SKIPPER
Osobnosti, na kterých stojí velké příběhy americké účasti na letecké válce nad Evropou v roce 1943, nejsou jen piloti, kteří vodili své bombardéry nad okupované území a prodírali se barážemi flaků nebo střelami nepřátelských stíhačů, ani piloti Lightningů a Thunderboltů, podmaňující si krok za krokem německé nebe, ani velitelé, spřádající strategické plány a trasy jednotlivých misí… K těm velkým osobnostem, kromě mnoha jiných, které jsem zde nevyjmenoval, patří i mechanici. Oni neúnavní muži pozemních osádek, kteří dnem i nocí připravovali své letouny na to, aby do nich následujícího rána mohly usednout letové osádky a bezpečně a s důvěrou zamířit ke svým úkolům.
Jednou z nejvýraznějších osobností tohoto řemesla u 100. bombardovací skupiny byl charizmatický mohutný M/Sgt. Dewey Ray „Chris“ Christopher, jeden z vedoucích pozemních osádek u 351. bombardovací perutě.
Dewey vstoupil do armády ve svých 18 letech 16. prosince 1941, jen několik dnů po napadení Pearl Harboru. Prodělal výcvik mechanika a za necelý rok byl již součástí 100. bombardovací skupiny. S jednotkou prožil výcvik v Nebrasce a Wendoveru a pokračoval až do anglického Thorpe Abbotts.
Z řadového mechanika se Dewey vypracoval až na vedoucího pozemní osádky a v jeho péči byly takové stroje, jako Skipper (B-17F), Skipper II (B-17G), či Humpty Dumpty (B-17G) a další. Mimořádnými znalostmi, umem a oddaností svému úkolu si vydobyl respekt nejen u svých spolupracovníků, ale i velitelů.
Také proto byl během výcviku jednotky v USA příležitostně zařazován do letové osádky jako palubní mechanik. Při náročných navigačně-výcvikových misích po USA ladil motory a zajišťoval optimální spotřebu paliva. Do vzduchu se dostal i později, během operační činnosti 100. bombardovací skupiny v Evropě. Bylo tomu tak například během mise Frantic VII. dne 18. září 1944, při které jeho jednotka shazovala zásoby a zbraně účastníkům varšavského povstání. V rámci této mise Frantic, někdy označovaných jako „Shuttle Missions“, bombardéry přistávaly na území Ukrajiny a dále pokračovaly bombardováním maďarského Szolnoku do Itálie. Odtud se pak vracely do Anglie. V Itálii, na základnách 15. letecké armády, bylo po druhé fázi mise potřeba opravit některé B-17 poškozené flakem nad Maďarskem. Ještě s jedním kolegou tedy Dewey zůstal v Itálii a po několik dnů dávali dohromady poškozené letouny, aby mohly být přelétnuty zpět do Anglie.
Jako jeden z velmi mála příslušníků pozemního personálu byl Dewey Christopher vyznamenán Bronze Star. Mezi jeho neobvyklá vyznamenání patřil také Krzyż Walecznych, polský válečný kříž, za účast na zmíněné misi na pomoc varšavskému povstání.
B-17F 42-3307 pojmenovaná Skipper byla první z několika B-17, kterým Dewey dělal vedoucího mechanika. Skipper nepatřil mezi letouny, se kterými se jednotka přesunula z USA do zámoří, ačkoliv do Anglie dorazil zhruba ve stejnou dobu. Do Thorpe Abbotts byl přelétnut ještě před tím, než Stovka začala bojově létat. Skipper se tedy zúčastnil již druhé bojové mise jednotky 26. června 1943 a zároveň se stal osobním strojem velitele 351. perutě, Maj. Ollena O. Turnera. Právě jemu někteří přátelé z jednotky přezdívali „Skipper“, a tak se jméno objevilo i na přídi letounu. Původně však šlo o přezdívku, kterou Maj. Turner dal své manželce.
Během srpna a září odlétal Skipper v péči Dewey Christophera a jeho pozemního týmu několik bojových misí. Jako letoun velitele jich za dané období měl pochopitelně méně než ostatní stroje. Dne 10. října 1943 byl zařazen do sestavy skupiny při náletu na Münster. Ano, toho letu, ze kterého se z celé jednotky vrátil pouze Robert Rosenthal v B-17F Royal Flush. Skippera před jistým zničením zachránila série poruch a špatně běžící motor č. 2, kvůli kterým se jeho osádka musela předčasně vrátit. O téměř měsíc později, 5. listopadu, byl Skipper vážně poškozen při útoku na Gelsenkirchen.
Po opravách pokračoval v misích s různými piloty až do 24. ledna 1944, kdy se 100. bombardovací skupina vydala nad Frankfurt. V ten den se Skipperem letěla osádka Lt. Arch J. Drummonda. Archie „Four Mile“ Drummond se Skipperem absolvoval mnoho misí již dříve, a to jako co-pilot osádky Jacka Swartouta. Swartout se později stal velitelem 350. perutě a Drummond osádku převzal jako její pilot. Krátce po startu, ve výšce sotva 700 stop nad zemí (cca 210 m), piloty Skippera oslnily prudké přistávací reflektory letounu B-24, startujícího z jiné nedaleké základny a stejně jako Skipper se prodírajícího ranním vzduchem ve snaze vybojovat další cenné metry výšky ve stoupání k hladině určené pro sestavení formace. Protože piloti B-24 evidentně B-17 před sebou neviděli, Lt. Drummond potlačil pumami obtěžkaný letoun k zemi ve snaze zabránit srážce. Skipper se tak v pravé klesavé zatáčce vyhnul Liberatoru, ovšem zároveň se dostal nebezpečně blízko k zemi. Při vyrovnání letu B-17F zachytila levou polovinou křídla o střechu stodoly asi 15 mil od své základny. Benzín z proražených nádrží proměnil letoun v hořící pochodeň. Stroj prolétl malým lesíkem a dopadl na pole za ním. Náraz do země vymrštil skrze plexisklový nos navigátora Lt. Maurice G. Zetlena, který zraněním na místě podlehl. Zbytku osádky se až zázračně podařilo z hořícího letounu vypotácet. Skipper však shořel na místě, kde dopadl.
Dewey Christopher a jeho tým dostali do péče nový letoun, který pojmenovali Skipper II. Byla to olivově zbarvená raná B-17G a bylo jí souzeno přežít válku s více než stem odlétaných misí. Později přišly také Humpty Dumpty, Humpty Dumpty II (Nasty Nan) a další.
"Bylo pro mě uspokojující, když jsem věděl, že jsem své osádce předal letoun v té nejlepší kondici, v jaké jsem mohl. Při práci na letadlech se nedělají kompromisy – když jste ve vzduchu, nemůžete jen tak zastavit na okraji silnice a otevřít kapotu!", komentoval Dewey svou práci. Ačkoliv se letové osádky, pokud se jim podařilo dokončit operační turnus, většinou vracely domů, muži pozemního personálu obvykle zůstávali až do konce války. Stejně tak to bylo i u Dewey Christophera. Jako součást originálního „stateside“ kádru jednotky sloužil u 100. bombardovací skupiny po celou dobu jejího bojového nasazení.
Své profesi zůstal Dewey věrný i po odchodu z armády a 41 let pracoval jako letecký mechanik u United Airlines.
Mnoho let po válce na Reunionu 100. bombardovací skupiny v roce 2011 jsem ho s úžasem poslouchal při zasvěceném a nadšeném výkladu o nastavení superchargerů a motorů, když stál s přáteli pod křídlem létajícího warbirdu B-17.
100th Air Refuelling Wing, sídlící na základně RAF v anglickém Mildenhall, je pokračovatelem 100. bombardovací skupiny. Jako jediná jednotka USAF také dodnes používá marking svého předchůdce – jeho čtyřmotorové tankery KC-135 nosí hrdě na svých směrovkách označení „D“ ve čtverci, stejně jako 100. bombardovací skupina. V červnu 2019 tato jednotka pojmenovala jednu ze svých součástí zaměřených na výcvik specialistů pro údržbu letounů, „Dewey R. Christopher Profesional Development Center“. Ceremonie pojmenování centra se zúčastnil také sám Dewey. Této pocty si nesmírně vážil. Byla to zároveň jeho poslední návštěva Thorpe Abbotts a Anglie vůbec…
Na reunionech jsme se s tímto „ground Crew Chief“ setkávali ještě mnohokrát. Během jednoho z těch dalších, v říjnu 2019 v Coloradu, jsme jeden den strávili na US Air Force Academy v Colorado Springs. V ten rok už bylo na Reunionu veteránů poskrovnu. Bylo 11. října a v podvečer za námi doputovala zpráva, že jeden z našich veteránů v reunionovém hotelu toho odpoledne zemřel. Když jsme se vrátili, dozvěděli jsme se, že to byl Dewey Christopher. Odešel nečekaně mezi lidmi, které miloval. Ve své poslední dny byl obklopen milovanou 100. bombardovací skupinou, veterány, jejich dětmi, vnoučaty… Otěže po něm převzal jeho neméně pracovitý a charismatický syn Gary, který po léta otce také doprovázel na Reuniony. Dnes je Gary jedním ze členů vedení 100th Bomb Group Foundation, jejího Board of Directors.
Poté, co Dewey zemřel, se v Mildenhallu u 100th ARW rozhodli pojmenovat jeden z jejich KC-135, letoun s/n 59-1470, jako „Skipper III“. Na počest Dewey Christophera a dalších mužů pozemního personálu, a také bojových osádek, které s jejich B-17F Skipper a B-17G Skipper II létali v letech 1943 – 45 nad okupovanou Evropu.
„Deweyho hlavním zájmem bylo udělat vše pro to, aby se jeho osádka s letadlem bezpečně vrátily domů. Pečlivě překontrolovával všechny B-17, za které byl zodpovědný, a dělal vše pro to, aby je udržel v tom nejlepším stavu. To je definice profesionality. Dnes mu vzdáváme poctu, především pro toto dědictví jeho generace, které bude inspirovat příslušníky sloužící na RAF Mildenhall po mnoho dalších let," řekl při ceremonii pojmenování letounu v roce 2019 Col. Troy Pananon, velitel 100th ARW.