Page 55
k domovu. Bylo třeba sestoupit do menší výšky,
kde by se obešli bez kyslíku. Ačkoliv na ně stále
útočili stíhači, k žádnému dalšímu vážnému zá-
sahu už nedošlo. Pilot setřásal nepřátele takř-
ka akrobatickými úhybnými manévry, v obraně
pomáhalo i pár dosud fungujících kulometů.
Nakonec letoun střemhlavě vlétl do roztrhané
oblačnosti, kde pilot několikrát měnil směr tak,
aby nepřátelé nedokázali odhadnout, kde z ní
vyletí. Několikrát přelétali z mraku do mraku,
v něm měnili kurs i o 180° a mátli tak stíhače.
Když na chvíli nehrozilo bezprostřední nebez-
pečí nepřítele, sestoupil hřbetní střelec T/Sgt.
Pope do kokpitu, aby položil raněného co-pilota
na podlahu. F/O Edeburn se však vzápětí snažil
třikrát vrátit na své sedadlo, aby raněnému
veliteli pomohl v řízení. Při třetím pokusu padl po
zádech do prostoru za sedadly a více nevstal.
Když se Reederovi podařilo stíhače setřást,
byli nízko nad terénem, vůbec neměli ponětí kde.
Po nějaké době dokázal navigátor, i přes svá
zranění a ztrátu navigačních pomůcek, pilotovi
doporučit přibližný kurs k Anglii. Jakmile dosáhli
pobřeží, pokračovali podél něj k severu, aby pro
případ nutnosti nouzového přistání nebo opuštění
letounu na padácích byli nad pevninou, protože
nejméně jedna ze dvou dinghy byla zničená.
Několikrát zamířili na slepo 40–50 mil na západ
nad moře, ale pak se vždy vrátili k francouzskému
pobřeží a pokračovali podél něj. Nakonec zahléd-
li na západě slabý opar. Palivo docházelo, zkusili
to ještě jednou. Tentokrát úspěšně. V Anglii se
začali rozhlížet po letišti dostatečně velkém, aby
na něm mohli přistát. Nakonec uviděli na zemi
bombardér. Byla to základna RCAF, kde se o ně
postarali. Po přistání Lt. Reeder vylezl z letounu
a několik minut ležel bez hnutí na trávě. Poté za-
telefonoval na svou základnu a stejně jako jeho
druhové, byl převezen do nemocnice. K činné
službě se vrátil až na začátku ledna 1944. Bom-
bometčík a navigátor byli pro svá závažná zranění
vyřazeni ze služby a odesláni zpět do USA.
Za svůj výkon v této misi byl Lt. Reeder vyzna-
menán DSC (Distinguished Service Cross), vážně
ranění poručíci Engel a Delao obdrželi DFC (Dis-
tinguished Flying Cross). To bylo posmrtně uděle-
no i co-pilotu F/O Edeburnovi za jeho hrdinství
a snahu i přes vážná zranění pomoci rovněž
raněnému pilotovi v řízení poškozeného letounu.
Mezitím, co byl Lt. Reeder v léčení, pokračoval
zbytek poddůstojníků osádky ve svých misích.
Z jedné z nich se po kontroverzním inciden-
tu nevrátili - dne 5. listopadu musela většina
z nich opustit letoun nad nepřátelským územím
na padácích, zatímco náhradní pilot a co-pilot
s letounem doletěli zpět do Anglie (viz medailo-
ny letounů Mugwump a Squawkin Hawk). Jeden
z členů osádky při tom zahynul, když se mu ne-
otevřel padák, čtyři padli do zajetí a třem se po-
dařilo před nepřítelem uniknout.
Lt. Reeder se po návratu z nemocnice stal ope-
račním důstojníkem 349. perutě a později i je-
jím velitelem. V červenci 1944 dokončil operační
túru, předal velení perutě a vrátil se do USA. Zde
nastoupil k transportnímu letectvu a 19. března
1945 zahynul na pobřeží Floridy při cvičném letu
v C-54.
* * *
Letoun 42-5957 byl opraven a vrátil se do bo-
jového nasazení. Byl přiřazen osádce Lt. Henry M.
Heningtona, která 3. 9. 1944 přišla o svůj letoun
nazvaný Horny, když s ním byli po náletu na le-
tiště Le Roger u Paříže nuceni přistát v kanálu
La Manche. Nový letoun pojmenovali Horny II.
Detail poškození přední části letounu. Zde byli vážně raněni poručíci Engel a Delao – navigátor a bombometčík. Vpravo: Jiná z fotografií poškození mimo jiné ukazuje detail
výrobní popisky letounu. Povšimněte si chybného označení výrobního bloku „F-41 VE“. Ve skutečnosti jde o blok F-40-VE, přičemž blok „41“ nikdy neexistoval.
Letoun 42-5957 po přistání na základně RCAF při
návratu od Stuttgartu dne 6. 9. 1943. V tu dobu měl ještě
červeně lemované výsostné znaky Type 3. Žlutý předmět
zachycený na vodorovných ocasních plochách je dinghy
– záchranný člun, který vypadl z úložného prostoru
a zachytil se na stabilizátoru výškovky.
Maj. Sumner H. Reeder
Operační důstojník skupiny, Maj. John B. „Jack“ Kidd,
u tabule s rozpisem pro den 3. září 1943. Čtyři osádky
z tohoto seznamu se v ten den nevrátily (Winkleman,
Fineup, Floyd a také osádka Lt. Kinga, která na tabuli
v okamžik fotografie ještě nebyla napsaná. Čtvrtá shora,
s letounem kódového písmene „D“, osádka Lt. Heningto-
na (nesprávně zapsaného se dvěma „N“) v ten den přišla
o svůj první letoun pojmenovaný Horny (42-30611), když
se s ním „vykoupali“ v Lamanšském průlivu“
Ke jménu přidali kresbu dlouhorohého texas-
kého býka, jehož výraz jméno letounu více než
zdůrazňoval. Datum, kdy se odehrála hned první
mise osádky v jejich novém letounu (sama jich
měla na kontě již 11), by mohlo dávat tušit obsah
následujících řádků – byl to 8. říjen 1943 a cílem
byly Brémy.
Se dvěma vyřazenými motory a proraženými
palivovými nádržemi se ve výšce 4000 stop táhli
přes Severní moře domů. Po předchozí zkušeno-
sti se jim rozhodně znovu koupat nechtělo! Když
přistáli v Thorpe Abbotts, během pojíždění le-
tounu došly poslední zbytky paliva.
Horny II putoval znovu do péče mechaniků
a díky tomu se on, ani jeho osádka nezúčastnili
katastrofální mise na Münster o dva dny později.
Heningtonova osádka dokončila svůj operační
turnus 25 misí na konci roku 1943, přičemž vel-
kou část z nich odlétala v tomto letounu. Ta po-
slední, pětadvacátá, se odehrála 31. prosince 1943.
Cílem byla opět Paříž a opět se Henington s Horny
II vracel před Kanál pouze se dvěma funkčními
motory, a navíc s prostřílenými pneumatikami.
Tentokrát to naštěstí dopadlo poměrně dobře.
Začátkem roku 1944 letoun střídalo několik
osádek. Přicházela nová poškození a stoupal
rovněž kredit odlétaných misí. Pilotem té po-
slední Hornyho osádky byl Ferdinand J. Herres,
který 7. května 1944 přivedl letoun úspěšně zpět
od Berlína. Pro Horny II to byla 49. mise a pouze
jeden bojový let zbýval k tomu, aby se stal jednou
z prvních B-17 od 8. letecké armády, které odléta-
ly 50 misí. O dva dny později tragická náhoda
nebo nepozornost rozžehla jiskru, která způso-
bila explozi benzinových par a následný požár,
Lt. Henry M. Heningron.
Heningtonova osádka a Horny II, podzim 1943.
B-17F 42-5957 XR
-
D ”Horny II“, osádky Lt. Sumnera Reedera,
Lt. Henry M. Heningtona, 349th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,
Thorpe Abbotts, začátek roku 1944
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943 INFO Eduard
55
červen 2024