ploché zasklení
perspexem. Byl to pozůstatek původní služby
u 91. bombardovací skupiny, která měla takto
upravenou řadu svých letounů. Neobvyklými
u Stovky byla také tři stropní okna v přídi.
Lt. Hughes dokončil svou operační túru nále-
tem na Berlín 4. března 1944. Většina jeho osádky
o necelý měsíc dříve. Ze svých 25 misí jich v Nine
Little Yanks and a Jerk odlétal přinejmenším 18.
Po ukončení bojových letů Lt. Hughes krátce
testoval a létal s osobními letadly prezidenta
Roosevelta a Gen. Curtise LeMaye.
Už dříve zmíněný T/Sgt. Joseph F. Boyle dne 3. lis-
topadu 1943, při náletu na ponorkové doky ve Wil-
hemshawenu, nárokoval dvě sestřelené Me 410.
Při tom zároveň asi 10 projektily poškodil svislé
ocasní plochy vlastního letounu. Pravděpodobně
se pro ten den stal tím šťastným pitomcem osád-
ky on. Avšak tentokrát jistě spokojeným. Jinak
tomu bylo o dva dny později při náletu na Gelsen-
kirchen. Flak ráže 88 milimetrů explodoval blízko
letounu a jedna malá střepina těsně olízla okraj
protiflakové vesty, pronikla mu do srdce a na
místě ho zabila.
26. listopadu s nimi na pozici co-pilota v Nine
Little Yanks and a Jerk letěl velící commanding
pilot 351. perutě, Capt. John „Lucky“ Luckadoo.
Přinejmenším jednu misi s tímto letounem ab-
solvoval také legendární Lt. Frank E. Valesh. Dne
Naposledy ve svém letounu letěla Hugheso-
va osádka 7. ledna 1944 na Ludwigshaven. Nine
Little Yanks and a Jerk byla během své služby
u 100. bombardovací skupiny mnohokrát poškoze-
na a nemálo času strávila v opravách. Proto také
odlétala mezi červencem 1943 a lednem 1944
pouze 28 misí.
Dne 24. ledna 1944 si letoun vypůjčila mladá
osádka na cvičný let. Při přistání se samovol-
ně zasunula levá podvozková noha a letoun se
poškodil. Protože v období havárie už jednotka
dostávala nové B-17G, bylo rozhodnuto, že toto
staré „F“ nebude opravováno.
Bylo tedy převezeno do technického zázemí
jednotky, kde bylo využíváno jako “hangar queen”
– zdroj náhradních dílů pro jiné opravované le-
touny, než byly její zbytky sešrotovány.
B-17F 42-3271 EP
-
N „Nine Little Yanks and a Jerk“, osádka Capt. Roberta L. Hughese,
351st Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, leden 1944
Capt. Robert L. Hughes. Přinejmenším jeden bojový let s Nine Little Yanks and
a Jerk provedl také „Big“ Frank Valesh, jeden
z legendárních pilotů 351. perutě.
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943 INFO Eduard
71
červen 2024