Page 70
je těžké určit. Sami členové Hughesovy osádky
později důvody pojmenování letounu změkčovali
vysvětlením, že tím „blbcem v osádce” byl pokaž-
dé někdo jiný a že se v této pozici vystřídali
všichni. Jednou se potrefeným stal radiooperátor
T/Sgt. Boyle, když zapomněl stáhnout vlečnou
anténu a při přistání ji vláčel po zemi, jindy zase
spodní střelec T/Sgt. Horace Barnum zapomněl
po přistání vybít zbraně ve spodní věži vypůjčené
Picadilly Lily. Osádka hrála takovou nevinnou
hru – pozorováním, kdo se při aktuální misi stane
oním pitomcem.
Dne 14. října, krátce po tragických misích na
Münster a Brémy, při kterých 100. bombardovací
skupina dohromady ztratila 19 osádek, se konal
druhý nálet na Schweinfurt, známý jako „Black
Thursday“, černý čtvrtek, nebo také „Second
Schweinfurt Mission“ – druhá Schweinfurtská
mise. Oslabená Stovka mohla přispět pouze osmi
letouny a osádkami. Ty byly včleněny do formací
ostatních dvou skupin 13. combat wingu. Jedním
z letounů, letících s 95. bombardovací skupinou, byl
i Nine Little Yanks and a Jerk s Robertem Hughe-
sem a jeho osádkou. V oblasti IP (Initial Point)
– poslední otočný bod před zahájením zaměřování
cíle, dostal vedoucí letoun 95. bombardovací sku-
piny zásah flakem a zmizel z formace. Hned nato
byla zasažena B-17F „Heaven Can Wait“ Lt. Kee-
la, letící vpravo vedle Hughese. Po několik chvil
neovladatelný letoun prudce stočil na Hughesovu
B-17. Rychlá reakce pilotů v Nine Little Yanks and
a Jerk vedla k prudkému potlačení levou zatáč-
kou, čímž vytvořili prostor pro Keelovu pevnost.
Zároveň ale vypadli ze své formace a ocitli se
o dost níže a sami. V tu chvíli spatřil bombometčík
cíl přímo před sebou. Letět nad něj osamoceně
bylo velkým rizikem. Oproti předpisům se osádka
jednomyslně shodla na tom, že do toho půjdou
a na cíl zaútočí. Bombometčík Lt. Elliott nastavil
svůj Norden o tisíc stop níže, pilot nastavil pe-
vný kurs, výšku a rychlost a bombometčík začal
zaměřovat. Pumy vypuštěné ve 14:54 zasáhly cíl,
který si pilot i bombometčík pečlivě nastudovali
při předletové přípravě, přesně do jeho středu.
Po opuštění cíle se levou stoupavou zatáčkou
připojili k 95. bombardovací skupině, která se
stále ještě srovnávala do formace po předchozím
pocuchání flakem.
Událost měla dohru na velitelství 3. bombar-
dovací divize. Lt. Hughes a Lt. Elliott byli povo-
láni na kobereček ke generálu Curtisi LeMayovi.
Lt Hughes na to vzpomínal:
„Byl to pro mě mi-
mořádný zážitek, nikdy jsem neviděl tolik
vysokých důstojníků v jedné místnosti. Když se
shromáždili zástupci všech skupin, byla dispu-
tace zahájena a my jsme dostali pokyn k used-
B-17F 42-3271 EP
-
N „Nine Little Yanks
and a Jerk“, osádka Capt. Roberta L.
Hughese, 351st Bomb Squadron, 100th
Bomb Group, Thorpe Abbotts,
leden 1944
Nine Little Yanks and a Jerk v letu ve formaci. Bok trupu nese známky po
zamalování identifikačních písmen letounu v jejich původní pozici, která musela
být posunuta po změně výsostných znaků z Type 2 na Type 3. Tato změna byla
specifikována 29. června 1943 (Specification Number 24102-K, Amend #3), obvykle
však byla aplikována až v průběhu srpna 1943. Bílý identifikační pruh na pohyblivé
části směrovky byl později zamalováván.
INFO Eduard
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943
70
červen 2024