Page 75
ze svých misí, z nichž první absolvovali 1. listo-
padu 1943, odlétali ve „své“ B-17F, která nesla na
100. bombardovací skupinu noseart neobvykle
na obou stranách přídě. Zatímco pravou stranu
zdobila spoře oděná, pardon… zcela neoděná,
slečna (což bylo u 100th BG také neobvyklé)
a jméno letounu, vpravo, před okny pilota, trůnil
velký gremlin, letecký skřítek, ze znaku 350. pe-
rutě, šplhající po letounu a vypouštějící z nočníku
pumy. Jejich počet se měnil. Původně mohlo
jít o neobvyklý záznam počtu odlétaných misí,
o čemž by svědčila skutečnost, že nad jednou
z nich bylo napsané malé číslo 13. Později se však
staly spíše výraznou kresbou přes celou výšku
přídě, součástí noseartu a další už nebyly do-
plňovány.
V neděli 5. listopadu byla Mismalovin’ nad
Gelsenkirchenem vážně poškozena flakem, mo-
tor číslo 4 měl proraženu olejovou nádrž,
Pilot, Lt. McClain později vzpomínal:
„Letěli jsme
trochu vzadu, pořád ale ve formaci. Další výbuch
flaku nám ale vzal také motor číslo 2. Jen se
dvěma motory, které nám zbývaly na cestu domů,
jsme opustili formaci.“
Pozemní i letová osádka (Lt. Stewarta A. McClaina) s Mismalovin‘ v počátečním období
její bojové činnosti. Pravděpodobně pozdní podzim 1943.
B-17F 42-30788 LN
-
R „Mismalovin‘ “, osádka Lt. Stewarta A. McClaina,
350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,
Thorpe Abbotts, začátek roku 1944
Na osamocenou Mismalovin’ se zaměřila sku-
pinka Messesschmittů. Přišly „nevhod“ zezadu
právě ve chvíli, kdy zadní střelec Sgt. Bennett
zápolil se zamrzlými skly své střelecké věže.
Hřbetní střelec Sgt. Walters však odpovědět
dokázal. Jednoho z útočníků se mu podařilo
sestřelit, ostatní se stáhli z dosahu. Piloti zápo-
lili s řízením, z proděravěných palivových nádrží
neustále unikalo palivo.
Copilot, Lt. McBride dodal: „Při návratu jsme
ztráceli výšku po celou dobu. Když jsme dorazili
nad Anglii, byli jsme už jen asi 6 000 stop vysoko“.
Nakonec dosedli na dráhu vlastní základny
v Thorpe Abbotts. Armádní PR zpráva k tomu
říká:
„Pevnost přistála s menším množstvím ben-
zinu, než si koupíte na A card
(pozn. autora: ve
čtyřicátých letech to byla v USA speciální karta,
která umožňovala majiteli vozu koupit si každý
týden asi 4 galony benzinu)
, a tak plná děr po
flaku, že vypadala jako cedník.“
Různými poškozeními prošla Mismalovin’
i v následujících měsících. Konto odlétaných misí
i přes to stoupalo jí i McClainově osádce.
Byla města, jejichž jména vyslovená při briefin-
gu u 100. bombardovací skupiny vyvolávala přine-
jmenším mrazení. Berlín, Schweinfurt, Brémy,
Münster, Merseburg, Ruhland… a také Regens-
burg. Od pověstné mise 17. srpna 1943 nad tímto
cílem Stovka nebyla. Návrat měl přijít na konci
Velkého týdne, 25. února 1944. McClainova osád-
ka odstartovala opět v Mismalovin’, byla to jejich
22. mise. Už se téměř viděli na cestě domů…
Flak nad cílem vyřadil krátce po 14. hodině mo-
tor číslo 2 na levé straně. Okamžitě klesl tlak ole-
je a celý letoun se zuřivě roztřásl. Než se pilotům
podařilo motor odstavit a dát vrtuli do praporu,
zdálo se, že se motor utrhne. Lt. Delbert S. Pear-
son, pilot poblíž letící B-17, událost pozoroval:
„Letoun 788 byl zasažen flakem nad cílem, těsně
po odhozu pum. Z křídla začal okamžitě vytékat
proud paliva a letoun začal zaostávat…“
S vyřazeným motorem začala B-17 rychle
ztrácet výšku. Osádka musela opustit formaci.
Čekal jí přes 800 kilometrů osamocený návrat
domů. Většina z něj přes Německo a území ob-
sazeného kontinentu. Netrvalo dlouho a na
osamělou a poškozenou Mismalovin’ se vrhli
němečtí stíhači.
Začal hon, který skončil až nad vrcholky střech
a stromů, ve výšce 200 – 300 stop. Skoro se zdálo,
že by se mohla opakovat situace z 5. listopadu
předchozího roku. Avšak nebylo tomu tak… Le-
toun se v nízké výšce stal snadným cílem i pro
lehký flak, a navíc neustávaly ani útoky stíhačů.
Jejich střely uštědřovaly B-17 další poškození
a postupně zabily navigátora, radiooperátora,
copilota, vážně raněni byli hřbetní střelec, zad-
ní střelec, bombometčík, pilot…. Přesto se le-
toun pomalu vlekl přes Německo, Belgii, Francii,
přičemž byl nadále napadán stíhači. Jako zá-
zrakem se prostřílená B-17 držela ve vzduchu.
Zadní střelec, Sgt. William T. Cook, na tuto chvíli
vzpomínal: „
Navzdory tomu, že jsme dostáva-
li pořádně zabrat, se nám stále dařilo skládat
docela dobré účty. Palubní mechanik sestřelil dvě
stíhačky, bombometčík měl jednu pravděpodo-
bnou a já jsem sestřelil dvě, kterými si jsem jistý.“
V oblasti francouzského Calais se letoun dostal
nad Lamanšský průliv. V jednu chvíli bylo možno
zahlédnout okraje Anglie. Zároveň se však zin-
tenzivnily útoky německých stíhačů a přišly další
zásahy. Sgt. Cook si v tu chvíli povšiml, že namí-
sto k Anglii stáčí letoun doleva a pomalu ztrácí
výšku. Pokusil se zavolat pilota interkomem,
nepřišla však žádná odpověď. Odhadl, že byl pi-
lot posledními zásahy zraněn nebo zabit. Protože
měl s řízením B-17 částečné zkušenosti, rozhodl
se, že půjde do kokpitu a popřípadě se pokusí do
Anglie doletět sám. Když vylezl ze své zadní věže
do trupu, právě viděl jednoho z letců vyskočit na
padáku. Byli však už jen asi 50 - 100 stop od
hladiny a náhradník v osádce, boční střelec
Sgt. Knudsen, po pádu do vody zahynul.
Sgt. Cook ve vzpomínkách pokraču-
je:
„Náš spodní střelec, S/Sgt Law-
rence Bennett, stál také ve dveřích
připraven k seskoku. Natáhl jsem se
k němu, vtáhl ho zpátky do letadla
a řekl mu, aby si sundal padák, protože
se blížíme k havárii. Měl potíže s ode-
pnutím padáku, tak jsem mu pomáhal, když
v tom letadlo narazilo na hladinu. Při havárii
jsem upadl do bezvědomí a vzpamatoval jsem se
na hladině Lamanšského průlivu. Když jsem nabyl
vědomí, viděl jsem ještě jednoho člověka, náhra-
dního střelce, který s námi ten den letěl, a který
přežil. Vyzvedli nás nějací němečtí námořníci
a odvezli nás do nemocnice v Calais ve Francii,
kde jsme zůstali asi tři nebo čtyři dny. Pak mě
převezli do výslechového střediska ve Frankfur-
tu. Tam jsem strávil asi 20 dní (na samotce) a pak
jsem byl poslán do zajateckého tábora“.
Oním střelcem, jehož jméno si Sgt. Cook
nepamatoval, byl Sgt. Clade Zukowski. Pouze on
a Cook přežili. Ostatní členové osádky Lt.
McClaina zemřeli buď na následky zásahů
německých stíhačů, nebo nárazem na hladinu.
Letoun dopadl asi 2 míle od pobřeží poblíž Calais.
Kromě dvou přeživších němečtí námořníci vylovi-
li také těla některých členů osádky.
Německá oficiální komunikace k tomu uvádí:
„
Letadlo se zřítilo do vody u Sangatte kolem 17:01
hod. při zpátečním letu do Anglie. Mrtvý muž
(Lt. McClain, pozn. autora)
byl nalezen a pohřben
na hřbitově v Marquise dne 28. února 1944. Oso-
bní doklady a identifikační známka již nejsou
rozpoznatelné. Jméno bylo získáno od 2 zajatých
členů stejné osádky“.
B-17F 42-30788 LN
-
R „Mismalovin‘ “, osádka Lt. Stewarta A. McClaina, 350th Bomb Squadron,
100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, začátek roku 1944
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943 INFO Eduard
75
červen 2024