Page 69
Fleshův Mugwump si na tu stejnou misi vypůjčil
Lt. Charles B. „Crankshaft“ Cruikshank se svou
osádkou, vedle něj v kokpitu usedl velitel 418. pe-
rutě, Maj. John C. „Bucky“ Egan. Vedli druhý ele-
ment vedoucí squadrony formace 100. bombardo-
vací skupiny. Němečtí stíhači sestřelili ještě před
cílem oba letouny Eganova elementu letící mu po
stranách – už dříve zmíněný Escape kit, řízený
Lt. Biddickem a také Picklepuss Lt. Roberta M.
Knoxe. A vážně zasažen byl také Mugwump. Jeho
piloti s ním dokázali doletět do plánovaného mí-
sta přistání v severní Africe. Poškození však byla
tak vážná, že musel být v Alžíru ponechán.
Než se dostaneme k Mugwumpovu dalšímu osu-
du, vraťme se k jeho původnímu pilotovi. Když
Lt. William R. Flesh přišel
během mise na Regens-
burg jak o svou osádku, tak
o letoun, a odpykal si trest
za svůj prohřešek, vrátil se
k bojovému létání. Působil
především jako náhradník
tam, kde bylo potřeba. Je-
dnou z takto „adoptovaných“
osádek byli muži Lt. Sumnera
Reedera, který se léčil ze
zranění utržených při náletu
na Stuttgart 6. září 1943 (viz
medailon letounu Horny II).
S Reederovou osádkou letěl
Flesh jako pilot i 5. listopa-
du 1943 v B-17F 42-30088
Squawkin Hawk. Na palubě
v ten den byl i vedoucí navi-
gátor skupiny, Capt. Omar
Gonzales. Vážné poškození flakem nad Gelsen-
kirchenem a částečná neovladatelnost přiměly
Lt. Fleshe dát osádce příkaz k opuštění letounu.
V B-17 zůstal pouze on a co-pilot. Společně pak
s poškozeným a odlehčeným Squawkin Hawkem
doletěli v přízemní výšce zpět do Anglie. Je ob-
tížné dnes soudit, zda šlo o vypočítavost pilota se
snahou „zbavit se“ zátěže a zvýšit tak svou šan-
ci na návrat, či nesprávný úsudek a rozhodnutí,
nebo o čistou obavu o životy ostatních. Všechny
tyto možnosti byly předmětem šeptandy v Thorpe
Abbotts. Ať už k sérii pilotových rozhodnutí vedlo
cokoliv, vyvolala tato událost na základně další
kontroverze a v případě Lt. Fleshe byla poslední
kapkou, která krátce poté vedla k jeho převelení
k jiné skupině.
V tu dobu byla 8. letecká armáda posilována
o nové jednotky a stávající bombardovací sku-
piny byly vyzvány, aby těmto novým jednotkám
bez bojových zkušeností poskytly alespoň jed-
nu zkušenou osádku, která by mohla nováčkům
pomoci. Říkalo se, že pro velitelství bombardo-
vacích skupin to byla příležitost, jak se zbavovat
problémových příslušníků. Lt. Flesh byl na konci
listopadu 1943 převelen k 482. bombardovací sku-
pině v Alconbury, kde podstoupil výcvik létání
s B-17 vybavenými radary Mickey H2X. Na kon-
ci ledna 1944 byl převelen k 303. bombardovací
skupině, kde se vrátil k bojovým misím. Lze říci,
že novou příležitost využil k tomu, aby napravil
vše, co u 100. bombardovací skupiny pokazil.
U 303. skupiny dolétal svůj operační turnus a do-
brovolně zahájil druhý. K tomu, co měl odlétáno
u 100. bombardovací skupiny, přidal dalších 32
misí. Část z nich v pozici vedoucího pilota. Poté
byl opět převelen, tentokrát k 305. bombardovací
skupině a zde jako zkušený pilot a velitel odlétal
přesně nezjištěné množství dalších misí…
Mugwump, který Lt. Flesh v červnu 1943 přeletěl
se svou osádkou přes oceán, mezitím prožíval
odlišný, neméně pohnutý osud. Po regensburské
misi 17. srpna 1943 čekal s vážným poškozením
na severoalžírské základně Telegerma na opravu.
Po ní se B-17 vrátila do Anglie, nikoliv už však ke
100. bombardovací skupině.
Na začátku roku 1944 byl letoun zařazen k 803.
provizorní skupině (803rd /Provisional/ Group)
na základně Oulton v Norfolku, kde byl vybaven
zařízením pro elektronický boj (systémy Man-
drel a Carpet pro rušení německých radarů).
V červenci 1944 byl znovu přeřazen, tentokrát
k 388. bombardovací skupině na základu Fers-
field, kde probíhal přísně utajovaný projekt
Aphrodite. Šlo o navádění čtyřmotorových bom-
bardérů, v podobě výbušninami naložených
dronů, na obtížně zničitelné cíle, jakými byly
ponorkové doky, odpalovací rampy V-1 a V-2,
ropné rafinerie a další. Projekt nebyl zdaleka tak
úspěšný, jak se od něj očekávalo. Misí Aphrodite
proběhlo v období srpen 1944 – leden 1945 pouze
devatenáct. Starší, avšak spolehlivé „war weary“
bombardéry byly upravovány do podoby dálkově
řízených dronů (castor), se kterými odstartovala
dvoučlenná osádka, ve vzduchu zajistila spojení
pro dálkové řízení dalším bombardérem (mother),
a vyskočila na padácích. Vedoucí letoun pak nave-
dl dron na cíl a vrátil se. Naprostá většina Aph-
rodite misí selhala z mnoha rozličných důvodů již
při cestě k cíli. Dne 30. října 1944 odstartovalo
pět B-17 – dva drony, dvě řídící „matky“ a jeden
letoun jako doprovod, spolu se sedmi P-47. Cílem
byly ponorkové doky na pobřeží Helgolandu. Jed-
ním z výbušninami napěchovaných dronů byla
i bezejmenná B-17F (správněji BQ-7), která kdy-
si na své přídi nesla nápis Mugwump a kresbu
rozčepýřeného pštrosa. Cíl se vzhledem ke špa-
tnému počasí nepodařilo najít, a tak byly drony
nasměrovány na oblast Berlína a jejich doprovod,
včetně řídících B-17, se otočil zpět. První dron
havaroval do Severního moře, bývalý Mugwump
se po ztrátě spojení s „matkou“ odchýlil od kursu,
zamířil nad Švédsko a okolo 16 hodiny havaroval
jižně od města Trollhättan, kde způsobil ohromný
kráter. Kromě tří motorů, nalezených několik set
metrů od místa dopadu, z letounu zbyly pouze
drobné úlomky. Tlaková vlna rozbila okna domů
v okruhu více než 5 kilometrů.
B-17F 42-30066 LD
-
U ”Mugwump“, osádka
Lt. Charlese B. „Crankshaft“ Cruikshanka,
Maj. John C. „Bucky“ Egan, 418th BS, 100th BG,
mise na Regensburg, 17. srpna 1943
Bývalý Mugwump, B-17F s/n 42-30066 v markingu 96. bombardovací skupiny na základně
Snetterton Heath. Pod trupem nese speciální antény pro elektronický boj. Jaro 1944.
(Joseph Denver Collection, via Dennis Sauter)
Letoun s/n 42-3271 je svým noseartem zcela
jistě jednou z nejpřitažlivějších B-17F, které u 100.
bombardovací skupiny létaly. Tato B-17 nepatři-
la mezi původní letouny jednotky, se kterými se
přesunula na zámořské bojiště. Stejně tak jeho
osádka, která mu také přidělila jméno.
Letoun sloužil měsíc u 91. bombardovací sku-
piny v Bassingbourn a jako zánovní dorazil do
Thorpe Abbotts 5. července 1943. Osádka Lt. Ro-
berta L. Hughese pak o devět dnů později. Byla
první „náhradní” osádkou 351. perutě. Letoun do-
stala přidělený hned následující den. Dodatečný
výcvik u skupiny a čekání na první bojový let
trvaly déle, než by si mladá osádka přála. Stalo
se tak až o měsíc později.
Jeden ze členů pozemní osádky, Cpl. Frank Ste-
vens, namaloval na příď letounu na pumě sedící
málo oděnou slečnu ve vysokých jezdeckých
botách a americkém klobouku a pod ní ozdobný
nápis „Nine Little Yanks and a Jerk”. O vzniku jmé-
na letounu a jeho významu existují dvě varianty.
První mluví o tom, že v desetičlenné osádce Lt.
Hughese sloužilo devět hochů ze Severu (Yanks)
a pouze jeden z Jihu (Jerk). Tím byl Sgt. Buntin,
boční střelec. Mělo tak jít o přátelské škádlení
mezi muži jedné osádky. Jiná varianta využívá
toho, že slovo „Jerk“ je vykládáno také jako „po-
trhlý člověk, blbec, moula…“. Kde je více pravdy,
Text: Jan Zdiarský
Barevné profily: Michal Fárek
Fotografie: 100th Bomb Group Archives
Titulní fotografie: Osádka Lt. Roberta L. Hughese.
Nine Little Yanks and a Jerk na stojánce
v Thorpe Abbotts.
NINE LITTLE YANKS AND A JERK
B-17F-40-DL 42-3271 EP
-
L
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943 INFO Eduard
69
červen 2024