Page 53
Mnoho let po válce na Reunionu
100. bombardovací skupiny v roce
2011 jsem ho s úžasem poslou-
chal při zasvěceném a nadšeném
výkladu o nastavení superchargerů
a motorů, když stál s přáteli pod
křídlem létajícího warbirdu B-17.
100th Air Refuelling Wing, sídlící
na základně RAF v anglickém
Mildenhall, je pokračovatelem
100. bombardovací skupiny. Jako
jediná jednotka USAF také dodnes
používá marking svého předchůdce
– jeho čtyřmotorové tankery KC-135
nosí hrdě na svých směrovkách
označení „D“ ve čtverci, stejně
jako 100. bombardovací skupina.
V červnu 2019 tato jednotka po-
jmenovala jednu ze svých součástí zaměřených
na výcvik specialistů pro údržbu letounů, „Dewey
R. Christopher Profesional Development Center“.
Ceremonie pojmenování centra se zúčastnil také
sám Dewey. Této pocty si nesmírně vážil. Byla to
zároveň jeho poslední návštěva Thorpe Abbotts
a Anglie vůbec…
Na reunionech jsme se s tímto „ground Crew
Chief“ setkávali ještě mnohokrát. Během jednoho
z těch dalších, v říjnu 2019 v Coloradu, jsme jeden
den strávili na US Air Force Academy v Colorado
Springs. V ten rok už bylo na Reunionu veteránů
poskrovnu. Bylo 11. října a v podvečer za námi
doputovala zpráva, že jeden z našich veteránů
v reunionovém hotelu toho odpoledne zemřel.
Když jsme se vrátili, dozvěděli jsme se, že to byl
Dewey Christopher. Odešel nečekaně mezi lidmi,
které miloval. Ve své poslední dny byl obklopen
milovanou 100. bombardovací skupinou, veterány,
jejich dětmi, vnoučaty… Otěže po něm převzal
jeho neméně pracovitý a charismatický syn Gary,
který po léta otce také doprovázel na Reuniony.
Dnes je Gary jedním ze členů vedení 100th Bomb
Group Foundation, jejího Board of Directors.
Poté, co Dewey zemřel, se v Mildenhallu u 100th
ARW rozhodli pojmenovat jeden z jejich KC-135,
letoun s/n 59-1470, jako „Skipper III“. Na počest
Dewey Christophera a dalších mužů pozemního
personálu, a také bojových osádek, které s jejich
B-17F Skipper a B-17G Skipper II létali v letech
1943 – 45 nad okupovanou Evropu.
„Deweyho hlavním zájmem bylo udělat vše pro
to, aby se jeho osádka s letadlem bezpečně vráti-
ly domů. Pečlivě překontrolovával všechny B-17,
za které byl zodpovědný, a dělal vše pro to, aby je
udržel v tom nejlepším stavu. To je definice pro-
fesionality. Dnes mu vzdáváme poctu, především
pro toto dědictví jeho generace, které bude in-
spirovat příslušníky sloužící na RAF Mildenhall
po mnoho dalších let,”
řekl při ceremonii po-
jmenování letounu v roce 2019 Col. Troy Pananon,
velitel 100th ARW.
Varianta 2
M/Sgt. Dewey Christopher u jedné z jeho pozdějších
B-17G, s/n 43-38852 (Humpty Dumpty II), která se
v tomto stavu vrátila z mise 14. března 1945.
Dewey Christopher a jeho syn Gary, na kontrolní věži
v Thorpe Abbotts, 2017.
Dewey ve svém živlu, pod motorovou gondolou B-17, na Reunionu 100. bombardovací skupiny v roce 2011.
„Jednou jsi dole, jednou nahoře“, zpívá se
v jedné známé české písni, která je jen o tři roky
starší, než prototyp B-17, tedy Model 299. Úvod
refrénu písně trojice Voskovec, Werich, Ježek lze
bez úprav promítnout do osudu B-17F č. 42-5957.
Letoun byl vyroben ve 40. výrobním bloku série
F v závodech Vega v Burbanku. Letectvo jej
převzalo 24. května 1943 a o dva měsíce a jeden
den později byl v Anglii. Následně byl zařazen do
služby u 349. bombardovací squadrony, 100. bom-
bardovací skupiny.
Z první mise, kterou letoun absolvoval 6. září
1943, se vrátil s mrtvým co-pilotem na palubě
a vážně raněným pilotem, bombometčíkem
a navigátorem. Na misi do Stuttgartu v ten den,
v zatím nepojmenované B-17 s kódovým
označením XR
-
D, letěla osádka Lt. Sumnera H.
Reedera, jednoho z budoucích velitelů 349. pe-
rutě. Zatímco pro letoun to byla první mise, pro
Reederovu osádku třináctá!
Během přímého letu při zaměřování cíle
zaútočili na skupinu ze slunce a pozice 2 hodiny,
tedy téměř čelně, německé Fockewulfy. Takřka
okamžitě byl Reederův letoun zasažen. Střely
z 20mm kanonů zasáhly nos, kokpit a proděravěly
jednu křídelní nádrž. Hřbetnímu střelci, T/Sgt.
Haroldu L. Pope, se podařilo útočící letoun ve
vzdálenosti 400 yardů zasáhnout. Fockewulf
explodoval těsně před B-17, na kterou útočil,
a jeho trosky jí poškodily ocasní plochy. To však
nebylo nejhorší. Jedna ze střel, které zasáh-
ly kokpit, prošla bočním oknem co-pilota F/O
Harry E. Edeburna a explodovala na pancíři jeho
sedačky. Edeburn se zakrvácený sesul na řízení.
Další střepiny odtrhly část pilotova sedadla.
Pilotovi - Lt. Reederovi střepiny potrhaly pravou
ruku a nohu. Vážně raněný co-pilot se dokázal
s vypětím sil srovnat v sedačce tak, aby nebránil
řízení. Reeder sestoupil do nižších pater com-
bat boxu, kde hledal ochranu ostatních strojů,
a pokračoval v letu k cíli. To ještě nevěděl, že také
bombometčík a navigátor jsou vážně ranění a sil-
ně krváceli. Vzápětí se ukázalo, že je poškozen
rozvod kyslíku a rádio. Bombometčík, Lt. Peter
E. Delao, byl raněný střepinami v obličeji, na no-
hou i rukou. Navigátorovi Lt. Russelu D. Engelovi
střepiny explozivního střeliva potrhaly obličej
a připravily jej o jedno oko. Přesto později odmítl
morfinovou injekci proti bolesti, aby mohl pilotovi
pomoci s řízením, v zastoupení umírajícího co-
pilota. Sumner Reeder opustil formaci a otočil se
Text: Jan Zdiarský
Barevné profily: Michal Fárek
Fotografie: 100th Bomb Group Archives
Titulní foto: Příď B-17F Horny II na stojánce v Thorpe
Abbotts.
Poškození přídě po misi 6. září 1943. Malý otvor
v bočním okně co-pilota je dírka pro explozivním
projektilu ráže 20 mm, který zabil co-pilota, F/O Harry
E. Edeburna (na portrétové fotografii).
HORNY II
B-17F-40-VE 42-5957 XR
-
D
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943 INFO Eduard
53
červen 2024