Page 63
vých letů. V tu dobu byla již kvóta zvýšena na 30
misí. Pro ty, kteří v okamžik zvýšení měli už část
své původní túry splněnou, bylo číslo navýšeno
o poměrnou hodnotu. Pro tuto osádku vycháze-
lo na 28. Nad Berlínem se formace dostala do
hradby flaku a jeden z nábojů vybuchl blízko
motoru č. 3. Jeho střepiny motor vážně poško-
dily a B-17G začala ztrácet výšku. Při kontrole
osádky interkomem se nehlásili bombometčík
a navigátor. Bombometčík, Lt. Lester D. Torbett,
byl nalezen silně krvácejí v prostoru radio-
operátora. Navigátora, Lt. Harolda C. Beckera,
nalezli v nose letounu mrtvého. Hard Luck II „903“
byl opraven a později ztracen 29. července 1944.
Vraťme se však k původnímu Hard Lucku.
Na přelomu let 1943 a 1944 se šťastnou 413
příležitostně létaly i jiné osádky – George H.
Gough, či Randall T. Chadwick, na začátku jara
1944 pak John M. Shelly (3 mise) a především
John S. Giles (8 misí).
Letoun měl v tomto období několikrát namále,
když nad Berlínem 6. března 1944 flak zle potrhal
pravou polovinu křídla a levý stabilizátor výškovky.
Osádce Lt. Chadwicka se podařilo
vrátit. Několik misí poté, 13. dubna
1944, dovedl Lt. John M. Shelly le-
toun domů od Augsburgu s vážným
poškozením levé poloviny křídla
a palivové nádrže. O dva dny později
však Hard Luck letěl na další misi,
tentokrát poprvé s osádkou Johna S.
Gilese. Hard Luck byl v období mezi
19. dubnem a 8. květnem přidělen
této osádce k bojovým letům více-
krát, než činil výsledný kredit. Dvakrát byl před
startem Hard Luck zastoupen náhradním strojem
a 1. května 1944 byl určen jako „flying spare“, le-
toun který odstartoval spolu s formací a bylo-li
třeba, nahradil mezeru po jiném letounu, který
by se průběhu sestavování formace musel vrá-
tit pro nějakou poruchu. V ten den Hard Luck
potřeba nebyl, a tak se s ním John S. Giles
vrátil na základnu i s pumovým nákladem. Ne-
dlouho na to, pro nepřízeň počasí, se otočil zpět
i zbytek skupiny. Mise byla odvolána. Poslední
misi s Hard Luckem absolvovala Gilesova osád-
ka 8. května 1944. Poté letoun čekala dlouhá
přestávka, během které prošel výraznou reno-
vací. Z jiných letounů sloužících jako „hangar
queen“ – stroje na náhradní díly, dostal Hard Luck
novou prosklenou příď, uzavření bočních oken
a hřbetní věž nového typu, jaké byly používány
u pozdějších výrobních bloků B-17G. Především
však měla proběhnout generálka, popřípadě
výměna všech čtyř motorů.
Hard Luck se totiž stal rekordmanem 8. letecké
armády poté, co při 50 misích (různé záznamy
pro toto období mluví o 46–50 bojových letech)
odlétal celkem 630 hodin s původními motory
a turbokompresory, se kterými byl v létě 1943
přelétnut přes oceán. Jeden z jeho Studebakrem
vyrobených čtyř Wright R-1820 Cyclone byl v na-
Osádka Lt. Johna S. Gilese létala s Hard Luckem ve druhé polovině dubna a začátkem května 1944. V tuto chvíli letoun nese symboly 47 misí. Osádka byla později sestřelena
během mise na Ruhland v letecké bitvě nad Krušnohořím, v pondělí 11. září 1944.
Během května a června 1944 prošel
Hard Luck důkladnou údržbou, během
které obdržel také některé modernizu-
jící prvky.
tolik dobrém stavu, že jej technici namontovali
zpátky. Tyto úpravy vyřadily letoun na několik
týdnů ze služby. Jednotka už navíc disponovala
množstvím modernějších B-17G a stařičká „F“
byla na mise posílána mnohem méně.
Vynikající stav motorů byl zásluhou pozemní
osádky vedené čtyřiadvacetiletým M/Sgt. Glenn-
em M. „Zipem“ Myersem, o kterém se mimo jiné
povídalo, že byl na své letouny, a zejména na Hard
Luck, velmi úzkostlivý. S nelibostí nesl – a sna-
žil se tomu zabránit – měl-li být Hard Luck
přidělován nezkušeným pilotům. O svém Hard
Lucku prohlásil:
„Je stará, záplatovaná, vypadá
ošuntěle, shrbeně, hladově... bez přední věže,
se starou, úzkou zádí s plátnem okolo těch je-
jích půlpalcových žihadel, co se používalo před
rokem, … ale i tak je pořád rychlejší než ty její
stříbrné blyštící se sestry...“
Začátek července 1944 znamenal pro Hard
Luck návrat do bojové služby. Omlazený letoun si
ještě před tím jednou odskočil nad Berlín, to bylo
22. června s osádkou Marquarda J. Andersona
a vrátil se odsud s rozsáhlým poškozením. Násle-
dovaly další opravy.
Varianta 2: B-17F 42-3413 LN
-
V ”Hard Luck“, osádka Lt. Alberta E. Trommera,
350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, červenec 1944
Ground Crew Chief (šéfmechanik, či vedoucí pozemní osádky) M/Sgt. Glenn W. „Zip“ Myers byl na Hard Luck velmi
hrdý a říkalo se o něm, že bránil všemi prostředky, aby byl „jeho“ letoun někdy přidělován nezkušeným pilotům.
Motorová zkouška v prostoru jednoho ze dvou hangárů T2, které na základně v Thorpe Abbotts byly.
Snímek ukazuje letoun již po částečné modernizaci. Prosklení nosu je nového typu, zůstává však
ještě stará hřbetní věž.
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943 INFO Eduard
63
červen 2024