Page 59
Obě fotografie v horní části této dvoustrany ukazují pozdější podobu letounu, kdy se na přídi objevila jedna svastika, počet namalovaných pum odpovídá 36 odlétaným misím.
Tyto fotografie odhalují nápis okolo předních vstupních dvířek „Van‘s Flying Circus“ a „Entrance“. Na fotografii vlevo stojí M/Sgt. Glenn M. „Zip“ Myers, vedoucí pozemní osádky.
Zahřívání motorů Hard Lucku na stojánce.
Členové pozemní osádky sedící na pravé
polovině výškovky.
koncové dvojčíslí s/n „13”, dorazila do Anglie
19. srpna 1943, legenda říká, že v pátek 13.
Do Anglie s ním měla přiletět osádka č. 13
Lt. Dona Mitchella. Ani to pravda není. Mitchello-
va osádka s tímto letounem ovšem letěla na svou
první misi a pak ještě několik. Stojánkou Hard
Lucku měla být ta s číslem 13, na které skutečně
nějakou dobu parkoval. Vystřídal však i jiné sto-
jánky, například č. 29. A 100. bombardovací skupi-
na skutečně byla součástí 13. combat wingu.
Zdá se, že první misí tohoto letounu byl nálet na
továrny v Paříži 3. 9. 1943. V tu dobu letoun své
jméno zajisté ještě nenesl. Přišlo to až o několik
dnů později. Bombometčík osádky Lt. Mitchella,
Earl G. Hafen, rád prozpěvoval populární „Ódu
pro bombometčíky“. K jejímu konci přidával své
„… and when they mention bombardiers, They al-
ways add Hard Luck!“ (
… a když se zmíní o bom-
bometčících, ti vždy dodají Hard Luck!). Význam
jména znamená velká smůla, pech, přeneseně
ale také těžce zasloužené štěstí. První smůla
přišla během jedné z prvních misí osádky s letou-
nem 413. Avšak kdo ví, zda ve skutečnosti nebyla
zdviženým palcem osudu... Osádka se musela
z mise předčasně vrátit na základnu pro poru-
chu a kdosi prohlásil:
„To je pech!“ (Hard Luck!).
Ve spojení s písní bombometčíka a „13“, po-
sledním dvojčíslím sériového čísla, přišel nápad
rychle a nápis se brzy objevil na levé straně
přídě, kam přibývaly i pumy odlétaných misí
a později také svastiky značící osádkami tohoto
letounu zničené nepřátelské stíhače. Mitchellova
osádka brzy dostala jednu z prvních B-17G, které
byly jednotce přiděleny, a Hard Luck tedy opusti-
la. Svou novou B-17G s/n 42-31074 pojmenovala
Cahepit a odlétala s ní pak většinu svých misí.
Hard Luck tak zdědila na začátku zmíněná
Van Steenisova osádka a ta je tou hlavní, která
je s Hard Luckem spojována. Do 25. února 1944
odlétali Van Steenisovi muži 18 misí, většinu
z nich společně s Hard Luckem, který se s nimi,
i přes všemožné peripetie, vždy bezpečně vrátil
na základnu. Se svým letounem, kterému přibýva-
la uctivá řada namalovaných pum, značících
odlétané mise, se Van Steenisova osádka ro-
zloučila v březnu 1944, kdy povýšili na vedoucí
osádku. Tehdy jim byla přidělena nová B-17G s/n
42-31903 s označením LN
-
T, pojmenovali ji Hard
Luck II. Toto jméno se však nikdy neobjevilo na
nose letounu, a tak se mohlo stát, že se u 350. pe-
rutě vyskytly dva „Hard Luck II“. Jeden si tak tro-
chu jen pro sebe pojmenovala Van Steenisova
osádka, ten druhý pak pozemní osádka původ-
ního Hard Lucku poté, co byla jejich omšelá, ale
stále skvělá, B-17F ztracena.
Posledním operačním letem Van Steenisovy
osádky, 7. května 1944, byl Berlín. Většina z osád-
ky měla v ten den dokončit svůj turnus bojo-
Varianta 1
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943 INFO Eduard
59
červen 2024