Page 44
Skutečné velké legendy se nerodí z náhody.
K jejich vzniku jsou zapotřebí výjimečné a silné
osobnosti. Jednou takovou byl Robert Rosenthal.
Když jeho mladá osádka přišla na konci září 1943
do Thorpe Abbots, měla 100. bombardovací sku-
pina za sebou 30 misí a první „šťastní bastardi“
z původní sestavy jednotky právě dokončovali
svůj operační turnus 25 misí.
Robert Rosenthal, přezdívaný Rosie, byl již jako
šestadvacetiletý důstojník už na začátku bojové
kariéry pro svou osádku skutečným velitelem,
za kterým jeho muži šli pro jeho pevnou i přá-
telskou a laskavou povahu. Jeho cesta k bojové
jednotce nebyla příliš přímá, od začátku však
nesla známky velkého odhodlání a pocitu pro
spravedlnost a zodpovědnost. Po vystudování
práv na brooklynské Law School pracoval
v právnické kanceláři na Manhattanu. 8. pro-
since 1941, den po napadení Spojených Států Ja-
ponskem, se dobrovolně přihlásil k armádnímu
letectvu. Po absolvování základního výcviku
působil několik měsíců jako střelecký instruk-
tor. Chtěl však bojovat. Především proti nacismu.
Proto 1. února 1943 odešel k dalšímu výcviku jako
pilot bombardéru B-17. Poté, co byla sestavena
jeho osádka, dokončil v polovině
srpna 1943 výcvik a přesunul se
do Evropy.
B-17F s/n 42-30758 od 418. pe-
rutě byla poměrně moderním le-
tounem ze 120. výrobního bloku
od Boeingu. Do Anglie dorazila
v poslední srpnový den roku 1943
a krátce na to byla přelétnuta
na základnu v Thorpe Abbotts.
A zde byla neobvykle přiděle-
na k nově příchozí osádce. Ta ji
podle svého velitele pojmenova-
la Rosie’s Riveters. V názvu je
kromě velitelova jména skryta
také slovní hříčka a pocta ame-
rickým ženám, které odcházely
do leteckých, loďařských a zbroj-
ních továren, aby se zapojily
do válečného úsilí a kterým se
přezdívalo „Rosie the Riveter“.
Mise 8. října 1943 mohla být jak pro B-17F Rosie’s
Riveters, tak i Rosenthalovu osádku první i po-
slední. Výraz křest ohněm zde dostál skutečného
významu. Při náletu na Brémy jednotka ztratila
7 osádek, včetně velitele 350. perutě, Maj. Gale
W. „Bucky“ Clevena. Robert Rosenthal dokázal ze
své první mise dovést vážně poškozený letoun
s mnoha zásahy od flaku i stíhačů zpět. A mělo
být hůře.
Nováčci neměli příležitost oklepat se z šoku
své první mise. Zatímco byla Rosie’s Riveters
v opravě, osádka hned následující i další den
pokračovala v bojových letech. Náhradou za je-
jich vlastní letoun se jim stala B-17F, pojmeno-
vaná Royal Flush. Cílem pro třetí misi ve třech
dnech byl 10. října 1943 Münster. Pokud ne již
o dva dny dříve, tak v tento den se zrodila legen-
da Roberta Rosenthala. 100. bombardovací skupi-
na letěla jako jedna z bojových squadron 13. com-
bat wingu. Ze třinácti letounů Stovky se v ten den
vrátil jediný. Royal Flush. Jen se dvěma funkčními
motory, nespočetným množstvím průstřelů, vyřa-
zeným interkomem, kyslíkem, raněnými na pa-
lubě a velkou dírou od rakety Wfr.Gr.21 v pravé
polovině křídla. Jednotka ztratila dvanáct osádek,
včetně velitele Rosenthalovy perutě, Maj. Johna
C. „Bucky“ Egana.
S Rosie’s Riveters odlétala osádka do konce
roku 1943 velké množství svých operačních letů.
Během tohoto období se stala také vedoucí osá-
dkou, přičemž kromě vedení squadrony také pět-
krát vedla formaci 13. combat wingu. Funkce ve-
doucí osádky vyžadovala novější letoun.
Text: Jan Zdiarský
Barevné profily: Michal Fárek
Fotografie: 100th Bomb Group Archives
ROSIE’S RIVETERS
B-17F-120-BO 42-30758 LD
-
W
Titulní fotografie: Trojice B-17F od 418. perutě na stojánce v Thorpe Abbotts. Zleva stojí ‚Rosie‘s
Riveters‘ LD
-
W, ‚Messie Bessie‘ LD
-
X a ‚Terry n’ Ten‘ LD
-
O.
Rosie the Riveter, se říkalo ženám a dívkám, které nastoupily do amerického válečného
průmyslu, aby v továrnách svou měrou přispěly ke společnému úsilí.
INFO Eduard
Speciál B-17F / The Bloody Hundredth 1943
44
červen 2024